Mnoho lidí se zlobí, že čeština spíše upadá, než aby se vyvíjela. Jiní to vnímají jako vývoj, dokonce překotný natolik, že i mládež si toho všímá. Samozřejmě, to hodnocení bude vždy subjektivní. Doba je rychlá a pro spoustu novinek čeština označení prostě nemá. Lze diskutovat o tom, zda jazyku ponechat přirozený vývoj včetně infiltrace cizími jazyky, nebo po vzoru obrozenců vymýšlet nová slova (čistonosoplena apod.). Podívejme se na čtyři nešvary, které si čeština nezaslouží, ale které se vyskytují v míře hojné.

Anglicismy

Zcela zbytečně používaný obrat „je to o…“ – anglicismus jako hrom. It’s about it. Nebo „edukace benefitů“. Nač probůh? To už nám nejsou dost dobrá slova vzdělávání, nebo odměny? Nebo ještě prostěji: „seznamování s výhodami“. Nač užívat „baby-sitting“, když tady máme velmi prosté „hlídání“?

Vím, jsem s tím otravný. Neodsuzuji používání cizích slov zcela (a sám k němu mám sklon), ale plevelení jazyka zbytečnými výrazy z cizích jazyků, jen aby to bylo „in“ neschvaluji.

Fráze a klišé

Používání šablonovitých obratů se rozmáhá stále více. Nabízejí Vám „Komplexní realizaci projektů v oblasti střech…“. Už nestačí napsat, že postaví střechu.

Skoro všude se můžeme setkat s „filosofií“. Firmy mají svou „filosofii“. Už i hloubení septiku má svoji „filosofii“. To je nepravdivé používání tohoto termínu. Když uvážíme, že filosof je myslitel, hloubal, rozumbrada, co tím asi chtějí říci?

Jakoby autoři opakování těchto šablon nevěděli, co chtějí říci. Anebo věděli, ale neví jak. A dopadá to tak, že snaha o co nejprofesionálnější text má ve výsledku dokonale sterilní a nicneříkající sdělení.

Chybně tvořené výrazy

Další skupina „módních“ slov. Typicky „spolupodílení se na… čemkoliv“. Každý se spolupodílí na něčem. Ta předpona je tam zcela zbytečná. „Podílíme se“ je naprosto dostatečným obratem.

Dalším patvarem je slovo „dokladovat“ (případně dokonavé „zdokladovat“). Ten výraz je zřejmě výtvorem úřednického žargonu. Z jazykotvorného hlediska je chybný. Úplně postačí dokládat/doložit.

Krátký pohled do Pravidel českého pravopisu zpravidla tyto umělé konstrukty odhalí.

Stupňování

Nelze stupňovat adjektiva, která sama o sobě vyjadřují absolutno! Ty „super-superlativy“ se často používají v publicistice, kde chybí argumentační základ a je nahrazen pouze silou slov. Pak se můžeme setkat se „skvosty“: „nej­do­ko­na­lej­ší“, „nej­opti­mál­něj­ší“, „nej­hlav­něj­ší“, „nej­špič­ko­věj­ší“, už jen čekám, kdy bude něco „nej­ab­so­lut­něj­ším“.

Podobné platí pro dvojí stupňování. Autoři pak hovoří o „méně katastrofičtějších následcích“, či o „více propracovanějším řešení“. To jsou z hlediska češtiny ryzí nesmysly. „Více“ a „méně“ vyjadřuje míru dostatečně a netřeba gradovat ještě adjektivum. Úplně si vystačíme s obraty: „mluvíme o méně katastrofických následcích“ a „propracovanějším“, či případně „více (lépe) propracovaném řešení“.

Které vlivy způsobují nejvíce negativních jevů v našem jazyce? Nejčastěji je to působení cizích jazyků (dnes drtivě angličtiny), pak úřednické (a právnické a zákonodárné) „ptydepe“ a publicistický styl. Nevím, co je na té fakultě žurnalistiky učili.

Příště se pustím na tenoučký led pravidel pro psaní mě/mně. Už teď mám orošené oprdí. :-)

Latinské moudro říká: „Panta rhei“, vše se mění. Když to není k horšímu, nevadí to.