Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 2 min.

Duše (ne)kuřácké hospody

Byli jsme včera v naší oblíbené putyce Karlův sklep, což je řečeno archaickou terminologií taková tři a půl s větrákem. Větrákem se míní opravdu větrák ne zvětralé pivo. Pivo tam naopak hýčkají tak dobře, že i prostá desítka Gambrinus se dá normálně pít, když se zrovna necítíte na plnotučný, který umí pochopitelně taky dobrý.

Mám v oblibě tu hospodu už od kuřáckých dob, ale chodili jsme tam i v pauze mezi kuřáckými relapsy. Protože celé to prostředí je naprosto ideální pro typické hospodské činnosti. Jako je hádání se o to, kdo vlastně zavinil a vyhrál druhou světovou válku, jestli jsou Žáby v mlíce blbost nebo dobrej nápad, čí šéf je větší debil, kterej metal je víc heavy, proč Horáček chodí na sedmdesátikilometrový procházky, a že by měl konečně podívat na The Wire a GoT a já na Punishera. A teď už prý ne tak na první druhý nebo třetí film, ale na seriál od Netflixu.

Co vstoupil v platnost zákon na vysírání kuřáků, byly jsme tam podruhý. Poprvý to byla znatelná slabota. Hromada štamgastů co sem chodila provozovat stejný sport jako my nebo čumět na trvale zapnutý sportovní kanál, odpadla. Hospoda je ale skoro v centru, takže patří k těm, které mají velkou šanci časem natáhnout jinou klientelu a hlady majitel ani personál neumřou. A zjevně se tak už i z části stalo. Včera všude rezervace, sražené stoly, dvě velké společnosti, plus pár lidí typu jídlo pivo a pryč. Kšeft je, ale strašlivě se proměnil. Tahle putyka byla proslavená rychlým zaléváním. Nikdy člověk nekolébal prázdnou sklenici při vyhlížení číšníka. A když myslím nikdy, tak za těch snad deset a víc let, co tak chodíme, nikdy.

To už je pryč. Protože objednávka: Dvě deci chardonnay, dvakrát dvě deci tramínu, deci merlotu, jedno preso s mlíkem, tři bez mlíka, jedno cappucino, tři džusy pomerančový, dva mrkvový a jeden cider se odbavuje úplně jinak, než když si stůl poručí pět piv a něco k pití, třeba ještě jedno pivo. Z hospody zůstala vnější slupka, ale změnil se sortiment, klientela a definitivně i atmosféra. Ta televize se sportem myslím půjde brzy ze zdi a vystřídá jí tabule s nabídkou dietních předkrmů. A věřím, že to spoustě lidí bude připadat lepší.

Jenže. Bez náhrady zmizel fungující fenomén. Zmizel, protože stát rozhodl, že má zmizet. Zmizel, se zdůvodněním, že bez něj nám bude líp. Že je to zdravý, skvělý a pozitivní, že zmizel. No jo. Jenže… víte, že z věcí které máte rádi, neexistuje snad žádná, u které by nešlo najít tři čtyři důvody, proč by bylo lepší, aby zmizela? A že když se stát a stát nejsme my, stát jsou lidi, kteří se díky nahodilému přepočtu voleb za něj dočasně prohlásí, lidi jako Babiš, Okamura, Zeman Sobotka, Zaorálek, Kalousek a kdejakej jinej zabroušenej a vybroušenej klenot se jen nachomýtne, zkrátka když se tyhle lidi rozhodnou, že něco funkčního, co máte rádi, zmizí, tak to zmizí. Puf. A bude to zmizelý.

OK, klidně si s takovým režimem souhlaste, když vám ty důvody stačí. Ale nikdy … nikdy o takovým režimu nemluvte jako o svobodným režimu! Nikdy!

FCB, Martin Marx

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 312 × | Prestiž Q1: 9,99

+16 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Duše (ne)kuřácké hospody

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

top