Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 9 min.

Pár podpultových postřehů k ilegální imigraci

Jak již víme (a jak si neomarxističtí vítači odmítají přiznat), přivalilo a dál se sem valí naprosto převážné množství mladých, zdravých, dobře živených mužů — zbědované ženy a skutečně malé děti představují značně malou část. Rovněž víme, že kolem 80 procent imigrantů nemělo vůbec žádné doklady a ze zbývající části byly doklady velmi často falešné. To přiznávají samotné německé úřady. Rovněž víme, že spíš pravidlem než výjimkou jsou pochybnosti o věku „nezletilců bez doprovodu“, protože datum narození 1. 1. 2000 udávali hromadně i jedinci, kterým bylo na první pohled dost nad 25.

Také se ukazuje, že převážná většina imigrantů nemá nic společného s Afghánistánem, Irákem a Sýrií omílanými jako synonyma válečných hrůz.

Co se dosud neřeklo, je skutečnost, že počet obyvatel dokonce i v Iráku se za posledních 25 let zhruba zdvojnásobil, v Afghánistánu se téměř ztrojnásobil. To moc nejde dohromady s teorií strašného válečného konfliktu, tehdy obyvatelstvo spíše hyne a ubývá.

Zde rovněž padá první blábolivý argument západních vítačů, jak prý musíme přijmout mj. „všechny“ Afghánce a Iráčany. I kdybychom přijali „jen ty“, kteří se narodili po roce 1990, což dělá 15 + 18 = bratru 33 milionů obyvatel, což je skoro jako Polsko, tak Evropa skončila. Skončil její už teď na dřeň vyžraný sociální, zdravotní, bezpečnostní i vzdělávací systém. O Africe nemluvě, tam přibývají každý rok desítky milionů obyvatel zhusta ochotných věřit hovadinám o jakémsi pozlaceném kontinentu zvaném Evropa. Přitom v Evropě přes 150 milionů obyvatel žije pod úrovní západních měřítek bídy a desítky milionů žijí v bídě absolutní, přičemž se vyskytuje i podvýživa a další děsivé jevy, kterými přijímači a vítači ospravedlňují příliv jedinců z Afriky a Asie.

Co má Irák i Afghánistán společné, je naprosté zhroucení řádu, státní moci, návrat ke klanovým středověkým strukturám a k náboženskému magoření, takže např. emancipace ženy se tam vrátila o staletí nazpět. Zde je rovněž vidět idiocie a ignorance západních přijímačů a vítačů, kteří se pokoušeli argumentovat přílivem „odborníků, inženýrů a lékařů“. Faktem je, že v uvedených dvou zemích neustále přibývá sotva gramotných mladých lidí, jejichž jedinou školou byla často škola takové té pouštní knížečky o zabíjení a podmaňování nevěřících.

Jedinými principy, podle nichž byli vychováni, byly zákon džungle a právo silnějšího. To je vidět na vzorcích chování, které si často přinášejí — když mám s někým spor, tak ho prostě kuchnu, jakýpak copak. Pokud tam něco opravdu NEFUNGUJE, pak jsou to světské vzdělávací systémy a sekulární stát jako takový. Ono na pováženou je už např. jen tak bez opakování zkoušek přijmout čerstvého lékaře s diplomem z Kosova. Situace s dostupností kvalitního a v Evropě využitelného vzdělání ovšem není o mnoho lepší ani v desítkách dalších zemí světa, západní Afrikou počínaje a Pákistánem konče.

Převážná většina imigrantů pochází ze subsaharské Afriky, z Pákistánu, Palestiny a z řady dalších zemí, pro něž je typický zaprvé NEKONTROLOVATELNÝ růst populace (porodnost až 6 dětí průměrně na každou ženu), zadruhé pak prohlubující se sociální rozdíly. A za třetí čistě biologická záležitost, a tou je nedostatek samiček k páření.

Ve většině těch zemí dominuje jedno nejmenované náboženství ve velmi radikálních podobách, které např. vyžaduje celoživotní segregaci mužů a žen. Výsledkem je, že mládenec z oněch končin nejenže v životě neviděl nahou ženskou, ale ani s ženami neumí jednat a chovat se k nim — tedy jako k lidem, ne jako k vybavení domácnosti. Jedinou ženou, která se v jeho blízkosti často vyskytovala, byla jeho matka, případně sestry, které ovšem byly záhy zamotány do pohřebního práporu a přepro(v)dány.

Ten mladý muž vyrostl v jedné velké frustraci, sexuální tenzi a prostě nemá nejmenší potuchy o chování k ženám. To, co mu nebylo dopřáno po 20 a více let života, se OPRAVDU nenaučí ve vítačském rychlokurzu, ale zas se na to konto dají prošustrovat love daňových poplatníků… Náš imigrant hojně spoléhá na tu svou nábožnou rádobykulturu, která dává jasná pravidla — „Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Bůh dal přednost jedněm z vás před druhými…“.

