Štítky článku: •  

Proč je Česko chudá země (1/2)

„Je třeba uvolnit českou ekonomiku na autonomní a svobodnou, o které budeme sami rozhodovat, to znamená lokální, podnikatelskou a hlavně nezávislou, očištěnou od bankéřů i oligarchů,“ říká profesor Milan Zelený, který vyučuje ekonomické obory na prestižních amerických a čínských univerzitách.

Uprchlická krize ohrozí naši výrobu

Podle něj by byla skutečným řešením české ekonomické prosperity obnova masivní podnikatelské a inovační kultury (jako v dobách Tomáše Bati) a dále rozvoj malých a středních podniků na státní úrovni. O migrační vlně si myslí, že může Česko oslabit, jelikož naše pracovní síla bude nahrazena tou ještě levnější — uprchlickou — přímo v Německu.

Jako velmi závažný problém vidí i fakt, že „superislámské“ Turecko, které nyní úspěšně vydírá Evropskou unii o miliardy eur, a to hrozbami uvolnění migrantů a bombardováním syrských Kurdů, je součástí NATO. Obává se, že takto „poturčené“ NATO, navíc vedené byrokraty ze Švédska či Dánska (kteří válku nikdy nepoznali), může zatáhnout Rusko i celý svět do nové války.

Množí se úvahy o tom, že nejen horší ekonomické výsledky některých velmocí, například Číny, neřízená migrace, ale i další faktory jako například nestabilní cena ropy, na které je závislá ekonomika mnoha států, mohou způsobit návrat krize z let 2008–9. Jak daleko nebo jak blízko jsme od tohoto scénáře?

Nechme úvahy dále množit. Jelikož svět z krize reálně nikdy nevybředl (kvůli zadlužení ve výši 20 bilionů dolarů jen v USA; centrální banky Japonska, západní Evropy a Číny nepočítaje), nejsme od recese daleko — nikdy jsme se z ní vlastně nevymanili. Deglobalizace a relokalizace se projevuje poklesem čínského vývozu, ale hlavně dovozu (–13,2 %). Světové loďařství je v recesi (–40 %). Loděnice Daewoo dostala státní záchrannou půjčku 4,2 bilionu amerických dolarů, a to už nejsou „drobné“, ani v Koreji ne. Konzervárna nepoužívaných lodí Shipcare má třicetiprocentní růst — to je nejlepší business na světě — a už nemají místo. Propad cen ropy kvůli kriticky vysoké nabídce vedl k předlužení investorů („ropných vrtáků“) — jejich bankroty ovlivní likvidaci světových bank.

Lze ještě dodat, že Yellen (Federální rezervní banka USA), Draghi (Evropská centrální banka) a Kuroda (Centrální japonská banka) zatvrzele bijí pošlého koně monetarismu, i když ten nejeví žádné známky života. Je to bizarní až směšné, kdyby to nebylo tak vážné. Vyplývá z toho, že bankéři nevědí, co se děje a proč, a tak jen průběžně monitorují data — k tomu není třeba se učit být ekonomem. Ekonom nepopisuje jen minulost, ale hlavně osvětluje budoucnost.

Česká ekonomika patřila loni svým růstem přibližně 4,7 procenta k premiantům Evropské unie. Co jej především zapříčinilo? Myslíte si, že tento růst bude pokračovat i v tomto roce? A jakou zásluhu má na tom současná vláda?

Přesněji hovořme o ekonomice „na českém území“. Je to ekonomika odvozená, neautonomní, závislá na levné práci, subdodavatelská a ve vlastnické podstatě nečeská. Důvodem k neorganickému výkyvu růstu bylo nahromadění čerpání EU dotací, setrvačná výroba „do zásob“ a německé nepochopení, co se ve světě vlastně děje. Klíčový závěr však je, že tím skončila česká „strategie levné práce“. Miliony kvalifikovaných lidí již opustily východní Evropu, státní vzdělávání produkuje nezaměstnatelné absolventy a podniky v ČR musí spoléhat na cizí pracovní sílu hlavně ze superlevných regionů jako Ukrajina. Nevidím, jak by se dal takový neorganický výkyv zopakovat — jedině snad tvrdohlavým lpěním na výše uvedených faktorech. Vláda nemá s takovým růstem nic společného, ale zůstává plně zodpovědná za myopické (krátkozraké) udržování bezperspektivní strategie.

