Štítky článku: •  

Presidentské milosti rozhodně nerušit!

Po velmi sporné a diskutabilní amnestii presidenta Klause se rozvířila debata, zda presidentské milosti nejsou jen feudálním reliktem a anachronismem. A že by tato privilej měla být presidentu republiky z Ústavy navždy odebrána.

Než mě zaživa rozčtvrtíte, hlavu nad městskou bránu pro výstrahu přibijete a maso vlkům na­pos­pas pohodíte, poslyšte, proč jsem přesvědčen, že by se presidentské milosti rušit neměly. Alespoň ne zcela. Někdy je totiž právo surově bezohledné.

Presidentu republiky je dnes toto právo určeno:

Článkem 62 g) Ústavy:
„Prezident republiky… odpouští a zmírňuje tresty u­lo­že­né soudem a zahlazuje od­sou­ze­ní“,
Článkem 63, odst. 1 b):
„Prezident republiky dále… nařizuje, aby se trestní ří­ze­ní nezahajovalo, a bylo-li za­há­je­no, aby se v něm ne­po­kra­čo­va­lo.“
Článkem 63, odst. 1 k):
„Prezident republiky dále… má právo udělovat amnestii“.
přičemž, podle odst. 3:
„Rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavce 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spo­lu­pod­pis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády.“,
a podle odst. 4:
Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda.“

Rozdělme si ponejprv problém na tři části a rozeberme si je odděleně:

§ 63 odst. 1 k) — plošná amnestie

king-henry-2-min.jpg (22,354 kiB)
King Henricvs II.
(Photo: wikipedia.org)

Amnestie, více či méně plošná a anonymní, pardonuje trestné, kriminální činy. Historicky se užívala zejménav době ohrožení nějakého mocenského prostoru (či naopak k expanzi), ke získání levné, výkonné a vděčné vojenské síly. Při agresivním cíli v podstatě k rychlému náboru loajálních, bezskrupulózních, naturálních žoldáků.

V nějaký, presidentem domněle významný okamžik republiky, je v nějaké míře odpuštěno těm, kteří jsou společností potrestáni za to, že z nějakých důvodů nebyli schopni/ochotni dodržovat její pravidla a ohrožovali tím stabilitu společnosti.

Podíváme-li se na věc z čistě mravního, etického hlediska, bylo by zcela ospravedlnitelné a logické, kdyby stát rukou presidenta odměnil ty, kteří se chovají řádně a spořádaně. Jestliže princip funguje obráceně, pardonuje a odměňuje ty „zlé“, čímž sníží ochranu bezpečnosti životů a majetku těch „dbalých“, nabývá tím zvrácené podoby.

Vím, trestat je lidské a odpouštět božské. Jenže president není Bůh. To pořekadlo má na mysli odpuštění těmi, kterým bylo ublíženo, to je to pravé odpuštění. Jiné odpouštění postrádá veškerý étos a tím i legitimitu.

I kdybychom zcela abstrahovali výše zmíněné argumenty, pak je vlastně amnestie ne­spra­ved­li­vá i k jednotlivým odsouzeným a potrestaným. Mějme například vyhlášenu amnestii a v ní:

  • Odsouzeného, který včera nastoupil výkon trestu. Bude mu prominuto 99 % trestu a jeho trest bude zahlazen – vymazán z rejstříku trestů. Bude tedy na něj nadále nahlíženo jako na netrestaného se všemi důsledky pro společnost.
  • Odsouzeného, který má jeden den do konce výkonu trestu. Bude mu prominuto 1 % trestu a jeho trest bude zahlazen – vymazán z rejstříku trestů. Bude tedy na něj nadále nahlíženo jako na netrestaného se všemi důsledky pro společnost.
  • Odsouzeného, který vykonal celý uložený trest a je již na svobodě. Nebude mu, protože se s amnestií minul, prominuto vůbec nic a jeho trest nebude zahlazen – vymazán z rejstříku trestů. Bude na něj nahlíženo jako na trestaného se všemi důsledky pro něj, ačkoliv za vinu zaplatil.
  • Odsouzeného, na kterého se širší amnestie nevztahuje. Nebude mu prominuto vůbec nic pro nějak uměle navržený mantinel amnestie, který se může jen o jednotlivé dny s touto hranicí míjet.

Ta nespravedlnost je do očí bijící.

Amnestie je zcela archaická a velmi nespravedlivá a okamžitě bych ji z Ústavy odstranil pro naprostou kontraproduktivnost a nemorálnost.

Kdyby – z nějakého důvodu – bylo nezbytně nutné plošnou amnestii provést, ponechal bych tuto pravomoc v rukou Parlamentu, a to prostřednictvím přijetí jednorázového, ryze účelového zákona, a to pouze ve velmi mimořádné situaci a ještě s k platnosti nutnou kontrasignací výkonné moci.

§ 63 odst. 1 b) — abolice

spravedlnost.jpg (15,676 kiB)
Justitia

I zde se kloním k tomu, že abolice, plošně uplatněná, ne­se všechny rysy nespravedlnosti, stejně jako plošná, a­no­nym­ní amnestie. O to komplikovanější, že se očividně jedná o zásah moci výkonné do moci soudní, což pokládám nejen za nepřípustné, ale i Ústavě odporující.

