Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 5 min.

Střípky (109)

♥ Demokracie? (Tomáš Tyl) ♥ Arture Janoušku, ty lháři! (Petr Fabián) ♥

Demokracie?

Demokracie bez obměny vedení přestává být demokracií.

Když jsem se narodil, byl papežem Jan Pavel II., když mi bylo 18, byl papežem Jan Pavel II., když jsem se rozhodl pro křest ve svých 20 letech, byl papežem Jan Pavel II…. Ne, že by to bylo špatně, ale když pak v mých 25 letech Jan Pavel II. zemřel, byl nástup kohokoliv jiného na svatopetrský stolec pro mne a moji generaci zcela nepředstavitelný.

Josef Ratzinger alias papež Benedikt XVI. nebyl Jan Pavel II. Koukali jsme na něj kysele a vůbec jsme nedocenili jeho kvality. V duchu si snad každý z nás říkal: půlku života jsem prožil se svatým Janem Pavlem II. a tu druhou mám prožít tady s tím „bavorským psím čumákem“?! 100+1 komentátorů stále opakovalo, jak to bude mít nástupce Jana Pavla II. těžké, že nikdo nemá to wojtylovské charisma atd. — a my tomu uvěřili, přikyvovali jsme tomu a kdykoliv nebyl Benedikt dokonalý, tak jsme se jen tak omluvně usmívali: „To víte, není to Jan Pavel…“. Dívali jsme se na Benedikta jen jako na méněcenného nástupce Jana Pavla II. a kdyby byl Jan Pavel nesmrtelný a nám byla dána moc volit papeže, je jasné, že by byl papežem už na věky. Jen tak mimochodem — i v tom je moudrost Boží, protože papeže odvolává jen a pouze Bůh.

Dodnes si myslím, že právě i ta naše skepse přispěla k Benediktovu rozhodnutí vzdát se výkonu funkce a odejít do ústraní. Mysleli jsme si „No, a teď konečně zas přijde Jan Pavel II.!“ — a co přišlo, to vidíme… Všichni se dnes v duchu papeži Benediktovi omlouváme, protože až když v čele Církve stanula tady ta jihoamerická katastrofa, pochopili jsme 2 věci: Benedikt nebyl Jan Pavel II., ale to neznamená, že byl horší, jen jsme měli takový návyk na Jana Pavla, že nám byla myšlenka kohokoliv jiného zcela proti srsti. A pokud bychom nepoznali, jak špatně se dá úřad náměstka Kristova zastávat, dost možná bychom si to mysleli dodnes.

A to stejné vidím u Němců, zvláště u těch mladých. Mají na Merkelovou návyk. Jak říkal František I. — otec císaře Ferdinanda I. „Dobrotivého“ — „Vládni a nic neměň“. Němci se bojí čehokoliv, co by přišlo místo Merkelové a já to chápu. Bojí se změny stejně, jako my jsme nedůvěřivě pohlíželi na Benedikta XVI. Ona vládne už 12 let — pokud si připočtete, že se dítě začne o politiku zajímat tak v 8-12 letech, máte tady celou jednu generaci, která si neumí představit nic než Merkelovou (mmch. v Rusku to s Putinem není jiné). Ono to nebylo moc jiné ani s Václavem Havlem — taky víc než 12 let ve funkci = 12 let bez skutečné nezávislé kritiky. A ať chceme nebo ne, objektivně vzato je 10 let vládnutí zjevně kritickou dobou, po níž se vytrácí demokracie a stává se z ní zvyk. Všimněte si ale prosím, jak moudří byli tvůrci naší ústavy: „Nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou“.

Německo si včerejším výsledkem voleb zajistilo další 4 roky nyní již zcela prokazatelně nefunkčního „Wir schaffen das“. Je to jasná volba — „Smrádek, ale teplíčko!“. Zvolili si to svobodně, dobrovolně a demokraticky. O to víc to bude jednoho dne bolet… (a ty kritiky za 20 let budou nemilosrdné).

P.S.: Athéňané se tomu bránili ostrakismem — střepinkovým soudem. Pokud byl někdo příliš mocný, napsalo se jeho jméno na střepy a pokud jich bylo dost, byl na 10 let vypovězen z Atén. Taky způsob voleb… Myslím, že touto dobou by ve starém Řecku už Angela plula do vyhnanství — nebo by se z něj naopak vracela, pokud by evropská demokracie vážně fungovala. Jenže Evropa si z té demokracie jen eklekticky vybrala „to sladké“ — a to trpké, bez čehož to však nefunguje, odvrhla. Když my tak rádi jen to sladké, že?! Více kakaa do naší čokolády!

