Štítky článku: •  

Trump — netvor, který plní sliby a dosahuje cíle

Politika Donalda Trumpa má některé typické vlastnosti. Hloupost a hrubost, vystřelí každý tak zvaný liberál. To se dalo čekat, ale já myslel něco jiného. Když se na Trumpovu politiku díváme nezaujatě, tak zjistíme, že je účelná a účinná. Tento esej je věnován právě způsobu, jak Trump politiku dělá.

Výsledky nátlakové politiky

Účelná politika má jasný cíl a jemu odpovídající prostředky. Účinná je taková politika, která vede k zamýšleným výsledkům. Myslím si, že dlouhodobé důsledky Trumpovy politiky budou pro USA převážně příznivé, ale to ukáže teprve budoucnost. To však není předmětem mých úvah. Tento esej se zabývá metodou, kterou americký prezident používá. Nejprve pár příkladů.

Jak se zdá, tak Jižní a Severní Korea podepíší v dohledné době mírovou smlouvu. Předcházelo jí šedesát let nepřátelství, provokací a hrozící atomové války. Obě země si nyní přejí, aby se jejich poloostrov stal bezatomovou zónou. A začátkem června dojde k setkání Donalda Trumpa s Kim Čong-unem. Tomuto vývoji předcházela Trumpova nátlaková politika.

Další příklad. Před pár týdny přišla Trumpova reakce na incident v syrském Dúmá. Trump nechal Assada vyčistit další baštu muslimských teroristů a pak ho symbolicky potrestal několika desítkami raket na předem známé cíle; Americký prezident nasadil minimální síly, podstoupil minimální riziko a dosáhl maximálního zisku. Takhle Západ neztratí tvář úplně, ale přesto se bude aranžovat s Assadem.

Trumpův předchůdce Obama byl po svém zvolení vyznamenán Nobelovou cenou míru, ale ani ve dvou prezidentských obdobích si jí nestačil zasloužit. A v Assadově případě pouze květnatě komentoval kolik údajně nepřekročitelných červených linií Assad kolikrát překročil.

Před nedávnem oznámil americký prezident zavedení cel na ocel z Číny, z EU a dalších zemí. To je ekonomicky viděno docela rafinované, ale navíc umožňuje vyvíjet politický tlak. A skutečně, ve Washingtonu se dveře netrhly. Německý ministr hospodářství Altmeier nabídl najednou splnění toho, co Trump hned po nástupu do úřadu požadoval. Ten tehdy se svým neodolatelným šarmem prohlásil, že Amerika nebude dále bránit ty, kteří nevydávají na zbrojení 2 procenta HDP, závazná pro členy NATO. Pak přišla hrozba zvýšení cel a najednou německá vláda sama od sebe navrhla, že když cla nebudou, bude více peněz pro obranu. Co se stalo? Trump pohrozil spojencům hospodářskou škodou a donutil je tak jednat politicky.

Zatímco Barack Obama poslušně loboval za uzavření smlouvy TTIP, řekl Donald Trump „ne“. Dal tím najevo, že ač sám podnikatel se teď bude chovat více jako politik i v ekonomických otázkách. Hned za začátku své vlády Trump ukázal, že hodlá oslabit politickou moc nadnárodních organizací a silných ekonomických hráčů.

Ne náhodou nedávno Trump vyhlásil válku Amazonu. „Platí málo nebo žádné daně ani státu, ani lokální vládě. Používají naší poštu jako svého poslíčka. To vše stojí USA nepředstavitelně mnoho a připravuje tisíce malých prodejců o jejich obchod.“ Trump se netají tím, že chce omezit tržní sílu Amazonu a hrozí internetovou daní. Tu nyní podporují i jiné státy. Pro téma tohoto eseje není důležité, Trump útočí, protože šéf Amazonu Bezos vlastní i Washington Post, který prezidenta neustále pošťuchuje. Jak jsem již řekl. Tento esej se neptá „proč“, ale „jak“ Trump jedná.

Průseky v džungli zákonů

Trumpův předchůdce Obama byl typickým zastáncem dosud převládající představy, že když politik všechno uzákoní, tak také všechno uřídí. Vládnutí chápal jako co nejdetailnější kontrolu nad společností. A tak vznikl svět, který všichni dobře známe; zaplevelený stohy zbytečných zákonů na všechno a proto ještě složitější než je již sám od sebe.

Jako drtivá většina dnešních politiků byl Obama toho názoru, že když komplikované řešení nefunguje, tak je třeba jej nahradit ještě komplikovanějším; reguloval tak dlouho až zablokoval.

Kupříkladu ještě v prosinci 2016, jako dosluhující prezident, podepsal Obama „Stream Protection Rule“, který obsahoval tak přísná měřítka na čistotu řek, která fakticky znemožňovala těžbu uhlí. Republikánský poslanec Morgan Griffith, ale pomocí testů nezávislých institutů prokázal, že evropské stolní vody Evian, Pellegrino a Perrier tyto předpisy nesplňují, zatímco voda z James River v „uhelném“ státě Virginia ano. Trump po té zrušil tento a dalších 900 Obamových předpisů.

