Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Rozpory Bible (XI)

Ježíš byl zbičován a: „nesl svůj kříž a vyšel z města (Jeruzaléma) na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota“ (Jan 19, 17), kde byl ukřižován a třetího dne vstal z mrtvých.

Nepochybně se jedná o popravu potupnou a krutou. Setkáváme se s ní ve starověku a popravovali se takto vzbouřenci, piráti a otroci (v Římě lidé bez občanských práv).

Ale ukřižování použil i perský král Dareios v Babylóně (519 př. n. l.) na 3 000 politických odpůrců a dobře známá je poprava 6 000 účastníků Spartakova povstání (72 př. n. l.) – mrtvoly visely na 200 km dlouhé cestě z města Capua až do Říma. Ale ukřižování je doloženo i v Japonsku (haricuke). Jako forma mučení zajatců je dokladováno až do období II. WW.

Ale k věci: to, co nám předkládají vykladači víry, malíři a sochaři zpodobňující Ježíšovu smrt, je velmi pravděpodobně silně „upravená“ verze. Nejen v detailech.

Odsouzený byl před umučením někdy bičován, ale nevlekl celý svůj kříž, ale pouze vodorovné břevno. Odsouzený byl svlečen až na bederní roušku.

Na popravišti už byla vztyčena svislá část kříže. Poté byl odsouzený přivázán, nebo přibit k vodorovnému trámci (patibulum) – ale nikdy ne za dlaně, které obsahují jen měkké tkáně a tělo by se vlastní vahou vytrhlo. Pokud byly použity hřeby, vtloukaly se nad zápěstí (mj. je tam velmi citlivé nervové zakončení).

Poté byl odsouzenec vytažen do výše kolem 3 m, kde byl přibit vodorovný trámec ke svislému (stipes). (Všimněte si, jak výtvarníci kříž důsledně zobrazují jako tesařské dílo!)

Nohy odsouzencovy byly buď přivázány, nebo přibity ke stipes.

Odsouzenec v této poloze velmi rychle zemřel na dechovou nedostatečnost, protože poloha a tah těla ventilaci znemožňoval a na hypovolemický šok.

Protože takto šlo o smrt poměrně rychlou, byl odsouzenému buď pod nohy, nebo pod zadek vkládán kolík, který nesl většinu váhy těla, oddaloval smrt a prodlužoval mučení.

Nic z toho ve zobrazeních Ježíšovy smrti nevidíme!

Nad hlavu odsouzence, na stipes, se přibíjela cedule se jménem odsouzeného a jeho vinou (titulus). Ale vykladači Bible nám tam sveřepě nechávají jen nápis „INRI“ – Ježíš z Nazarethu, král Židů. To je jeho jméno i vina?

Ale Bible tvrdí, že se narodil v Betlémě!!! Jak mohl pak být z Nazarehu??? Celá ta báje o tom, že Židé při sčítání lidu museli putovat z místa pobytu do místa svého narození je prostá smyšlenka. Jen překrucování faktů proto, aby se naplnila slova starozákonního proroka Izaiáše, aby Bible měla kontinuitu.

Někteří badatelé se domnívají, že Ježíš ani nebyl ukřižován, ale obyčejně pověšen za hrdlo, což se nejeví zcela vyloučeným. A dosti možná ani nebyl popraven. Pokud ano, škoda člověka Ježíše.

Nikdy se nedovíme, jak to bylo ve skutečnosti, protože církve si mezitím vybudovaly legendu, na které postavily svou moc. Legendu zázračnou, ale uvěřitelnou.

Celé to moje psaní nebylo proti víře v Boha. Věřit můžeme tomu, co je nedokazatelné, ale teoreticky možné. Proto musíme věřit, že to existuje. Mimo toto kritérium jsou pouze empirické zkušenosti, hmatatelnosti faktů – například to, že existuje římskokatolická církev. Bezpochyby ano, existuje. Ale ta požaduje přísahu, že: „Věřím v jednu, svatou, katolickou církev… pod vedením zákonitých pastýřů, zejména římského papeže, jediného náměstka Kristova na zemi.“. Velebnosti, to je zpupnost nejvyššího kalibru! Kdo je uzákonil? Kde se ta povýšenost bere?

Rozumím tomu. Aby jakákoliv mocenská skupina mohla moc uplatňovat, musí mít organizační strukturu, hierarchii. Bez ní moc nejde uplatnit. Katolické moci se to povedlo.

Ale budu se do smrti bít, aby církve neměly nad lidmi moc takovou, jako poslední stovky let. Papeženci, nic než papeženci. S vírou máte společné pouze vnějškovité projevy, jinak jde jen o okázalost a moc. A sebelásku.

Závěrem snad chci říci jediné: pokud Bůh existuje, nepochybně není ani římský katolík, ani řecký katolík, ani JHVE, ani Alláh, ani Buddha, ani Mannitou, ani ritu východního, či západního. Je jen Bohem. A divím se, že si to všechno nechá líbit. Anebo se jen tiše usmívá a říká si: „vy blahoslavení, chudí duchem“.

Uzavírám tento cyklus hebrejským: „Eli atta“.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 2 237 × | Prestiž Q1: 16,45

+37 plus Známkuj článek minus –2

Interní diskuse

Rozpory Bible (XI)

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top