Tomáš Tyl, FB


Arture Janoušku, ty lháři!

Rád bych reagoval na nedávné články pana Artura Janouška, toho času redaktora novin Dnes. Samozřejmě je velice těžké reagovat na nepochybně tendenční a vysoce účelové články, které nebyly napsány z důvodů novinářských, ale zcela zjevně z důvodů jiných. Ať už honorovaných nebo vedených fanatickým dobrodějným přesvědčením.

Osoba pana Artura Janouška byla v mediálním prostoru v minulosti poměrně bohatě propírána, takže si o jeho nestrannosti v mnoha kauzách může udělat každý čtenář svůj vlastní názor.

Pan Artur Janoušek v článcích píše, jak snadné je v ČR získat ZP a horuje za zavedení psychotestů. Zkusím v krátkosti, v pár bodech, nastínit, že rozhodně s tou snadností získání ZP nemá pravdu. Sám autor to nepochybně velmi dobře ví, jelikož zjevně není úplně hloupý, ale přeci jen mu to zopakuji:

  1. „Stačí se „jen“ naučit 511 otázek.

JEN? Bezchybné zvládnutí půl tisíce náročných otázek ze snahy o získání zbrojního průkazu spolehlivě vyřadí osoby duševně mdlé, líné, netrpělivé a bez motivace. Je to skutečně tak snadné? A není to vlastně první psychologický test?

  1. Stačí „jen“ zvládnout manipulaci se zbraní a trefit se do terče.

JEN? V přítomnosti přísného zkušebního komisaře, ve stresujícím prostředí ponuré střelnice, s policistou za zády, za dohledu kamer, je třeba bezchybně zvládnout sérii úkonů se zbraní a následně bezchybně opakovaně vystřelit. Toto opět spolehlivě vyřadí osoby netrpělivé, přehnaně nervózní a se sklonem dělání chyb ve stresovém prostředí. Je to skutečně tak snadné? A není to vlastně druhý psychologický test?

  1. Stačí „jen“ absolvovat prohlídku u lékaře.

JEN? U toho lékaře, který o vás ví za roky léčení snad úplně vše? U vzdělaného a inteligentního lékaře, který vás v případě pochybností obratem pošle na psychologické vyšetření? U lékaře, který spolehlivě vyřadí osoby zdravotně nezpůsobilé, schizofrenní, duševně zaostalé, psychicky nemocné a obecně všechny lékařsky „podezřelé“. Je to skutečně tak snadné? A není to vlastně třetí psychologický test?

  1. Stačí „jen“ splnit výše uvedené body a ZP je váš.

JEN? Nejen, že jsou výše uvedené body obtížné, ale je to pouze tzv. „Frontend“ celého procesu, zkrátka to, co je občanovi veřejně přístupné. Souběžně v průběhu vyřizování žádosti o ZP (ale i žádosti o prodloužení a rozšíření ZP) v pozadí probíhá „Backend“ proces, kterým Policie ověřuje v rejstřících trestní bezúhonnost, občanskou bezúhonnost, pověst v místě bydliště a řadu dalších informací a to za mnoho let zpětně. Pochybuji, že latentní psychopat by za mnoho let života neudělal nějakou chybu, na kterou by se nepřišlo. Je to skutečně tak snadné? A není to vlastně čtvrtý důkladný psychologický test?

Získání Zbrojního průkazu je zkrátka komplexní a osobnostně náročný proces, ve kterém musí žadatel zcela uspět a jeho selhání v jediné části vede k jednoznačnému neúspěchu snahy o získání ZP.

To se vám zdá málo pane Arture Janoušku?

Jsem osobně přesvědčen, že nikoliv, ale jak jsem zmínil v úvodu, ani na vteřinu nevěřím, že jste psal vaše pamflety pro dobro společnosti a veřejnosti, nýbrž výhradně za účelem sledování prospěchů jiných.

S neúctou k vám, Petr Fabián

Czechgun.cz, FB

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 338 × | Prestiž Q1: 5,59

+4 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Střípky (109)

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

top