Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 7 min.

Trvale Udržitelná Kráva 3/3

Argumentační fauly, klamy a řečnické triky jsou hojně využívanou technikou v manipulaci a propagandě všeho druhu. Jejich cílem není vedení dialogu, nýbrž porážka oponenta. Základní obranou proti nim je rozpoznání argumentačních podpásovek. Díl poslední a závěrečný.

Dodatek z praxe

Zaprvé pokládám za důležité zdůraznit pro ty, co by případně chtěli komentovat: V předchozím textu se mi jednalo o POPIS metod. Tyto metody používá skupina lidí, kterou NEMÁM RÁD.

První logický lapsus je vyvodit si z tohoto tvrzení to, že nemám rád ani ty metody. Příklad: „Skinheadi nosí boty Martens. Nemám rád skinheady.“ — z toho nevyplývá, že nemám rád boty Martens.

Druhý logický lapsus: V prvním bodě tvrdím, že „nevyplývá, že něco nemám rád“. Z tohoto tvrzení nelze odvodit, že to mám rád. Příklad: „Neříkám, že nemám rád hudbu Franka Sinatry.“ Z toho nevyplývá, že tu hudbu rád mám. Hudba Franka Sinatry je mi lhostejná, nevyhýbám se jí ani ji nevyhledávám, proto nemohu říct ani, že ji mám rád, ani že ji mám nerad, zkrátka ji nemohu zařadit do kategorie „rád/nerad“. [Pozn. red.: i když v tomto případě shledávám problém násobné negace, jímž čeština na rozdíl od angličtiny disponuje. Tedy každá další negace obrací znovu smysl celého výroku. Angličan by to nepochopil.]

Třetí logický lapsus je popsaný na samotném začátku a je to „klam části“. Popsané argumentační metody jsou částí chování celku (komentátorů — uctívačů Krávy). Vlastnosti, které přisuzuju tomuto celku nelze mechanicky vztahovat na jeho část.

Čtvrtý logický lapsus, který se neprojevil, ale preventivně si ho probereme: Pokud skupina A používá metodu B, neznamená to, že každý kdo používá B, patří do A. Příklad: „Motorkáři nosí kožené bundy, ale neznamená to, že každý, kdo nosí koženou bundu, je motorkář.

V diskusi (k článkům při jejich prvním vydání, pozn. aut.) padlo několik víceméně zbytečných komentářů, u nichž tipuju, že měly demonstrovat, že popsané metody sám používám,

  • a tudíž dělám špatnou věc,
  • tedy dělám to, co sám kritizuji,
  • a proto jsem názorově inkonzistentní.

Těmto komentářům je společný jeden omyl, a to snaha zařadit mnou vyjmenované metody do kategorie dobré/špatné.

Proč omyl? Protože metoda, postup, nástroj apod. samo o sobě není dobré ani špatné, tyto entity stojí mimo kategorii „dobra“. Dobrý nebo špatný může být např. způsob jejich použití. Dobrý či špatný může být cíl, s jakým jsou použity, úmysl, záměr. Výsledkem může být „dobro“ nebo „zlo“. Ale postup sám o sobě není „dobrý“ ani „špatný“. Pokud se snažíme zařadit „postup“ do kategorie „dobré/špatné“, můžeme se dobrat k absurdním situacím, kdy na jedné straně budeme tvrdit, že „někoho říznout je špatné“ a zároveň budeme děkovat chirurgovi za operaci. Budeme tvrdit, že „e-mail je dobrý“ a na druhé straně vyhodíme nějakých 80 % e-mailů coby spam…

Takže popsané metody nejsou dobré ani špatné an sich. Ani to, že jsou použity, ještě není „dobré“ nebo „špatné“. Záleží na záměru, s jakým jsou použity — až u tohoto záměru lze hodnotit, zda je dobrý nebo špatný (pozor na vid: HODNOTIT ještě neznamená VYHODNOTIT).

