Štítky článku: •  

Zápas o duši Evropy

Rok 2017 bude pokračováním zápasu mezi elitou odtrženou od potřeb voličů a mezi přirozenými populisty.

Fascinuje mě předvídavost některých aktérů historie. Když levicoví představitelé v Německu zakládali na základě analýz kongresu Kominterny, který se uskutečnil v roce 1922 v Moskvě, Institut pro sociální výzkum ve Frankfurtu nad Mohanem, nikdo nemohl tušit, jakou hlubokou pravdu tito teoretici marxismu objevili. Na kongresu Kominterny, který se snažil zjistit, proč světová komunistická revoluce selhala, tehdy zaznělo:

Musíme organizovat intelektuály a s jejich pomocí rozložit západní civilizaci. Jedině pak, až zničí její hodnoty a udělají život nesnesitelným, můžeme zavést diktaturu proletariátu“.

A to se přesně stalo.

Po nástupu talentovaných sociologů, filozofů a myslitelů jako byly v roce 1929 Horkheimer, Adorno zda Habermas, vznikla teorie osvobození, která vlastně odtrhávala lidi od kořenů, které bránily vítězství marxistické revoluce. Nástup Hitlera k moci zase způsobil, že útěk akademických marxistů do USA zasel jejich názory na přední americké univerzity, aby se po porážce nacismu tyto myšlenky vracely zpět do Evropy posíleny o autoritu Ameriky. Dnes je „nálepkovitě“ označujeme za neomarxisty nebo kulturní marxisty.

Dnes je hlavně Evropa bičovanou několika vlivy. Jednak je to snaha bruselských centralistů získat více moci pod heslem více Evropy. K tomuto cíli nakonec celý projekt Unie směřuje již celá desetiletí. Už jeden z otců zakladatelů evropské spolupráce Altiero Spinelli ve svém slavném Manifestu z Ventotene opakoval jednu ze základních tezí neomarxistů, že k tomu, aby socialismus zvítězil, musí zaniknout suverénní národní státy. Říká:

První věcí, která musí být vyřešena a bez níž je jakýkoliv pokrok jen prázdnou představou, je definitivní zrušení rozdělení Evropy do národních suverénních států“.

[The question which must be resolved first Failing which progress is but mere appearance, is definitive Abolition of division of Europe into national, sovereign States.]

Manifest je jeden ze základních textů Unie a dosud je po Spinellim, který byl desetiletí významným členem evropských institucí, dnes v Bruselu nazvaná hlavní budova Evropského parlamentu. A nejen to. V roce 1970 se stal Evropským komisařem pro průmysl a předsedal Výboru pro Institucionální záležitosti, který vypracoval zprávu (Spinelliho plán). Ta se stala základem tzv. „Single European Act“ z roku 1986, což znamenalo přechod od Římské smlouvy k přijetí Maastrichtské smlouvy. Jinými slovy, volné Evropské hospodářské společenství se začalo měnit na centralizovanou Evropskou Unii. A jak píše Spinelli ve svém manifestu.

Evropská revoluce musí být socialistická — pouze tehdy bude odpovídat našim potřebám.“

Druhým vlivem je pokračující dlouhý pochod institucemi, jak to nazval Antonio Gramsci ve svých analýzách a zápiscích z vězení. Novodobý proletariát si podle něj musí vytvořit vlastní kulturu a vlastní představu spirituality, která bude nezávislá na společně sdílené kapitalistické [kultuře a duchovnu].

Neomarxisté jeho ideu vrchovatě naplnili. Dnes je akademické a z něj vyplývající kulturní ale i politické prostředí ovlivněné hlavně tímto neomarxistickým podhoubím. Dá se říci, že hlavně na Západě většina elit společnosti podlehla tomuto zásadnímu vlivu, což se projevuje dehonestací kulturních kořenů západní civilizace, resp. jejich interpretací tak, aby vyhovovala tvorbě „nového proletariátu“.

Vliv migrace je sekundární, i když vyplývá z výše uvedeného. Boj proti vlastní kultuře s cílem nahradit ji novou spočívá v neustálém tlaku na vyvolávání „viny bílého muže“, neustálé relativizaci rovnocennosti kultur a nemožnosti kritizovat jiné kultury. Kritizovatelná je jen ta jedna — původní. Podpora přistěhovalectví z jiných kultur je vlastně pozitivní věcí protože ve svém základě oslabuje nenáviděnou a stále příliš silnou kulturu s řecko-judeo-křesťanskými kořeny.

Zdá se, že lidská psychika celé společnosti je odolnější než si představovali neomarxisté. To, co se jim podařilo při ovlivnění elit, se nepromítá automaticky do celé společnosti. Ještě stále většina společnosti intuitivně chápe, že to, co se jim elity snaží „prodat“ je prostě špatné. Že jde o umělý sociální konstrukt, který nemá šanci na přežití. Ukazuje se to na destrukčním vlivu islámské migrace, která je natolik uzavřená a agresivní, že jednak nepřipouští cizí vlivy a naopak si snaží podřizovat své okolí.

