Štítky článku: •  

Kdo je v seznamech, agentem byl, říká bývalý důstojník StB

Otázka toho, zda může člověk figurovat ve svazcích StB neoprávněně a nevědomě, je v souvislosti nejen s případem ministra financí Andreje Babiše stále aktuální. Ten dlouhodobě spolupráci s tajnou policií popírá. „Každý, kdo v seznamech agentů StB je, agent byl a věděl o tom,“ říká však Jaroslav Lamr, jenž byl členem StB od roku 1973. Otázkou podle něj jen zůstává, do jaké míry člověk škodil.

Svědectví o StB

Lídr ANO trvá na tom, že s tajnou policií nikdy vědomě nespolupracoval. Slovenský Ústav paměti národa však chce po prohraném sporu pravomocný verdikt ještě zvrátit a podal dovolání ke slovenskému Nejvyššímu soudu. O praktikách, ke kterým v souvislosti se získáváním spolupracovníků a nakládáním se spisy StB docházelo, se v rozhovorech pro neziskovou organizaci Post Bellum podělili bývalý důstojník Státní bezpečnosti Jaroslav Lamr a bývalý major StB Jaromír Ulč.

„Moje životní krédo a zkušenost je, že každý, kdo je v seznamech agentů Státní bezpečnosti, agent byl a věděl o tom. Neexistuje výjimka, aby o tom nevěděl, že jednal s orgánem StB a že nesouhlasil se spoluprací. Každý kdo podepsal, anebo i nepodepsal, věděl o tom, že spolupracovník byl a že o něj StB projevila zájem, co po něm chtěla a věděl, že jedná s StB. Vylučuji, že by šlo vyrobit falza svazku,“ říká v rozhovoru pro neziskovou organizaci Post Bellum Jaroslav Lamr s tím, že toto stanovisko zastává již dvacet let.

Zároveň uvádí, že spolupráce mohla být dojednána pouze ústně, pokud by příslušník StB měl pocit, že by podpisem o spolupráci s dotyčnou osobou přišel. „Samotné směrnice o práci s agenturou uváděly možnost, že závazek ke spolupráci nemusí být napsán nebo nemusí být podepsán, pakliže by v průběhu jednání mezi příslušníkem a dotyčnou osobou při vyžádání podpisu jaksi vedlo k nějaké nelibosti nebo k odporu ze strany verbované osoby a mohl by tak být narušen vztah po všech těch úvodních pindech o té omáčce,“ líčí metody StB její dlouholetý člen Lamr.

Fig. 1 — Jaroslav Lamr

„Když bylo vidět, že se člověk kroutí a že je mu to nepříjemný, tak na něj samozřejmě nešlo nijak zařvat a říct, podepiš to. To prostě nešlo. Složka měla zájem na tomto člověku, tak se s ním muselo jednat, jak když másla ukrajuješ,“ doplňuje dále Lamr.

Důležitou otázkou pro něj i přesto zůstává, do jaké míry určitý člověk zavázaný ke spolupráci škodil. „Mohl být agent, který třeba dělal recepčního v hotelu a byl závislý na tom, kdy tam cizinec přijel. Maximálně mi mohl říct, kdy cizinec přijel, půjčit mi jeho pas, kdy odjel, s kým se setkal, co dělal v hotelovém objektu a kam jezdil. Byl jsem schopný zmapovat časový snímek pohybu tohoto cizince. Na tom nebylo určitě nic zavrženíhodného nebo udavačského.“

Větší problém vidí Lamr v tom, když někdo donášel na své přátele a rodinu. „Něco jiného bylo třeba, když to byl spolupracovník, který byl nasazen na kamaráda nebo na rodinu, do prostředí třeba charty nebo církevních kruhů. Tam práskal v podstatě na kamarády nebo na rodinné příslušníky. To je zavrženíhodnější,“ říká v rozhovoru pro Post Bellum Lamr s tím, že je ale třeba každý případ posuzovat individuálně. „Každý případ tohoto tajného spolupracovníka je originál. Paušalizace je vadná a je škodná,“ dodává bývalý člen StB.

14 dní jsme pálili dokumenty, vzpomíná bývalý major StB

Otázka skartace dokumentů podle Jaromíra Ulče spadala do kategorie přísně tajné zvláštní důležitost. Z důvodu skartace spisů agentů StB byl Ulč podle jeho slov povýšen na majora a pod jeho vedením se spisy převezly do spalovny. „Tam jsme hlídali každý den od rána do večera, aby si z toho náhodou někdo něco neodnesl, a aby to bylo všechno úplně spálený. Vše se důkladně hlídalo, aby třeba komínem nevylít papír, který by byl popsaný. Toto jsme dělali minimálně čtrnáct dní,“ popisuje praktiky ničení spisů StB Jaromír Ulč.

Fig. 2 — Jaromír Ulč

„Přeci svoje lidi nepředhodíme někomu jinému. Co by si pak o nás ty lidi pomysleli, to nešlo. Co se dalo, to bylo pryč a zůstaly jenom ty desky,“ zdůvodňuje, proč ke skartaci dokumentů podle něj muselo dojít.

