Štítky článku: •  

Liberalismus

Nedávno jsem narazil v Literárkách na článeček jakéhosi pana Josefa Víta, který se nesmírně opupínkoval nad domnělou instalací „zločinného neoliberalismu“ v devadesátých letech „tržním fundamentalistou“ Václavem Klausem.

Pomíjím jeho mezně levicové vidění světa, komunistický slovník a spou­stu ideologických, de­ma­go­gic­kých lží, které v článku uvádí jako ho­lá fa­kta, nikoliv jako svůj názor. Z jeho článku vy­sví­tá, už podle ti­tul­ku, jeho postoj k liberalismu, jako k něčemu ryze odpuzujícímu a hlu­bo­ce ne­lid­ské­mu. Výslovně např. uvádí, že „liberalismus je zcela vlas­tní fa­šis­tic­kým režimům“. Ač sám sebe vnímá jako odpůrce ko­mu­nis­mu, tvrdí společně s jeho ideology tentýž nesmysl. Ne­chce a ne­u­mí pochopit, že hlav­ním nástrojem a líhní fašismu (v nacionální formě nacismu) byl tu­hý cen­tra­li­sti­cký socialismus. Liberální filosofické pojetí je na­pro­stým antipodem jakéhokoliv druhu so­ci­a­lis­mu. Zdrojový článek

Formy liberalismu
Ekonomický liberalismus
KLASICKÝ LIBERALISMUS
Konzervativní liberalismus
Kulturní liberalismus
Libertarianismus
Národní liberalismus
Neoliberalismus
Ordoliberalismus
Paleoliberalismus
Sociální liberalismus
Zelený liberalismus
Tabulka 1

Liberalismus vychází z latinského výrazu liber, svobodný, svo­bo­do­my­sl­ný. Jeho základním přesvědčením je svoboda o­sob­ní, ekonomická, náboženská a politická. Vychází z these, že „svo­bo­da člo­vě­ka je základní hodnotou a od ní se odvíjí vše ostatní“ a „jen svobodný člověk může dělat svobodná roz­hod­nu­tí“. Na rozdíl od anarchismu však respektuje malý a ne­ag­re­siv­ní stát jako útvar chránící pouze a jen osobní svobodu je­din­ce bez jakékoliv adresnosti k nějaké konkrétní sociální skupině, ma­jo­ri­tě či minoritě.

Cílem liberalismu je osvobození člověka, individuality, od po­vin­ných ideologií, zejména od těch, které se snaží obhajovat nut­nost částečné nesvobody ve prospěch celé společnosti, či ja­ké­ko­liv užší skupiny. Podle liberálů je základem společnosti svo­bod­né individuum na němž společnost a ekonomika stojí. Státní moc smí zakročit pouze tam, kde je tato osobní svoboda jedince omezena, či porušena. Tím se diametrálně liší od socialismu a konzervatismu.

Ko­ře­ny liberalismu lze najít už v XVII. století v Anglii a odvíjí se z ev­rop­ské­ho osvícenectví. Cí­lem liberalismu je omezování státních zásahů do ekonomiky a posílení role a odpovědnosti jed­not­liv­ce, individualismus. Liberalismus tedy z principu nemůže být a není ani pravicový, ani le­vi­co­vý, protože zaručuje stejnou míru práv a svobod naprosto všem. Velmi přesná je švýcarská de­fi­ni­ce liberalismu: „Svoboda a zodpovědnost — pro každého bez rozdílu.“ Svoboda a zod­po­věd­nost jak ekonomická, tak politická, tak sociální.

Z tabulky 1 je patrné, že za liberální se dnes označuje mnoho smě­rů, z nichž mnohé nemají s kla­sic­kým liberalismem té­měř nic spo­leč­né­ho. Například v USA (kde je socialismus nadále slovo „non grata“) se pojem liberalismus začal po­u­ží­vat pro tzv. společnost „rovnoměrně bla­ho­byt­nou“, která se však tohoto cíle může dobrat pou­ze omezením svobody jednotlivce, tedy pro moc centralizovanou s mnoha zásahy do ekonomických oblastí a popřením primárního principu li­be­ra­lis­mu. Americký liberalismus je dnes synonymem pro levici; je reprezentován De­mo­kra­tic­kou stranou. V evropském kontextu bychom ji chápali jako sociální demokracii. Naopak, ve Fran­ci­i je liberál synonymem pro dosti extrémní pravici, což je však historicky dáno posunem celého fran­couz­ské­ho politického spektra značně doleva.

