Než se podíváme na informace zveřejněné na výše uvedeném webu, ve stručnosti se podívejme jaká je situace na tom již mnou zmíněném ministerstvu. Tedy: „Za devatero horami a devatero řekami leží kraj líbezný jak z reklamy…“ a v něm ministerstvo. (Ono je těch ministerstev celkem asi čtrnáct plus pytel dalších státních úřadů s velmi podobnými zvyklostmi.) Toto ministerstvo provozuje vlastní kuchyni v níž se stravuje cca 600 ministerských úředníků s panem velkomožným v čele. Tito zaměstnanci platili donedávna za svoje obědy (polévka, výběr ze tří jídel, moučník) plných dvacet korun.

Pokud Vám do nějaké realistické ceny takového oběda (něco kolem Kč 60,-) chybí asi tak čtyřicet korun, nemýlíte se. Vyjděme však z toho, že zřizovatelem a provozovatelem té stravovny je stát (či ministerstvo, což je vlastně stejné). Ministerská kuchyně není standardní výdělečnou ekonomickou jednotkou, nevytváří zisk. Cena práce kuchařů a potřebného personálu je kryta také z veřejných zdrojů a v ceně obědů se neuplatňuje. Z běžné ceny oběda tak můžeme odečíst přibližně 30 %, což je marže řekněme přiměřená v komerčních zařízeních podobného charakteru. Cena oběda nám nyní vychází kolem Kč 40,-.

Do hry nám ale nyní vstupují odbory. Divíte se proč a k čemu mají státní zaměstnanci svoji odborovou organizaci? No, takových je nás asi více. Zřejmě proto, aby státní zaměstnance chránila před kapitalistickým vykořisťováním pracujících jejich zaměstnavatelem, zde státem. Nebere Vám to hlava? Ani mně ne.

Tato odborová organizace vyjednává se zaměstnavatelem a uzavírá také kolektivní smlouvu. Nevím jak vysoké členské příspěvky si platí jednotliví členové této odborové organizace, ani kolik ministerských úředníků je vůbec odborově organizováno, ale věřme, že nějaké příspěvky platí a předpokládejme, že organizováno je plných 100 % tak, jak to bylo v dobách všeobjímajícího a jediného ROH.

Shrňme si to: zaměstnanci ministerstev jsou placeni z veřejných zdrojů, kuchyně a jídelna je placena z veřejných zdrojů, odborová organizace je podporována také z veřejných zdrojů. Zaměstnavatel (stát) přispívá odborově organizovaným státním zaměstnancům příspěvkem do FKSP (kdysi se to jmenovalo Fond kulturních a sociálních potřeb – a jmenuje se to tak dosud). A právě z tohoto fondu jsou dotovány ceny obědů. Nevím, zda oběd je kulturní nebo sociální potřebou, ale FKSP takto jedinečně funguje jako legální odsavač dalších veřejných prostředků. Neumím odhadnout výši tohoto sociálního příspěvku, ale příliš neprohádám, že to bude nějakých Kč 20,- na hlavu a den.

Dobrali jsme se tedy koncové ceny oběda pro státního zaměstnance cca Kč 20,-. Je evidentní, že ministerští úředníci na sebe rozhodně nezapomněli – zdá se dokonce, že jsou přímo sociálními případy a to ani na sociálku chodit nemusí.

Více než před rokem už takto získané prostředky nepokrývaly výrobní cenu oběda a strávnická cena se zvýšila na celých třicet korun. Neuvěřitelná drzost: „Vy (v kuchyni) jste nám zdražili obědy o plných 50 %! Nevídané, neslýchané, drzé, sprosté!“

V letošním roce vinou zvyšování DPH u potravin a světově nízkou úrodou obilí roste cena základních potravin dosti prudce: mouka Kč 8,50/Kč 13,- [+53 %], vepřové maso Kč 90,-/Kč 120,- [+33 %], hovězí maso Kč 150/Kč 220,- [+47 %]. Uvážíme-li, že z 1 kg hovězího masa lze vytvořit něco přes 6 porcí, vychází náklady jen za maso na jednu 150g porci na nějakých Kč 33,- a to nemluvím o svíčkové. Jen stěží lze předvídat, jak budou ministerští zaměstnanci na tento fakt reagovat.

V období prázdnin byla ministerská kuchyně uzavřena a zaměstnanci se chodili stravovat do blízké restaurace. Nestačili se divit, co takový běžný oběd stojí.

Takže jestliže nám pan Bárta předložil na svém webu jídelníček z Úřadu vlády, není to nic nového. Mechanismus financování obědů je stejný jako na mnou uvedeném ministerstvu.

A jestliže se pan Bárta hájí, že ze své pozice ministra nemohl ve věci nic dělat, protože nevěděl, že to takto chodí, má v podstatě pravdu: oni totiž ministři na Úřadu vlády za obědy neplatí vůbec nic, ani tu symbolickou dvacku. Naši vrcholní představitelé žijí v naprostém odtržení od reality. Vůbec nemají ponětí, že lidem už neutahují opasky, ale značnému množství lidí už utahují spíše oprátku. Jedním z důvodů této odtrženosti jsou právě takovéto prebendy, stejně jako nemravné odměny za zvrtanou a odbytou práci.

A pak nejlepší ministr financí oznámí národu, že tu funkci za „mizerných“ tři sta tisíc měsíčně vůbec nemusí vykonávat. Skoro se mi chce říci: „už aby to bylo“!