Štítky článku: •  

Parlament nás ponižuje

Není od věci připomínat si starší události a to, jak to tehdy viděli jiní. Protože lidská paměť je velice krátká a – žel – velmi selektivní.

ROZHOVOR (2013): Profesor ekonomie, působící v USA, Milan Zelený, před časem uvedl na adresu Nečasovy vlády: „Ne my, ale pouze stát a vláda ‚prožírá, proflakuje a plýtvá‘ našimi penězi, ve své neukojené touze po volebních hlasech a časté rekorytarizaci.“ Změnil po několika měsících, kdy už Česko má nového prezidenta a nemá ani Nečasovu vládu, svůj názor? ParlamentníListy.cz zajímalo i to, zda nelituje, že nakonec i on nešel do přímé volby prezidenta.

Uznávaný profesor pohřbívá politické strany citátem Karla Čapka

Co pro Vás bylo od té poloviny června nejvíce překvapující (od zásahu policie na Úřadu vlády ČR)?

Překvapil mě relativně rychlý rozklad koalice a následně i jednotlivých stran. Přisuzuji to jejich neschopnosti jako instituce přizpůsobit se rychle se měnícím občanským zájmům, aspiracím, touhám po nezávislosti, autonomii, soběstačnosti a osvobození se od stranických obojků. Jejich selhání řešit, nebo jen inteligentně diskutovat narůstající krizi, nezaměstnanost a socio-ekonomickou transformaci, způsobuje, že nejen politici, ale i jejich strany se už stávají těmi „dinosaury“.

Jaké vidíte Vy sám — jako osoba, nejpřijatelnější řešení, které pomůže občanům? Skutečně spočívá i z Vašeho pohledu v předčasných volbách?

Volby samy o sobě nic neřeší, problém přece není v personální výměně nebo v přepsání nějakého prohlášení či programu. Strany se musí chovat jako strany — tj. nadřazovat stranické zájmy nad zájmy veřejnosti — bez ohledu na okamžité a pomíjivé složení svého stranického „týmu“. Strany jako instituce již nemohou a neumí nabídnout nic jiného než další (stále stejně prázdná) prohlášení, neschopnost, sliby, slogany, billboardy, retušované portréty, klišé a zcela nepotřebné ideologie dávno nefunkčních idejí. Občané se musí učit hledat si své nezávislé, nestranické a regionální kandidáty sami, bez stranických zájmů a intervencí. Baťa byl ve Zlíně starostou čtyřikrát za sebou, nepotřeboval k tomu jedinou stranu a jeho odkaz „Uděláme si to sami!“ ve Zlíně dodnes obdivujeme.

Jednu dobu jste také zvažoval prezidentskou kandidaturu — když nyní vidíte, co vše se kolem hlavy státu děje — jaké z toho máte pocity? Nenahrálo Vám to k tomu, že se v budoucnu opět pokusíte získat sympatie Čechů?

Nebyl jsem ochoten za zvolení zaplatit 39 milionů soukromých, cizích peněz, ani předat 50 tisíc jmen a adres nevinných příznivců neprůhlednému a nespolehlivému Ministerstvu vnitra. O takhle získanou „přízeň“ nestojím a ucházet se o ni nebudu. Sympatie Čechů chci získat pro myšlenky, řešení a strategie, ne pro osobnost samotnou. Přímá volba měla přinést nová pochopení, pohledy a myšlenky, rázná přizpůsobení se novému kontextu socio-ekonomické transformace a hlavně využití podnikatelských příležitostí rapidně se měnícího světa. Hlemýždí rozhodování, pohyb a tápání ve světě politiky již dávno minulé mně neimponuje a nepřitahuje. Vidím dnešní svět úplně jinak, spíše v pohledu Davida Stockmana, autora díla „The Great Deformation“, nebo níže přiloženého citátu z Karla Čapka. Je z něho bohužel, zřejmé, že jsme na tom dnes politicky mnohem hůře než v r. 1925:

Ponižuje nás nedůstojnost Parlamentu, který i státní nezbytnosti vyřizuje stranickým handlem, ponižuje nás parlamentní systém, v němž bez hrubé a honorované majority by potřeby státu nebyly uhájeny. Ponižuje a skličuje nás přízemnost politického jednání, co jde vysoko nad domácí zájmy stran, je politickým exponentům tak lhostejno, jako chalupníkovi aviatika.

Ponižuje nás samozřejmost, se kterou političtí machři přijímají fakt, že stát je odevzdán stranám k exploataci. Ponižuje nás osobní úroveň mnohých, z nichž strany učinily vladaře nad věcmi národa. Ponižuje nás forma i duch politiky, jež vládne pomocí nečistých kompromisů mezi bezohlednými zájmy… Jsme-li nespokojeni, volá se na nás: Pracujte ve stranách!

Ne, je-li nám čeho třeba, tedy je to pracovat proti stranám, proti vládě stran, proti hlasovací mašinérii, proti inkompetenci, proti politice za zavřenými dveřmi, proti všemohoucnosti výkonných výborů, proti našemu ponížení, proti úpadku demokracie.

(Karel Čapek: Politikum, Lidové noviny, 21. 9. 1925)

Kdo je Milan Zelený?

Přední český ekonom. Pravidelně obsazuje 1. místo v žebříčku nejcitovanějších českých ekonomů.

Působí jako profesor na Fordham University v New Yorku, přednáší také na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Jako hostující profesor pak navštěvuje řadu světových univerzit — přednáší na čínské Xidian University v Xi´anu, Fu Jen University v Tchaj-peji, Indian Institute of Technology v Kanpuru a IBMEC v Rio de Janeiru.

Mezi jeho nejznámější knihy v češtině patří například Cesty k úspěchu a Neučte se z vlastních chyb. V loňském roce nějaký čas vážně zvažoval svoji kandidaturu na prezidenta republiky v první přímé volbě.

Uváděl pro Parlamentní Listí v srpnu 2013 pan Milan Zelený

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 351 × | Prestiž Q1: 4,77

+2 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top