Štítky článku: •  

Proč mám problém s restitucí

Církvím byla ihned po roce 1989 tzv. výčtovým zákonem navrácena většina klášterů a řeholních budov, šlo zhruba o 200 objektů. Kardinál Tomášek za tuto velkorysost poděkoval a vyjádřil, že církve jsou naprosto spokojeny. Mělo tehdy dojít i k naprosté odluce církví od státu. K dohodě nedošlo.

O dohodu s církvemi se pokoušela i vláda Miloše Zemana. Kompromisem mělo být vytvoření fondu, z něhož by církve mohly být financovány. Návrh neprošel Parlamentem.

Později druhá Topolánkova vláda navrhovala vrácení 1/3 církevních nároků. Zbylý nárok ve výši 83 mld. splácet po dobu 60 let. I tento návrh PS-PČR odmítla.

Nečasova vláda předkládá návrh, aby církvím bylo vráceno 56 % jejich bývalých majetků a zbytek náhrad ve výši 59 mld. splácen po dobu dalších 30 let. Že se bude jednat v praxi o částku daleko, daleko vyšší dokladuje velmi dobře pan Marek Vokšay. V závěrečném účtu pak vypořádání s církvemi bude stát poplatníky téměř 200 mld.

Pokud se podíváme na strukturu církví, kterým by měly být vyplaceny náhrady, pak drtivě dominuje Římskokatolická církev s nárokem na 47,2 mld., Církev československá husitská 3,1 mld., Českobratrská církev evangelická 2,3 mld. Ostatní církve se mají podělit o zbylé drobečky z panského stolu.

Dokonce i Apoštolská církev má dostat svoji oplatku, ačkoliv byla státem registrována až v roce 1989, do té doby pracovala v ilegalitě a až do roku 1992 neměla ani jediného oficiálního kněze. Přesněji: tato církev vznikla někdy kolem roku 1910 a zrušena byla za nacistické okupace.

Za zmínku stojí i vyjádření druhého náměstka Českobratrské církve evangelické Msgr. Miloše Rejchrta, že jeho církev by měla dostat přes dvě miliardy korun a oni vlastně nevědí za co.

Měli bychom snad opravit název toho zákona: jedná se v prvé řadě o majetkové nároky Římskokatolické církve. A to sem nechci vtahovat problém násilné rekatolizace v českých zemích.

Kromě navrácení pozemků (Pozemkový fond, Lesy České republiky) mají církve od státu dalších 17 let dostávat mzdové náhrady, sice s klesajícím trendem, ale přece.

Na tomto místě je třeba zmínit, kolik nás již církve stály. K dispozici jsou bohužel jen oficiální data za posledních 17 let, ale jen za tu dobu daňoví poplatníci vynaložili na provoz církví přes 16 mld. korun, z toho 99 % na platy duchovních a církevní administrativy.

Podívejme se na vývoj mezd kněží a církevních hodnostářů v letech 1994 - 2011:

cirkve-4.png (24,847 kiB)
Církevní platy a společnost
  1. Modrá křivka zobrazuje měsíční příjem jednoho duchovního z veřejných peněz.
  2. Zelená křivka vykresluje vývoj průměrné mzdy ve státě (a mám o těchto číslech ČSÚ velké pochyby).
  3. Fialově je zobrazena křivka vývoje starobních a jiných důchodů.
  4. Červeně je vykreslena teoretická křivka církevních platů, pokud by se zvyšovaly pouze o inflaci.

Z grafu vidíme, že stát poskytoval církvím po léta nadprůměrné platy, ke zbrzdění těchto mezd došlo až v roce 2007. Ale opakuji: viděl jsem na vlastní oči, v jaké chudobě žijí obyčejní kněží!

Nechci tu ale rozsévat nějakou závistivost, či vybičovávat nenávist. Jen jsou to zajímavé ukazatele.

Ale k tématu článku: Smysl pro spravedlnost mi velí: vrátit vše, co bylo ukradeno. Ale z druhé strany se vkrádá řada pochybností. Nejsou nároky finančních náhrad nadhodnocené (píše se až 4×)? Co se stane, až Římskokatolická církev získá takovou majetkovou a tím ekonomickou moc? Vždyť největší současný majitel půdy (myslím, že to je A. Babiš) se tím stane jen trapným zahrádkářem?

Obávám se toho, že Římskokatolická církev nabude tolik moci, že začne vstupovat do politických sfér a začne ovlivňovat chod státu bez politického mandátu, stejně, jako se do politiky neprávem vměšují odborové organizace. To mě nabádá ke vztyčení varovného prstu! Zamysleme se nad tím! Nevypouštíme Krakena?

Ten článek není proti víře. Ten článek je proti církvím.

Už TGM na ten rozdíl poukazoval! Víra a církev jsou dvě hodně rozdílné věci. „Já nestojím proti náboženství, nýbrž proti náboženství zvrhlému, které potřebuje politiky, aby jej hájili.

Masaryk odmítá prorůstání náboženství a politiky. Negativně se staví hlavně proti politizaci katolicizmu v podobě austrokatolicizmu a proti státnímu náboženství (státnímu katolicizmu). Důsledky státního náboženství spatřoval ve formování teokracie rakouského typu. Masaryk odmítal teokracii jako formu politického systému.

I takto bychom měli uvažovat.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 2 291 × | Prestiž Q1: 25,20

+83 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top