Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Nezávazné povídání o češtině (XX)

Namíchla mě včera blogerka Milena Zelenková, přezdívaná Actimelka, též známá jako diskutérka „javaho“, ale i „nam.“. Napsala v článku, který mohl být tematicky i zajímavý, že její babička běhá jako frčka. Místo toho, aby uznala, že napsala blbost, obhajovala to tím, že to našla v literatuře (argumentačně vyvráceno), a pak tím, že si slova vymýšlí a užívá je pak naprosto svévolně.

Takže se dnes podívám oproti příslibu na jinou oblast: na slovotvorbu a svévole v této činnosti.

Nová slova do jazyka přicházejí – a je to asi v pořádku. Bohužel řadu slov nových nemůžeme označit jako neologismus, ale spíše jako zparchantělost, která postrádá jazykovou logiku. Pouze na sebe poutají pozornost a nemají v jazyce co pohledávat.

Nelexikální slova

Jsou slova, která sice nejsou lexikální, ale používat je lze. Nějak se vžila, podobně jako obraty Járy da Cimrmana. Vezměme třeba slovo „jáství“, které by mělo vyjadřovat něco ve smyslu sobectví a osobní ješitnosti. A odvozené slovo: „jájinkovství“.

A podobně můžeme uvažovat o neologismech „banánistán“, nebo „euro­hu­je­ris­mus“.

Ale je třeba dát pozor na slova, která jsme přejali z cizích jazyků. Například z francouzštiny převzaté slovo „túrovat“ (motor). Dokonce se nám tu objevují snahy o „turování“, či „tůrování“. Ta čárka nad „ú“ je naprosto správně, i když je uprostřed slova. Motor totiž přivedeme do vysokých túr (otáček).

Lexikální slova

Co si třeba počít s jazykově naprosto čistým výrazem „nařknout“. Všichni víme, co znamená, ale pokusy o jeho ohýbání mohou škaredě ztroskotat. Co třeba nedokonavý vid? „Nařkávat“? Fuj, to ta čeština nesnese. A trpný rod? „Nařkáván“? „Nařčáván“? Nebo „naříkán“?

Raději se o to ani nepokoušet, ačkoliv je to slovo české. Možná lze teoreticky určit, který tvar je správný, ale ty tvary jsou nelibozvučné, umělé, a když se jim lze vyhnout, jen lépe. Strhávají pozornost pouze na tvar slova a odvádí pozornost od obsahu.

Jsou některá česká slova, kdy snaha o jejich ohebnost vyznívá trapně. Třeba „vpašovávání nervozity“. Slovesně správně, ale jazykově nesmyslně. Nedokonavý vid u slovesa, které na to není stavěno.

A podobně bychom našli jazykovou chybu ve větě: „Jak tyto profese, pane doktore, kloubíte dohromady?“. Ano, mohly by se skloubit, nebo vykloubit. Tato větička je zřetelně chybná. Snaha o vytvoření nedokonavého vidu je vcelku komická, byť jazykově asi správná.

A ještě jiný soudek: „předsevzít si“. Co s tím? Kořenotvorné je „vzít si“. Takže by nám předponou vznikly patvary, jako „to si předsevezmu“, nebo „to si předseberu“. Slyšíte, jak ta čeština trpí? Co třeba úplně jednoduše: „dát si jako předsevzetí“?

S čím kdo zachází, tím také schází. A to tvrzení je naprosto obecné.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 859 × | Prestiž Q1: 13,16

+23 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Nezávazné povídání o češtině (XX)

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top