Štítky článku: •  

Byrokratický centralismus

V nedávném článku jsem zmínil podstatu kapitalismu jako sy­sté­mu, v němž peníze a jejich forma, majetek, jsou ob­ra­zem úspěchu (ale i štěstí) jednotlivce.

TomasBataSt.jpg, 46kB
Tomáš Baťa st.

Jako sy­no­ny­mum pro ka­pi­ta­lis­mus můžeme směle použít výraz „svo­bod­ný trh“. Druhým pi­lí­řem kapitalismu je nedotknutelnost sou­kro­mé­ho vlastnictví. Opakem pro tuto charakteristiku je trh ne­svo­bod­ný, lhostejno zda praktikovaný ja­ko feudální nevolnictví, anebo, pod­le moderního pojetí, nevolnictví v e­ko­no­mi­ce centrálně řízené. Stá­le se objevují pokusy vytvořit jakýsi hybrid mezi těmito dvěma kon­cep­ty, které však opakovaně selhávají prá­vě na tom, že trh s ja­ký­mi­ko­liv přívlastky postupně ztrácí charakter svo­bo­dy a plynule přechází do centrálně řízené, plánované ekonomiky.

Ziskový management

Charakteristickým rysem svobodného trhu je soukromé držení výrobních prostředků a ka­pi­tá­lu. Smyslem této držby je dosahování zisku za pomoci svobodných rozhodnutí, tedy ne­ří­ze­ným podnikáním. Pozici podnikatelů můžeme popsat slovy: „Stojí u kormidla a řídí loď. Ne­jsou ale svobodní při určování kurzu. Nevelí, jsou pouze kormidelníky povinnými bez­vý­hrad­ně uposlechnout kapitánových rozkazů. Kapitánem je spotřebitel.“. Pokud podnikatel chce dosahovat zisků, je ve svém konání tomuto faktoru zcela podřízen. Zákazník zpro­střed­ko­va­ně rozhoduje o alokaci dostupných zdrojů ať mají povahu pracovní síly, kapitálu, či na­pří­klad půdy. Protože zdroje jsou vždy omezené, vzácné, rozhodování o jejich užití je tak svě­ře­no mno­ha a mnoha úvahám v hlavách miliónů spotřebitelů. Dokonce rozhodnutím iracionálním, přesto legitimním.

Úvahy podnikatele vycházejí z vyhodnocení signálů trhu a z cen, které zdánlivý chaos trhu s nesmírnou variabilitou poskytuje. „Tržní ceny samotné mohou odpovědět na otázku, zda re­a­li­za­ce projektu A vynese více, než on sám stojí, tj. zda bude užitečnější, než realizace plánu B, či C, které pak nemohou být uskutečněny, protože požadované výrobní faktory jsou použity na pro­ve­de­ní projektu A.“ Proměnlivost těchto faktorů trvale ohrožuje ziskovost plánu a nutí se­tr­va­le k pružným změnám tohoto plánu. Pokud podnikatel provede takovýto kalkul, vypočte, že ná­kla­dy na jistý záměr jsou nižší, než očekávaná cena, dosahuje zisku. Je-li kalkul z ně­ja­kých důvodů chybný, utrpí podnikatel ztrátu. Osobní a svou, pokud je určujícím faktorem trh.

Realizace toho zvoleného záměru spouští řadu logických důsledků: úspěšný produkt zvy­šu­je nabídku daného zboží, čímž zpětně tlačí na pokles ceny (převis nabídky). Zároveň však zvý­še­ná produkce alokuje vyšší množství zdrojů a zvyšuje jejich cenu. A k úplné „mrzutosti“ ještě do od­vět­ví láká další podnikatele (i jejich kapitál) větřící ziskový podnik. V oboru tak dochází k „…tendenci směřující k mizení takových zisků.