Popisuje pro Echo24.cz značka ren

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 452 × | Prestiž Q1: 4,54

+1 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 9 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.
Rajchenberk

Někdy se muselo něco zachovat více, jinak by třeba nemohla vzniknout tato kniha: https://vufind.mzk.cz/Record/MZK01-000921000. Mimochodem docela zajímavá.

PeTaX

Já jsem přesvědčen, že toho není zdaleka zlikvidováno tolik, jak se veřejnosti předkládá. Jenže to může být dost explozivní materiál (vzpomeňme Sachera a jeho zděšené útěky na Hrad). Jen se s tím pracuje hezky v zákulisí. Tahá se za nitky, případně se vyvine potřebný nátlak.
Vůbec zajímavou otázkou by bylo, kam všichni ti Estébáci zmizeli a co dnes dělají. Skoro se o nich nic neví.

Tomáš Fiala

Ono je to trochu jinak. Na každého, kdo je v seznamu, byl veden svazek. Nemusel být rovnou spolupracovník. Mohl/nemusel vědět (i když tušit třeba mohl), že se baví s StBákem. Byli lidi, kterým se podařilo vyvléknout se ze spolupráce např. tím, že to riskli a všude o sobě vyslepičili/nechali vyslepičit, že s StB komunikují a StB o ně ztratila jako o konfidenty zájem, protože někdo o kom se všeobecně ví, že se baví s StB je jako donašeč k ničemu. Ale svazek už na něj byl založen a nějakou chvíli veden, protože je jasné, že si lidi z StB museli dělat "poznámky", protože všechno si nemohli pamatovat a nosit v hlavě.

Mám zkušenost v rodině. Táta dostal předvolání na StB k podání "vysvětlení" - pošťačka mu přinesla dopis s doručenkou do vlastních rukou do kanclu, kterou měl jako ředitel sám pro sebe. Tím pádem by to nikdo nevěděl, protože mu mohla přinést cokoli jiného doporučeně. Je dost možné, že mu takhle občas nějakou poštu na jeho jméno do podniku nosila. Vzhledem k tomu, že spolupráce s StB byla pro tátu jednoznačně přes čáru, tak nedbal upozornění, že to "podléhá utajení a nesmí o tom s nikým mluvit, ani s rodinnými příslušníky, jinak se vystavuje trestnímu..." blablabla kecy kydy prdy beďary. Ten dopis ukázal nám doma, hlavně svýmu tátovi, který chodil na špacíry po městě, kecal s cizíma dědkama a vykecal i to, co nevěděl. Asi po pátým "dýchánku" dali tátovi pokoj. V evidenci StB jsem ho samozřejmě našel. Vzhledem k okolnostem a jeho inteligenci pochybuju, že by vymyslel konspiraci, krýt svou spolupráci s StB tím, že to o sobě rozkecá.

PeTaX

Já taky ten článek nepodávám jako čisté svědectví pravdy, ale jako výpověď estébáka o tom, co by rád, aby si lidé mysleli. Může to být pravda, nemusí to být pravda. Nějaký důvod má, aby to zrovna takhle veřejně oznámil. (Na druhou stranu: nikde se nijak nevymlouvá, proč tu práci dělal (kydy, prdy, beďary - abych užil nabídnuté fráze)).
Každý ať si přečte a udělá si nějaký závěr. Má-li jakou zkušenost, ať ji napíše. Vždyť ta činnost StB nebyla vůbec zmapována, netušíme, kam se těch x tisíc lidí přesunulo, co na koho dodnes vědí; nebyla vůle to vyšetřovat, jako nebyla vůle potrestat exemplárně komunisty. Jako nebyla vůle očistit justici.

Tomáš Fiala

Já se tím nevymezoval vůči Vám. Je mi jasné, že to je "zpověď" toho estébáka, ne Váš názor. A napsal jsem to právě proto, že mám osobní blízkou zkušenost.

PeTaX

Já to tak pochopil, nebojte.

PeTaX

On nám v podstatě zbyl jen registr svazků, čili víme, že na někoho byly vedeny nějaké desky, ale co v nich bylo, to už nevíme. Něco se spálilo, něco (údajně) šlo do Moskvy (snad svazek Zet), něco může být dodnes v něčích trezorech (a myslím, že je).
Svého času se velmi silně bála ČSSD, protože někdo naznačil, že materiály jsou a leckdo z nich má na hlavě Ramu. (A nepřekvapilo by mě to.)

Tomáš Fiala

Nějak na to kašlu. Ale trochu to ve mně hlodá, rozjet se do Pardubic pro tátův svazek. Vzhledem k tomu, že o jeho kontaktu s StB vím od samého začátku (rok ´83) a zhruba tuším, proč k němu došlo, tak si nemyslím,že bych objevil nějakého jeho kostlivce ve skříni. A i kdyby, tak se z toho už dávno musel zodpovědět někde tam, kam my se teprv chystáme.:-) Jen by mě zajímalo, co si o člověku mohli psát. A taky jestli byla pravda, co nám táta vyprávěl, že si z nich dělal docela prču, i když při tom asi strachy prdelí stříhal desítku roxor.

PeTaX

Ono to možná neškodí vědět. Možná byste se dozvěděl o střípek více do mozaiky. Anebo taky ne. Nevím, těžko někomu říkat, co má dělat. Musel bych být tím, koho se to týká. O sobě rozhodovat mohu.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top