Štítky článku: •  

Islámské bludiště Adriany M.

Racionální pohled na kauzu značná část obyvatelstva vnímat nebude a ve skutečnosti si zapamatují jen to, čemu chtějí věřit — že byla zatčena za hanobení islámu a proti-migrační výroky.

Tento týden si bude zřejmě mnoho lidí pamatovat jen jako „pronásledování za názor na islám“. Policie zatkla ženu za natočení a přechovávání urážlivého videa s extremistickým názorem na muslimy.

Adriana M., kterou podle jejího tvrzení ve Finsku napadli muslimové, pořezali ji a ještě ji i obžalovali na policii, se rozhodla natočit video vyjadřující její názor na muslimskou invazi do Finska a zároveň její názor na potenciální příchod muslimů do bývalého Československa.

Zaprvé je třeba připomenout, že ačkoli je vyjádření na náboženství i extrémní formou typu pálení a pomočení Koránu neslušné, není extremismem z hlediska zákona. Za pálení Koránu a jeho použití jako toaletní pomůcky nemůžete být potrestáni.

Ve skutečnosti jsou důvodem k zatčení explicitní výhrůžky muslimům. Adriana M. řekla:

… jsou to pro mě paraziti, kteří jsou horší než svrab, když se neumí přizpůsobit oni nám, tak zde nemají co hledat … Tak jsem se rozhodla, že to patří obecně čistě jen k islamistům, muslimům a islámu. Všechny Vás postupně budu lovit a každý, kdo se mi postaví do cesty a bude mě chtít zastavit, tak dopadne velmi těžce na hubu … Půjdu po každém jednom muslimovi a každý, kdo přijde jak do mé země, co se týče Československa, je mi jedno, jestli jste nasraní, že to nazývám Československo, ale prostě jsme jedna krev a jsme jedni bratři a já jsem se narodila jako Čechoslovenka, takže … (nesrozumitelné) a rychlostí větru odprejskne odkud přišel … Každý, kdo se mi postaví do cesty velmi silně doplatí na hubu, protože každého si najdu a všechno mu…“

Slova „budu lovit“ se dají vykládat jako vyzývání k násilí, resp. slib, že bude každého jednoho muslima pronásledovat. Prokuratura neměla jinou možnost, než z toho po upozornění udělat kauzu a přesunout případ k soudu, který rozhodne, zda se dají její slova v daném kontextu vykládat jako obrazné pojmenování protestu, nebo v jejich doslovném znění.

Zkuste si představit jinou situaci. Například nějaký anglický nacionalista by prohlásil:

… jsou to pro mě paraziti, kteří jsou horší než svrab, když se neumí přizpůsobit oni nám, tak zde nemají co hledat … Tak jsem se rozhodl, že to patří obecně čistě jen k Slovákům. Všechny si Vás postupně budu lovit a každý, kdo se mi postaví do cesty a bude mě chtít zastavit, tak dopadne velmi těžce na hubu … Půjdu po každém jednom Slovákovi a každý, kdo přijde jak do mé země, co se týče Velké Británie rychlostí větru odprýskne odkud přišel … Každý, kdo se mi postaví do cesty velmi silně doplatí na hubu, protože každého si najdu a všechno mu …“.

Jak byste tento výrok chápali?

To je jedna rovina, trestněprávní. V ní jde o podezření z vyzývání k násilí vůči skupině obyvatel na základě jejich náboženské příslušnosti, k islámu.

Mluvčí Úřadu speciální prokuratury řekla:

Obviněná je ze zločinu výroby extremistických materiálů spáchaného spolupachatelství, v souběhu s přečinem násilí proti skupině obyvatel, v souběhu s přečinem hanobení rasy a přesvědčení, v souběhu s přečinem podněcování k národnostní, rasové a etnické nenávisti. Návrh byl doručen na Specializovaný trestní soud v Banské Bystrici, který o něm rozhodne.“

A zde začíná první balík problémů. Obviněná Adriana M. je obviněna ze zločinu výroby materiálu, o kterém se prokuratura domnívá, že je extremistický a který převedla na území jiné země. Není zatím známo, zda vydávala podobná videa i na území Slovenska. I když je slovenskou občankou, pobývala se v zahraničí. Míru (ne)kompetence však jako ne-právník neumím posoudit.