Donald Trump volí zcela jinou politickou metodu než jeho předchůdce. Snaží se osvobodit společnost uvízlou v bažině zbytečných zákonů. Nechce řídit všechno, ale pouze to, co je opravdu podstatné. A to pak dělá přímočaře. Co to znamená, popsal Thomas Carlyle již v 19. století suše a jasně: „Náš hlavní úkol není vidět to, co je ve vágních dálkách, nýbrž udělat to, co je bezprostředně potřeba“.

Drtivá většina současných politiků tuto myšlenku odmítá a rozmělňuje účelná a účinná řešení v kompromisech. Ale se sociálními, politickými a ekonomickými procesy žádné kompromisy uzavírat nelze. Když vláda něco řeší jenom napůl, tak nežádoucí proces probíhá dál. A kdo není ochoten řešit věci přímočaře, tj. provést to, co je bolestné, ale vede k cíli, to nakonec stejně musí udělat. Takové oddalování potřebných kroků je dnes v západních společnostech tak rozšířené, že je nutná změna stylu politiky.

Hulvát v Bílém domě

Donaldu Trumpovi je často vyčítána hrubost a nevypočitatelnost. A skutečně mu nelze odepřít jistý „syrový“ šarm. V jeho slovníku jsou přehnaná tvrzení, alternativní pravdy, vydírání, hrozby a urážky. Trump se opravdu nesnaží zalíbit každému. Vystupuje jako samolibý, pochmurný, náladový a útočný vůdce, který rychle a tvrdě sáhne po tom, co chce.

Někdy ho jeho odpůrci zabrzdí, jako v souvislosti s plány omezit přístup občanů některých muslimských zemí do USA. On však restriktivní migrační politiku prosazuje přes odpor některých politiků a soudců; ani zeď na hranici s Mexikem není zapomenuta. To je velmi důležitý rys Trumpovy politiky. Svoje plány a hrozby nebere zpátky. Vyvolává tak nejistotu a strach podle vzoru „u mě počítejte se vším“. Někteří pozorovatelé označují toto chování za iracionální. To však jenom prozrazuje, že nechápou podstatu politického jednání.

Pro Trumpa nejsou moc a násilí neslušná slova, nýbrž nástroje politiky. Jejich použití opravňuje jeho demokratická volba a národní zájmy země, kterou zastupuje. To, že ho za to kritizuje Washington Post anebo třeba Respekt v jeho očích určitě vyváží skutečnost, že ho respektují Kim Čong-un, Assád, Erdoğan, Putin, internetoví magnáti a dokonce i kluzcí západoevropští politici.

Nepředvídatelný Trump

Americký prezident působí nejenom jako hrubec, ale i jako někdo, kdo je nevypočitatelný. Jeho kritici mu předhazují, že politika přece musí být především stabilní a předvídatelná. Ale já se ptám: Opravdu vždycky a proč vlastně?

Je vůbec možné jednat v chaotickém světě předvídatelně? A je to účelné a účinné? Trumpova nevypočitatelnost má jednu obrovskou mocensko-politickou výhodu. Nutí ostatní hráče uvažovat o dosud nemožném a o nepohodlných alternativách. A tak je předností Trumpovy politiky i to, že věci rozhýbává.

Největší kritici jeho nepředvídatelnosti jsou ti, kteří mluví o stabilitě, ale ve skutečnosti hledají věrohodné důvody pro nečinnost a výmluvy pro pohodlnost a zbabělost. Jsou to ti, kteří by nejraději neměnili vůbec nic, protože každá změna ohrožuje jejich moc. Donald Trump, ale vynucuje změny a nové přístupy, odmítá smířit se s tím, že takhle jsme to dělali vždycky. Nedávno řekl: „Uvidíme, co se stane. To, co se počítá, je výsledek.“ A má pravdu, protože jenom na tom záleží.

Zároveň je pozoruhodné, s jakou lehkostí jeho kritici přehlížejí to, že Trump je v jednom ohledu dokonce velmi předvídatelný. Ve volebním boji sliboval některé kroky; zeď k Mexiku, zrušení multilaterálních obchodních smluv, zákaz vstupu pro cizince z některých muslimských zemí, neochotu financovat obranu Evropanů a upřednostňování amerických zájmů. Po převzetí svého úřadu začal uskutečňovat, to co slíbil. Je tohle nevypočitatelnost? Tak to bych si jí přál i od své vlády také.

Jeho předchůdce Barack Obama byl ztělesněním víry, že slovo může změnit realitu. Ale jeho „Yes we can“ tleskali často ti, kteří skutečnou změnu vůbec nechtěli. Donald Trump vrací politiku z oblak snů o lepším příštím, zpátky na zem. Ukazuje, že změnu přinesou pouze činy a použití moci. Jako podnikatel je totiž zvyklý věci opravdu utvářet a nejenom udržovat.

