Štítky článku: •  

Keynes vs. Hayek 0:2

Keynesova teorie je plná normativních soudů, které málokdo vědecky testuje, a proto dochází ke špatným závěrům. Hayek naopak vždy vycházel z logiky lidského jednání jako jeho učitel a kolega Ludwig von Mises.

Robert Skidelski ve svém článku ze série „Project Syndicate“ (Ekonom č. 35/2011) srovnává teorie Johna Maynarda Keynese a Friedricha von Hayeka. Protože se zde dopouští mnoha špatných interpretací Hayeka a jiných omylů ekonomické teorie, rozhodl jsem se napsat tuto odpověď na jeho nepodložená tvrzení, která ho vedla k jednoznačnému odsouzení Hayekových myšlenek a vyzdvižení těch Keynesových.

Keynesova teorie je plná normativních soudů, které málokdo vědecky testuje, a proto dochází ke špatným závěrům. Hayek naopak vždy vycházel z logiky lidského jednání jako jeho učitel a kolega Ludwig von Mises. Nyní ale konkrétněji k článku Skidelskiho. Tvrdí zde, že dle Hayeka „je krize výsledkem nadměrných investic v poměru k nabídce úspor, kterou umožnila přehnaná bankovní expanze.“ Rakouští ekonomové ale o nadměrných investicích nemluví. Používají termín „malinvestments“, tj. špatné investice.

Mises s Hayekem ve své teorii hospodářského cyklu uvádějí jako příčinu boomu úvěrovou expanzi. Ta je započata v případě, že některá z bank získá od vlády monopol na emisi nekrytých peněz. Tím odstartuje příliv levných úvěrů ekonomickým subjektům, které by za normálního stavu věcí nedostaly úvěr kvůli své nízké (nebo žádné) ziskovosti. V okamžiku expanze se zdá být vše v pořádku, panuje vysoká zaměstnanost, rostou mzdy atd. V jistém bodě však trh, tj. spotřebitelé, utrácející své peníze prokáží své preference ve prospěch některých firem. Poté firmy, které získaly úvěr i přes svou neperspektivnost, začnou krachovat. Jedná se tedy o špatné nikoli nadměrné investice.

Nastane proces deprese či posléze krize, tj. návrat k normálu, a výrobní faktory se přesunují k ziskovějším činnostem. Zisková činnost znamená, že je poptávaná — lidé jsou ochotni za ni zaplatit. Záchrana krachujících firem v krizi tedy znamená uměle udržovat naživu firmy, které jsou trhem (tj. spotřebiteli) odmítány.

Keynes naproti tomu tvrdí, že lidé jen málo utrácejí. Jako příčinu krize uvádí nedostatečnou poptávku. To je ale jen normativní soud. Na základě čeho může ekonom prohlásit, že lidé utrácejí příliš nebo málo? Jestli šetří víc, než je zdrávo? Jedná se o žebříček hodnot každého jednotlivce a jen na něm záleží, kolik užitku mu přinese jaká míra úspor a spotřeby. Hodnotově neutrální ekonom může říci pouze, že udržovat dotacemi a rozpočtovými schodky subjekty, které spotřebitelé nechtějí, tj. nejsou ochotni zaplatit za jejich zboží, je podporování neschopných na úkor schopných.

Dalším bodem, nad kterým jsem se pozastavil, je tvrzení, že „se zdá všem zřejmé, že koordinovaný globální stimul z roku 2009 zastavil sklouzávání do další velké deprese.“ Bohužel je to opravdu jen zdání. Jedná se o stejný „lék“, který problém odstartoval. Nalití dalších peněz do neziskových projektů nemůže zabránit „návratu k normálu“. Spotřebitelé na trhu demonstrují své preference v neprospěch těchto uměle podporovaných firem. Zkrátka nejsou ochotni kupovat jejich produkt. Proto jejich záchrana nemá smysl. A jakýkoli stimul jen oddálí neodvratitelné. Výrobní faktory, které jsou neefektivně vázané, musí být přesunuty do ziskových odvětví. A to není možné bez očistného procesu krize. Krize není problém, ale příležitost!

Jakkoli je tato teorie platná sama o sobě a nepotřebuje empirické testování, uveďme si zde příklad. Profesor Zelený (2011) popisuje krok za krokem vznik poslední finanční krize v USA. Vše začalo založením vládní agentury Fannie Mae pro zpřístupnění bydlení široké veřejnosti. Série vládních intervencí z let 1977, 1993 a 1995 vedla k podporování hypoték pro sociálně slabší. Banky byly motivovány k půjčkám nebonitním klientům, pomalu a jistě se nafukovala hypoteční bublina. Od roku 1997 probíhala sekuritizace těchto hypoték do státem podporovaných obligací (CMO, CDO) a jejich prodej do zahraničí.