Žena se tedy musí vždy podřídit a muž může vše. Aspoň tak to oni vnímají. A opravdu, opravdu je žádné multikulti kurzy s papírovými sluníčky přilepenými Herkulesem na špejličkách a s obrázkovými skládačkami o zásunu s ochranou je nepřesvědčí a „nepoevropští“.

V těchto zemích tedy:

  1. rapidně přibývá mladých bezprizorních obyvatel,
  2. nedostatečný ekonomický růst a rozvoj veškeré infrastruktury vede k čím dál větší nerovnosti a zaostalosti — tytéž či dokonce méně zdrojů jsou pro čím dál více lidí,
  3. s ohledem na nejmenované náboženství a „hříšnost“ ženy je tam preference mužských potomků, čemuž se pomáhá i různými metodami, o nichž radši nechceme nic vědět.

Důsledkem je tzv. „čínský syndrom“, kdy si v biologické terminologii nebezpečně velká část samčí populace nemůže najít samičky. V Číně to už déle řeší např. „dovozem“ žen ze Severní Koreje a dobře informované čínské zdroje tvrdí, že jde o byznys, na němž vydělává přímo vláda v Pchjongjangu. Dále mi bylo sděleno, že v kurzu jsou i Thajky, Barmánky, Kambodžanky, prostě ženy mongoloidního typu z relativně chudých asijských zemí, které jsou svolné zmírnit dopady politiky jednoho dítěte a zakořeněné preference mužských potomků v ČLR.

Naši imigranti z orientálních a afrických zemí si ovšem „koupi“ ženy nemohou dovolit s ohledem na nízký sociální status ani u sebe doma, natož ze zahraničí. Ostatně sňatek jako takový je u nich doma vlastně koupě, k níž jsou nutné šílené finanční prostředky. A sňatek je tam jediný prostředek, jak slovy klasika přijít „k ženě opačného pohlaví“.

V důsledku obecného úpadku způsobeného kombinací přelidnění, náboženství, nevzdělanosti a sociální frustrace vzniká velmi silná nejnižší vrstva, která má povětšinou nulové vzdělání — a je velmi manipulovatelná. S ohledem na nefunkční infrastrukturu a nedostatek pracovních míst ti lidé nemají nejen vzdělání, ale často ani základní pracovní návyky. A TRAUMA jim v Evropě způsobuje zejména představa 40hodinového pracovního týdne. Jejich jediným zdrojem informací o Evropě bývá šuškanda a lidoví vypravěči, televize, náboženští hovnitelé — pardon kazatelé a dále pak pofiderní internetové stránky a diskuse v jejich rodném jazyce.

Evropa je už nějakou dobu mezi orientální a africkou underclass líčena jako bájný kontinent, kde žijí zlí nevěřící, tyjící z práce zbytku světa, kde jsou ženy vesměs lascivní štětky, které to dělají s každým na potkání, kde jsou ulice takřka dlážděny zlatem, kde každý dostává „odkudsi“ tisíce EUR měsíčně, má krásné auto, služebnictvo, klimatizovaný dům a hodiny s vodotryskem. To s těmi „penězi odkudsi“ mi ostatně připomíná přesvědčení některých jedinců z jedné naší politicky preferované menšiny, že prý úplně všichni dostávají „dáfky more“, jen zlí gádžové jim z nich ubírají. No a potom dojem různých zaměstnanců státních, příspěvkových a neziskových institucí, kteří také mají pocit, že peníze na rozfrcávání a povyšování se nad ostatní se prostě někde „zjevují“.

Na orientálních a afrických internetových zdrojích a v lidovém vypravěčství „jedna bába povídala“ vypukla již asi před dvěma lety neuvěřitelná „reklamní kampaň“, která to výše zmíněné o zvrácenosti a bohatství Evropy dokolečka omílá. Budí tak u frustrovaných jedinců oprávněný hněv, závist a touhu jít si vzít „co jim patří a co jim ti nevěřící ukradli“ (kdy a jak přesně, to nikdo neřeší). Ochota, s níž obrovské kvantum imigrantů uvěřilo těmto blábolům, ukazuje ovšem na jejich inteligenční schopnosti jako takové. Ošklivě řečeno komu není shůry dáno, ten může jedině hurá směrem na Brusel. Dokonce i v zemích jako Jordánsko, Libanon a v zemích Maghrebu se šuškandou šířily a stále šíří neuvěřitelné báchorky o tom, jak prý v principu na evropských březích čekají na své „odborníky a inženýry“ skoronahé nevěřící (a tedy univerzálně zprznitelné) panny rozhazující kolem sebe plnými hrstmi pětiseteurovky.

