Štítky článku: •  

Presidentské milosti rozhodně nerušit!

Po velmi sporné a diskutabilní amnestii presidenta Klause se rozvířila debata, zda presidentské milosti nejsou jen feudálním reliktem a anachronismem. A že by tato privilej měla být presidentu republiky z Ústavy navždy odebrána.

Než mě zaživa rozčtvrtíte, hlavu nad městskou bránu pro výstrahu přibijete a maso vlkům na­pos­pas pohodíte, poslyšte, proč jsem přesvědčen, že by se presidentské milosti rušit neměly. Alespoň ne zcela. Někdy je totiž právo surově bezohledné.

Presidentu republiky je dnes toto právo určeno:

Článkem 62 g) Ústavy:
„Prezident republiky… odpouští a zmírňuje tresty u­lo­že­né soudem a zahlazuje od­sou­ze­ní“,
Článkem 63, odst. 1 b):
„Prezident republiky dále… nařizuje, aby se trestní ří­ze­ní nezahajovalo, a bylo-li za­há­je­no, aby se v něm ne­po­kra­čo­va­lo.“
Článkem 63, odst. 1 k):
„Prezident republiky dále… má právo udělovat amnestii“.
přičemž, podle odst. 3:
„Rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavce 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spo­lu­pod­pis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády.“,
a podle odst. 4:
Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda.“

Rozdělme si ponejprv problém na tři části a rozeberme si je odděleně:

§ 63 odst. 1 k) — plošná amnestie

king-henry-2-min.jpg (22,354 kiB)
King Henricvs II.
(Photo: wikipedia.org)

Amnestie, více či méně plošná a anonymní, pardonuje trestné, kriminální činy. Historicky se užívala zejménav době ohrožení nějakého mocenského prostoru (či naopak k expanzi), ke získání levné, výkonné a vděčné vojenské síly. Při agresivním cíli v podstatě k rychlému náboru loajálních, bezskrupulózních, naturálních žoldáků.

V nějaký, presidentem domněle významný okamžik republiky, je v nějaké míře odpuštěno těm, kteří jsou společností potrestáni za to, že z nějakých důvodů nebyli schopni/ochotni dodržovat její pravidla a ohrožovali tím stabilitu společnosti.

Podíváme-li se na věc z čistě mravního, etického hlediska, bylo by zcela ospravedlnitelné a logické, kdyby stát rukou presidenta odměnil ty, kteří se chovají řádně a spořádaně. Jestliže princip funguje obráceně, pardonuje a odměňuje ty „zlé“, čímž sníží ochranu bezpečnosti životů a majetku těch „dbalých“, nabývá tím zvrácené podoby.

Vím, trestat je lidské a odpouštět božské. Jenže president není Bůh. To pořekadlo má na mysli odpuštění těmi, kterým bylo ublíženo, to je to pravé odpuštění. Jiné odpouštění postrádá veškerý étos a tím i legitimitu.

I kdybychom zcela abstrahovali výše zmíněné argumenty, pak je vlastně amnestie ne­spra­ved­li­vá i k jednotlivým odsouzeným a potrestaným. Mějme například vyhlášenu amnestii a v ní:

  • Odsouzeného, který včera nastoupil výkon trestu. Bude mu prominuto 99 % trestu a jeho trest bude zahlazen – vymazán z rejstříku trestů. Bude tedy na něj nadále nahlíženo jako na netrestaného se všemi důsledky pro společnost.
  • Odsouzeného, který má jeden den do konce výkonu trestu. Bude mu prominuto 1 % trestu a jeho trest bude zahlazen – vymazán z rejstříku trestů. Bude tedy na něj nadále nahlíženo jako na netrestaného se všemi důsledky pro společnost.
  • Odsouzeného, který vykonal celý uložený trest a je již na svobodě. Nebude mu, protože se s amnestií minul, prominuto vůbec nic a jeho trest nebude zahlazen – vymazán z rejstříku trestů. Bude na něj nahlíženo jako na trestaného se všemi důsledky pro něj, ačkoliv za vinu zaplatil.
  • Odsouzeného, na kterého se širší amnestie nevztahuje. Nebude mu prominuto vůbec nic pro nějak uměle navržený mantinel amnestie, který se může jen o jednotlivé dny s touto hranicí míjet.

Ta nespravedlnost je do očí bijící.

Amnestie je zcela archaická a velmi nespravedlivá a okamžitě bych ji z Ústavy odstranil pro naprostou kontraproduktivnost a nemorálnost.

Kdyby – z nějakého důvodu – bylo nezbytně nutné plošnou amnestii provést, ponechal bych tuto pravomoc v rukou Parlamentu, a to prostřednictvím přijetí jednorázového, ryze účelového zákona, a to pouze ve velmi mimořádné situaci a ještě s k platnosti nutnou kontrasignací výkonné moci.

§ 63 odst. 1 b) — abolice

spravedlnost.jpg (15,676 kiB)
Justitia

I zde se kloním k tomu, že abolice, plošně uplatněná, ne­se všechny rysy nespravedlnosti, stejně jako plošná, a­no­nym­ní amnestie. O to komplikovanější, že se očividně jedná o zásah moci výkonné do moci soudní, což pokládám nejen za nepřípustné, ale i Ústavě odporující.

