Štítky článku: •  

Střípky (154)

✽ Největším výrobcem ancapáků je stát (Rudolf Brejška) ✽ Velké širé žluté lány (Luboš Zálom) ✽ K jásání nad Svobodnými (Luboš Zálom) ✽ Demokracie v Americe (Alex de Tocqueville) ✽

Největším výrobcem ancapáků je stát

Bejvaly doby, kdy někdo prodal barák, byt či nebyt z důvodu nepotřeby či dědictví, zkasíroval prachy jako kráva, odvedl z nich nějakou menší (ačkoliv zcela nemorální) úlitbu státu, a všichni žili spokojeně až do smrti (vyvolané otravou z Babišových sojových prasat). Přišla ale „systémová optimalizace“ hodná inteligence průměrného politika (který se rodí zpravidla jako následek análního sexu, tedy vysráním) — daň za to, že něco již stokrát zdaněného bude platit stokrát zdaněnými penězi ten, kdo něco kupuje. Tato věta stačí k tomu, aby z vás udělala anarchokapitalistu. Žlutočerná je dobrá. Fakt. Posílám donejt Urzovi.

Takže si to zrekapitulujeme. Platíte daně. Celý život platíte daně. Platíte daně jako kráva. Z vaší reálné práce vám zbude po odečtení všech daní zhruba jedna třetina. Nikoliv desátek jako ve středověku, nikoliv padesátek, prostě dvě třetiny sežere elektorát sociálního státu a jeho pochybné agendy. Daň z příjmu, sociální a zdravotní daň (zapomeňte na maskující slovo „pojištění“) placená dokonce dvakrát (zaměstnanec i zaměstnavatel), daň z přidané hodnoty (zamyslete se jen nad tím názvem a blijete jak já ve druháku na fernetovém školním výletě na Berounce), spotřební daně z benzínu, tabáku, daně z nemovitosti, silniční daně, návazné poplatky). Z té třetiny, co vám zbude, si pořídíte nějakou nemovitost. Je buřt, zda za účelem bydlení nebo podnikání. A zaplatíte další daň, tentokráte z nabytí nemovitosti. A nejsou to úplně marginální cifry. Dokonce to někteří musí řešit tak, že si půjčí od banky peníze navíc, aby zaplatili debilní daň. Vylezete ze školy s holým zadkem a studentskou půjčkou na krku a vaše první cesta vede do banky, kde si půjčíte tři míče na panelákovou kůču na Jižáku a dalších sto dvacet tisíc navíc na nějakou daň. Má to smysl. Třiďte odpad (a jak říkám vždycky já: hlavně při volbách).

Ale jako jó. Prej za to dostanete služby. Prej za to radnice někde vymění jednu dlažební kostku. Nebo v rámci 32. výzvy integrovaného regionálního operačního programu pro eliminaci negativních vlivů vyloučených lokalit kofinancuje deseti procenty debilní litinový pítko, u kterýho budou neregistrovaná řvoucí slovenská a rumunská cikáňata rozstřikovat vodu po sobě, kolemjdoucích a po okolí. Takže sluníčko v duši. Hlavně že jsou zdroje.

Daň z nemovitosti je úchylná. Ale zdaleka ne tak úchylná, jako nedávná daň z převodu nemovitosti. A nic není tak perverzního, jako daň z nabytí nemovitosti. K jejímu schvalování musíte být opravdu úchyl v kožený masce se zipem přes pusu, který si šlehá řiť Novým občanským zákoníkem a pouští si k tomu Mandražé. Tohle není pro myslící živočišný druh. To je porušení elementárních zásad.

Píše pan Rudolf Brejška, FCB


Velké širé žluté lány

Cítíte také v těchto dnech ten zvláštní odér, který se každoročně touto dobou line z našich polí? To je cítit Andrej Babiš.

Znovu po roce zaplavil naše pole mor, jehož zářivá žluť symbolizuje to, co je na naší politice i ekonomice špatné: spojení státu a velkých firem, spojení hospodářství a politické moci.

Je to symbol pokřivování tržního prostředí, vychylování systému z jeho rovnováhy způsobem, který se nevyhnutelně musí projevit ve vyšších cenách, menší efektivitě, nedostatečného výnosu tam či onde. Bez dotačního šílenství, do něhož tato země upadla coby člen Evropské unie, by česká krajina vypadala tak, jak jsme na ni zvyklí — o mnoho méně žlutě. Řepky by se pěstovalo tolik, kolik by určily zdravé tržní vztahy, nikoliv kolik by určili politici, regulátoři a úředníci prostřednictvím dotačních titulů či cílených daňových úlev.

Řepka na českých polích je však pouze vnějším, viditelným projevem hlubšího problému, vážnější nemoci, jíž Česká republika trpí. Stejně jako stále více lidem vadí zářivě žluté řepkové lány, stěžují si na nepříjemný zápach i na alergie, které v nich řepka vyvolává, měl by jim nakonec vadit i důvod: Evropskou unií protežovaný systém korporátního fašismu, jehož symbolem abstraktním i praktickým je u nás premiér Andrej Babiš.

