Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Císařovy staré šaty

Je to již jakýsi evergreen. Poslanci, jejich platy a poslanecké náhrady. Před Vánocemi byly na stole znovu.

ass.jpg (5,479 kiB)
Polibte mi šos

Předminulý týden došlo v Českých Budějovicích k malému incidentu. Po poliklinice Jih se zmateně pohyboval muž a opakovaně na ostatní vystrkoval holý zadek. Zřejmě jako symbol toho, co si o nich myslí, případně co mu mohou… Přivolaná hlídka jej perlustrovala, zadržela a odvedla. Na strážnici bylo zjištěno, že muž je pod vlivem návykových a psychotropních látek.

Nedávno došlo k podobné události v Praze. Poslanci hlasovali o tom, že jejich poslanecké náhrady nesmí být nadále ani zdaněny, ani se z nich nebudou odvádět příslušná procenta na sociální zabezpečení.

Národ ihned reagoval velmi bouřlivě a samozřejmě s nevolí. Zatímco společensky potřebné zákony se uvádějí do praxe zdlouhavě a až po řadě měsíců, se svými poslaneckými náhradami byli poslanci hotovi během chvíle.

V jednom ale musíme dát poslancům za pravdu. Zdaňovat náhrady, případně z nich platit odvody Správě sociálního zabezpečení je krajně nesystémové řešení. Veřejnosti se samozřejmě líbilo, že poslanci finančně utrpí, ale to je jen obrazem toho, jaké vážnosti v očích veřejnosti požívají.

Kdokoliv ze zaměstnanců – dostává-li od zaměstnavatele nějaké náhrady – z nich samozřejmě žádné daně, ani odvody neplatí. Pak by tomu nemělo být u poslanců jinak.

Ovšem, bylo-li řečeno A), mělo by se také říci B)! U našich poslanců se totiž v zásadě o žádné náhrady nejedná. Ve skutečnosti se jedná o vedlejší složku mzdy, z které neskládají žádné účty – a poslanci to tak zřetelně chápou. Ostatně řada z nich si právě z těchto „náhrad“ postavila domy a zakoupila luxusní byty.

Takže páni poslanci by se měli rozhodnout: buď jsou náhrady nárokovou složkou mzdy (a pak zapomeňme na dvojnásobek průměrné mzdy v neziskové sféře), a pak se mají zcela systémově danit a odvádět z nich i daň do ČSSZ, nebo to jsou reálné „náhrady“ a pak každý poslanec budiž povinen přinést na konci měsíce do účtárny balíček dokladů kdy, komu a za co zaplatil. A pak danit netřeba. A samozřejmě tomu musí předcházet revize a redukce všech těchto prebend.

Anebo by to šlo vyřešit tak, jak to udělal můj šéf, když jsem zahovořil o cestovní náhradě: „…no, snad Vám platím dost na to, abychom se takovouto věcí vůbec nemuseli zabývat“.

Dokud bude platit slovní ekvilibristika, že to náhrady trochu jsou a trochu nejsou, poslanci si hrají na Chytrou horákyni a chodí polonazí-polooblečení k posměchu i zlosti občanů.

Principielně je chybné, že si poslanci o svých platech rozhodují sami. To je v rámci státu zcela bezprecedentní úkaz. Soudím, že pokud si poslanci budou rozhodovat o jakýchkoliv odměnách, pak se změna smí týkat až budoucího sboru, nikoliv jich samých. Například. Anebo ať se mzda odvíjí od výsledků jejich práce, jak je to běžné ve sféře výrobní.

(Už se usmívám, jak by si někteří z nich museli brát spotřebitelské úvěry u nejmenované lichvářské firmy, aby zaplatili škody vzniklé jejich „prací“. Asi by utrpěli šok a nenabyli zdraví úplně nikdy více.)

Celý případ však dopadl ještě hůře. Nakonec si poslanci zvedli své reálné příjmy o 4-5 tisíc měsíčně. (Jan Čechlovský z ODS inicioval pozměňovací návrh, kterým si poslanci platy reálně zvýšili o 5-10 %. Téměř celá ODS byla pro, poslanci ČSSD a KSČM nehlasovali, čímž byl zákon přijat.) A soudcům je to, co jim bylo přiznáno, málo. Chtějí ještě více (zřejmě za osm let se vlekoucí kauzy a další selhávání). Na hasiče, učitele a policisty samozřejmě nezbylo nic.

V době, kdy celému zbytku národa poslanci utáhli značnou měrou opasky, reálné mzdy klesají a ceny rostou, to připomíná to vystrčení nahého zadku. Možná spíše oplzlé gesto prostředníkem. Ostatně, to už jsme v parlamentu také viděli. V tomto případě jde o jakousi symboliku, co si o nás tito „nadlidé“ myslí.

Nepochybně u nich jde také o vliv návykové psychotropní látky. V jejich případě se ta látka nejmenuje THC, ale MOC. Už při prvním užití způsobuje naprostou ztrátu soudnosti a těžkou závislost. Policejní hlídka přivolána nebyla.

Už Karel IV. přišel na to, že: „Špatný král, který dbá o blaho své více, než o blaho svých poddaných.“

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 2 366 × | Prestiž Q1: 25,99

+91 plus Známkuj článek minus –2

Interní diskuse

Císařovy staré šaty

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top