Ničivost plošné abolice lze spatřovat zejména v narušení prá­ce všech orgánů činných v trestním řízení, ale zejména v demotivačním efektu tohoto aktu. Všechna práce, kterou zmí­ně­né orgány za nemalého nasazení osobního dosáhly (a po vy­na­lo­že­ní značných prostředků), je rázem vniveč. O další ochotě těchto orgánů dále se ve věci angažovat je nutno pochybovat.

Jak jsme se přesvědčili před krátkou dobou, je snadno zne­u­ži­tel­ná nesoudným, subjektem zabarveným roz­hod­nu­tím, které snad(?) za leitmotiv mělo mít jakýsi políček soudní moci, jejíž účinek však bude přesně opačný. Navíc jsem pevně přesvědčen, že hlava státu nemá být obdařena legitmací u­ště­dřo­vat komukoliv jakékoliv políčky.

Mám nepochybnou jistotu, že plošná abolice je krutě nespravedlivá k obětem trestných činů, ať jsou jakéhokoliv druhu, protože ztěžuje, či přímo znemožňuje efekt satisfakce plynoucí z nalezení a potrestání viníků, čímž navozuje zcela objektivní vjem bezprávního státu. Efekt ještě umocněný o ztížení možnosti nápravy způsobených škod, o možnost odškodnění poškozených přímo pachateli.

Jakékoliv snahy o sanaci těchto idividuálních hmotných škod z veřejných rozpočtů jsou naprosto chybné, zpozdilé a socializující. Veřejnost nesmí být nucena platit za selhání jed­not­liv­ců, stíhaných, obžalovaných, usvědčených a nakonec i za selhání moci státní. Proto to stejnou měrou platí i pro škody vzniklé z rozhodnutí presidenta republiky.

Plošná abolice je zcela chybná od samého počátku. Narušuje právní řád státu a okamžitě bych ji z Ústavy odstranil pro naprostou kontraproduktivnost a amorálnost.

§ 62 písmeno g) — milost

pravda-vitezi-fly.png (82,920 kiB)
Veritas valebit

I kdyby naše soudnictví pracovalo rychle, zcela bezchybně a zcela důvěryhodně, dopadne občas rameno spravedlnosti na jednotlivce tvrdou a neadekvátní silou. Někdy i soudci chybují. Ne výjimečně jsou i oni sami postaveni před situaci, kdy musí po­dle zákona člověka odsoudit, ale sami cítí, že se jim ne­po­da­ři­lo najít spravedlnost, pouze uplatnit zákon. Je chybou našeho soudnictví, že více ctí literu zákona, než ducha, myšlenku zá­ko­na, ale to je věc, jejíž náprava je výhradně v rukou moci soudní.

Aby bylo patrné jaké případy mám na mysli, zde jen několik konkrétních milostí udělených presidentem republiky. Jedná se pouze o výtah „zajímavějších“ milostí. Některé z nich podle mé­ho názoru neměly být uděleny. Jiné případy však ani neměly být souzeny a slouží jako pádný argument k obhajobě milostí. Až na dvě výjimky se zdržuji ko­men­tá­ře i hodnocení.

President republiky Václav Klaus:

  • …prominul trest odnětí svobody v trvání 2 let, který jí byl uložen za tlumočnickou a překladatelskou činnost z čínštiny do češtiny a naopak pro běžence z Číny a Vietnamu.
  • …milostí prominul podmíněný trest s účinky zahlazení odsouzení. …byl odsouzen za vydírání na jeden rok podmíněně na 18 měsíců, když si na mladíkovi, o němž byl přesvědčen, že se pokouší vniknout do jeho zaparkovaného auta, vynutil sdělení jeho jména a název školy, kterou navštěvuje.
  • …milostí zmírnil trest odnětí svobody v trvání 150 dnů na trest obecně prospěšných prací v rozsahu 300 hodin. Trest byl uložen za krádež 2 balení kávy v ceně 138,- Kč.
  • …prominul trest 200 hodin obecně prospěšných prací, přeměněný na 100 dní odnětí svobody, za drobné pytlačení, když bez rybářského lístku a povolenky ulovil 3 plotice.
Zobrazit více (méně) milostí

Proto jsem, v individuálních, ojedinělých a velmi specifických případech, pro zachování institutu presidentské milosti. Udělované vždy po hluboké úvaze a vždy pro jeden konkrétní případ, bez návaznosti na jakékoliv státní, osobní či jiné výročí. Institutu, kterým se president může pokusit napravit dílčí chyby omylného systému i lidská selhání v něm.

Vždy bychom však měli být velmi ostražití, pokud je jakákoliv významná moc svěřena do rukou jediné osoby. Ústava však musí počítat dopředu s tím, že tato osoba, i legitimně zvolená, nemusí být jen sbírkou vybraných lidských ctností a může také – jako všichni – chybovat.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 4 547 × | Prestiž Q1: 32,18

+155 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top