Štítky článku: •  

99. výročí VŘSR — bolševické revoluce v Rusku (I/II)

Doma jsme měli knížku Ruská revoluce z roku 1929. Již tehdy se vědělo, co jsou bolševici zač, čeho všeho jsou schopni. Zprávy z Ruska přinesli nejen tamní českoslovenští legionáři ale i uprchlíci, kteří se před terorem zachránili.

vrsr1.jpg (8,903 kiB)
Rudé náměstí

To, co jsme měli u nás v 50. letech, byl už jen slabý odvar toho co se dělo v Rusku po VŘSR (a i to byly hrozné věci, například když někdo nechtěl vstoupit do JZD tak mu lámali prsty v pantech dveří, nebo mu ponořili nohy do nehašeného vápna apod.).

Socialismus 80. let, na který někteří s takovou nostalgií vzpomínají, byl proto tak mírný, protože po příchodu vojsk Varšavské smlouvy v něj již nikdo nevěřil (i když to oficiálně samozřejmě nikdo nepřiznal) a také proto, že u moci byli komunisté (Husák, Novomestský a další) jež semlelo vězení v 50. letech a zažili na vlastní kůži větu: Revoluce požírá vlastní děti. Neměli proto touhu opakovat teror 50. let. Přesto stín 50. let a všepronikající atmosféra strachu a opatrnosti byly přítomny až do listopadu roku 1989. Opravdu se to nedá srovnat s dneškem. Není po čem plakat. Opravdu.

Připadá mi zvláštní, že se v dnešní době bojíme návratu nacismu a fašismu (který strašil lidstvo jen asi 10–20 let) ale nikdo se nebojí návratu komunismu, jehož teror trval zhruba 70 let a v mnohém ho i převyšoval. Velmi poučné jsou filmy jako Sowjet story — příběh rudého zla nebo polský film Čekista. Hrozbou dnešní doby podle mě už není ani nacismus ani komunismus, ale novodobá totalita, která z nich vychází ale je jiného charakteru: Kulturní marxismus — který přichází z Bruselu a ze západní Evropy. Má jiný charakter, ale třeba si prohlédnout i kořeny, abychom rozuměli jeho směřování a cílům.

Vraťme se ale k výročí VŘSR, doporučuji skvělý článek bloggera o historických faktech té doby: Připomeňme si 99. výročí bolševické revoluce.

Marxismus je opiem intelektuálů. Raymond Aron

7. 11. před 99 lety se začala jedna z klíčových událostí moderních dějin nazývaná komunisty Velká říjnová socialistická revoluce (Říjnová proto, neboť podle juliánského kalendáře, který se tehdy v Rusku používal, bylo 25. 10.) Toto datum mělo pro světový proletariát a zejména jeho předvoj, komunistickou stranu, téměř stejný význam jako má pro křesťany narození Krista. Konečně se měl uskutečnit odvěký sen člověka o spravedlnosti, o světě bez vykořisťování člověka člověkem, o společnosti bez pánů a otroků, kde si budou všichni rovni, o světě bez hladu a chudoby, o světě, ve kterém zavládne bratrství. Komunisté chtěli vytvořit nový lepší svět a nového lepšího člověka.

Nejprve však bylo potřeba zničit svět starý a zúčtovat s člověkem minulosti. Budování mělo předcházet ničení. Jak se zpívá v internacionále (Tato píseň byla nějaký čas ruskou hymnou): „Rozboříme světa starý základ, otroci vzhůru k vítězstvím …“

Existují tři důvody, proč se zabývat ruskou revolucí:

  1. Je dobré připomínat si dějiny, abychom je nemuseli podruhé prožít.
  2. Ruská revoluce ovlivnila i naše dějiny, neboť od roku 1948 do roku 1989 nám vládli komunisté, kteří dostávali instrukce z Moskvy.
  3. Několik myšlenek ruské revoluce, hlavně v kulturní oblasti, i když v modifikované podobě, se staly součástí neomarxismu (původní konflikt mezi kapitalistou a proletářem byl nahrazen konfliktem mezi většinou a menšinou), který dnes inspiruje mnoho politiků a intelektuálů.

Pokračováním ruské revoluce je dnes kulturní revoluce. Ruská revoluce tak vrhá svůj stín do naší doby. Chceme-li pochopit kulturní změny, které dnes ve světě probíhají, potřebujeme studovat ruskou revoluci.

