Svobodný svět

Písmová osnova

Písmová osnova je pouze pomyslná soustava vodorovných linek, které nazýváme do­taž­ni­ce­mi. Nikde ji neuvidíte, v žádném časopise ani novinách, osnova je důležitá při návrhu písma.

Typografie používá k měření své vlastní jednotky, tiskové body (pt). Pro představu: 1 pt = 1/72" (anglického palce) = cca 0,35 mm, větším násobkem je jednotka pica (pc). 1 pc = 12 pt = 4,27 mm. Obvyklý typografický krok je 6 pt, což je v metrické soustavě cca 2,133 mm.

Textový editor Word poměrně hloupě kolísá mezi nastavováním metriky tu v typogafických jednotkách, onde v palcích, či cm. V praxi: obyčejné novinové odstavce bývají sázeny velikostí cca 10 pt (3,5 mm), dětské knihy 12 pt (4,26 mm), nadpisy 18 až 24 pt (6,4 až 8,5 mm), smluvní podmínky a složení potravin obvykle 4 pt (1,42 mm). Na druhou stranu, titulky v Plesku 150 pt a více.

Základní dotažnice je lin­ka, na které sedí jed­not­li­vé znaky – pís­me­na, také ji nazýváme účařím písma. Jedná se vlastně o řádek, kde tato základní dotažnice před­sta­vu­je spodní linku řád­ku, resp. dolní okraj střed­ní výšky písma.

Výšku minusek (mi­nus­ku­lí) definuje vzdálenost zá­klad­ní a střední do­taž­ni­ce. Tuto vzdálenost na­zý­vá­me střední výška písma (x-height). Střední výška pís­ma velmi ovlivňuje či­tel­nost písma — písma s větší střední výškou jsou či­tel­něj­ší. Mezi další pojmy patří dotahy. Dotahy jsou svislé tahy minusek a dle písmene se dělí na horní a dolní dotahy.

Některé mínusky vy­ža­du­jí i horní dotažnici. Třeba b, d, t. A ani toto není tak jednoduché. Třeba „t“ má horní dotažnici níže, než ostatní zmíněné litery.

Velkou většinou je to i horní dotažnice majuskulí (verzálek). Ale ne vždy.

V české typografii jsou většinou verzálky o něco málo menší, než horní do­taž­ni­ce mínusek. Vidíme to na ob­ráz­ku. Důvodem je hlavně to, aby případné akcenty ne­za­sa­ho­va­ly do písma.

Dolní dotahy jsou také svislé tahy minusek, hlav­ně písmen „g, j, p, q, y“ a jejich velikost je určena vzdáleností základní do­taž­ni­ce a právě dolní do­taž­ni­ce.

Když jsem hovořil o vý­jim­kách, jsou to tzv. „pře­tahy“. Jde o to, že písmena, kte­rá mají ku­la­tý cha­rak­ter, zdají se být vizuálně menšími, než jsou. Proto se jim na­sta­vu­je střední výška vyšší, než by se zdálo být logickým. Jde třeba o písmena „p, q, o“ a další. A přetah platí i pro zá­klad­ní dotažnici. Jed­no­du­še: ku­la­tá písmenka musí být fyzikálně větší, aby se zdála být vizuálně stejně velkými. Totéž vidíme i u obloučků písmene em. Respektují se však jen horní a dolní obloučky. Postranní se berou v úvahu jen málo. Souhrnně: např. u písmene „b“ se nemění pozice horní dotažnice, je ostrá. Ale díky obloučku se mění přetah nad střední a pod základní dotažnicí.

Na druhou stranu: toto jsou jemnosti ruční ty­po­gra­fi­e a otázka tvorby fon­tů jako takových. V po­čí­ta­čo­vé sazbě (alespoň v e­le­men­tár­ních programech) s tím stej­ně nic neuděláme. Stejně jako s tzv. ker­nin­gem, párováním, tedy s tím, že například znaky V a A musí být k sobě blíže, než jiné znaky. Ovšem ve Wordu si o kva­lit­ní sazbě můžeme jen nechat zdát. Lépe s těmto pravidly pracují programy Quark Press, Ventura a jiné skutečně typografické, na sazbu orientované programy. Word se k takovýmto úlohám na­pro­sto nehodí. Je určen jen pro úředníky, kteří stejně typograficky kvalitní dokument nedovedou vytvořit. A ani líbivě se tvářící program MS Publisher to neumí.

Měli bychom také vědět, že program Word začíná „zakopávat“ už někde kolem 200 stránek dokumentu ve formátu A4. Kupodivu slušněji pracuje se zastaralým formátem .doc. Novější formát .docx mu v tomto rozsahu publikace již činí potíže. O něco lépe si vede program OO Writer, ale ani jeho výsledky nejsou oslnivé (ani v generickém formátu .odt). V rozsáhlejších úlohách čekáme věčnost, než provede automatické zálohování, ale alespoň netrpí sys­té­mo­vý­mi pády.

Když už jsem zmínil pá­ro­vá­ní A a V, i zde se pra­vid­la přetahů poněkud mě­ní. Ostré špičky majuskulí ob­vy­kle přesahují základní do­taž­ni­ce.

Aby byl typografický bi­nec ještě větší, kromě zmí­ně­ných dotažnic ještě e­xi­stu­je dotažnice ak­cen­to­vá, která je opět poněkud jin­de. V písmové osnově leží nejvýše. U minusek je čas­to shodná s horní do­taž­ni­cí verzálek. U ver­zá­lek ni­ko­liv. Také si povšimněte, že tvary háčků nad písmeny se liší podle znaku, který je akcentován. Pokud jste se z toho dosud nezbláznili, tak je nejvyšší čas to udělat teď. Ale protože prav­dě­po­dob­ně nejste autory fontu, klidně na to vše zapomeňte. Obdržíte font a maximálně jej můžete užívat tak, jak je. Lépe, než fonty .TTF a .OTF, či novější .FON jsou na tom párové formáty písma Adobe, ale to už je vyšší dívčí.

Každý znak má své po­řa­do­vé čís­lo v ta­bul­ce zna­ků. Ra­dě­ji ne­po­u­ží­vá­me or­ga­ni­za­ci zna­ků pod­le ná­zo­ru Red­mon­du a Win­dows, te­dy CP-1250, ný­brž or­ga­ni­za­ci zna­ků po­dle me­zi­ná­rod­ních pra­vi­del ISO (třeba 8859-2 pro češtinu) a ještě lépe multibyte organizaci Unicode, tedy UTF-8 (pro grafické znaky latinky, arabštiny, jidiš, ruské bukvy a řady jiných), nebo UTF-16 (pro grafické znaky čínštiny, japonštiny a další).

Souhrnně to tedy vypadá asi tak, že hotové fonty nemůžete příliš ovlivnit. Ale můžete vybírat ty, které se použijí a jak budou vypadat.