Finanční deriváty kryté nemovitostmi se jeví jako bezpečná investice. Roku 1999 Clinton podepsal deregulační zákon, po němž cena derivátů vzrostla z $ 50 na $ 550 bilionů. Tehdejší předseda Fedu zahájil strategii levných peněz a nízkých úrokových měr. Vznikla situace, kdy peníze již nebyly vzácné, vznikl obor finančního inženýrství, toxické hypotéky vznikaly jedna za druhou. Pikantní je, že jedním z právníků obhajujících tyto politické cíle proti institucím, které chtěly úvěrová pravidla zpřísnit, byl Barack Obama.

Tento popis se shoduje s teorií úvěrové expanze, která může vzniknout pouze zásahem vlády do svobodného trhu. Levné peníze a úvěry rozjíždějí hospodářský boom. Po uměle vytvořeném boomu však zákonitě přichází krize. Ta odstartovala po ztrátě vzájemné důvěry na podzim 2008. Následovaly krachy bank a firem zapletených v neprůhledných obchodech. Místo očistného procesu, který by trhy zbavil těchto hazardérů, gamblerů a vládních intervencionistů, nastal opak. Ekonomika byla dopována „balíčky“ k záchraně bank. Zakončeme tento příklad citací prof. Zeleného:

„Vznikla mocná „unholy“ aliance Big business — Big government — Big unions, která je nyní schopna prosadit cokoliv k dalšímu omezení funkce svobodného trhu, oddálit potřebnou kreativní destrukci, která by umožnila vstup novým podnikům, novým investorům a novým podnikatelským modelům. Trvání krize se tím prodlužuje na neurčito.“

Velmi podobně vznikl boom na Islandu, který záhy po krachu v USA upadl do krize také. Island měl také svou Fannie Mae — „Housing Financing Fund“ (HFF), skrze kterou podporovaly levné hypotéky. A také na Islandu centrální banka (CBI) zavedla politiku levných peněz. Následkem byl nárůst finančního sektoru o 1400 % HDP (Bagus, Howden, 2009). I empirické pozorování potvrzuje teorii nastíněnou výše a jsem si jist, že podobných příkladů najdeme tolik, kolik je problémových zemí.

Skóre tedy není 2:0 pro Keynese, ale pro Hayeka. On a Mises vypracovali komplexní teorii hospodářského cyklu a předpověděli velkou krizi 30. let (Hoppe, 2009). Jejich teorie platí i dnes. Státní dluhy jsou neúnosné. Centrální banky nalévají miliardy nekrytých inflačních peněz do ekonomiky a křiví tak cenové signály. Cena zlata trhá rekordy. Burzové indexy jsou vysoce volatilní. Ptám se, kde je vyřešení problému, jak tvrdí Skidelski? V tom, že ECB natiskne miliardy nových eur, jak nás informují Novinky.cz? Problém je pouze odsunut. Krize, která je v některých zemích EU a USA na spadnutí, dává zapravdu Hayekovi, Misesovi a dalším „rakouským“ ekonomům.

[Pro mises.cz napsal Martin Hrabal]

 

Použité zdroje:

  • BAGUS, Philipp a Davis HOWDEN. Iceland's Banking Crisis: The Meltdown of an Interventionist Financial System. Ludwig von Mises Institute [online]. Dostupné z: http://mises.org/daily/3499
  • HOPPE, Hans-Hermann. Demokracie, anarchie a omyly ekonomie. 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2009, 184 s. ISBN ISBN 978-80-87197-23-3.
  • SKIDELSKI, Robert. Keynes vs. Hayek 2:0. Ekonom. č. 35, s. 50. ISSN 1210-0714.
  • ZELENÝ, Milan. Hledání vlastní cesty. Brno: Computer Press, 2011, 319 s. ISBN 978-80-251-1611-1.
  • Přichází lék na krizi, natiskne se nebývalé množství eur. Novinky.cz [online]. Dostupné z: novinky.cz/…/prichazi-lek-na-krizi-natiskne-se-nebyvale-mnozstvi-eur

Mises.cz: 2. dubna 2012, Kolektiv Mises.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 282 × | Prestiž Q1: 5,42

+4 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top