Proto jsem k výročí ruské revoluce napsal tento článek. Článek je z větší části tvořen úryvky z děl lidí, kteří se ruskou revolucí hlouběji zabývali. Vybral jsem je tak, aby co nejlépe vynikl metafyzický a kulturní rozměr událostí před sto lety. Úryvky jsou doprovázeny mým stručným komentářem a na závěr jsem se pokusil o stručné, ale komplexní filozofické zhodnocení komunismu, protože dodnes je mnoho lidí, kteří se rozplývají nad tím, jaké to byly krásné myšlenky.

Upozornění: Některé části článku obsahují popisy brutálního násilí.

https://blog.postoj.sk/18550/pripomenme-si-99-vyrocie-bolsevickej-revolucie

Jeden z velitelů Čeky M. I. Lacis dával v roce 1918 podřízeným takovéto pokyny: „Nevedeme válku s konkrétními osobami, vyhlazujeme buržoazii jako třídu. Nehledejte při vyšetřování materiál a důkazy pro to, že obviněný slovy nebo skutky jednal proti sovětské moci. První otázka, kterou mu musíte položit, zní, jaký má původ, výchovu, vzdělání nebo profesi. A tyto otázky musí určit osud obviněného. V tom spočívá smysl a podstata rudého teroru.“ (Zubov, A. (2015), str. 500)

 

Obětí mučení se staly i samotní členové tajné policie. Byli to ti, kteří nebyli dostatečně tvrdí a stěžovali se na trýznivé noční můry, které si odnášeli z mučíren. Zabité oběti se nevydávaly příbuzným. Pohřbívali je v hromadných hrobech. Někdy s mrtvými pohřbili i ty, co ještě žili. Práce bylo hodně a nebyl čas na selekci. Kde se kácí les, létají třísky.

Toto se říkalo o Stalinovi jako vtip, ale byla to realita pro všechny revolucionáře:

„Trockij obešel všechny rady Rudé armády, rychle si přitom prohlížel tváře vojáků a čas od času tomu nebo onomu rudoarmějci řekl: „Vystup z řady!“ Když skončil s obchůzkou, bylo takto vybráno asi 300 vojáků. Na otázku, co se s nimi má udělat, Trockij odpověděl: „Zastřelit!“ Tak geniální vůdce předvedl svou prozíravost a upevňoval svou autoritu a železnou disciplínu v Rudé armádě.“ (Zubov, A. (2015), str. 501)

I ve Vietnamu byly bolševici krutí a brutální

Všechny komunistické režimy ve 20. století byly násilné, ačkoli většina z nich ne v takovém rozsahu jako ruští bolševici. To je dost dobrý důvod myslet si, že komunismus a násilí patří k sobě, že jej není možné nastolit bez násilí a také na to, abychom se vůči ideji komunismu stavěli přezíravě.

Světoobčanství není výmysl dneška

Lenin a Trockij nenáviděli jakoukoli formu nacionalismu a vlastenectví. Považovali se za světoobčany a toužili vládnout celému světu. Lenin napsal: „Marxismus je nesmiřitelný s nacionalismem, jakkoli by byl spravedlivý, bezúhonný a civilizovaný. Marxismus míří vpřed, vyniká nad jakýkoliv nacionalismus jako všeobecná idea sjednocení všech národů do vyšší jednoty … Kdo hájí heslo národní kultury, ten patří mezi nacionalistické maloměšťáky, a ne mezi marxisty … Heslo národní kultury je buržoazní a často i klerikální výmysl. Naším heslem je nadále internacionální kultura demokratismu a světového dělnického hnutí. Jedině když odvrhne všechny divoké a hloupé nacionalistické předsudky a spojí pracující všech národností do jednoho svazku, bude dělnická třída schopna čelit buržoazii a osvobodí se od ní v zájmu lepší budoucnosti.“ (Zubov, A. (2015), str. 695)

Bolševici chtěli vytvořit světovou socialistickou republiku. Všechny národy světa měly splynout do jednoho velkého národa, který by měl jeden jazyk. Měla vzniknout jedna celosvětová kultura. Rasy se měly promíchat a tak vlastně zaniknout. Později, aby Stalin dosáhl tohoto cíle, alespoň v mnohonárodnostním Sovětském svazu, přesouval celé národy. Přesouváním velkého množství lidí chtěl dosáhnout, aby se národy promíchaly a vznikl jeden velký sovětský národ.