Tyto způsoby řízení a plánování lze označit za „ziskový management“. Podnikatelovy zisky ro­stou úměrně tomu, jak se dovede starat o potřeby spotřebitelů. Zasahuje-li mu stát do jeho svo­bod­ných rozhodnutí rozličnými nařízeními, kormoutí-li přirozené ceny regulacemi, cly, do­ta­ce­mi, či omezuje-li jeho zisk, nebo jej trestá selektivními daněmi, největší ztrátu utrží spo­tře­bi­te­lé (a zároveň i dělníci).

Byrokratický management

Byrokratický management je řízením, které spočívá v podřízení se podrobným pravidlům a re­gu­la­cím, jež stanovuje nadřízený orgán.“ Byrokratický management nedisponuje tím nej­dů­le­ži­těj­šm, co je pro ekonomické řízení nezbytné: výkazem zisků a ztrát. Příjmy nejsou tvořeny ú­spě­chem, nebo potřebností služby, nýbrž jsou vynuceny zákonem. Dochází zde k záměně ceny tvořené nabídkou a poptávkou a jsou vyčísleny pouze náklady, které nemají vypovídací hodnotu o vzácnosti. Na trhu tedy nemají peněžní hodnotu. Zkráceně: „Byrokratické řízení nemůže být o­vě­ře­no ekonomickou kalkulací“. V plné nahotě to teď vidíme u vyčíslení ztrát za projekt S-Card.

Každá služba může být zlepšena zvýšením výdajů.“ To je nepochybné. Můžeme napřít do­stup­né prostředky k libovolnému cíli a k nějakému zlepšení pravděpodobně dojde. To platí například pro dobytí Měsíce, nebo pro získání atomové pumy. Problémem je to, že státní řízení si takovýchto cílů může vytýčit libovolné množství a spotřeba prostředků se pak stane neúnosnou. „V případě hodnocení užitečnosti služeb úřadu žádný způsob zjištění ú­spěš­no­sti či nezdaru pomocí kalkulace neexistuje.“; může být maximálně ideologické. Podobné je to i se státním podnikem a roz­díl­ným vnímáním ztráty u něj a u čistě soukromého podniku.

Podobné je to s nabídkou pracovních míst v byrokratické sféře: „V případě kapitalistické va­ri­an­ty soutěže se budou lidé na trhu předhánět, kdo nabídne lepší a levnější zboží. Byrokratická va­ri­an­ta spočívá v intrikách na ‚dvoře‘ těch, kteří jsou u moci.“ To platí nejen pro úřady, ale i pro vysokou politiku. Zcela nepochybnou je zášť státní byrokracie ke svobodnému podnikání a tržní ekonomice celkově. Důvodem je jednoznačně to, že podnikání a trž­ní ekonomka se vy­my­ka­jí úředním kategoriím, tudíž jednání trhu je z jejich hlediska chaotické a nekontrolovatelné. Odtud tedy máme všechny ty předpisy, které podnikání komplikují, svazují, či přímo znemožňují. Za­stán­ci byrokracie usilují o plnou kontrolu podnikání a vidí v podnikatelích veřejného ne­pří­te­le. Ne­div­me se potom příteli Mládkovi — to je přesně ten případ. „Zaměstnání ve státní správě ne­na­bí­zí pří­le­ži­tost pro uplatnění osobního talentu a nadání.“ Vede pouze ke slepému dodržování de­kre­tů, nařízení a instrukcí.

S výjimkou několika oblastí, kde se nelze obejít bez byrokratického managementu (například po­li­ci­e), platí, že byrokratický management je ve srovnání se soukromým podnikáním (ziskovým ma­na­ge­men­tem) podřadný. Ochromuje podnikání, snižuje produktivitu práce, mrhá bohatstvím, je neefektivní a vede k plýtvání. I v očích vlády je často výsledek po byrokratickém zásahu horší, než byla situace před ním. Výsledkem je neefektivní vynakádání zdrojů, plošná chudoba a roz­vrat.