Z dalších soudobých „liberalismů“ můžeme rovnou škrtnout liberalismy konzervativní, so­ci­ál­ní, zelené a všechny s nějakými adjektivy. Vesměs se jedná o různé varianty socialismů halících se do hávu zdánlivého liberalismu, zdánlivé svobody. Vždy je tam nějaká klička, která zásadám li­be­ra­lis­mu odporuje. V sedmdesátých letech minulého století došlo k omezenému a kom­pro­mis­ní­mu návratu k liberalismu ve Velké Británii (Margaret Thatcher) a v USA (Ronald Reagan). Pře­sto­že doktrína zásahů státu do ekonomiky nebyla opuštěna zcela, došlo k významnému snížení re­gu­la­cí, vykázání odborových organizací z politiky do mezí kam patří apod. Vzápětí došlo k po­zo­ru­hod­né­mu růstu ekonomiky, vznikající pracovní místa postupně nasála prvotní ne­za­měst­na­nost a oběma státům se mimořádně ekonomicky dařilo. Tento koncept liberalismu s méně po­tla­če­nou rolí státu bývá označován za neoliberalismus.

nolane.png, 11kB
Nolanův graf

Pro zmatení původního výrazu liberalismus se dnes raději místo něj po­u­ží­vá termín Libertarianismus, byť mnoha pravým liberálům se to příliš nelíbí. Pro zobrazení rozvržení politických smě­rů se vel­mi často využívá tzv. Nolanův graf. (Viz obrázek.)

Můžeme tedy tvrdit, že klasičtí liberálové stojí někde mezi tím již zmí­ně­ným tržním fundamentalismem (svobodou bez od­po­věd­nos­tí) ve­dou­cím k rozpadu společnosti na mocensko-politické klany a me­zi dok­trí­nou všeobjímajícího státu (zodpovědností bez svobody) ve­dou­cí k enormnímu nárůstu byrokracie a totální nadvládě státu nad člověkem.

Budeme-li náš stát analyzovat s odstupem třiadvaceti let po roz­cho­du s totalitou komunistickou, dospějeme k závěru, že po několika ne zcela zdařilých krocích k li­be­ra­lis­mu jsme se nakonec vydali tou nejhorší kombinací z možných variant, které jsou obě kon­ven­ční­mu liberalismu zcela cizí. Vnímáme de­no­den­ně, že obrovská byrokracie cen­tra­li­zo­va­né, řízené ekonomiky nebyla ani zdaleka o­pu­ště­na, ale ještě více posílila. Dokonce by­ro­kra­ci­e, která byla nadměrná už ve federalizovaném sou­stá­tí (úřady zvlášť národní, zvlášť federální) po roz­pa­du státu jen metamorfovala do ji­ných struktur, nebo se ani nepokusila o nějaké přeměny a zů­sta­la v zakonzervované podobě na­dá­le. Řekneme-li, že rozvinutý socialismus v těchto ú­řa­dech pl­ně přežil, je to přesná definice.

Na druhé straně se demokracie, jako mechanismus volby a kontroly vládní moci změnila v de­mo­kra­ci­i zcela formální. Volby se periodicky opakují, ale občanská veřejnost přinejmenším tuší, že politický systém se zvrhl do zmíněných mocensko-politických mafií a je dosti jedno, jak se ta či ona strana vlastně jmenuje, protože se podobají jako vejce vejci. Volební programy a sliby kon­čí první den po volbách někde v šanonech a nadále už se strany věnují pouze svým soukromým cí­lům.

Náš právní řád je přesycen úzce zájmovými, nekoncepčními zákony sloužícími všem možným sku­pi­nám, ale hlavně na úkor všeho obyvatelstva. Ekonomika je spoutána tolika regulacemi a de­for­mi­ta­mi a vysávána daňovým systémem, že většina rozhodování již byla podnikatelským sub­jek­tům odňata (a nebo jim z pochopitelného důvodu státní byrokracií nebyla vůbec svěřena). Bez u­zar­dě­ní můžeme říci, že ekonomika je dnes v mnoha ohledech ekonomikou centrálně řízenou: stát má v rukou všechny opratě.

Disponujeme naprosto přebujelým státem, který není schopen plnit ani své vlastní zákony a už se ani netají tím, že zákony platí jen pro ty ovládané. Snaží se zákony spoutat naprosto všech­nu aktivitu člověka a to nejen v oblasti ekonomické, ale i v ryze soukromých oblastech kaž­do­den­ní­ho života. Pojmenujeme-li ten stav zvůlí moci, zkoncentrujeme jej do dvou naprosto vy­čer­pá­va­jí­cích slov.

Jestliže nás Hernando de Soto z Institutu pro svobodu a demokracii pokládá za rozvojovou ze­mi, není daleko od pravdy. Chybí nám zde jasné oddělení moci zákonodárné a výkonné, chybí nám zde nepolitické soudnictví, chybí nám srozumitelné zákony, chybí nám důvěra v politiku a dnes vlastně již i důvěra v demokracii samu.


Studijní materiál:

  • Ludwig von Mises — Wikipedia
  • Ludwig von Mises — Liberalismus (PDF)
  • Všechno jsou to jevy před nimiž otcové klasického liberalismu varovali již před sedmdesáti le­ty. O nichž napsali množství prací za něž získali Nobelovy ceny.

    Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 2 458 × | Prestiž Q1: 19,40

    +49 plus Známkuj článek minus –1

    Interní diskuse

    Komentáře

    Článek má 0 komentářů.

    Pravidla pro diskutující

    Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

    Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

    Dosud bez komentářů

    Svobodný svět

    Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

    top