Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Rozdíl mezi politiky a státníky

Poslední destiletí vyprodukovala v různých státech obrovská množství politiků. Ale z této masy vyčnívá jen několik málo osobností, které se staly skutečnými státníky.

Pokud opominu státníky zemí, jejichž vliv se naší republiky týká jen málo, nebo okrajově, můžeme nanejvýše zmínit pár osob, které měly delší představy, vize, které viděly dále, než je horizont jejich politického, nebo fyzického života.

Kdybych jich měl zmínit jen několik: pozornost si minimálně zaslouží americký president Ronald Reagan, britská ministerská předsedkyně lady Margaret Thatcher, snad Německý spolkový kancléř Helmut Kohl, a snad i dokonce Michail Sergejevič Gorbačov, byť to tak původně nemyslel a státníkem se stal – možná neúmyslně – na jakési jachtě v nějakém moři.

U politika je horizontem vidění jeho vlastní volební období a pozice, které dosáhl, jeho motivem je udržet si tuto pozici a moc, a z ní plynoucí prebendy. A zalíbit se lidem tak, aby jej pokud možno zvolili znovu. Třeba jim alespoň něco slíbit. A pak se vymluvit na jinou politickou realitu a kontext. A pokud se to nepovede, kamarádíčci se postarají, aby nechtěný politik moc neškodoval, když jej ten blbý lid neuznal znovu hodna.

Kroužkovací mechanismus jim v posledních parlamentních volbách tím dopředu uvařeným kyselým gulážem poněkud zamíchal. My totiž nemusíme čuchat ten smradlavý sajrajt, co jste nám uvařili, natož jej jíst.

Ta sebevědomá jistota nepostradatelnosti utrpěla u několika osob hluboký šrám. Kroužkování – na rozdíl od předchozích voleb – dalo lidem vědomí, že v tomto státě je stále ještě podle Ústavy hlavním nositelem vůle lid, občané, a nejsou to politické strany, které si to pak už nějak zaonačí, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Možná lépe obě kozy a pulina k tomu (puritáni mi doufám prominou ten eufemismus).

Ale jak vidíme, kroužkování nestačilo. Obě nové strany nasadily své drezíny do stejných kolejí, jako obě staré strany, a včil se jen přetlačují o to, kdo má silnější drezínu, nebo třeba špinavější lokomotivu, případně, kdo má semafor na zelené a kdo ne. A během tohoto dohadování lid stojí před závorami a čeká a čeká a čeká, až to posunování skončí a někam se pojede.

Vážení přátelé, nejede se nikam. Na těchto šraňkách je natrvalo zavřeno. Zde se posunuje, šíbruje, manipuluje, pohybuje se vagóny, jen aby byla vidět nějaká činnost a slyšet bouchání nárazníků. Smysl té práce je stejný, jako když mě ve fabrice nutili v pondělí vozit písek z levého koutu nádvoří do pravého a v úterý nazpět. Práce se udělala a vykázala, jen smysl byl absolutně nulový.

Jako prase drbání potřebujeme státníka, který dá věcem smysl, lidem cíl a vizi, který si uvidí třeba jen kousek před špičku svého nosu, jen o dvacet let dále…

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 545 × | Prestiž Q1: 9,87

+14 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Rozdíl mezi politiky a státníky

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top