Štítky článku: •  

Jak levičák zreformoval Nový Zéland (2/2)

Ekonomická reforma chce jen odvahu a selský rozum. Jméno Rogera Douglase mělo svou váhu mezi těmi, kteří hledali inspiraci a odvahu k uskutečnění takových potřebných ekonomických reforem, před kterými stály všechny nové demokracie ve střední a východní Evropě. A zdá se, že dodnes má. [Minulý díl zde.]

Další volby v roce 1987 jste výrazně vyhráli. Takže se zdá, že lidé vaše reformy přijali.

Roger Douglas: Do jisté míry. Bylo to období, kdy se již projevovaly výsledky a zároveň jsme v té době vystupovali jako jednotná strana. Já jsem krátce po začátku druhého volebního období odstoupil, protože některé daňové návrhy již někteří členové strany nechtěli přijmout. Zároveň nesouhlasili s mými záměry zavést tržní principy do školství a zdravotnictví. Nepochopili, a to se týká i voličů, že je to možné. Řadový občan vám řekne, že on nemá peníze na to, aby platil svým dětem soukromé školy a zdravotnictví, ačkoli by si to přál. Oni bohužel nerozumí tomu, že tyto věci stát platí z jejich peněz. Takže, když jim ty peníze vrátím ve formě kupónu, oni si vyberou školu a škola dostane proplacen kupón. Věřím, že i v takových oblastech, jako je školství a zdravotnictví, může existovat soutěž, konkurenční prostředí.

Poznámka: Na novozélandském školství se snad nejlépe dá dokumentovat paradoxní sociální postoj současné labouristické vlády, která se vrátila k elitářskému systému, který upřednostňuje děti z „lepších“ rodin: V roce 1999 zavedli takzvaný „zoning“ systém. To znamená, že děti mohou chodit do škol pouze v obvodu, kde bydlí. Samozřejmě i na Novém Zélandu platí, že lepší školy jsou v lepších čtvrtích. Takže chudé, ačkoli nadané děti, nemají šanci.

Navíc tento systém vede ke spekulacím a podvodům, když lidé falšují adresy svého obydlí a podobně. Zároveň existují soukromé školy, ale ty musí vyžít jen ze školného, ​​neboť nemají žádný nárok na dotace ze strany státu. Na moje setkání s Rogerem Douglasem mě vezl taxikář pocházející z Etiopie. Tento chlápek z chudé Afriky dal novozélandskému státnímu školství asi nejlepší „vysvědčení“ — řekl mi, že pracuje na dvě směny, aby mohl posílat své děti na soukromou školu…

RD: Já jednoznačně prosazuji, aby lidé rozhodovali o sobě sami. A samozřejmě, odborníci o příslušných oborech. Například učitelé a lékaři by měli mít větší rozhodovací pravomoci týkající se práce, kterou dělají. Jistě by to znamenalo lepší řešení, než rozhodnutí amorfních byrokratů — politických, nikoli odborných kandidátů, kteří sedí na příslušných ministerstvech ve Wellingtonu.

Poznámka: V roce 1990 se zpět k moci dostala středo-pravá vláda strany National. Je třeba připustit, že částečně pokračovala v Douglasových reformách. Ale ne na plný plyn. Dalo by se říci, že úplnou zpátečku zařadila až labouristická vláda premiérky Helen Clark, která se dostala k moci v roce 1999. Některé její kroky inspirovaly humoristy k návrhu, aby se hlavní město země Wellington přejmenovalo na Helengrad. V roce 1990 se Roger Douglas odmlčel. Ne však úplně. Cestoval po světě, přednášel (dokonce byl i v Bratislavě), radil při transformaci některých ekonomik (například maďarské).

RD: K výsledkům reforem v zemích střední a východní Evropy, případně k mému podílu na nich, se nemohu kompetentně vyjádřit. Ano, byl jsem částečně při tom. Strávil jsem měsíc v Rusku, a ptali se mě na mé názory na privatizaci. Ale nikdy jsem se nedozvěděl, co si vzali z mých rad, případně zda mě vůbec poslouchali. Někteří četli mé knihy, někteří mě opravdu i poslouchali. Ale poučení z knih, případně přednášek třeba i zasadit do kontextu. Setkal jsem se několikrát i s Václavem Klausem a čas od času se ještě i dnes setkávám s politiky a ekonomy ze střední Evropy.

