Štítky článku: •  

Střípky (24)

Zákony o dobru a správnu, aneb poema o úřednici, Libinst a EET, a na závěr obsedantní státismus vládních stran extremistické levice.

Poema o úřednici?

Básník Jiří Žáček napsal básničku „K čemu jsou holky na světě“. Je poetickým ztvárněním vztahu matky a dítěte, říká, že holky jsou na světě proto, aby se staly maminkami. Ukazuje se, že některým lidem se takový obsah zdá hloupý a pro ženu ponižující. Nová rodina, zřejmě, vznikne jinak, než bylo dosud zvykem a děti nemohou očekávat od maminky lásku a pohlazení, protože by měly genderově nekorektní očekávání.

Filozof John Searle píše o tom, že náš obraz světa je otázka shody většiny. Když ta říká, že to, co právě držíme v ruce, je bankovka a ne cár papíru, tak se nemusíme dál bavit. A to ani tehdy, když menšina dupe nožičkami a křičí, že ne a ne a ne. A když si jednoho dne většina z nás řekne, že ty papírky nejsou na nic a že odteďka platíme mušlemi, tak to také bude fungovat. Fungovat nebude, když nám někdo řekne, že tamten 8000 metrů vysoký kámen není hora a notabene, že ta věc ani není vysoká. Všichni totiž vidíme, že to je vysoká hora. A když nám vláda zakáže to říkat, tak si to stejně budeme myslet a hlavně podle toho jednat. To jsme tu měli za komunismu.

Ženy a muži, kterým bude připadat, že slova žena a maminka k sobě patří spíše než slova žena a úřednice, budou rádi číst Žáčkovu básničku sobě a svým dětem, přesto nebo dokonce proto, že se zrovna vrátili z úřadu. Lidé si tu básničku přece nečtou proto, že je v čítankách, nýbrž ona je v čítankách proto, že v normálních lidech vyvolává vzpomínky, touhy a ještě cosi daleko hlubšího.

Těm, kteří si přesto myslí, že by mělo slovo žena patřit spíše ke slovu úřednice, poradím, ať o tom napíšou básničku, román nebo kantátu. A vyčkejme, co z toho se dostane do čítanek.

Říká se tomu soutěž myšlenek.

Ale ti, na které myslím, k tomu asi nebudou mít nadání, trpělivost nebo obojí. A protože vědí, že by v soutěži myšlenek neobstáli a že je většina společnosti bere stále méně vážně, sáhnou po příkazech. Dejme tomu, že své dílo do čítanek ve jménu (nejlépe nějaké bruselské) jazykové kvóty protlačí. Řeknu vám, co se pak stane. Lidé si to dílko budou předčítat asi tak často, jako si moje generace předčítala příběhy o delegaci odborářů, která navštívila Sovětský svaz. A na počtu úřednic tento epos nic nezmění. Lidé nejsou ovce, jejich měřítkem pro přiměřenost pojmů je srovnání s tím, co znají lépe než kdokoliv jiný. Totiž jejich vlastní život.

Takže se nic neděje? Ne tak docela. Zákonům a nařízením o dobru a správnu bychom se měli přesto bránit ze všech sil. Zamořují naše okolí, dusí společnost a vedou dlouhodobě k diktatuře. Díky bohu však máme volební právo a můžeme si vynutit, aby ideologové nechali společnost žít podle toho, jak chce. Ale musíme volit tu správnou stranu. Která to asi je?

Petr Robejšek, FCB

EET a Libinst

Náš postoj vůči EET jako jedné z mnoha snah státu zlomit nám páteře je kategoricky odmítavý.

Všechny informace k výběru daní již má. Proč stát chce vedet o každé naší aktivitě? Proč by měl sledovat, co děláme, kam chodíme, co kupujeme?

Jedna se o nucené práce, zcela popírající právně demokratický princip přiměřenosti, stát se chová jako banda zdivočelých gangsterů, kteří z nás vytlučou poslední korunu.

Poté co přemrštěně vysokými daněmi a odvody na sociální a zdravotní postavila zaměstnance do pozice nevolníků, rozhodla se zlikvidovat další skupinu obyvatel. Tu část společnosti, která se ještě nebojí ozvat, která má vlastní názor a možnost ho prosazovat.

Libertariánský institut

Obsedantní státismus

Vím, že tímto statusem nepotěším mnoho mých čtenářů.

Týká se nového nápadu prtemiéra Sobotky a ministryně práce a sociálních věcí Marxové.

A samozřejmě, jako každý volební rok, jde o „mladé rodiny s dětmi“ a potřeby větší podpory pro tuto skupinu občanů. A to hned dvojnásobnou.

Lidovci jsou samozřejmě pro, ANO je samozřejmě pro, spor v koalici je jen o způsob vyplácení — zda plošně, jak chce ČSSD, nebo podle nějakého klíče nebo daňového mechanismu, jak chtějí KDU a ANO. Opozice vládu velmi pravděpodobně podpoří, strhá ovšem vládní návrh s tím, že oni by to dělali jinak.

Ty rozdíly jsou jen o tom, kdo z nich bude před voliči, těmi „mladými rodinami s dětmi“ vypadat jako větší dobrák.

Je to evergreen. Nepamatuji se na volby v posledních dvaceti letech, kde by všichni neslibovali totéž — „podporu pro mladé rodiny s dětmi“.

Je to také hezky vyčůrané a pokrytecké.

Proč právě „mladé rodiny s dětmi“?

Inu je to největší voličská skupina, je to prakticky každý volič ve věku 20 až 40 let. Velká většina z nich má děti. A jako cílová skupina pro volební propagandu jsou ideální. A tak je potřeba jejich podpory nejčastějším tématem voleb. U nás, v sousedních zemích, v Americe. Američané této taktice říkají „motherhood and apple pie“ — mateřství a jablkový koláč. Kdo by mohl být proti, aniž by se okamžitě stal sobcem, lakomcem, antisociálem a naprosto opovrženíhodnou osobou.

Proč je to pokrytecké? Protože jak jsem napsal, je to věc která se vynoří vždy před volbami. Někdy vláda vítězů voleb něco ze slibů splní, někdy něco ne.

Ale já se tážu, kde jsou jiné skupiny, které jsou na tom daleko hůře než většinový volič (protože „mladí rodiče s dětmi“ jsou ve skutečnosti, jak jsem řekl, největší voličskou skupinou)?

Co například ženy nad 40, které ztratí práci a jsou na dnešním pracovním trhu prakticky nezaměstnatelné a tak jsou odsouzené k doživotnímu statusu „pojídačů sociálních dávek“?

Myslela snad některá politická strana před volbami na ně? Připravila nějaký program pro pomoc těmto ženám?

Já o žádném nevím. A je takových skupin víc. Nejsou ale atraktivní, není těch žen dost na to, aby volebním mágům politických stran stály za pozornost. Nedostanou nic.

Pomáháme všichni mladým rodinám s dětmi.

A protože jsou zároveň tou největší voličskou skupinou, budou to oni, kdo to ve svých daních zaplatí. Plus důchodci, plus ty nezaměstnané ženy. Plus jednou, protože na to peníze v rozpočtu nebudou, ty jejich děti.

Nic není zadarmo a někdo ty úžasné sociální programy pomoci mladým lidem s dětmi bude jednou muset zaplatit.

Tomáš Haas, FCB

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 307 × | Prestiž Q1: 5,08

+3 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top