Rozhodně však bude nutné posuzovat materiál v kontextu společenské krize, kde přistěhovalci ve výrazné většině islámské víry, nepřicházejí do Evropy hledat ochranu před válkou, jak je to často prezentováno, ale usídlit se zde. V řeči islámu, kde je nejvyšší povinností každého věřícího muslima rozšířit vládu Alláha po celém světě (džihád), to znamená získat zemi pod svou kontrolu.

Možná je čas, aby se o islámu i na poli právní teorie začalo uvažovat jako o ideologii, která má kromě náboženského i další aspekty. A aby se začala zkoumat tato ideologie v celé své šíři a posuzovala se (ne) kompatibilita s naší koncepcí práva a uspořádání společnosti. Názor Adriany M. vyjádřený v této souvislosti jednoduchou, urážlivou a expresivní formou je pak jen názorem, na který má právo, pokud mluví — jak je přesvědčena — o ideologii potlačující základní lidská práva, která jsou základem našich ústavních práv.

Říkáme-li, že totalitní ideologie jako komunismus a fašismus nemají místo ve veřejném prostoru, kvůli desítkám milionů důkazů své obludnosti na hřbitovech celého světa, kvůli genocidě, potlačování lidských práv, stejně se dá bez problémů dívat na fundamentalistický islám, ke kterému se přiklání polovička evropské populace dosud žijících muslimů. A kteří jsou dnes posilování masivní vlnou migrace z oblastí, kde je velbloud, nebo kůň cennější než žena, kde jsou od malička vychováváni k názoru, že nemuslimové jsou méněcenní a kteří považují Západ za oblast hříchu, který je třeba vyčistit — i za cenu násilí.

Co však přidává na pikantnosti je vznesení obvinění z přečinu, kde se mluví o pomluvě rasy či etnika. Muslimové nejsou rasou, ale skupinou lidí charakterizovanou přihlášením se k určité ideologii, která je často redukována jen na náboženskou stránku.

Neuvěřitelným rozšířením obvinění je však hanobení přesvědčení! V překladu to zřejmě znamená, že když budu přesvědčen, že dnes bude pěkně a někdo bude mou vizi „hanobit“ jde o nezákonný čin. Demokracie je možná pouze tehdy, když existuje svoboda slova, svoboda názoru, svoboda veřejně svůj názor bez strachu z postihu vyslovit, svoboda být vyslechnut, tj. nesmí být obstrukčními prostředky bráněno názor vyslovit.

V neposlední řadě je součástí svobody nutnost postavit mimo trestní právo obvinění z pocitu uraženosti. Pokud je totiž součástí svobod i svoboda kritiky názoru, řízení a úmyslů osob a nějaké organizované skupiny, pak svoboda neexistuje, pokud se kritikou uražená osoba obrátí na policii, soudy a advokátů a pokud jim tito dají za pravdu.

Druhý problém je samotný postup mocenských orgánů. Soudy a policie, které se zabývají kriminalitou v miliardových hodnotách, nemají speciální status, ale na boj s „extremismem“, byla zřízena Speciální prokuratura a zasahuje NAKA, která byla původně určena pro boj s obzvlášť nebezpečnými trestnými činy. A tak kvůli jedné mladé ženě jsou zburcovány jednotky této mašinérie.

Vyšetřovatel Národní kriminální agentury obvinil 24letou ženu ze zločinu výroby extremistických materiálů v souběhu s přečiny násilí proti skupině obyvatel, hanobení národa, rasy a přesvědčení a podněcování k národnostní, rasové a etnické nenávisti,“ uvedla v pátek pro TASR mluvčí prezídia Policejního sboru SR Denisa Baloghová. Opět se objevuje trestný čin hanobení rasy a opět tu máme zde slavné hanobení přesvědčení.