Takovým malým vrcholem diskuse je demagogický obrat, ukázková „šikmá plocha“ a „hastroš“, které předvedl diskutující lukasko tímto svým komentářem: „Manipulatívne techniky podľa teba nie sú zlé. Takže podľa teba nie je zlé ani to, že nejaký manipulátor môže škodiť veľa ľuďom vo svojom okolí. Takže áno, si zlý. Lebo zlému človeku je jedno, keď je niekde páchané zlo.“

Přepíšu tento komentář do podoby bez citově zabarvených slov, abych mohl jeho chybnou logiku lépe demonstrovat: „Techniky T podle tebe nejsou S. Takže podle tebe není S ani v případě, že pro X platí, že technika T je S. V tom případě platí, že jsi S, protože platí, že těm, co jsou S, nevadí, že Y je S.“ (T jsou techniky, S je „špatný“, X je „někdo“ a Y je „někdo jiný“).

První výrok je logicky v pořádku. Je to složený výrok „Tvrdíš, že T není S“, který se skládá z dvou částí: V1 = „T není S“ a V2 = „Tvrdíš V1“. Bohužel už první část nelze rozhodnout, protože o vztahu T a S nic nevíme, nikde nebyl zmíněn, nebyl ohodnocen. Část V2 rozhodnutelná je, má pravdivostní hodnotu 0, tedy „není pravda, že tvrdím V1“. Protože jsou další tvrzení závislá na tomto prvním, a to implikací, je už v tuto chvíli jasné, že nelze rozhodnout o jejich pravdivostní hodnotě tak, jak je naznačeno, tedy odvodit ji z prvního výroku.

Zbytek je tak už jen čiročiré plácání. Z „tvrdíš, že nůž není špatný“ (aniž bych něco takového říkal) lukasko odvozuje „tvrdíš, že není špatné, když někdo někoho tím nožem zapíchne“ a přes tento pozoruhodný demagogický obrat se dostává k tomu, že v tom případě jsem sám špatný, protože o špatném tvrdím, že to není špatné. Pěkná ukázka podsunutého tvrzení, následně jejího „slavného vyvrácení“ a potření protivníka.

Budete-li se někdy takové metodě bránit, uvědomte si, že dotyčný použil logicky chybný úsudek. Pokud jsou jednotlivá tvrzení poskládána takto v řetězci, formulovaném jako „pokud A, pak B, pokud B pak C a pokud C, tedy D“, a pokud je první tvrzení (premisa) nepravdivé, tak je hodnota celého vyjádření stále stejná, bez ohledu na to, jestli jsou další tvrzení pravdivá či nepravdivá. Pokud je A nepravdivé, tak výše uvedený řetězec neříká nic o pravdivosti B, C, D… Je logicky bezcenný. Disputér jej ovšem může použít úmyslně s tím, že vytvoří falešné zdání pravdivosti premisy a při obecně známé pravdivosti závěru se mu může podařit (zejména v krkolomných případech) přesvědčit nepozorné čtenáře o pravdivosti některého z „prostředních“ tvrzení. Zvažte zda „implikaci s nepravdivou premisou“ použil dotyčný z neznalosti, z nepozornosti nebo úmyslně a podle toho s ním naložte.

Nebo si ho naložte do octa!

Tvůj blog je subjektivní!

Další častý omyl, který se v komentářích na blozích vyskytuje (nejčastěji v souvislosti s hostilní reakcí vůči autorovi blogu), je nepochopení definice. Blog je v širší (ne technické) definici soukromá stránka autora, kde autor publikuje své subjektivní názory. Častým příkladem při hostilní reakci je nepochopení první či druhé části této definice. Například tím, že komentátor poukáže na to, že „to je jen subjektivní článek“. Ano, na blozích jsou jen subjektivní články a vyčítat autorovi něco takového je jako vyčítat formičce na srdíčka že vykrajuje srdíčka. Oblíbené je též vyčítat autorovi, že maže komentáře, že nereaguje, že dělá to či ono a doporučit mu, ať se tam dál chová jako vládce (krásný komentář jsem měl kdysi: „Tak si sem dál pište ty svoje články, novodobý Koniáši!“) — ale na blogu je autor (na rozdíl od komentátorů) „vládce“ a „doma“. Ona je to opravdu „jeho soukromá stránka“. On nemusí dodržovat pravidla, která mu určují jeho návštěvníci, ale návštěvníci jsou povinni (či by měli) dodržovat pravidla, která určil on. Tohleto jsem už psal mnohokrát, nemá smysl to rozvádět, jen bych se opakoval. Ovšem do seznamu metod používaných Trvale Udržitelnou krávou to patří.