Ničivost plošné abolice lze spatřovat zejména v narušení prá­ce všech orgánů činných v trestním řízení, ale zejména v demotivačním efektu tohoto aktu. Všechna práce, kterou zmí­ně­né orgány za nemalého nasazení osobního dosáhly (a po vy­na­lo­že­ní značných prostředků), je rázem vniveč. O další ochotě těchto orgánů dále se ve věci angažovat je nutno pochybovat.

Jak jsme se přesvědčili před krátkou dobou, je snadno zne­u­ži­tel­ná nesoudným, subjektem zabarveným roz­hod­nu­tím, které snad(?) za leitmotiv mělo mít jakýsi políček soudní moci, jejíž účinek však bude přesně opačný. Navíc jsem pevně přesvědčen, že hlava státu nemá být obdařena legitmací u­ště­dřo­vat komukoliv jakékoliv políčky.

Mám nepochybnou jistotu, že plošná abolice je krutě nespravedlivá k obětem trestných činů, ať jsou jakéhokoliv druhu, protože ztěžuje, či přímo znemožňuje efekt satisfakce plynoucí z nalezení a potrestání viníků, čímž navozuje zcela objektivní vjem bezprávního státu. Efekt ještě umocněný o ztížení možnosti nápravy způsobených škod, o možnost odškodnění poškozených přímo pachateli.

Jakékoliv snahy o sanaci těchto idividuálních hmotných škod z veřejných rozpočtů jsou naprosto chybné, zpozdilé a socializující. Veřejnost nesmí být nucena platit za selhání jed­not­liv­ců, stíhaných, obžalovaných, usvědčených a nakonec i za selhání moci státní. Proto to stejnou měrou platí i pro škody vzniklé z rozhodnutí presidenta republiky.

Plošná abolice je zcela chybná od samého počátku. Narušuje právní řád státu a okamžitě bych ji z Ústavy odstranil pro naprostou kontraproduktivnost a amorálnost.

§ 62 písmeno g) — milost

pravda-vitezi-fly.png (82,920 kiB)
Veritas valebit

I kdyby naše soudnictví pracovalo rychle, zcela bezchybně a zcela důvěryhodně, dopadne občas rameno spravedlnosti na jednotlivce tvrdou a neadekvátní silou. Někdy i soudci chybují. Ne výjimečně jsou i oni sami postaveni před situaci, kdy musí po­dle zákona člověka odsoudit, ale sami cítí, že se jim ne­po­da­ři­lo najít spravedlnost, pouze uplatnit zákon. Je chybou našeho soudnictví, že více ctí literu zákona, než ducha, myšlenku zá­ko­na, ale to je věc, jejíž náprava je výhradně v rukou moci soudní.

Aby bylo patrné jaké případy mám na mysli, zde jen několik konkrétních milostí udělených presidentem republiky. Jedná se pouze o výtah „zajímavějších“ milostí. Některé z nich podle mé­ho názoru neměly být uděleny. Jiné případy však ani neměly být souzeny a slouží jako pádný argument k obhajobě milostí. Až na dvě výjimky se zdržuji ko­men­tá­ře i hodnocení.

President republiky Václav Klaus:

  • …prominul trest odnětí svobody v trvání 2 let, který jí byl uložen za tlumočnickou a překladatelskou činnost z čínštiny do češtiny a naopak pro běžence z Číny a Vietnamu.
  • …milostí prominul podmíněný trest s účinky zahlazení odsouzení. …byl odsouzen za vydírání na jeden rok podmíněně na 18 měsíců, když si na mladíkovi, o němž byl přesvědčen, že se pokouší vniknout do jeho zaparkovaného auta, vynutil sdělení jeho jména a název školy, kterou navštěvuje.
  • …milostí zmírnil trest odnětí svobody v trvání 150 dnů na trest obecně prospěšných prací v rozsahu 300 hodin. Trest byl uložen za krádež 2 balení kávy v ceně 138,- Kč.
  • …prominul trest 200 hodin obecně prospěšných prací, přeměněný na 100 dní odnětí svobody, za drobné pytlačení, když bez rybářského lístku a povolenky ulovil 3 plotice.
Zobrazit více (méně) milostí

Proto jsem, v individuálních, ojedinělých a velmi specifických případech, pro zachování institutu presidentské milosti. Udělované vždy po hluboké úvaze a vždy pro jeden konkrétní případ, bez návaznosti na jakékoliv státní, osobní či jiné výročí. Institutu, kterým se president může pokusit napravit dílčí chyby omylného systému i lidská selhání v něm.

Vždy bychom však měli být velmi ostražití, pokud je jakákoliv významná moc svěřena do rukou jediné osoby. Ústava však musí počítat dopředu s tím, že tato osoba, i legitimně zvolená, nemusí být jen sbírkou vybraných lidských ctností a může také – jako všichni – chybovat.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 4 542 × | Prestiž Q1: 32,18

+155 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top