Štítky článku: •  

Kultura plagiátu v éře originality?

V Česku se stále více prosazuje kopie, plagiát, napodobení, dabing, převzetí a snižování role originality. Největším českým geniem je stále Jára Cimrman, který kopírováním schopnějších na sebe převzal paběrky odlesku jejich slávy: je to smutné, bezvýchodné a sebeponižující.

Češi tak pomohli povýšit plagiát nad originál — a smějí se tak sami sobě. Nejúspěšnější programy v TV jsou napodobeniny hlasu i vzhledu těch lepších a úspěšnějších. Všemu tomu vládne český dabing — založený na trapné myšlence, že „dokonalé“ napodobení převyšuje, nebo se alespoň vyrovná originálu, a že znalost jazyků je zbytečná námaha. Není smutnějšího postoje v dnešním světě.

Nejde o to, že by Češi nebyli originální. Vezměte jen Komenského, Herrmana, Borovského, Křižíka, Porsche, Ledwinku, Masaryka, Baťu, Čapka, Böhma, Škodu, Peroutku — je jich tolik, že vynechání některých je bezpředmětné. Většinou však jde o vyhnance a vyvržené. (Porovnejte s dnešními billboard-jmény pomazaných, jako Zeman, Sobotka, Babiš, Klaus, atd. Komentáře netřeba.)

Možná si Čech řekne: „K čemu je mně originalita, když stačí opisovat, pajcovat, kopírovat a prosazovat vše to nepřeberné, co nám dnešní svět nabízí? Vždyť ani to nestíhám.“ Odpověď je: „Ano, stačí.“ Stačí, obzvláště v Česku. To jen hloupí Číňané razí heslo „Miluj vlast a inovuj!“ učí se masově anglicky, aspirují na světovou špičku v digitalizaci, automatizaci a robotizaci, a přecházejí na re-lokalizaci tak vehementně, že plánují 100 nových digitálních měst na příští tři roky — v jediné provincii. Něco jim — a mnohým dalším rozvojovým zemím — prostě „nestačí“.

Každý, kdo nalezne a proklestí svoji vlastní cestu (podnik, službu, produkt, inovaci nebo myšlenku), obohatí svět (i sebe). Každý, kdo použije, okopíruje či převezme cestu již proklestěnou, ochudí svět (a časem i sebe). Je něco jiného nechat se inspirovat k hledání vlastní cesty — a prostě kopírovat cestu již známou a cizí.

Pokud nevštípíme svým dětem touhu po originalitě, touhu po individualitě a vlastní cestě, bude jim vstup do nové, náročné podnikatelské a inovativní společnosti zbytečně uzavřen. Vše začíná — anebo i končí — ve škole. Není třeba mít obavy o nedostatek plagiátorů, opisovačů a přejímačů — těch bude vždy více než dost, i při ambiciózním vzdělávání. Nedostatek bude — a to vždy větší než nutně potřebný — lidí, kteří něco umějí a ne jen o něčem něco vědí. Vzdělávat je třeba pro originalitu, inovativnost a podnikatelství — nejlépe už od školky.

Porovnejte si EU-podporu tzv. „nejlepších praktik“: prostě kopíruj to, co nalezli druzí pro své specifické podmínky, znalosti a kulturu. Přenes pak jejich „nejlepší praktiky“ do podmínek svých, tj. do zcela jiných kontextů znalostních i kulturních. A pak si drbej hlavu, proč to nefunguje — a sváděj to na své zaměstnance. V dnešním světě je jen jedna cesta — cesta vlastní. K hledání vlastní cesty je třeba vychovávat, vzdělávat a motivovat; pajcování a kopírování nám přichází spontánně a přirozeně — i bez důkladné přípravy. Vzdělávání ke stejnosti, duševní monokultuře a myšlenkovému incestu nevyžaduje zvláštní úsilí. Už dnes nám tzv. akreditační komise nehlídají kvalitu, ale prosazují masovou stejnost, v celonárodním měřítku. Všichni pak znají totéž — žlutě kvetoucí lány „řepkového“ myšlení. Nebude to stačit; ani nám ne.