Většina politiků v ČR se holedbá nízkou nezaměstnaností a růstem ekonomiky. Nicméně ve většině moravských i českých krajů — kromě Prahy a okolí — je životní úroveň značné části obyvatel stále dost nízká v porovnání s našimi západními sousedy. Nedosahuje ani úrovně, jaká panuje například ve středomořských demokraciích, tedy v Itálii či Španělsku. Český důchodce má stále daleko hlouběji do kapsy než třeba ten řecký. Jaká by mohla být cesta ke změně, jestli vůbec u nás ještě existuje?

Nechme většinu politiků ve většině. Jejich strategii prohry jsem už výše zmínil. Politici si vždy a všude na světě přivlastňovali zásluhy za jakákoliv zlepšení, a myli si ruce od jakéhokoliv zhoršení situace. To je podstatou politiky. Je to dáno také tím, že v té většině ekonomice nerozumí; vidí v ní spíše politickou „dojnici“ na hlasy zanedbané, zavedené a zneužité veřejnosti — také díky spoluúčasti medií, která rezignovala na vzdělávací funkci ve společnosti.

Cesta ke změně vyžaduje informovanost a akční sebedůvěru voličů. Bez nich to nepůjde; žijí stále v kultuře levné pracovní síly. Průměrná nejnižší měsíční mzda (ne ten „minimální“ předpis) je v ČR 330 eur a v Německu 1462 eur. Tak se nedivme tomu, kdo odchází a kdo přichází. Jelikož nám ta česká ekonomika nepatří, bude zde cesta ke změně složitější a pomalejší než jinde. Zvýšit mzdy již nestačí k tomu, aby se ti dobří vrátili. Je to divný svět — láce práce se nevyplácí — její vládní a umělé podražování už pak vůbec ne…

Je prostě třeba uvolnit ekonomiku českou, autonomní a svobodnou, o které sami rozhodujeme: tj. lokální, regionální, podnikatelskou — a hlavně nezávislou a očištěnou od bankéřů a oligarchů. Přiznávám, že to není snadný úkol, protože média znalostní a morální povznesení národa vzdala, když státní sektor selhal.

Odboráři navrhují další zvýšení minimální mzdy u nás, která je pořád jednou z nejnižších v Evropě. Podpořil byste jejich návrh, anebo si myslíte, že by zbytečně zatížila podnikatele a mohla by způsobit růst nezaměstnanosti, který by měl pak negativní vliv na celou českou ekonomiku?

Umělá minimální mzda, ne ta tržní (která zahrnuje i její potřebu a kvalitu), vede k přizpůsobení zaměstnavatelů a hledání cizích pracovníků, což se nakonec projeví v menším počtu pracovních míst. K čemu je minimální mzda například v hnědouhelném sektoru, když uhlí nikdo nechce ani zadarmo? Podívejte se jen, co ve světě způsobila nadprodukce nafty. Pro ty, kteří se pak nadále v zaměstnání udrží, se minimální mzda stává mzdou normální. Zda je to kladné, či ne, si musí rozhodnout každý z těch odborářů. Cenu pracovní síly určuje trh, ne legislativa — alespoň v tržních společnostech. Čím více je v EU „nevinných obětí“, tím lépe pro politiky, kteří pak jediní mohou pomáhat. Představte si, že bychom si v lokalitách a regionech pomohli sami — jako kdysi lidé ve Zlíně. Jak by asi vzrostlo volání a poptávka po politicích a jejich „zkušenostech i znalostech“?

Česko se připojilo svým memorandem k čínskému projektu Hedvábné stezky, což bude znamenat daleko větší výměnu zboží s čínským gigantem a také jeho vyšší investice u nás. Nemůže ale například dojít i k zániku některých průmyslových odvětví, když Číňané v nich umí vyrábět laciněji než Češi, jako jsme toho byli svědky v případě textilního průmyslu? Ten u nás v polovině devadesátých let prakticky zanikl. Může mít čínská expanze i jiné negativní důsledky? Hodně se jí bojí například v Moravskoslezském kraji. Někteří tamní ekonomové tvrdí, že čínští oceláři mohou zlikvidovat ostravské hutě…

