Štítky článku: •  

Jak jsem potkával jídlo (V)

Člověk přestává být mladým přesně v tom okamžiku, kdy se mu minulost začne zdát hezčí, než budoucnost. Tak nějak to zde někdo napsal. V tom konstatování je kus hluboké moudrosti.

Takže jsem asi začal být beznadějně zastaralý. Navíc ekonomicky nestabilní.

Ale k tomu potkávání jídla: v paměti mi neodmyslitelně zůstala chuť guláše paní tchýně. Řada lidí má výraz „tchýně“ spojen s výrazy „tchoř“, či ještě horšími. Já měl v tomto ohledu štěstí. (A kdybys to náhodou četla, Raďko, srdečně Tě zdravím.)

Jedním z geniálních počinů její kuchyně byl guláš. Velmi tmavý a značně ostrý. Dávala tam vyvařit feferonku. (A kdoví, jestli jednu!) Na talíři pak byla taková tmavozlatá omáčka s domácím knedlíkem – žádné to kupované ubožátko. A k tomu jsme si dávali nakládaný květák. Nevím jaký chemismus tam funguje, ale když květák naložíte jako okurky, zrůžoví. A teď si berete kousek knedlíku namočeného v té báječné omáčce, kousek rozsýpacího masa a pak Vás začne pálit tlamka a vezmete ten útěšný kousek květáku a vše se to rozplyne v blahoslavené směsi chutí. Je to lepší, než orgasmus.

Za zmínku také stojí její vánočky. Užívala receptu podle Sandtnerové: „vezmi homoli cukru, vraž tam půl kopy vajec a i tolik másla čistého…“ Trochu to ironizuji, ale to těsto bylo tak mastné a sladké, že kynulo tři dny. A když se zadělávalo, dávaly se do něj mandličky. Jak to bylo mastné, vyskakovaly mandličky z mísy ven. Náš jezevčík to pilně sledoval a odchytával je přímo ze vzduchu.

Až to těsto konečně vykynulo, udělal se dole pletenec ze čtyř pramenů, na něj druhý ze tří a navrch ještě další copan ze dvou. Pak se to celé spíchlo špejlemi a posypalo dalšími mandlemi, sekanými. A upeklo. Krucaj, to byla dobrota! Kdo ještě neměl dost, mazal si pak plátky máslem a marmeládou.

A už jsem o tom jednou psal, tak jen v kostce: ryba se směla jíst už 24. prosince po půlnoci. Připravovali jsme takový domácí salátek: porce ze střední části kapra se uvařily s kořenovou zeleninkou a kořením ve vodě. Až ochladly, pečlivě se vykostily a rozebraly na malá sousta. Ta se dala na dna širokých talířů a mis. Na to přišla ta zeleninka, jemně pokrájená. Na to vrstvička jemně krájené cibulky, nebo šalotky. Nic se nemíchalo, jen se to uplácalo. A navrch vrstvička domácí majonézy. Pěkně od kraji ke kraji. A dalo uležet dolů do sklepa. A třiadvacátého v podvečer se zadělalo těsto na housky, nechalo vykynout a houstičky sypané kmínem a solí se upekly. A jak odbila půlnoc, jedli jsme ty teplé houstičky se salátkem z kapra. Lidi, to byla dobrota…

A teď si uvědomuji, že mi z toho seznamu vzpomínek vypadla celá skupina jídel a to byly tzv. „blbouny“. Vůbec nevím, proč se to tak jmenovalo. Šlo o obyčejné ovocné knedlíky.

V podstatě je možno je rozlišit na tři druhy: kynuté, bramborové a tvarohové. Například takový knedlík švestkový musel být zroben z bramborového těsta. Tedy přesněji: vypeckovaná švestka se potáhla tou nejmenší možnou vrstvou bramborového těsta a dala vařit. Dalo to děsnou práci, pořád se to trhalo. Ale táta nedal jinak. Prý jich kdysi dávno snědl 56. No nevím. Co jsem viděl, po 15 funěl jak mrož a už moc chuti neměl. Samozřejmě se sypaly čerstvě mletým mákem s cukrem a mastily se sádlem.

Ty pravé blbouny byly z těsta kynutého. Myslím, že nejraději jsem měl jahodové. Ale dělaly se všelijaké, se strouhanými jablky i s povidly. To se do té zahradní jahody vtlačila ¼ kostky cukru, aby to nebylo kyselé, pak se ta jahoda zabalila do kousku kynutého těsta a uhňácala. Knedlíky se uvařily a musely se propíchnout, aby se nesrazily.

Sypaly se strouhaným tvrdým tvarohem, mastily máslem a sladily moučkovým cukrem. O mnoho let později jsem přišel na to, že daleko lepší je použit navrch měkký tvaroh a cukr klidně krystalový.

A když byla chuť, sypaly se ty blbouny i skořicí s cukrem, nebo pracharandou (rozdrcené kousky sušeného ovoce, nejčastěji hrušek, nebo kdoulí), nebo strouhaným perníkem.

Tvarohové těsto zasluhuje samostatnou zmínku. Hodí se zejména na jemné druhy ovoce, meruňky apod. Ale sluší i borůvkám. Postup je jednoduchý: vezmeme tučný tvaroh a rozmícháme jej s mlékem na řídkou kaši, přidáme vejce, špetku soli a něco cukru, znovu třeme a až je látka hladká, přisypáváme polohrubou mouku, dokud nevznikne pěkné těsto.

Pak si z něj vytvoříme na vále čtverečky, které naplníme libovolným ovocem, zabalíme a dáme vařit. Hotové jsou, když vyplavou na povrch. Trvá to tak 10 minut.

Vlastně, vyvolalo mi to jednu vzpomínku. Tehdy jsem kroužil kolem své nastávající a byl pozván, ať přijedu na návštěvu na Lenoru. Vyšvihnul jsem se. Světlounce zelená košile a bílé kalhoty, skoro se mi i chtělo vzít si šlajfku. Jaké bylo mé zděšení, když jsem v cíli nakonec narazil na paní v teplákách a pána s pirátským šátkem kolem krku a v pruhovaném tričku.

No stalo se. Tak jsme se seznámili a přišla otázka, jestli nejsem hladov. No byl. Vinou různých výluk na trati jsem cestoval místo 2 hodin asi 5× více.

Obdržel jsem talíř borůvkových knedlíků. Co čert nechtěl, po píchnutí do prvního vytryskl proud fialové šťávy, která si našla cíl na těch běloskvoucích kaťatech. Pak jsem tři dny chodil s rukou na stehně a bylo mi nesmírně trapno. Ale nikdo jiný, kromě mě, to neřešil.

A pak si dejte ovocné knedlíky a ucházejte se o ženskou. (Stejně za to nestála.)

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 870 × | Prestiž Q1: 14,59

+28 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top