Píše pan Luboš Zálom na blog.idnes.cz


K jásání nad Svobodnými

Prosím každého, aby si rozmyslel, co vlastně chce. Politika není sama o sobě špínou, ale je až teprve posledním bojištěm, a proto od politiky nemůžete chtít zázraky.

Ač nejsem anarchista (a nejsem ani konzervativec, a nejsem ani národovec v tom smyslu, jak se to obyčejně chápe), shodnu se s vámi na mnohém: ano, je třeba odstátnit školství, silnice, zdravotnictví, penzijní systém, bankovnictví, měnový systém, kulturu, vědu a výzkum, územní plánování; je potřeba odstranit státní zásahy v ekonomice; je potřeba pročistit právní řád a odstranit „zločiny bez oběti“; je potřeba dekriminalizovat drogy; a tak dále.

Ale v politice dokážete prosadit jen to, co vám lidé dovolí. V politice nemáte ani nejmenší šanci jakkoliv vzdělávat lidi, učit je, proč má být školství a zdravotnictví soukromé, dokazovat jim to, a čekat, že lidé to přijmou.

Protože všechny filozofické a morální premisy budou hrát proti vám, a v oblasti politiky s tím nemůžete vůbec nic dělat, protože politika je až vyústěním filozofie a etiky, která ve společnosti převládají.

V situaci, v jaké nyní jsme, může pravicová strana, když bude opravdu šikovná, udělat od totality pouze krok zpátky, než oni zase udělají dva kroky dopředu. Čekat, že politickou cestou změníte systém, je naprosto předčasné, a je to nepochopení politiky.

Hledat cestu pro pravicové myšlenky a dostat je do srdcí a hlav většinově středolevých voličů, to je hlavní úkol pro racionální pravicové politiky, kteří vědí, jak filozofie funguje.

Pokud jste libertariáni a toto si uvědomujete, a víte, že dejme tomu odstátnění školství či zdravotnictví, nebo legalizaci heroinu nám prostě žádná signifikantní voličská skupina nikdy neschválí a nemáme šanci jí to politickou kampaní vnutit, potom ano: pojďte k nám, a jděme společnou cestou: a tou cestou je v tuto chvíli to, co lze nazvat pojmem „Libertarian conservatism“. A tu konzervativní rovinu (hlavně racionální národovectví ve vztahu k našemu členství v EU, plus obranu našich civilizačních hodnot) využijme k tomu, přes její řekněme kolektivistické myšlenkové premisy, abychom se do srdcí a hlav voličů alespoň na chvíli dostali, a třeba nám pak dovolí uskutečnit něco málo z té libertariánské roviny, třeba snížit daně, deregulovat to či ono, atd.

Pokud jste libertariáni a chcete všechno hned teď, prosím, pracujte jako think tank, protože pouze tak máte šanci lidi vzdělat. Pokud chcete všechno hned, práci Svobodných budete jen ničit. A že na nějaké spory uvnitř Svobodných nemáme čas ani dost sil nazbyt, to vám jistě nemusím nikomu vysvětlovat.

A buďte trpěliví. Pokud přijde ekonomická krize (a ona přijde), a současný socialistický politický establishment s tím nebude schopný nic dělat, protože už vyčerpal možnosti, potom tím prostředkem jak se dostat do srdcí a hlav voličů budou témata ekonomické svobody, a budou fungovat, tím jsem si naprosto jist. Ale je potřeba s nimi ještě chvíli počkat, vytáhnout je ze šuplíku až v pravý čas.

Píše pan Luboš Zálom na FCB


Demokracie v Americe

„Jaké podoby despocie by se měly obávat demokratické národy?

Pokud by měla být nastolena diktatura nad dnešními demokratickými národy, předpokládám, že by měla jiný charakter, byla by rozsáhlejší, ale uhlazenější. Ponižovala by člověka, aniž by jej musela mučit.
Myslím, že demokratické národy jsou ohrožovány útiskem, který se nepodobá ničemu, co známe, v minulosti nenajdeme žádnou obdobu. Marně hledám výraz, který by popsal tento pojem. Slova jako despotismus nebo diktatura nejsou vhodná, celá věc je nová, a protože zatím nemá název, pokusím se ji popsat.

Až postupně uchopí nejvyšší moc každého občana do pevného sevření, zpracuje si ho, jak potřebuje, vztáhne ruku na celou společnost. Spoutá společnost sítí drobných komplikovaných pravidel, protokolů a normalizací, přes které se nedokážou povznést z davu ani nejoriginálnější osobnosti a nejenergičtější charaktery. Nedrtí lidskou vůli, jen ji otupuje, ohýbá a usměrňuje. Obvykle nenutí lidi jednat, avšak soustavně je v jednání omezuje.

Tato moc neničí, avšak brání životu. Netyranizuje, avšak utiskuje, vyčerpává, dusí a otupuje lidi tak dlouho, až je z každého národa pouhé stádo bázlivých a užitkových zvířat, kterým dělá pastýře vláda.“

Alex de Tocqueville, 1840, v druhém dílu spisu Demokracie v Americe, Oddíl IV. Kapitola VI.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 221 × | Prestiž Q1: 5,59

+5 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top