Snahu zničit rodinu sliboval již Manifest komunistické strany

Bolševici chtěli zrušit rodinu. V roce 1919 psal Trockij Leninovi: „Pokud přistoupíme k otázce ze sociálně-psychologického hlediska, je třeba donutit všechny pracující, aby zažili utrpení a hledali z něj východisko ne individuálně, ale kolektivně … Dosáhnout takového usměrnění individuálního úsilí je možné pouze socializací podmínek běžného života, zničením rodinných krbů, domácí kuchyně a přesměrováním všech na veřejné stravování. Socializace tohoto druhu je nemyslitelná bez militarizace … Militarizace plus dvakrát denně teplé jídlo, stejné pro všechny, budou všichni chápat jako životní nezbytnost a nebudou to chápat jako arakčejevské násilí. Veřejné stravování vytvoří bezprostřední podmínky pro veřejnou kontrolu a pro nejúplnější boj s leností a nesvědomitostí: kdo nechodí do práce, nebude se moci ukázat ve veřejné jídelně. … Nezbytný je kult fyzické práce … Je nutné zavázat bez výjimky všechny občany, nezávisle na druhu jejich zaměstnání, aby věnovali jistý, alespoň minimální počet hodin denně nebo určitý počet dnů fyzické práci. Je třeba, aby naše tištěná i ústní agitace udělala středem všeho fyzickou práci.“ (Zubov, A. (2015), str. 458)

Proto intelektuály u nás posílali k lopatě. To bylo ještě to lepší oproti odstřelování.

Cílem komunistů bylo vytvořit nového člověka, který by potlačil svůj individualismus a byl oddaný společnosti, což v praxi často znamenalo komunistické straně. Ideální by tedy bylo, kdyby se lidská společnost změnila na jakési lidské mraveniště, protože mravenci potlačují své individuální zájmy a pracují pro dobro celku. Trockij chtěl společnost organizovat a řídit podle vzoru armády. Mluvil o pracovních četách a plucích. Vytvoření nového člověka vlastně znamenalo přetvoření lidské přirozenosti.

Trockij chtěl, aby se Rusko změnilo na ozbrojený tábor. Řekl, že pracovní armáda je tvořena z mužické suroviny. Podle M. Gorkého byly pracující pro Lenina jen tím, co železná ruda pro hutníka.

 

Podle tehdejší literatury měl být nový sovětský člověk racionální, disciplinovaný a kolektivní. Měl se chovat jako část většího celku, která své zájmy podřizuje zájmům celku společnosti. Tedy měl by žít jako mravenec v mraveništi. Ideální socialistická společnost měla být řízena na vědeckém základě (vědecký komunismus), věda měla nahradit náboženství. V románu Inženýr Menni popisuje bolševický filozof Alexander Bogdanov ideální svět tak, že všichni lidé nosí stejné unisex oblečení, všichni bydlí ve stejných domech, děti jsou vychovávány ve zvláštních koloniích, neexistuje žádný národ a všichni mluví jedním jazykem. Všichni lidé měli být jako atomy stmelené do jediného inteligentního lidského organismu.

 

„Na místo individuální osobnosti nastoupí v psychologii proletariátu mechanizovaná kolektivita.“ City nebudou potřebné a stav lidské mysli budou ukazovat přístroje. Tato vize byla myšlena smrtelně vážně. (Figes, O. (2005), str. 692)

V Abecedě komunismu Bucharin a Preobraženský se psalo, že brzy se uskuteční nový svět s novými lidmi, v němž má být všechno precizně vypočteno. Komunisté chtěli plánovat a řídit společnost do nejmenších detailů. Vše mělo do sebe zapadnout jako součásti stroje. Tyto temné vize zpracoval Jevgenij Zamjatin v románu My, který patří spolu s Huxleyovým Překrásným novým světem a Orwellovými romány Farma zvířat a 1984 ke klasickým dílům antiutopické literatury.

Na slovenském Medzičas.sk píše Myškin (druhá část zítra)

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 430 × | Prestiž Q1: 5,37

+3 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top