Štítky článku: •  

Bába dala vojákovi

Byl kdysi dávno takový vtip: „Následující film nebude z USA, jak bylo uvedeno v pro­gra­mu, ale ze Sovětského svazu. Dále nebyla zcela přesná informace, že půjde o film pornografický, jak bylo uvedeno tamtéž, nýbrž pů­jde o film pa­no­ra­ma­tic­ký. A nejmenuje se ‚Bába dala vojákovi‘, ale ‚Balada o vojákovi‘…“

waiting_for_dictator.jpg, 35kB
Portrét budoucí EU

Ten vtip se mi vybavil, když jsem ve středu viděl sa­mo­zva­né­ho předsedu Evropské komise José Ma­nu­el Barosso, jak se mu president České republiky vli­cho­co­val. Nemyslím, že je dobré ukazovat svoji ser­vi­li­tu vůči většímu a silnějšímu takovýmto způsobem. Je to pro­jev nízkého sebevědomí a slabosti. Vystoupení pana pre­si­den­ta muselo urazit spoustu těch, kteří nejsou faktem našeho člen­ství v EU tolik oslněni, jako pan president osobně. Jak mohl vi­dět včera v Bratislavě, Slováci vlajku EU na Hradě nemají a jsou také živi. Možná jsou hrdější na své Slovenství, než my na naše Češství. Ne to hloupé: „Kdo neskáče, není Čech“. Prav­di­věj­ší je: „Kdo podlézá EU, není Čech“.

K EU jsme se před deseti lety přidružili za znamenitě jiných o­kol­no­stí, než je tomu dnes. Počínaje tím, že referendum o při­dru­že­ní bylo velmi a velmi silně zmanipulováno: vláda Vladimíra Špidly využila malé in­for­mo­va­no­sti veřejnosti a místo rozsáhlé veřejné diskuse a místo prostého výčtu kladů i zá­po­rů takového kroku za 200 miliónů korun ze státního rozpočtu spustila rozsáhlou me­di­ál­ní ma­sáž veřejnosti, jejíž jedinou odpovědí bylo: „ANO EU“.

Jeden ze zdejších diskutérů položil zajímavou otázku: „Není zbabělé chtít zběhnout z tohoto spol­ku ihned, jakmile se projeví sebemenší potíže?“ Odpovím mu, že není. Důvodů je celá řada:

  1. Občané byli v referendu z roku 2003 hrubě oklamáni naší tehdejší reprezentací. Ne­by­li jednoznačně seznámeni s tím, že nejde o Evropské hospodářské společenství, ale o projekt byrokraticko-centralistického znásilnění celé Evropy.
  2. EU, ke které jsem se i přesto přidružili, byla před podpisem Lisabonské smlouvy di­a­met­rál­ně odlišná od té, kterou je po jejím přijetí dnes.
  3. Snížení síly našeho hlasu v Evropském parlamentu nejen způsobem výpočtu za­stou­pe­ní jednotlivých států, ale i pravidly pro hlasování a přibíráním dalších členů se mož­no­sti prosazovat naše národní zájmy, nebo návrhy na odlišné řešení, staly nulovými.
  4. Do bruselského centra jsme už odevzdali tolik pravomocí, že jen stěží lze hovořit o tom, že jsme dosud suverénním státem.
  5. EU spěje mílovými kroky k nastolení centrálně plánované, řízené ekonomiky, která ce­lo­svě­to­vě a neomylně znamená rovnoměrnou distribuci chudoby, ekonomickou stag­na­ci, nebo její pokles, technické a technologické zaostávání, tak, jak jsme je vi­dě­li a zažili v celém východním bloku plných čtyřicet let.
  6. Idea, že chod EU můžeme ovlivňovat jen za situace, kdy budeme organicky začleněni v jejích strukturách je chimérická, protože zkušenosti posledních 10 let nás utvrdily v tom, že zájmy malých států jsou centrálním mocnostem zcela lhostejné a my mů­že­me volit pouze mezi servilním souhlasem, nebo jen planě tlachat, aniž by na náš ná­zor byl brán větší zřetel.
  7. Evropská unie se projevuje ponejvíce jako předvoj sociálního inženýringu ve všech ob­la­stech politického, hospodářského a mezinárodního života.
  8. Systémy unifikací (a to jak výrobků, tak právních norem) nás nenechávají na po­chy­bách, že směřují k omezení konkurence, vzniku monopolistických struktur a ke vzni­ku všech mezikroků postačujících k nastolení totality.
  9. Nobelova cena míru pro Evropskou unii je jen mezní ironií. Evropská unie žádným způ­so­bem nezvýšila mezinárodní bezpečnost, ale naopak eskaluje napětí mezi ná­ro­dy zejména ve směru sever-jih. To, že Německo a Francie nejsou vzájemně ve vá­leč­ném vztahu není důsledkem existence Evropské unie, ale důsledkem někdejšího EHS. Možná (s malou chybou) můžeme tvrdit, že EU se stala moderním a neválečným ná­stro­jem rozdělení sfér jejich vlivu.
  10. Celý systém subvencí a dotací, který vyvolává na úrovni státu rozsáhlé deformity trhu a mylné informace o cenách jednotlivých komodit je v mezinárodním měřítku ná­stro­jem přímo zločinným, vytvářejícím mohutné přerozdělování, rozsáhlý prostor pro ko­rup­ci a neoprávněné výhody jedněch nad jinými. Ke škodě úplně všech.
  11. Některé z hrdých evropských států do EU nevstoupily (Švýcarsko, Turecko) a za ta­ko­vých­to okolností ani vstoupit nechtějí.
  12. Některé ze států, které do EU vstoupily se rovněž velmi vážně zabývají myšlenkou na vy­stou­pe­ní z takto koncipovaného spolku (Velká Británie, Nizozemí, ale i Slovensko začíná vnímat břemeno EU).

