Štítky článku: •  

Co jsme kupovávali (7)

Tak jsem tady už se sedmou porcičkou dobových výrobků. Některé už jen úsměvné, jiné docela zajímavé. Tak zavzpomínejte společně se mnou.

obraz078.jpg, 94kB
Předjaří na skalce
obraz077.jpg, 94kB
Poslední sníh?

Tak na ú­vod je­nom dvě fo­teč­ky pro po­tě­chu oka. Na prv­ním je vi­dět, že už i skal­ka se po­ma­louč­ku pro­bou­zí. A na dru­hém snad už po­sled­ní le­toš­ní sníh.


obrazek11.jpg, 65kB
Obrázek 1
Nu, pagadi, zajac!

Trochu se podivuji nad tou fotkou. Igra s časami-bu­dil­ni­kom. Ruština z roku 1970 už mi na to moc nestačí, i ty bukvy sa­mot­né už těžko louskám. Zřejmě elektronický budíček. Vle­vo tedy nějaká konzole se hrou „Tajny okeana“, vpravo nám dodnes dobře známé „Nu, pagadi!“ — Jen počkej, zajíci. Ne­pa­ma­tu­ji si ty hry; když přišly, asi už jsem byl na ně starý. So­vě­ti ale uměli dělat nádherné pohádky, nejen ty kreslené. Je za­jí­ma­vé, že u nás chronicky známý Mrazík, který se o Vá­no­cích do zblbnutí opakuje, v SSSR vůbec nezaujal a zapadl. Asi jsme v něm asi dokázali identifikovat jinotaje, které o rus­ké du­ši hodně vypovídají. Rusové jsou tragédi. Nejen v knihách.

obrazek12.jpg, 40kB
Obrázek 2
Kuchyňská váha

Dovažovací kuchyňská váha byla docela převratná. Dokud jsme používali klasickou dvoumiskovou s takovými těmi zo­báč­ky proti sobě, člověk musel neustále váhy připočítávat, ne­bo misku vysypávat po každé přísadě. A ještě ke všemu zá­va­žíč­ka jako v alchymistické dílně. Tedy, ona byla krásná, ale příšerně nepraktická. Pak jsme měli podobnou váhu, ale už na principu decimálky s posuvným malým a větším závažím a jen jednou mističkou. Nebudu unavovat fyzikou, prostě prin­cip závaží na páce, nic více. A nakonec jsme měli tuto ze sním­ku, ale v hnědé barvě, na principu deformace pru­ži­ny. O velké přesnosti se u těchto vah nedá hovořit, ale výhoda posouvání stupnice a snímací za­dě­lá­va­cí mísa nahoře nevýhody kompenzovala. Gramy na ní ale vážit nešly. Vyráběla je (ty váhy) buď Kovoslužba, nebo Mechanika Praha.

obrazek13.jpg, 47kB
Obrázek 3
Elektrický kávovar ETA

Kávovar z podniku ETA se zdá už ze sklonku osmdesátých let s vyhřívanou kovovou destičkou. Klasická překapávaná ká­va (papírové filtry se daly občas sehnat). Mám-li se ale při­znat, tak tuhle kávu nemám rád. V kancelářích se to dnes tak­to vaří, po americkém způsobu. Ráno se jí uvaří kotel a do­hří­vá se průběžně, dokud se nevypije. Podle mne je to kafe už zaboudlé.

Ale míval jsem rád kávu z jakéhosi maďarského espressa. Byla to taková hliníková potvora ze dvou dílů. Do dolní ná­dob­ky se dala voda, pak sada kovových sítek, kam se nasypala mletá káva a celé se to sešroubovalo s horní nádobkou. Celý ten bazmek se postavil na plotýnku vařiče a jak voda vyvřela, probublala skrze ta sítka do horní nádoby. Inu, jak říkal Jára Cimrman: „Budoucnost patří aluminiu!“ Ba ne, nevěřte tomu. Hliník nemá v kuchyni co dělat! Ani jako příbory. Proč myslíte, že se vyhodily hliníkové sudy a zavedly sudy KEG? Přemíra hli­ní­ku ve stra­vě totiž podporuje vznik Alzheimerovy choroby.