Podle neověřených informací (komentář jejího přítele Pavla Szentiványiho na sociální síti Facebook) Adrianu M. prý nalákala Slovenská policie do Ružomberku a 2:25 v noci vtrhla do bytu a zatkla ji. Adriana M. byla jako obzvláště nebezpečné a mazané individuum zavřena do útěkové vazby. Prý mohla uprchnout a vyrábět další videa.

To jako vážně? Je Adriana M. zvlášť nebezpečným zločincem? Hodně to připomíná zásah při prohlídce statutární neziskové organizace „Naše Slovensko pomáhá“ Martina Žáčika, kdy NAKA porušila zákon, který stanoví, že čas domovní prohlídky by se měl za běžných okolností konat od sedmé hodiny ranní. Mohu si o chování Adriany M. myslet cokoliv, jediné, co by mě nikdy nenapadlo, že bude připravena se zabaleným batůžkem utéct zadním východem jako ve scéně špatného akčního filmu.

Zdá se, že se to stává normou. Je třeba „extremisty“ zastrašovat a ukázat jim, kdo je tady „pánem“. Chyba je, že ti, kteří nyní nadšeně tleskají promptní noční akci policie, si neuvědomují, že díky gumovému obuškovému zákonu se dalším cílem mohou stát i oni, ale i kdokoliv jiný, kdo se jakýmkoli kritickým způsobem zmíní o stávající vládní moci. Adriana M. je pak jen vděčným naivním objektem, na kterém si státní moc testuje budoucí represe

V komunistických časech se vyprávěl vtip:

V padesátých letech v zahradě britského diplomata blízko Londýna našli jednou tělo mrtvého sovětského diplomata. Angličan vypráví, co se stalo:

„Pozval jsem ho k sobě na návštěvu. Večer jsme seděli spolu v salonu. Já jsem pil whisky, jak je u nás zvykem, on pil vodku, jako je u nich zvykem. Pak jsme si šli lehnout a usnuli jsme. Pozdě v noci někdo zazvonil. Vstal jsem a šel jsem se podívat, kdo to je, jak je u nás zvykem a můj host vyskočil z okna ve třetím patře, jak je u nich zvykem …“

Za dob komunistů jsme si zvykli, že nečekané noční návštěvy jsou zlověstným příznakem. Staré dobré časy se vracejí.

Závěr

Případ Adriany M. je již dnes vlajkovou lodí proti-migrační a proti-islámské rétoriky bez ohledu na podezření z reálného spáchání trestného činu. Jelikož důvěryhodnost mainstreamových médií klesá velmi hluboko, racionální pohled na kauzu značná část obyvatelstva vnímat nebude a ve skutečnosti si zapamatují jen to, čemu chtějí věřit — že byla zatčena za hanobení islámu a proti-migrační výroky.

Pokud si shlédnou zprávy s vzbouřenou Francií na pokraji občanské války mezi státní mocí a převážně migrantskou populací, pokud si dnes může v každé západní zemi přečíst o znásilňování, přípravách na islámem motivované atentáty a čištění cesty pro další statisíce migrantů ze strany západních představitelů, komu mají věřit? Většina obyvatelstva tuto politiku zásadně odmítá.

Politici jednají proti vůli lidu a Adriana M. vlastně jen nahlas formuluje tyto obavy. Svým způsobem je i ona obětí pomýlené, nebo dokonce zvrácené politiky evropských elit. Pokud bude odsouzena, z jejího obvinění se stane ikonický sakrální příběh Johanky z Arku, která se postavila proti nastupující totalitě státní moci. Jen na rozdíl od Pussy Riot nebudou kvůli ní chodit na protestní procesí zástupy zprofanovaných evropských politiků. Jejím podporovatelem se stane mlčící většina, která má zatím volební právo.

A to se tedy budou po volbách „standardní“ politici divit. Nikdo z nich nebude chápat, jak se „to“ mohlo stát. Ale to není nic nového, většina těchto politiků kromě podepisování faktur za eurofondy nechápe vůbec nic už velmi dávno.

Píše pan Juraj Poláček na KonzervatívnyVýber.sk

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 382 × | Prestiž Q1: 7,30

+8 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top