Poznámka: Roger Douglas přece jen stále ovlivňoval politickou a tím i ekonomickou situaci na Novém Zélandu. Založil stranu ACT, což v překladu znamená „jednej“. To samozřejmě vystihuje podstatu životní filozofie jejího zakladatele. ACT ale znamená i Association of Consumers and Taxpayers. Svaz spotřebitelů a daňových poplatníků. Toto vyjadřuje ještě lépe podstatu toho, o co Douglasovi vždy šlo: Aby ten, co „živí“ stát, měl z toho prospěch.

Ačkoli stranu založil, nikdy za ni nekandidoval do parlamentu. ACT se stala malou stranou, které se však podařilo dostat do parlamentu a získat postavení koaličního partnera středo-pravicové strany National. Douglasův vliv se zmenšil, ale, jak jsem naznačil výše, konkurence a trh měly poměrně slušné podmínky na soutěž.

Jeden příklad za všechny: V době mého příjezdu na Nový Zéland, v roce 1997, byly ceny mobilních hovorů a internetových připojení v rámci zemí OECD velmi nízké a velmi kvalitní. V roce 1997 byl internet na Slovensku jen v plenkách. Dnes, v roce 2008, má již Slovensko rychlejší, lepší a levnější služby internetu, jakož i mobilních operátorů, než Nový Zéland. A to je jen jeden z příkladů.

V březnu 2008 70letý Roger Douglas oznámil, že bude kandidovat v listopadových volbách do parlamentu. Po dlouhých letech se jeho jméno objevilo opět v novozélandských médiích. I to jen v krátké noticce. Média totiž na návratu Rogera Douglase nemají zájem. Obávají se také ztráty svých privilegií. V oblasti utváření názoru zpravodajství zde neexistuje skoro žádná konkurence a své postavení si tato privilegovaná vrstva společnosti (která mezi sebe nikoho nepustí), dá zaplatit z peněz daňových poplatníků. Vláda prostřednictvím státní televize korumpuje skoro neslýchaným způsobem. Například hlasatelka Judy Bailey měla roční plat 14 milionů slovenských korun! To je ve státě, kde učitel vydělává přibližně 700 000 korun ročně, výsměch.

Problém je, že lidé mají strach ze svobody a z větší osobní odpovědnosti.

Douglas potřebuje voliče. Je sporné, zda mu nějací zůstali. Za deset let socialistické vlády se totiž z Nového Zélandu vystěhovalo zhruba 450 tisíc kvalifikovaných lidí. Desetina populace.

RD: Jednou z mých ambicí je přivést tyto lidi zpět. Tak by se nám podařilo rychleji zvýšit produktivitu. My máme elitu našeho národa v Austrálii ale i jinde. Navíc díky tomu, že silná poválečná generace odchází do penze, budeme zde v krátkém čase pociťovat akutní nedostatek manažerů a jiných top pracovníků.

Poznámka: „vystěhovalci“ byli z velké části voliči Douglasovy ACT. Socialistická vláda je nahradila „dovozem“ přibližně stejného počtu lidí, jenže ze zemí třetího světa … Pro ně i nejnižší podpora v nezaměstnanosti je důvodem ke spokojenosti a zároveň závisti jejich rodin v Africe či v Asii.

Přesto Douglas věří, že se mu podaří dostat se do koaliční vlády s předpokládaným vítězem — stranou National Johna Keye.

RD: Myslím, že tu jsou ještě lidé, kteří si připouštějí, že je něco třeba udělat. Jejich názory ovlivnily paradoxně i skutečnosti, za které přímo naše současná vláda nemůže. Růst cen energií a potravin začíná mít na život průměrného Novozélanďana velmi negativní vliv. Mnoho lidí se již ptá, zda se realizovala rozumná rozhodnutí. Dosud nepociťovali v takové míře důsledky nízké produktivity našeho hospodářství v posledních letech. Nyní je to už však do očí bijící. Nikdy nebyl rozdíl mezi Austrálií a naší zemí tak velký. Navíc ztrácíme pozice i díky nástupu států jako Indie a Čína, kde lidé nejsou na velkorysé příspěvky státu zvyklí.

Když už nic jiného, tak lidé vyčítají vašim liberálním postupům nárůst kriminality…

RD: Já si myslím, že je to nesmysl. Kriminalita zde byla vždy. Naopak, prudce se zvýšilo násilí v rodinách. A i jiné druhy kriminality mají svůj původ ve velkorysém sociálním programu, který vlastně nechtěně přispívá u jistých skupin obyvatelstva ke kriminálním aktivitám. Víme, odkud přicházejí budoucí zločinci. Někdy se to dá říci ještě před narozením dítěte, protože vidíme, do jakého prostředí se narodí…

Poznámka: Novozélandský sociální systém je svým způsobem z „říše snů“. Přesto je postaven nelogicky. Ve zkratce několik informací: Na sociální dávky máte nárok po neomezenou dobu, dokud nedovršíte 65. rok života. Pak vás vláda přeřadí do jiné kolonky a začne vám vyplácet důchod, který je stejně vysoký (nízký) pro všechny. V případě sociálních dávek zde labouristé přišli s klasickým sociálním modelem, který svádí k podvodům a spekulacím.

