Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 8 min.

Dokud se omezování svobody týká někoho jiného, tak se jim to líbí

„S internetem nás čekají zlé časy. Až někomu dojde, že pobodat někoho u nádraží nebo se opásat bombou je blbost, ale vyhodit internet je daleko efektivnější, bude zle,“ varuje senátor za ODS Jaroslav Kubera.

V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz, v němž bilancuje nad končícím rokem 2017, si také posteskl, že svoboda má pro lidi bohužel menší hodnotu než vánoční nákupy. Dokud se s nimi voda vaří pomalu a zákazy se týkají někoho jiného, nemají s tím problém. Pochválil také české ženy a dívky, že se nenechaly zblbnout kampaní MeToo.

Jaký byl politický rok 2017? Které z událostí byly podle vás nejdůležitější?

Z hlavních událostí volby do Poslanecké sněmovny, to je evidentní. A obrovský nástup ANO a poté typicky česká bramboračka, kdy byli všichni nervózní. Už jsem zase četl, jak je třicet osm procent lidí nespokojeno s tím, co provádějí. Tvrzení politologů, že by bylo dobré, kdyby Babiš nechtěl být premiérem a stal se jím někdo jiný, což by následně uvolnilo vztahy a došlo k vánoční dojemné shodě, je naivní. Babiš by byl blázen, ale on je naopak velmi chytrý. Co se odpouští Babišovi, by u jiného politika, třeba z ODS, znamenalo konec. Babiš má nějaké štěstí, které mám asi také. Mně procházelo jíst při vyučování, na vojně jsem poslouchal Svobodnou Evropu a jinému by to neprošlo. Někomu je dán humor, jinému není. Někdo umí komunikovat a nemusí se namáhat, jiný ne. Babiš má štěstí.

Jinak, Evropská unie se letos nepoučila, jde o stále stejnou katastrofu. Vyhrožuje, protože zjišťuje, že volby v Itálii by pro ni mohly být nepříznivé. V Polsku jasně zaznělo, že se Poláci nemusejí obávat strašáka Junckera. Virtuální realita se stala tak silnou, že si dnes člověk nemůže být jistý, že to, co zrovna čte, není hoax nebo nějaká fáma. Viz fámy v Mladé frontě, kde se snaží přesvědčit čtenáře, že ODS je nalomená, a že jistý nejmenovaný z ODS řekl, že půjdeme do koalice s Babišem. Někdo tomu bohužel uvěří. Zajímavé je, že takoví jsou vždycky nejmenovaní. Buď ať to řekne na rovinu, nebo můžeme jen spekulovat. Důvod, proč ODS nemůže jít do koalice s Babišem, je principiální. To není osobní nenávist, ale princip.

Zajímavá je také nudná prezidentská kampaň, ale nemůže být jiná, není totiž o ničem. Maximálně o tom, jestli umí anglicky Drahoš lépe než Horáček a naopak, či o otázkách typu: jak byste se zachoval, kdyby… To stejně nezjistíme, dokud taková situace nenastane. Kandidáti nemají téma. Kdyby s přímou volbou prezidenta bylo spojeno něco zásadního, to by byla jiná. Jednou z hlavních událostí je také devět subjektů v Poslanecké sněmovně. To je příčina všech trablů, už jsme se bavili o tom, že deset procent by měla být minimální hranice pro vstup do Sněmovny. Teď začne řvát občanská společnost, že každý občan by měl mít zastoupení, i kdyby měla strana jen čtvrt procenta. Měly by být zvoleny maximálně tři strany a všichni voliči by se museli vejít do třetiny — pravice, levice, střed, a někam se zařaď.

Letos začal platit protikuřácký zákon a navíc se rozběhla naplno Elektronická evidence tržeb. Co nám přinesly?

Protikuřácký zákon je kapitola sama pro sebe, kdy lež a nenávist zvítězila nad zdravým rozumem. I v Rakousku pochopili, že jde o blbost. Je to jen zloba a vztek, izolovat kuřáky a nutit je kouřit před restaurací třeba na hlavní třídě, ale to nikdo neřve. Kdyby byl stát tak zásadový, tak by musel zakazovat i tohle. Jenže kde by pak vzal osmdesát miliard, které z cigaret rozdává? Stačí trochu zdravého rozumu a vše může fungovat, aniž by si různé skupiny vadily. Kouření je jako každý požitek, který není racionální, vypít dvě piva, sklenici vína, to je požitek.