obrazek14.jpg, 35kB
Obrázek 4
Granko

O Granku už psáno, ale toto je to původní, kakaové. Na ce­lém výrobku není asi nic příliš zajímavého krom toho, že da­tum výroby je 10. 11. 1989. Na zvětšenině je to dobře vidět. Kdo by se tehdy nadál, že za týden už to praskne a půdou od vá­lu, alespoň oficiálně. Praxe byla potom o hodně jiná. Kdo by se tenkrát nadál, že o pouhých dvaadvacet let později bu­dou lidé ty staré časy znovu vzývat a komunisti se nám budou do očí smát. Jsme tím morem hluboce prožráni. A více než v čem jiném platí, že jsme zřejmě nepoučitelní. Celá chyba spo­čí­va­la v tom, že jsme se s komunismem jednoznačně ne­vy­po­řá­da­li, že neexistovala vůle vyvodit z těch čtyřiceti let závěry. Havel nechtěl být jako oni. Klausovi morálně nevadili, upjal se jen k jedinému cíli, kdy účel světil prostředky. Soudy, do­dnes obsazené řadou soudců z té nejhorší éry práva-nepráva, neměly zájem odsoudit ten re­žim a jeho protagonisty. Nikdy se neměl stát prvním premiérem exkomunista Čalfa, který byl re­pre­zen­tan­tem toho marasmu. Důsledkem je, Komunistická strana dodnes zasmraďuje náš vzduch a lidem se po reálném socialismu stýská. Spousta věcí se stát neměla a spousta těch, které se stát měly, se nestala.

obrazek15.jpg, 29kB
Obrázek 5
České angličáky

Na pátém obrázku vidíme tzv. „Old timery“ z podniku Igra n. p. Původním motivem k jejich výrobě asi měla být ná­po­do­ba autíček z dovozu, tzv. angličáků. Ty byly celé z kovových od­lit­ků, s řadou mechanických detailů, od otevíracích dvířek až po menší součásty, ale byly značně drahé, v prodeji zpo­čát­ku jen v Tuzexu, později sice i v běžných prodejnách hraček, ale bylo jich tak málo, že šly prakticky ihned pod pult. Ty plas­to­vé kopie starých aut od IGRY sice neměly tu výdrž, na běžné hraní nebyly, ale řada kluků je sbírala. A byly také propracovány do drobných detailů, byť bylo pro­stě vidět, že je to umělina. Ostatně — od IGRY pocházela celá řada docela pěkných hra­ček. A figurku Igráčka se podařilo s úspěchem dochovat ve výrobě do dneška.

obrazek16.jpg, 43kB
Obrázek 6
Mončičáci

Na snímku šest vidíme plyšové figurky Mončičáků. Mně se ta růůůžžžovoučká barva eklovala, ale samozřejmě, byly ur­če­ny pro holky a těm se to jistě líbilo. Mě už tenkrát asi více za­jí­ma­ly jiné figurky, sice také s růžovýma zaječíma ouškama, ale v úplně jiném časopise… Ale vážně: nevím jestli byli Mon­či­čá­ci tuzemští. Podle výrazu obličejíčku soudím, že ne, že jsme je buď vyráběli v nějaké licenci, nebo dováželi. Kaž­do­pád­ně to byla úspěšná hračka, kterou lze dodnes vidět v po­ko­jíč­cích nejen dětí, ale nezřídka i jejich maminek.

obrazek17.jpg, 37kB
Obrázek 7
Kakao obyčejné

Na obrázku sedm vidíme o­by­čej­né ka­ka­o, 100 g za Kčs 7,-, ze Zory Olomouc n. p., zřetelně podle ne-kvality dobového obalu někdy ze še­de­sá­tých let. Je ale zajímavé, že tuto cenu si uchovalo po celá ta lé­ta prakticky stejnou. Za zády slyším nápovědu, že bylo za osm korun. Nevím odkud se dováželo, ale plánovité hos­po­dář­ství dbalo, aby na pultech bylo.