Nový svět přece potřebuje a odměňuje spolupráci a dobrou týmovou práci — ne EU-solidaritu. Nikdy nevytvoříte dobrý tým tak, že všichni členové umí nebo znají totéž: nemohou se navzájem doplňovat a tak i zdokonalovat. Bez diferenciace znalostí a zkušeností není tvůrčí spolupráce. Jestliže všichni známe, umíme a děláme totéž, pak nezbývá nic než prostá solidarita, jako v EU. Solidarita ale není spolupráce. (Ani v Česku nepostavíte dobrý fotbalový tým ze samých levých křídel.)

Jak vychovávat a vzdělávat k originalitě?

  • Především: nedusit inovativnost, originalitu, soběstačnost a spolupráci u předškolních dětí; opustit pasivní a směšné pohádky, ale povzbudit imaginaci, představivost a sny o lepší realitě.
  • Omezit biflování informací (popis akce), soustředit se na rozvoj znalostí (akce samotná): Vědět přece ještě neznamená umět!
  • Posilovat kritické myšlení, řešení nových problémů, rozhodování a vlastní úsudek.
  • Učit pomocí zadání problémů dosud nevyřešených; opustit případové studie a biflování problémů již dávno vyřešených.
  • Učit logiku, argumentaci, přesvědčování, úsudek, interpretaci a hlavně vyjadřovací schopnosti.
  • Posílit občanskou výchovu — stát, demokracie, politická strana, samospráva, volby, role medií, svoboda, trh, korupce, daně, rozpočet, zadlužení, atp.
  • Naučit se tvořit týmy, povzbudit spolupráci, a vysvětlit pasivitu solidarity.
  • Ocenit samostatné učení a sebeučení — jak se sami naučit tomu, co jsme se ve škole neučili.
  • Povinná angličtina, jako nástroj globální komunikace; hlavně omezit dabing (minimálně umožnit volbu mezi originálem a plagiátem).
  • Učit rozlišovat a oceňovat originál, vysvětlovat omezenost a nedostatečnost plagiátu; demonstrovat proč i to nejlepší a nejpřesnější napodobení nenahradí ani prostý náčrt původní myšlenky.
  • Povzbudit a umožnit použití i těch nejnovějších technologií, rychle a v masovém měřítku — nikdy nepodlehnout zaostávání— zhoubě národní identity.
  • Od raného dětství povzbuzovat podnikatelství, iniciativu, vytrvalost a překonávání překážek. (A dostat z domovů 30leté „děti“.)
  • Nikdy neučit, nabízet, nebo předvádět zadlužování: nejlepší investicí je, a to vždy, splacení dluhů.
  • Učit životu bez dluhů, umět si mnohé odepřít, radovat se z nezávislosti a soběstačnosti — ze svobodného života.
  • Podporovat zahraniční studium, kontakty a stáže — pak vytvářet nutné podmínky k získání zpět ty nejlepší, ve všech oborech a za všech okolností.
  • Vštěpovat již od dětství, že to nejlepší na světě nám úplně stačí, vždy a všude — a nejen ve sportu.

I když budeme vše výše uvedené učit a učit se, dosáhneme originálnějšího myšlení maximálně u 40 % občanů. Zbývajících 60 % zůstanou plagiátory, následovníky, opisovači a vykonavači. Ale těch 40 % inovativních podnikatelů, tj. 4 miliony občanů — to už je nějaká tvůrčí síla a významná protiváha ke zpátečnickým stranickým zákrytům circa 300 centrálních politiků.

A nezapomeňme moudrosti Eleanor Roosevelt:

Velcí lidé diskutují o nápadech, průměrní o událostech, a malí lidé debatují o lidech.

Píše pan Milan Zelený na Aktuálně.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 398 × | Prestiž Q1: 5,73

+5 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top