EET Babiš vydával za úžasnou věc, kdy stát vydělá miliardy, což se nestane, protože administrativně je to náročné. Kvůli rozhodnutí soudu mu nezbývá nic jiného, než to hrát na prodavače kaprů, co EET mít nemusejí, a podobně. Jsou i jiné způsoby, hlavní je, že pokud jsou daně přiměřené, málokoho napadne, aby je neplatil, protože ví, že stát je potřebuje na pokrývání potřeb. Když ale pak vidí, jak jejich peníze tečou do kanálu nesmyslně obrovským proudem a evropské peníze tečou do moře, jak si kraje berou půjčky jen kvůli nízkým úrokům, tak se mu to nelíbí.

Jaké bylo pro vás největší překvapení letošního roku? Vítězství Andreje Babiše ve volbách?

Musel bych více přemýšlet, ale abych z toho vybruslil, nešlo o žádné velké státní převraty, spíše souhrn mnoha drobných věcí, které dohromady dávají mozaiku. Co považuji za klíčové, je upadající kvalita legislativy, která nemá obdobu, co jsem od devadesátého roku v politice, a nejde jen o můj názor. Blbosti, jako že celoročně používaná lesní cesta je cesta, která se dá celý rok používat, zaplevelují zákony. Zákony mají být takové, aby jim rozuměl i laik bez právníka. Je to katastrofa.

Ze světových událostí je největší osobností roku kampaň MeToo, na kterou my Češi říkáme ich auch, protože se jedná o něco neuvěřitelného. Už jsou mrtví, na něž někdo bez důkazů hází obvinění, že před pětadvaceti lety sáhl dívce na koleno, to jsou největší útoky na svobodu, které mohou existovat. Ministři, senátoři odstupují, ale naštěstí milé české ženy a dívky, jak jsem sondoval, jsou v naprostém pořádku. Češky nezblbnuly, vědí, co se smí a může, chlapi taky vědí, a když ne, tak dostanou facku a zjistí, že tudy cesta nevede. Naše ženy a dámy všeho věku jsou úžasné, zkoušel jsem to na vlastní ruce.

Máte do nového roku nějaké politické předsevzetí? Loni jste mi řekl, že jediné: „Nikdy nebudu hlasovat pro zákon jakkoliv omezující svobodu.“ Stále to platí?

Pořád stejně a bohužel, a to je přirozené, svoboda má pro většinu lidí hodnotu menší než vánoční nákupy. Dokud se pomalu vaří a nesvoboda se týká někoho jiného, tak se jim to líbí. Řeknu raději, co bych si přál. Zrušit bodový systém pro řidiče, nedokázalo se s ním vůbec nic a v Praze z něj udělali pračku peněz. Stačí zaplatit a body nedostanete. Taková legislativa nemá žádný smysl. Pak bych chtěl zvýšit rychlost na dálnici, což vyvolá další negace a povolených 0,5 promile alkoholu tak, jako v civilizovaných zemích.

Zatím všechny vlády dopadly stejně a dopadne tak i Babišova vláda. Už nejde o vládu, ale o státní moc. Ministr, který si myslí, že bude ovládat ministerstvo se šesti stovkami zaměstnanců, se plete. Není fyzicky schopen kontrolovat každou vyhlášku, kterou mu podstrčí. Viděl jsem v televizi, jak se ve Spojených státech při Obamově reformě dopisoval do zákona text propisovačkou. To je v české byrokracii naprosto nepřestavitelné. U nás by se to stát nemohlo, u nás zákon připomínkují všechna ministerstva a podle toho to vypadá. Každý chce něco urvat. Zajímavé bude vidět, jak se s tím Andrejko vypořádá, dokonce i jeho ministři, až přestanou být zaměstnanci Agrofertu a začnou se cukat, až projeví svůj rozum, budou bránit svůj resort a budou chtít urvat peníze, které patří jim. Andrej Babiš pozná, že to nelze brát jako jednání Agrofertu, kdy bouchne do stolu a takhle to bude. Všichni jsou teď nadšení ze zvolení a neznají se mezi sebou, ale až se seznámí, to bude v uvozovkách dobrá zábava. Moc zábavné to ale nakonec nebude.