Ti, kdo nic nemají, moc toho neumějí a kdo jsou často na obtíž i v rodné vesnici, jsou zpravidla nejmobilnější. Ono to fungovalo, řekněme si to na rovinu, i u nás např. po Druhé světové válce při osidlování pohraničí. Výsledky je vidět dodnes — významná část lidí v onom kraji kdovíjací duševní giganti po meči ani po přeslici nejsou. Chování atd. tomu odpovídají.

Tudíž kdo nemá sociálně co ztratit, rád se nechá opít podobným rohlíkem a vyrazí na cestu. Část z nich skutečně peníze na propašování dostává od KOHOSI, šeptá se o tamních neziskovkách, Evropě nepřátelských tajných službách, svatostáncích. Další si ty peníze půjčují u lichvářů, případně se na synkovo štěstí skládá celá podobně blbá rodina, která je přesvědčena, že pro ně synek pošle už za dva měsíce jachtu se zlatým WC.

Příchod do Evropy je pak samozřejmě šokem, protože i přes jásavé vítače a přijímače končí sranda — vítači a přijímači si před kamerou hodí plyšovým medvídkem, ale dál ať se starají jiní. Tedy nalomený stát financovaný z daní těch „primitivních rasistů a xenofobů“ v soukromém sektoru. Řada imigrantů je pak nucena dopouštět se majetkové trestné činnosti a také prodávat drogy, protože k jejich hrůze peníze vyplácené tou nevěřící luzou zdaleka nepostačují ani na kvalitní kuřivo a měsíční kupon na metro, natožpak na splátky lichvářovi a posílání peněz famílii. Nevěřící děvky se až na pár multikulturních revolucionářek a naivních trubek rovněž do techtlí a mechtlí nehrnou. Místo krásných automobilů a klimatizovaných bungalovů musejí spát v tělocvičnách a halách výstavišť a ještě je ta nevěřící pakáž chce nutit, aby se učili a dokonce i SOUSTAVNĚ PRACOVALI jako nevěřící.

No tož to přece není fér, ne? Nevěřící mají sloužit a vracet, co ukradli (kdy a komu, toť zas otázka)… Vy byste se neradikalizovali? Poznámka, jedním ze symptomů hlouposti je naprostý nedostatek studu a schopnosti přiznat chyby — a tihle lidé bohužel byli často vychováni v tom, že jako „muži“ a „věřící“ mají vždy pravdu, navrch a zásadně neselhávají. Přiznat, že všude je chleba o dvou kůrkách a že halt jsem uvěřil naprosté pitchovině, znamená popřít v principu vlastní výchovu a „kulturu“…

Imigranty reálně není kam vrátit, už z toho titulu, že u cca 80 procent z nich nevíme přesně, odkud jsou, země jejich původu tak jako tak nespolupracují ani při jejich lustraci a jejich domovské obce jsou rády, že se zbavily aspoň pár případů na úrovni našich vymletých sportovních „fanoušků“ a mudrlantů s lahváčem před vietnamskými večerkami.

Takže tak, prozatím…

Jan Čihák on FCB wrote


Pozn. red.: A já bych dodal jeden poněkud potlačovaný faktor, a tím je voda. Nikoliv terorističtí ekologisté, ale seriózní, vědecky podložené výstupy říkají, že nejen pitné, ale jakékoliv vody začíná být v některých oblastech krutý nedostatek. A pak i ti „nevzdělaní“ primitivní zemědělci instinktem vytuší, že bude hlad. (Nemyslím tím samozřejmě černé chlapce s ajfounem v ruce, ale skutečně lidi ohrožené; nikoliv bezprostředně válkou, ale potenciální neúrodou.)

Ne, že by neexistovalo řešení: kupř. Izrael produkuje značná kvanta odsolováním mořské vody a zásobuje jí i sousední Jordánsko. Technologie na to jsou, byť nejsou levné. Ale kromě finančního kapitálu vyžadují větší měrou kapitál lidský: nestačí vědět jak a nějak to (i s cizí pomocí) pořídit. Daleko více je třeba, aby si ti utečenci uvědomovali, že nic není zadarmo a to, co budou mít, není dar Alláha, ale výsledek systematického snažení a práce.

A ruku v ruce s tím jde i nutná dekompozice sociálních (welfare) států v dnešní podobě, které jsou jejich dnešními cílovými destinacemi. Sociální systémy v Evropě působí jako lampa na vyplašené můry. Jejich důsledek vidíme dnes právě na kvantech přišlíků, dnešních i příštích, ale i na destrukci přirozených sociálních vazeb a pracovně-morální výbavě mnoha lidí v „rozvinutých“ státech. I z nich se vinou sociálního státu stávají jen konzumenti a, nehezky řečeno, připrchlíci domácí.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 460 × | Prestiž Q1: 7,44

+8 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Pár podpultových postřehů k ilegální imigraci

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

top