Article body
Písmová osnova
Písmová osnova je pouze pomyslná soustava vodorovných linek, které nazýváme dotažnicemi. Nikde ji neuvidíte, v žádném časopise ani novinách, osnova je důležitá při návrhu písma.
Typografie používá k měření své vlastní jednotky, tiskové body (pt). Pro představu: 1 pt = 1/72" (anglického palce) = cca 0,35 mm, větším násobkem je jednotka pica (pc). 1 pc = 12 pt = 4,27 mm. Obvyklý typografický krok je 6 pt, což je v metrické soustavě cca 2,133 mm.
Textový editor Word poměrně hloupě kolísá mezi nastavováním metriky tu v typogafických jednotkách, onde v palcích, či cm. V praxi: obyčejné novinové odstavce bývají sázeny velikostí cca 10 pt (3,5 mm), dětské knihy 12 pt (4,26 mm), nadpisy 18 až 24 pt (6,4 až 8,5 mm), smluvní podmínky a složení potravin obvykle 4 pt (1,42 mm). Na druhou stranu, titulky v Plesku 150 pt a více.

Základní dotažnice je linka, na které sedí jednotlivé znaky – písmena, také ji nazýváme účařím písma. Jedná se vlastně o řádek, kde tato základní dotažnice představuje spodní linku řádku, resp. dolní okraj střední výšky písma.

Výšku minusek (minuskulí) definuje vzdálenost základní a střední dotažnice. Tuto vzdálenost nazýváme střední výška písma (x-height). Střední výška písma velmi ovlivňuje čitelnost písma — písma s větší střední výškou jsou čitelnější. Mezi další pojmy patří dotahy. Dotahy jsou svislé tahy minusek a dle písmene se dělí na horní a dolní dotahy.

Některé mínusky vyžadují i horní dotažnici. Třeba b, d, t. A ani toto není tak jednoduché. Třeba „t“ má horní dotažnici níže, než ostatní zmíněné litery.

Velkou většinou je to i horní dotažnice majuskulí (verzálek). Ale ne vždy.

V české typografii jsou většinou verzálky o něco málo menší, než horní dotažnice mínusek. Vidíme to na obrázku. Důvodem je hlavně to, aby případné akcenty nezasahovaly do písma.

Dolní dotahy jsou také svislé tahy minusek, hlavně písmen „g, j, p, q, y“ a jejich velikost je určena vzdáleností základní dotažnice a právě dolní dotažnice.

Když jsem hovořil o výjimkách, jsou to tzv. „přetahy“. Jde o to, že písmena, která mají kulatý charakter, zdají se být vizuálně menšími, než jsou. Proto se jim nastavuje střední výška vyšší, než by se zdálo být logickým. Jde třeba o písmena „p, q, o“ a další. A přetah platí i pro základní dotažnici. Jednoduše: kulatá písmenka musí být fyzikálně větší, aby se zdála být vizuálně stejně velkými. Totéž vidíme i u obloučků písmene em. Respektují se však jen horní a dolní obloučky. Postranní se berou v úvahu jen málo. Souhrnně: např. u písmene „b“ se nemění pozice horní dotažnice, je ostrá. Ale díky obloučku se mění přetah nad střední a pod základní dotažnicí.

Na druhou stranu: toto jsou jemnosti ruční typografie a otázka tvorby fontů jako takových. V počítačové sazbě (alespoň v elementárních programech) s tím stejně nic neuděláme. Stejně jako s tzv. kerningem, párováním, tedy s tím, že například znaky V a A musí být k sobě blíže, než jiné znaky. Ovšem ve Wordu si o kvalitní sazbě můžeme jen nechat zdát. Lépe s těmto pravidly pracují programy Quark Press, Ventura a jiné skutečně typografické, na sazbu orientované programy. Word se k takovýmto úlohám naprosto nehodí. Je určen jen pro úředníky, kteří stejně typograficky kvalitní dokument nedovedou vytvořit. A ani líbivě se tvářící program MS Publisher to neumí.
Měli bychom také vědět, že program Word začíná „zakopávat“ už někde kolem 200 stránek dokumentu ve formátu A4. Kupodivu slušněji pracuje se zastaralým formátem .doc. Novější formát .docx mu v tomto rozsahu publikace již činí potíže. O něco lépe si vede program OO Writer, ale ani jeho výsledky nejsou oslnivé (ani v generickém formátu .odt). V rozsáhlejších úlohách čekáme věčnost, než provede automatické zálohování, ale alespoň netrpí systémovými pády.

Když už jsem zmínil párování A a V, i zde se pravidla přetahů poněkud mění. Ostré špičky majuskulí obvykle přesahují základní dotažnice.

Aby byl typografický binec ještě větší, kromě zmíněných dotažnic ještě existuje dotažnice akcentová, která je opět poněkud jinde. V písmové osnově leží nejvýše. U minusek je často shodná s horní dotažnicí verzálek. U verzálek nikoliv. Také si povšimněte, že tvary háčků nad písmeny se liší podle znaku, který je akcentován. Pokud jste se z toho dosud nezbláznili, tak je nejvyšší čas to udělat teď. Ale protože pravděpodobně nejste autory fontu, klidně na to vše zapomeňte. Obdržíte font a maximálně jej můžete užívat tak, jak je. Lépe, než fonty .TTF a .OTF, či novější .FON jsou na tom párové formáty písma Adobe, ale to už je vyšší dívčí.

Každý znak má své pořadové číslo v tabulce znaků. Raději nepoužíváme organizaci znaků podle názoru Redmondu a Windows, tedy CP-1250, nýbrž organizaci znaků podle mezinárodních pravidel ISO (třeba 8859-2 pro češtinu) a ještě lépe multibyte organizaci Unicode, tedy UTF-8 (pro grafické znaky latinky, arabštiny, jidiš, ruské bukvy a řady jiných), nebo UTF-16 (pro grafické znaky čínštiny, japonštiny a další).
Souhrnně to tedy vypadá asi tak, že hotové fonty nemůžete příliš ovlivnit. Ale můžete vybírat ty, které se použijí a jak budou vypadat.