Několikrát jsme se spolu bavili o nebezpečí zneužitelnosti internetu…

Ano, internet je další věc, kde nás čekají zlé časy, všichni všechno věší na internet včetně státní správy, ale co se stane, až vypadne? Až někomu dojde, že pobodat někoho u nádraží nebo se opásat bombou je blbost, ale vyhodit internet je daleko efektivnější, bude zle. Určitě se brzy najdou ti, kteří na to přijdou. Takový blackout v Praze na tři neděle by byl zničující a dá se vyvolat přes počítač. Kupte si všichni kameru, která bude hlídat domácnost. Až na to, že si každý hacker může prohlédnout vybavení domu a přijít, až nikdo nebude doma. Vypadá jako ochrana, ale je lehké ji napadnout.

Dnes jsem viděl pána v obchodě, jak platil telefonem baterie. Na první pohled to vypadá super, ale už je to zaznamenáno. A do čeho byly ty baterie? A na co máte ty marmelády? Vy je chcete nalít do vysílače a zapatlat nám mikrofony, abychom nemohli vysílat. Ivan Vyskočil to napsal v Malých hrách. To je přesně ono.

V bilančním rozhovoru na konci loňského roku jste prohlásil: „Potřebujeme více pokory, protože si nevážíme práce druhých a zároveň si stále připadáme méněcenní a nemůžeme se z toho dostat. Přitom to není pravda. Jsme prostě dobrý.“ Zlepšili jsme se?

Ne, zhoršili jsme se. Je to ještě horší. Díky politickým událostem — a na té větě, kterou jste citovala, se nedá změnit ani slůvko. Šikovnost je ale vidět. Pozoruji tady maličkou firmu, která opravuje dům, a to je radost. Osm, devět lidí, dvě dodávky a každý, kdo potřeboval řemeslníky, to umí ocenit. Řemeslo má sice zlaté dno, ale vyučených máme málo. Když je potom vidět práce po někom, kdo ji doopravdy umí, je to nádhera.

Řekl jste mi také, že takzvaných malých Hitlerů je na světě spousta. Komu byste za tento rok udělil takovou pomyslnou přezdívku malý Hitler?

Tam by vyhrál asi Tomio.

Připadá vám jako malý Hitler?

Ne tak doslova. Mladý Klaus to řekl dobře. Jsme vyjevení z toho, co je legitimní, že jsou v republice lidé, kteří nehlasovali pro vstup do Evropské unie a můžou mít jiný názor i s vědomím toho, že vystoupení přinese potíže. Nelze je zašlápnout, mohu jim vysvětlovat, že by to nebylo příliš produktivní a možná ještě chvíli budou převažovat klady nad zápory, ale takový názor je naprosto legitimní a demokratický, i když s ním nemusím souhlasit.

Tedy nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit vaše právo říkat to? Podle známého citátu Voltaira?

Přesně. My máme dojem, že kdo má opačný názor, potřebuje zašlapat. To je problém i naší politické scény. Sociální demokraté jsou političtí nepřátelé s velkým N, ale já alespoň vím přesně, co budou chtít, nekonečné sociální dávky. U některých hnutí ani netuším, co vlastně chtějí. Typičtí jsou Piráti. Jsem s nimi kamarád, ale politicky je neumím číst.

Co byste do nového roku popřál voličům?

Definitivně jsem zjistil, že hlavní příčinou nejhorších onkologických nemocí nejsou ani brambůrky, ani bůček, ani maso, ale stres. Neviditelný stres, a to není z mojí hlavy, potvrzují to i velké kapacity, ale moc se o tom nemluví. Přeji, aby se nestresovali věcmi, které za to nestojí, protože vypadají důležitě, ale v jistých chvílích se ukazuje, že nejsou. Aby věcem nepřikládali větší váhu, než si zaslouží.

Říká pan Jaroslav Kubera pro Parlamentní listy

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 276 × | Prestiž Q1: 8,49

+12 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Dokud se omezování svobody týká někoho jiného, tak se jim to líbí

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

top