Štítky článku: •  

Stát předpokládá nad svými poddanými trvalý dozor, 24/365

Stát předpokládá mnoho věcí. Včetně toho, že Vás bude schopen kdykoliv vystopovat a to i bez Vašeho vědomí. Používáte počítač s internetem? Není žádný problém. Z IP adresy lze zjistit nejen geolokaci providera ale i spoustu informací o Vašem počítači (i jeho obsahu). Používáte mobil? Kdykoliv lze zjistit, na kterém záchodě momentálně sedíte.

Seděl jsem ondyno v jedné pardubické putyce, kde se dosud smí kouřit a dosud tam provozují herní automaty. Ne, že bych chodil potřásat rukou jednorukému banditovi, nejsem blázen, ale kde jsou automaty, tam je k dispozici veřejná Wi-Fi, protože provozovatelé si na centrálním pultu přes internet kontrolují jejich provoz. Bývá tam klid; u stolů sedává pár štamgastů, kteří chodí na pivo v papučích a nikoho neruší, od vidění se známe. Ostatně nejsem sám, občas je tam těch počítačů či mobilů vidět v síti více.

Tiše jsem si v koutě smolil nějaký článek, který jsem hodlal nazítří publikovat, a vtom vešel nějaký cizí chlápek. Něco zabručel, sedl si do kouta a poručil si Kofolu. Po chvíli vytáhl tablet a začal na něm cosi kutit. Nevěnoval jsem mu příliš pozornosti. Co je mi do něj, že? Ale začal tam cosi pobublávat, jakože prý na síti sedí jakýsi spammer a blokuje ji. Mně šel internet normálně, tak jsem jen tak zběžně projel účastníky a ejhle: PČR! Tak ptáček chodí se služebním tabletem do hospody a testuje wifiny! (Jen před pár dny jsem se někde dočetl, že Policie si koupila nějaký šmírovací software na internet a testuje jej zrovna v Pardubicích.)

Protože se mi zdálo divné, že by byl schopen detekovat zrovna „spammera“ (podle čeho by to poznal?), a protože ty hlášky ventiloval nahlas pro všechny uši v knajpě, vydal jsem se k němu a tážu se, jak na to přišel. Že bych se trochu přiučil… Nechtělo se mu kamarádit se. Hned tablet pootočil tak, abych na něj neviděl. Něco jsem ale přece jen zahlédl. Běžela mu tam mně neznámá appka a v ní výpis mých adresářů. Měl jsem nabootovaná zrovna Windows, moje chyba; bezpečností wokna nikdy nevynikala.

Pán ale znervózněl, když jsem byl tak zvědavý, možná trochu zariskoval se služebním počítačem, hodil na stůl dvacku a vypadl. Závěr z toho je, že si nikdo nemůže být jistý (přes domnělé zabezpečení operačního systému), kdo mu do počítače momentálně čumí on-line.

A telefony? Je to to samé. Není problém (pro někoho) si stáhnout váš telefonní seznam, třeba. A to je to nejmenší. I bez PINu a PUKu. A státní správa už „předpokládá“, že mobil má každý. Má na to sloupeček v databázích. A těch státních databází je čím dál více. Vůbec nepotřebují, abyste měli občanku s čipem. Telefon stačí (pokud mu nevyndáte baterii, nebo, ještě lépe, pokud ho nemáte vůbec). PeTaX

 

A zde čerstvá srážka paní Ireny Maury se státní byrokracií:

Prostě jsem to jednou musela ze sebe dostat …

Samozřejmě, že máme každý v rodině svůj osobní mobil a někteří z nás mají služební, které jim propůjčil jejich laskavý a štědrý zaměstnavatel. My, co pracujeme na volné noze, používáme své osobní mobily, na nichž jsou čísla mobilů nejbližších příbuzných a nejbližších přátel. A také máme pevnou linku pro případ, kdyby mobil nefungoval, nebo byl někam zahrabán na nějaké místo, kde by ho nikdo nikdy nehledal a zrovna nastal případ, že je třeba naléhavě zavolat. To se také stává. Čísla svých mobilů nerozdáváme lidem, které neznáme.

I stalo se, že jsem vyplňovala jeden formulář, který byl hodně zvědavý na mé číslo mobilu. Za pultem úřadovny stála jedna paní, která sledovala okolí a současně i mne, zda vyplňuji správně podle předpisu kolonky. A pak došlo na kolonku „číslo mobilu“ a „číslo telefonu“. Vyplnila jsem číslo telefonu, a kolonku „číslo mobilu“ jsem nechala prázdnou. Formulář jsem podepsala čitelně a připojila datum jeho vyplnění a odevzdala. Paní ho přehlédla očima a řekla řezavým hlasem téměř triumfálně: „Zapomněla jste na číslo mobilu!“

Pohlédla jsem na ni nevinně a trochu stydlivě jsem řekla: „Já mobil nemám“.

Zarazila se. Pak se na mne podívala udiveně s lehkým výrazem opovržení a pravila: „Každý má mobil“.

Usmála jsem se: „Ale já ho nepotřebuji, tak jsem si ho prostě nekoupila. Mám, jak vidíte pevnou linku“.

„Ale,“ pokračovala, „na formuláři je vyznačena kolonka na číslo mobilu, takže se předpokládá, že mobil žadatel má.“

„To je zvláštní předpoklad. Ale co když se rozhodne, že ho nechce?“

Zahleděla se na mně téměř výhružně.

„Chcete tím říci, že údaje jsou neúplné, když nevyplním číslo mobilu, které nemám, protože mobil nevlastním a ani ho vlastnit nehodlám? Je to protiprávní? Který zákon mi přikazuje, že si musím koupit mobil, jinak nemohu podat oprávněnou žádost na státní či komunální úřad? Je moje žádost tímto neplatná?“ Hrnula jsem na ni své dlouho předpřipravené otázky.

Paní vzala papír a šla do nějakých dveří, kde sedí zřejmě člověk, který všechno ví a zná a za chvíli se vrátila

„Vaši žádost přijímáme a v případě potřeby vás oslovíme dopisem.“

Usmála jsem se, poděkovala a spokojeně odešla. Nyní budu čekat na kladné vyřízení. Písemné, poslané doporučenou poštou. A v něm rozhodně nebude číslo mobilu, ale pevné linky.

Podpříspěvek: FCB, Irena Maura 

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 386 × | Prestiž Q1: 7,69

+10 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top