Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Martýrium

V dřívějším článku jsem si postěžoval na otřesné chování personálu v českých hospodách. Čtenáři se samozřejmě ptali proč tam lezu, když se takto chovají. Už tam samozřejmě nechodím, jako do řady dalších. Jen trochu nevím, kam chodit.

Doma se být nechce. Stěny se k sobě neúprosně blíží a chystají se na člověka svalit. Tak jsem vyňal z knihovny Kacířské eseje Jana Patočky a vydal se na průzkum „trhu“. Ale kam jít?

Známá mi před několika dny doporučila Besedu. Prý i WiFina k dispozici. Pravda, pověst je spíš taková, že se tam především houfují „lovkyně“ chlapů. Ale co, jsem už velkej kluk, ubráním se. Dokráčel jsem tam. Škoda cesty. Stejně ještě bylo zavřeno (So, 17:00). A na dveřích oznámení, že po otevření se vybírá vstupné Kč 50,-, anžto bude hrát živá muzika. To je třeba respektovat. Co se dá dělat. Jako lakomci mi té pajcky bylo líto. Ani nenapsali, co to bude za muziku. Dechovku bych asi těžko rozdýchal.

Vydal jsem se do bližšího okolí. Aha: nejbližší je hospoda Pod úrovní. Pár schůdků dolů a malý lokálek vyzdobený bustami Lenina a Gottwalda a podobnými relikviemi. Pár lidí tam bylo, tak jsem si vyhlédl místo, kde byl dostatek světla a jal se usazovat. „Zavřeno“, ozvalo se. Chabě se bráním: „ale dveře byly otevřené a nikde informace o tom, že je zavřeno“. „Zavřeno.“ No, co naplat, přece se nebudu cpát někam, kde zavřeno. Posbíral jsem své saky i paky a vydal se zpět ke dveřím. Vtom však vstoupil brunátný majitel (Petr. M.) a jal se mě fyzicky pakovat, jako bych snad hrozil tím, že v brzké době zapustím kořeny. Až tak, že kdybych včas neuškubl rukou, byl by mi ji dveřmi přerazil. To opravdu je hospoda „Pod úrovní“.

Vypadl jsem jako cukrář. Vydal se Novou ulicí. Vždyť přece na něco musím narazit.

První hospoda, na kterou jsem narazil, byla na rohu s ulicí Otakarovou, název už nevím. Usadil jsem se. Hosty byli dva mladší lidé s ovčákem, který tak zoufale pelichal, že by mohl zásobovat i střední vlnařství. Ale on za to nemohl a byl přátelský. Dal jsem si malé pivko. O oříšky jsem si musel dojít říct k baru, protože na gestikulaci slečna nedbala. To pivo nebylo zrovna mé oblíbené značky, oříšky byly ty nejpodřadnější z podřadných, ale co, to přežiju, jsem už velkej kluk. Když jsem projevil snahu platit, slyším: „na baru“. Pokusil jsem se namítnout, že na baru nesedím, takže kdyby třeba slečna ráčila přinést účet, tak… „Na baru“. No co, tak jsem se k baru vydal a okázale mával peněženkou. Slečna něco říkala, ale co, to nebylo rozumět, protože mezitím sound-aparatura dostala volty a membrány repráků lízaly zem. Ptal jsem se celkem třikrát kolik platit a pak rezignovaně vyndal dvoustovku s tím, že to nejspíš bude stačit. Samozřejmě, žádná účtenka, či cokoliv podobného.

Tak to byl zmršený večer a dvě další místa, kam už v životě nevlezu.

O pár dní později na mě zase zasedl spleen. Vydal jsem se jiným směrem.

Vcelku milá vinárna (kde však hlavně točí pivo) mě vyloženě zklamala. Inzerované Svijany neměli a to záložní pivo, co měli, mi nechutná. Tak jsem šel pryč.

O pár set metrů dále stál znuděný číšník na chodníku a pokuřoval. Sestoupil jsem po schodech ke sklepu, abych nad sebou zaslechl: „co tu chcete?“ Protože dosti slušně vychovaný, povídám: „no, já bych si tady tiše sedl do koutka a četl bych si knihu; a kdyby bylo pivko, velmi by mi to vyhovovalo“. „Nejde. Eště zavříno.“ No, mám asi smůlu na zavřené hospody. Kruci, ten zaměstnanec tam stejně byl, jen se mu prostě nechtělo.

Do třetice jsem přistál ve značkové hospodě pana Bernarda. Tedy on ji jistě nevlastní, ale ve štítě nese jeho jméno. Mrzutá slečna přinesla pivo (dobré) vcelku na obrátku, ale víc toho neřešila. Takže jediný popelníček jsme si jako hosté úslužně půjčovali od stolu ke stolu. Když kouřila „jednička“, dvojka a trojka tiše záviděly. A pak naopak.

Zato jsme se všichni dozvěděli, kdy slečna servírka naposledy menstruovala, „jakej byl Karel“ a že: „v sobotu vyžrala flašku Finlandie a hovno jí bylo“.

Tak nevím. Není nakonec chyba ve mně?

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 2 039 × | Prestiž Q1: 13,48

+26 plus Známkuj článek minus –2

Interní diskuse

Martýrium

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top