obrazek18.jpg, 42kB
Obrázek 8
Řezy Radka

Ceně kakaa odpovídající jsou i o­plat­ky Radka na ná­sle­du­jí­cím snímku. Pouhých Kčs 1,50 z čokoládovny O­pa­vi­a. Podle toho, že je už u­ve­de­no i složení, zařadil bych výrobek také až na konec o­sm­de­sá­tých let. Ani si ty su­šen­ky příliš nevybavuji. O mnoho více jsem měl rád Kávěnky, griliášové Vlnky, čo­ko­lá­du Kofilu s Turkem na žlutém obalu a samozřejmě obyčejné Tatranky. Řada z těch zmíněných se vyrábí dodnes, pravda o dos­ti dražší, anebo tenčí. Inu, televizní reklama něco stojí a kdo jiný ji zaplatí, nežli zákazník.

obrazek19.jpg, 73kB
Obrázek 9
Dobové kalendáře

Na předposledním snímku jsou k vidění dobové stolní ka­len­dá­ře, nezřídka pojaté jako propagandistický materiál. Ty­to jsou z let 1974-1979. Jen dva z nich jsou pojaty tématicky neutrálně. Na ostatních je vidět výsledky budovatelského úsilí Husákova Těžkoslovenska. Ne, že se nedaly koupit i ty bez po­li­tic­ké­ho akcentu, ale tiskly se i tyto a zřejmě měly odbyt. Předpokládám, že hlavně na všeliké krajské, okresní a místní národní výbory, do státních podniků a tak všelijak podobně. Doma jsme mívali spíše ten obyčejný závěsný, bez jakékoliv vý­zdo­by. Psávali jsme si tam řadu poznámek, výročí, připomínek a hlavně — počasí. Maminka ho eviduje již plných 44 let, den co den, nejnižší teplotu, odpolední teplotu a celkový ráz dne. Má tu evidenci na papírech a stejně mi to jednou nedá a přepíšu ji do Excelu a do grafů. Ty vý­stu­py budou jistě zajímavé, ale co se dá říci dozajista — ať si Klaus říká, co chce — prů­měr­ná roční teplota vzrůstá. Nevím ale, jestli jde o globální oteplování planety, nebo jen pra­vi­del­ný, periodický cyklus.

obrazek20.jpg, 32kB
Obrázek 10
Necesér

A na snímečku posledním, obyčejný pánský necesér, nebo, chcete-li, holení. Štětka a holicí mýdlo v kulatých kovových pouzd­rech, žiletkový strojek, v hranaté krabičce kousek ka­men­ce k zastavení krvácení a samozřejmě zrcátko na chlopni obalu z dosti obyčejné béžové koženky na zdrhovadlo. Zařadil bych to tak do pětapadesátého roku. I když jsem měl jeden čas elektrický strojek ХАРКИВ, tedy Charkiv Charkivovič Char­ki­ven­ko z Charkova J, nikdy jsem se s tím pořádně ne­o­ho­lil. Zůstal jsem věrný žiletkám, a jeden čas, zřejmě v přechodném pominutí smyslů, bá­ječ­nou břitvou Solingen. Paradoxně, ta břitva holila, když to člověk uměl, nejlépe.


Tak, to byla další porce vzpomínacích obrázků. Ještě jsem nějaké našel, takže ještě pár dílů uvedu.

„Hlavní zdroj námitek proti svobodnému hospodářství spočívá ve skutečnosti právě v tom, že poskytuje lidem to, co si přejí, a nikoliv to, o čem si nějaká zvláštní skupina myslí, že by měli dostat. Za mnoha argumenty proti svobodnému trhu se skrývá nedostatek víry v samotnou svobodu.“ — Milton Friedman

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 3 153 × | Prestiž Q1: 16,51

+36 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top