Rakouský kardinál Christoph Schönborn pro deník Kronen Zeitung řekl, že islamizaci Evropy chápe. Ne kvůli tomu, že by si ji přál, ale je realista, zná asertivní a nesnášenlivou povahu islámu, stejně jako vidí neustálý boj elit za likvidaci vlastní kultury. António Gramsci řekl jednu docela rozumnou věc. Křesťanství má zásadní vliv na západní společnost a „noví revolucionáři“ by ho měli nahradit vlastní spiritualitou vyplývající z lidské zkušenosti. To se však neděje. Místo historie se dnes učí vykastrovaný obsah, aby ani náhodou neurazil nějakou minoritu, namísto osobní odpovědnosti, hlubokých mravních a etických zásad, které okolí vštěpovalo jedincům od narození, se stal hlavním principem hédonismus a víra ve všemocný stát.

Příroda nemá ráda prázdno a neplatí to jen pro fyziku. Stejně tak v případě společnosti je morálně a duchovně vyprázdněna společnost kulturou, která nemá proč žít a nemá se proč bránit. Tento problém muslimové nemají. Vědí, co chtějí a v politice dnešní elity se jim nabízí celá velká a stará civilizace. Problém není v islámu. Ti, kteří ho studují, vědí, že z masožravce prostě býložravec nebude. Problém je v programové slepotě elit. Je jedno, jak je nazveme — neomarxisté, sluníčkáři, kavárníci, pravdoláskaři. Jsou to jen nic neříkající nálepky, které však popisují jedince jednající ne podle toho jaký svět je, ale jak ho chtějí vidět oni sami.

Za poslední roky se probouzí právě ta část, většinová část společnosti, která vězí v „zastaralého kultuře“, která odmítá novodobé změny a začíná se organizovat. Jsou voleny strany, které prosazují národní zájmy, prosazují vlastní kulturu a „nechápou“ proč je nutné se přizpůsobovat někomu jinému. Toto bude úkolem konzervativců dnešní doby. Ne ve smyslu strnulého zastávání dávno překonaných představ a myšlenek.

Konzervatismus je dynamický v tom, že věří ve svobodu a odpovědnost. Jeho snaha o zachování výdobytků této civilizace a nepodlehnutí islámu je ve skutečnosti bojem za demokracii a svobodu. Ti, co se tak honosně nazývají levicovými liberály, tj. „obhájci svobody“ ve skutečnosti prosazováním nedemokratických idejí chtějí svobodu zmenšit.

Rok 2017 bude charakterizován zesílením boje za svobodu. Nejen v Evropě, ale i v Americe a po celé sféře pod vlivem západní civilizace. Ve skutečnosti je to fatální boj. Prohra v něm bude pro mnohé země znamenat upadnutí do myšlenkového a totalitního středověku. Prezident republiky Andrej Kiska ve svém novoročním projevu mimoděk řekl hlubokou pravdu:

Vyvolávat nenávist a zlobu vůči celým skupinám lidí, národů, národností, náboženství … nebo o nich tvrdit, že jsou méněcenné, to se musí stát pro každého slušného člověka nepřípustné a netolerovatelné.“

Ve skutečnosti tímto označil celou islámskou ideologii za nepřípustnou. V momentě, když polovina muslimů v Evropě se přiklání k fundamentalistickému výkladu islámu, který ve svých textech „vyvolává nenávist a zlobu“ vůči každému, kdo není muslimem, který tvrdí, že ženy a nevěřící jsou „méněcenní“, pak nemám problém souhlasit s Kiskou, že „to se musí stát pro každého slušného člověka nepřípustné a netolerovatelné.“

Samozřejmě ironizuji. Kiska je dokonalým přívržencem kritizovaných názorů, který ve jménu ochrany minorit bude schopen zničit majoritu. Zavádění náhubkových zákonů v Evropě, jehož verze u nás platí od 1. 1. 2017 je ukázkovým příkladem toho, že elita ztratila myšlenkovou přitažlivost pro většinu společnosti, která se odmítá s ní ztotožnit. I proto třetinu projevu Kiska věnoval právě ideozločinům, kterých se podle něj „plebs“ dopouští, že ani za nic nechce věřit „moudré elitě“. Sluníčkové strany budou muset omezit veřejnou diskusi, pokud chtějí mít šanci na pokračování vlády. Zda to bude stačit, uvidíme 31. 12. 2017.

Mezitím doporučuji přečíst text Charty 77. Po čtyřiceti letech je opět aktuální. Mimochodem, nevíte, kde se to dá opět začít podepisovat?

Píše na slovenském KonzervatívnyVýber.sk pan Juraj Poláček

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 376 × | Prestiž Q1: 7,28

+8 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top