S tím souvisí i věc, která se projevila v komentářích k článku, a tou je „iluze rovnosti“. Komentátoři často podléhají dojmu, že jejich postavení je stejné jako postavení autora, že jsou s ním (na jeho blogu) rovnoprávní. Vím, že to co napíšu, u některých lidí vyvolá kopřivku, ale: Komentátor není s autorem v diskusi u autorova článku v rovnoprávném postavení! Z iluze rovnosti vyplývá často „iluze prvního příspěvku v diskusi“. Článek na blogu není „nultým komentářem“ — kdyby tomu tak mělo být, tak ho autor napíše do komentářů. Článek je článek a komentář je komentář, pokud odhlédneme od poměrně řídkých případů, kdy je článek „komentářem který narostl a už se nevešel“; pak ale bývá označen jako „komentář či reakce na …“ Pokud není výslovně řečeno jinak, tak článek samotný není „polemikou“ ani „diskusí“, na to jsou potřeba vždy alespoň dva. Zkrátka — popis nějaké skutečnosti NENÍ kritizováním téže a už vůbec není POLEMIKOU — polemika totiž vzniká až nesouhlasem s nějakým tvrzením. A popisem samotným není vyjádřen nesouhlas (ani souhlas, podotýkám), a pokud to někdo tvrdí, tak „argumentuje neexistencí“.

Dobrá rada na závěr

Říct „nebudu o tom diskutovat“ neznamená „nemám argumenty“ ani „nestojím si za tím“ a pokud vám to oponent předhodí, je to především ukázka jeho argumentační nouze. Je legální nedělat věc, o jejímž smyslu či účelu nejste přesvědčeni; pokud máte dojem, že nemá smysl vašeho oponenta přesvědčovat, tak jej nepřesvědčujte a nechte ho, ať si udělá své Jubilare a odejde. Zbude vám víc času na opravdovou diskusi. [Pozn. red.: Občas na takovéto bezvýchodné situace reaguji: „Jsou v životě lidském okamžiky, kdy si uvědomím, že i házení hrachu na zeď může být vysoce produktivní činností.“ A jdu.]


Rozšíření téhož článku z 6. 12. 2006 na Blog.sme.sk:

Někdy příště si potlacháme o diskusích, komentářích, reakcích, reflexivních ozvěnách, echolálii, koprolálii a zevšeobecnění. Pro dnešek vám přeji hezký večer…

A schválně — kolik komentujících mne sepsuje za mou větu o Kultu Ekologie a globálním oteplení? Kolik mi jich bude dokazovat, že globální oteplení je prokázaný jev (nejlépe odvoláním na autority)? Kolik napíše, že je jasné, že nevím o ekologii nic, takže bych ji neměl kritizovat? Kolik komentátorů napíše, že jsem dobře známý antiekologický fanatik, takže vůbec nemá smysl se mými výplody zabývat?

PS: Vítězem soutěže o Pitomce dne je první komentář (od člověka s podpisem „Lukasko“). Zvedněte ruku všichni, co jste pochopili výše uvedený článek tak, že svého protivníka (jakého protivníka? Je to snad polemika?) označuji v tomto článku pejorativně za krávu. Tak a teď vy všichni, co máte zvedlou ruku: Položte ji MIMO klávesnici!


Další zdroje:

Psal pan Martin Malý na Misantrop.info

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 223 × | Prestiž Q1: 4,76

+3 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Trvale Udržitelná Kráva 3/3

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

top