Například, pokud máte našetřené peníze, nemáte nárok na podporu. To znamená, že vláda nemotivuje lidi šetřit, a pokud ano, tak si lidé našetřené peníze ukládají do punčochy, nebo do bank v Austrálii. Zároveň, pokud například manželka pracuje, tak manžel nemá nárok na dávky. V daném případě je pro oba výhodnější nepracovat. A samozřejmě, rození dětí je také příjemným zvýšením životní úrovně.

Lidé vyčítají ACT i malý zájem o životní prostředí.

RD: Já si myslím, že každý rozumný člověk chce kvalitní životní prostředí. Jenže my mluvíme o tom, co je to být „rozumně zelený“. Když jsme vzali v osmdesátých letech dotace farmářům, tak se zlepšila kvalita jejich prostředí. Mnozí museli zefektivnit svou produkci, a tak vrátili část půdy, která byla později zalesněna. Když máte správné nastavenou ekonomickou politiku, jakož i práva vlastníků, třeba půdy, obvykle to pozitivně ovlivní životní prostředí. Málokdo o tom ví, ale my jsme zavedli omezení na lov ryb a případné překročení těchto kvót jsme tvrdě trestali.

V otázce globálního oteplování je to z pohledu Nového Zélandu další nesmysl. Pro nás není důležité, zda při změně klimatu lidský faktor hraje roli, nebo ne. Podle mě na to nejsou jednoznačné důkazy. Ale principiálně považuji za absurdní, když se taková malá země jako Nový Zéland, se zanedbatelnou produkcí škodlivých emisí, rozhodne hrát si na světového lídra v boji proti globálnímu oteplování. Stojí nás to zbytečné prostředky. A nic ani tak nezměníme.

Poznámka: Za ambicí Nového Zélandu být „avantgardou“ v boji proti globálnímu oteplování stojí premiérka Helen Clark. Její hlavní vědecký poradce sice setrvává ve funkci přesto, že i on považuje lidský faktor v oblasti globálního oteplování za iluzorní. Premiérka mu na jeho námitky odpověděla, že bude přijímat „politické“, a ne „vědecké“ rozhodnutí. Její pozicí to vůbec neotřáslo (i proto, že o tomto konfliktu média skoro neinformovala), přesto si někteří lidé kladou otázky, zda za její snahou vést svět k vítězství nad „globálním oteplováním“ není její ambice stát se budoucí generální tajemnicí OSN. Má to dobře spočítané: je žena, navíc z politického hlediska z bezproblémového státu. Kromě Zimbabwe se kamarádí se všemi zeměmi třetího světa. Zdá se, že ve jménu svých osobních ambicí obětovala Nový Zéland. Už dnes je skoro jisté, že v listopadu skončí. Tedy zde, na Novém Zélandu.

Několik měsíců po nástupu Helen Clark k moci, v roce 1999, jsem vezl přítele na letiště. Měl jednosměrnou letenku. Jednosměrnou letenku měl i v roce 1984, kdy přišel na Nový Zéland. S 200 dolary v kapse. Ale s vůlí pracovat. Příležitost mu daly právě reformy Rogera Douglase. Protože můj přítel měl zkušenosti se socialistickou ekonomikou a myšlením, okamžitě po volbách v roce 1999 sebral své miliony a šel pracovat a podnikat jinam. Na otázku, zda se někdy vrátí, odpověděl: Až se vrátí Roger.

Ale Roger is back! Ještě není v parlamentu a ve vládě, ale není to zcela iluze:

RD: Nám stačí mít jedno či dvě křesla v budoucí vládě. Už jsem byl ve vládě. Vím, jak to funguje. Pokud máte tah na branku, prosadíte hodně, více, než by odpovídalo vašemu skutečnému postavení. Polovina z těch lidí je tam proto, že touží být důležití. Nemají své názory. Takže nám otevírají prostor.

Psal 11. 10. 2012 pan Juraj Poláček na Blogovisko.sk

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 242 × | Prestiž Q1: 6,48

+7 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top