Krom již zmíněného: státní byrokrat je také voličem. Zároveň je zaměstnancem i za­měst­na­va­te­lem státu. Neudiví tedy, že: „Byrokrat jako volič usiluje mnohem více o zvýšení platu, než o u­dr­že­ní vyrovnaného státního rozpočtu. Jeho hlavní snahou je co možná nejvíce nafouknout ob­jem výplat.

Dalším zhoubným faktorem pro podnikání je daň z příjmu. Ta zabraňuje nahromadit více ka­pi­tá­lu. Začátečníkovi dokonce účinně brání nahromadit vůbec nějaký kapitál. Daň z příjmu o­me­zu­je motivaci podnikatelů podstupovat rizikové aktivity, což má za následek omezení pokroku. K mému tvrzení, že stát dnes v podstatě řídí soukromé podnikání platí i nemalá pravomoc by­ro­kra­ci­e a úřadů stanovovat, zda ty nebo ony náklady, srážky či ztráty jsou oprávněné nebo ne­jsou. Tím se úřady dostávají do pozice, kdy mohou rozhodovat podle své svévole (a samozřejmě po­dle zákona) o soukromé výrobě.

Všechny tyto chyby byrokratického managementu a jejich důsledky vidíme všude kolem nás. Pod­ni­ka­te­lé místo uvádění lepších a levnějších produktů na trh hledají raději podporu vlády, za­jí­ma­jí se více o státní zakázky, o celní ochranu, rozdávání úplatků atd. Přesně, jak to vidíme kolem se­be. Také musí být zadobře nejen s vládou, ale i opozicí, která se může jednoho dne chopit mo­ci. Ne nepodstatným problémem je skutečnost, že: „Pokrok jakéhokoliv druhu je vždy v roz­po­ru se starými a zaběhanými postupy, a proto také s předpisy, které na jejich základě vznik­ly… Pokrok je přesně to, s čím předpisy a nařízení nepočítají. Nevyhnutelně tedy stojí mi­mo okruh byrokratických zájmů.

[Citace: Ludwig von Mises — Byrokracie]


K řešení zdrcující nezaměstanosti a nakonec i stagnující ekonomiky je nezbytné posílit vliv zis­ko­vé­ho managementu na úkor státně byrokratického. Absurdní je osmdesátitisícové dotace pro ne­za­měst­na­né­ho jako počinek do podnikání. Za osmdesát tisíc si nekoupí ani police do obchodu, natož aby spustil nějakou výrobu. Nutné je odstranit byrokratické bariéry podnikání. Nutné je liberalizovat přístup k soukromým penězům, protože bankovní systém je příliš svázaný s vládami. Je zatvrzele konzervativní a nepřipouští existenci dobrého nápadu. Připouští jen nejméně stoprocentní záruku za půjčku, což je pak půjčka na Peake. To, co na­bí­zí pravá frakce ODS ve své Agendě, je málo a jsou to jen fráze.

Požadavek zní: přestaňte podnikání překážet, když už jej z principu nemůžete efektivně řídit. Stát zaměstnává 2 261 000 zaměstnanců, z toho je byrokratů 458 000. Měsíčně na jejich pa­ra­zi­tis­mus vynakládáme bezmála 12 miliard. Ročně je to 144 mld. což se pozoruhodně podobá roč­ním schodkům našeho rozpočtu. Jeden každý z nich se nadýmá vlastní důležitostí, ale je­ho pří­nos je malý až negativní. Nikdy nic nevyrobil, jen celý život účinně brání tomu, aby něco u­ži­teč­né­ho mohl vyrábět někdo jiný. Kdyby jich stát vyhodil na dlažbu každý den sto, rozumný po­čet by jich byl až za 11 let. (Jen Ministerstvo financí zaměstnává téměř 1 000 lidí.)

Už vidíte, kde je černá díra na peníze? Nejsou to ani důchodci, ani kdokoliv jiný. Je to státní by­ro­kra­ci­e.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 553 × | Prestiž Q1: 14,81

+30 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top