Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 2 min.

Není mi jedno, kterým směrem opustíme parlamentní demokracii

Slovensko — Dnes (pátek 2. 3. 2018) se po celkem Slovensku a nejen Slovensku uskuteční shromáždění na památku zavražděného novináře a jeho partnerky. Chápu emocionální důvody, které dostaly lidi do ulic. Ale nebudu se tvářit, že nevidím rizika přechodu od parlamentní k demokracii emocionálně vybuzené ulice.

Jedním z pochopitelných požadavků, které v souvislosti s událostmi zaznívají, je požadavek na odstoupení vlády a tedy požadavek na předčasné parlamentní volby. Dokonce i mně to přijde jako logický následný krok. Dokud nezačnu počítat.

Hitparáda stran:2016
SMER 28,28 %
SNS 8,64 %
Kotleba 8,04 %
Sme rodina 6,62 %
Summa 51,58 %

Což odpovídá 89 kusům mandátů. Jsem přesvědčen, že na to, aby měly předčasné volby smysl, bylo by třeba dostat ten součet alespoň pod 40 %. To se dá v podstatě dvěma způsoby:

  1. Přesunout některou z těch stran na „opačnou stranu“, tj. například SNS půjde s námi, demokraty.
  2. Poklesne počet voličů některé ze stran. V tomto případě je však podle mě nutné napsat, kam se ti voliči přesunou (včetně možnosti, že nepůjdou volit). Např. 12 % z voličů SMERu bude volit progresivní Slovensko.

Velmi rád si přečtu přepočet nějakého přesvědčeného zastánce předčasných voleb, jak si představuje posuny v uvedených číslech tak, aby předčasné volby měly smysl.

Pod mým příspěvkem na FCB s touto otázkou se velmi rychle objevila reakce, kterou jsem sice očekával, ale ne tak rychle a ne tak explicitně.

Pokud by se prý nepodařilo v předčasných volbách posunout ta čísla „správným“ směrem, tak „prezident jmenuje úřednickou vládu“, což by prý bylo lepší, než současný stav. I kdybych v tomto konkrétním případě možná souhlasil, v překladu do slovenštiny bylo řečeno: Pokud se nám nepodaří přesvědčit voliče, nebudeme jejich vůli respektovat a pokusíme se protlačit „správnou“ vládní sestavu mimoparlamentně.

Úvahy o tzv. „úřednické“ vládě se objevují i samostatně, jako pokračování současného stavu bez předčasných voleb. Prezidentská vláda „lepšolidí“ bez podpory parlamentu. Nebo si umím živě představit, že důvěru parlamentu si taková vláda může vynutit právě pomocí rozzuřené ulice a silného tlaku „správně“ angažovaných médií.

Pro někoho dobré řešení dnešní situace, pro někoho jiného nebezpečný precedens do budoucna. Pro příklady nemusíme chodit daleko. Tímto způsobem vznikla a vládla v Česku vláda Josefa Tošovského. A dnes tento precedens využívá Andrej Babiš.

Parlamentní demokracie se však dá opustit i opačným směrem. Směrem k svobodnější společnosti.

Zneužívání dotací a jiných státních transferů lze zajistit nejen instalováním nadpozemsky morálního úředníka, ale i zrušením tohoto přerozdělování od občanů násilím získaných prostředků.

Podobně korupce ve zdravotnictví a rozkrádání prostředků veřejného zdravotního pojištění se dá realizovat privatizací poskytovatelů zdravotní péče a dobrovolným pojištěním.

Žádnou reformu školství bychom nepotřebovali, kdyby si rodiče mohli svobodně vybrat způsob vzdělávání svých dětí na volném trhu vzdělávacích služeb.

Nepotřebujeme vlaky zdarma. Můžeme se to snažit zařídit tak, aby stát občanům nebral 60+% jimi vytvořených hodnot a oni si budou moci zaplatit za ten druh dopravy, který považují za pro sebe nejvíce vhodný.

Nevidím důvod k neustále se opakujícím pokusům o nalezení svatých politiků, kteří už konečně nebudou zneužívat svoji moc. Mnohem racionálnější mi přijde vůbec jim takovou moc nad našimi životy nedat. Pokud bude někdo organizovat demonstraci s mottem: „Jsme svéprávní občané, nepotřebujeme politiky, aby organizovali naše životy“, určitě mě tam najdete.

Píše pan Tibor Pospíšil na MenejŠtátu.sk

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 209 × | Prestiž Q1: 8,20

+12 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Není mi jedno, kterým směrem opustíme parlamentní demokracii

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

top