Nevím o jaké „výměně“ lze mluvit ve vztahu k Číně. Možná, že o nákupu historických budov, fotbalových týmů a podobně? Když už politici musí české hospodářství vytrvale rozprodávat do zahraničí (aby jim korýtko „ekonomické diplomacie“ nevyschlo?), tak by asi bylo lepší vše prodat jednou provždy a věnovat se něčemu jinému. Zajištění národní konkurenceschopnosti s našimi lidmi a s našimi (zbývajícími) prostředky je přece nezbytné k přežití, ne Hedvábná stezka. Tzv. investice „u nás“ byly a jsou, vždy a nutně, jen investicemi „do nich“ — i když na našem území. Chybí nám naši vlastní národní podnikatelé-kapitalisté; Číňanům ne. Bez nich nás přebije kde kdo, nejen Číňané. Pochopit, co se ve světě děje, neznamená vydat se světu všanc. Právě naopak. Nemůžeme se světu vyrovnat, ale můžeme svět doplňovat unikátním myšlením a originálními produkty — ne hnědým uhlím, slévárnami a svářeči. Jsme přece potomky Baťů, ne?

Česká národní banka i naše Ministerstvo financí opět zamítly přijmout v nejbližší době euro. Nicméně se k tomu naše vládní reprezentace stále připravuje a v současné době také zvažuje, zda se nezapojit do některých nově vzniklých struktur EU. Měla by opravdu ČR někdy v budoucnu přijmout euro? A když ano, tak za jakých podmínek? Jaké klady a zápory by v současné době přineslo zavedení evropské měny?

Evropskou unii ohrožuje nejen brexit a grexit (odchod Velké Británie či Řecka z EU), ale i Katalánsko, Skotsko, severní Itálie, Irsko a další hrozící exity. Propast mezi EU a eurozónou se prohlubuje. Kdysi jsem byl v TV pro zavedení eura jako pojistce proti „čechaosu“, ale krize 2008 vše změnila. Jelikož ona krize trvá dodnes, nemá ČR vstupem do eurozóny co získat. Nepatří nám již ani jedna banka, kromě té „Národní“; tak je to asi stejně jedno — ať se vezeme sami nebo s nimi. Neúspěch Evropské centrální banky přinese jen nové úsilí o plnou bankovní integraci v německé eurozóně, ne o změnu konkurenční strategie EU. Osobně bych však počkal až na ty „exity“; a nevzdával se vlastní finanční politiky, kdyby ovšem za něco stála. Jak se dostat z hloupostí, které někdo jiný natropil — na to se jen velmi těžko odpovídá bez rozpačitého úsměvu.

Podle názorů některých českých ekonomů, působících v orgánech EU, Řekové „pohlédli přímo do tváře své ekonomické smrti“ a začali brát výhrady EU vážně. Prý mění svůj měnový i penzijní systém a provádějí i další potřebné kroky, aby snížili zadlužení a nastartovali svoji ekonomiku. Myslíte si, že to je skutečnost a Řecko se v budoucnu stane řádným a prosperujícím členem měnové unie EU? Nebude potřebovat další, už čtvrtý balíček finanční pomoci?

Nemyslím a bude. Splátky německým a francouzským mega-bankám nevedou sice ke smrti, ale spíše k pochybnému živoření „na kapačkách“. Odprodej turistických území a objektů Německu zavání moderní kolonizací. Tsiprasova řízená neschopnost za Junckerovu „hubičku“ je evropskou tragédií řeckých proporcí. Zadlužení se nakonec Řekové zbaví, ale zůstanou v hospodářském komatu. Možnost zdravého, organického růstu historicky velmi úspěšné řecké ekonomiky je dnes výrazně oklestěná. Snad kdyby se upili a ukouřili k nepříčetnosti? To by bylo příjmů z daní, to by se to splácelo! Migrační vlny jsou už také na řecké triko, ničí jim turistiku, a když je nové hranice odříznou i s migranty, půjde o „morální genocidu“, hlavně malých dětí.

Lekce: nikdy, ale nikdy nespoléhejte na solidaritu EU a nezadlužte se jejím věřitelům. Udělají z vás poslušnou kolonii a zbudou vám jen v EU neúčinné stávky a vzpourky. A co až do EU vstoupí Bosna, Turecko a Ukrajina? Každá národní ekonomika by se přece měla rozvíjet autonomně a organicky, nikoliv v zájmu politické integrace EU a hospodářského „Gleichschaltung“, kdy všichni dělají totéž a pak se jako Draghi vymlouvají, že to dělají všichni (tedy to „totéž“). Myšlenkový incest a akční monokultura jsou horší než lány polí žlutě nám krásně kvetoucích „do paliva“.

Pokračování zítra

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 447 × | Prestiž Q1: 7,03

+7 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top