K otázce zbabělosti položím protiotázku: „Nikdo z Vás nebude příliš dlouho přemýšlet jest­li­že si nějakým řízením osudu, anebo z nějakého přechodného pominutí smyslů vezmete za že­nu/mu­že nějakou příšernou megeru/neschopného debila, se kterým by byl celý zbytek života ho­lým očistcem, a rozvedete se.“ Dnes je již patrné, že nejde o jedinělou domácí hádku po níž pří­jde usmíření, ale o hluboký koncepční omyl podobný tomu, jako by partner zatajil, že je ste­ril­ní, má na zádech hrb a nádavkem je nositelem HIV. A ze života bychom měli znát, že po­ku­sy o předělávání partnera vždy ztroskotávají na nepochopení a neochotě se změnit.

net-net-eu.jpg (4,783 kiB)

Je proto zcela legitimní položit si dnes znovu otázku, jestli je v zájmu na­še­ho státu zůstat za těchto okolností nadále členem takového u­mě­lé­ho konstruktu, anebo vyzvat podle zákona naše zákonodárce ke zo­pa­ko­vá­ní referenda, resp. k vypsání referenda o vystoupení z této struk­tu­ry. Z našeho území nás za to nikdo nevykáže a my získáme možnost vy­bí­rat si to, co opravdu chceme a co nám jako společenské skupině ná­ro­da přinese vyšší výhody, než povinnost tupě přijímat všechny ortely, které se na nás rok za ro­kem z Bruselu hrnou (a kterým zhusta naše vlastní byrokracie ještě nasadí korunu ab­sur­di­ty). Vzor petiční listiny ke stažení.

Odmítněme s okamžitou platností všechny dotace, které jsme momentálně oprávněni čer­pat a vyjednejme pozastavení plateb po dobu rozhodování o setrvání v unii. Jejich čer­pá­ní vede k deformacím našeho trhu, v mnoha případech se čerpají jen proto, že existují a staví se za ně věci, které buď zcela nepotřebujeme, nebo se bez nich lze obejít. Anebo se můžeme do­ce­la dobře smířit s tím, že na ně prostě nemáme a můžeme proto bez nich žít.

Začasté se jedná o projekty zbytečně megalomanské, začasté na ně dosáhnou spíše ti, kte­ří se sice dobře vyznají v papírování žádostí, ale podnikateli jsou prachmizernými. A na­o­pak, podnikatelé schopní zpravidla nedovedou a nebo třeba ani nechtějí projít úředním mar­tý­ri­em žádostí o tyto peníze. Jediná spravedlivá dotace je taková, která je poskytnuta rov­nou měrou všem, kteří se podílejí na jejím financování. Pak ovšem je veškerá dotace zce­la zbytečná, protože (pokrácena o režijní náklady) se vrátí zpět plátcům. Lacinější je tedy pe­ní­ze na tyto dotace vůbec nevybírat. Ani u nás, ani ve Francii, ani v Himálaji.

Odmítněme s okamžitou platností všechny normy, které jsou nám EU předkládány, po­kud nejsou v našem národním zájmu, odmítněme se účastnit masivního přerozdělování me­zi jednotlivými národy, odmítněme zachraňování hned toho a hned onoho státu a národa, kte­rý se dostal do hospodářských potíží vlastní vinou, nezodpovědnými vládami, či jakýmikoliv ex­pe­ri­men­ty.

Odmítněme resuscitaci těch států, které vlastní vinou a vinou svých špatných vlád pro­ho­spo­da­ři­ly nejen svou přítomnost, ale i budoucnost na úkor těch úspěšných a zod­po­věd­ných. Jinak se budeme podílet na distribuci rovnoměrné chudoby, což je jeden ze zá­klad­ních socialistických konceptů.

Spoluzaložme naopak s ostatními národy společný pojistný sociální fond, který by byl scho­pen v rámci nějaké mezinárodní solidarity zajistit nutnou potravinovou pomoc těm stá­tům, jejichž hospodářský systém jakýmkoliv způsobem zkrachoval a lidé jsou následkem toho o­hro­že­ni na životech hladem. Do míry pojištění toho kterého státu.

Buďme sami sebou!

Nemám zájem, aby se naše vlast opět stala nějakým poslušným Protektorat Böhmen und Mähren, či Protectorat de Bohême et de Moravie, nebo Protetorado da Boêmia e Morávia.

Nemám vůbec nic proti hospodářské spolupráci a obchodu na co nejsvobodnějších prin­ci­pech v rámci celé Evropy. Právě naopak. Jen svobodný obchod a svobodná výměna in­for­ma­cí, otervřený pracovní trh a volný pohyb jakékoliv komodity může posilovat vzá­jem­né vztahy, sebevědomí a nakonec i postavení v rámci celé Evropy i celého světa. A zá­ro­veň s tím zdravá konkurence, zejména konkurence s minimem regulací, zákazů a nařízení mů­že vést k pokroku ve všech ohledech. Konkurence mezi národy z nichž v rámci Evropy má kaž­dý svá určitá specifika a je velmi riskantní je unifikovat tak dlouho, až zde zbude jeden je­di­ný normalizovaný prototyp Evropského člověka. Člověka do té míry stejného, že bude vždy a za všech okolností nahraditelný kýmkoliv jiným, lhostejno, zda to bude Jean, nebo John, nebo Jirka, nebo Georg, nebo Jura.

Nenechejme si nakukat, že tato forma Evropy je ta jediná možná. Ani to, že to je jediné správ­né řešení. Není. Dokonce určitě není.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 3 531 × | Prestiž Q1: 32,69

+162 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top