Obamovo heslo znělo „Yes, we can“ a jeho nekonečně dlouhé prezidentství ukázalo, že slovo nestačí k tomu, aby se svět změnil. Již v únoru 2017 jsem napsal, že Trumpovo heslo by mohlo znít, „Yes, we will“. A z dnešního hlediska může Trump říci: Yes, I can. Jeho věrohodnost jako vůdce a průbojný politický styl vedou k tomu, že dosahuje s minimálními náklady maximální zisk.

Ano, Donald Trump mluví nevybíravě, jedná účelově, ale zato dosahuje výsledky. Barack Obama formuloval vybraně, jednal předvídatelně, ale do dějin vstoupí jako bezbarvý prezident. Jistě, Trump není ani neomylný, ani nezištný a nevyjde mu všechno, na co sáhne. A pravda je i to, že i účelná a účinná řešení někdy vedou k neúspěchu. Ale styl, kterým se dosud v ostatních západních demokraciích vládne, úspěch vylučuje prakticky vždycky.

Změna stylu a Realisté

Málokterý prezident byl ještě před nástupem do úřadu tak zatracován za svá budoucí provinění jako Donald Trump. A tehdy, když ještě nikdo nepomyslel na to, že by s ním mohl přijít nový styl politiky, tak jsem na tuto možnost upozornil ve třech článcích, které vyšly v únoru a v březnu 2017. Jeden z nich je v tomto článku: Obama, Trump a bratrstvo dona Quijota.

Dnes si odborná veřejnost mne oči a začíná chápat, že Trump přichází s něčím novým. A s netajenou nechutí uznávají politici a publicisté, že jeho přístup přináší výsledky. Názorně to ukazuje právě srovnání s Barackem Obamou.

Pro mě osobně je Trump zajímavý hlavně z jednoho důvodu. Jeho politika totiž ukazuje, že metoda, kterou Realisté od roku 2016 prosazují ve svém kodexu je proveditelná. Mezi metodickým přístupem Realistů a politikou amerického prezidenta totiž existují některé podobnosti.

Nemyslím, že by Trump po večerech studoval Realistický kodex. Ale jeho způsob myšlení, volba cílů a přístup k jejich dosahování jsou svojí pragmatičností v souladu s Realistickým kodexem.

Drtivá většina dnešních politiků je toho názoru, že když komplikované řešení nefunguje, tak je třeba jej nahradit ještě komplikovanějším. Ale Donald Trump jde rovnou k věci. Také Realisté odmítají vyhýbavý styl současné politické stylu a zdůrazňují zásady účelnosti a účinnosti. Vybíráme takové cíle a takové způsoby jejich dosahování, které mají tři vlastnosti:

  1. jsou důležité, měřeno podle národních zájmů,
  2. existuje věrohodná šance je dosáhnout a
  3. jsou z hlediska voliče rychle uskutečnitelné

Realisté před sebou ještě mají dlouhou cestu, ale Donald Trump se již úspěšně snaží prolomit blokádu, kterou vytvořil zastaralý a překombinovaný styl politiky. Doufejme, že je první z řady politiků, kteří se soustředí na opravdu důležité problémy a použijí k jejich vyřešení účelná a účinná opatření.

Rozšířený esej pro DNES

Píše pan Petr Robejšek na Aktuálně.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 218 × | Prestiž Q1: 6,37

+7 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 2 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.
Tom-M

Přiznávám se dobrovolně a bez mučení, že si na Trumpa pořád nemůžu udělat jednoznačný názor.
Skoro jako by uměl každou větší událost "vykastrovat". Doufal jsem, že by mohl poslat ke dnu TPPA a NAFTA, ale zdá se, že dojde jen k nějakému přehodnocení těch smluv. Na druhou stranu tu máme celý ten syrský tyjátr s "Assad je zvíře". Skoro to vypadá jako nějaké divadýlko pro neokonzervativce. Pár prskavek a naše syrské představení skončilo. Mission accomplished, neocons! Zapomeňte na další Irák!
(tedy doufám)

Na rozdíl od jeho odpůrců ho nepovažuji za idiota, ale že by to byl politicky prohnaný génius, to se mi taky nějak nezdá...

PeTaX

Přiznám se, že já taky moc ne. Na jednu stranu jsem rád, že rozkopal bábovičky té klace Clinton-Obama, na straně druhé některá jeho opatření dost těžko chápu.
Je fakt, že je dost neřízená střela. A na straně druhé, že celá administrativa a soudy jsou zasviněny demokraty a leccos mu uštrikují za zády. (Včetně generálů, CIA a FBI.) Takže na celkové vyhodnocení jeho éry bych si zatím dal oddech. Dokud neskončí, účet bych nedělal. (Osobně se domnívám, že se to bude u amerických voličů - pokud to nejsou už fanatičtí sunfuckeři - odehrávat na ekonomických otázkách. Každý se koukne do peněženky až půjde k příštím volbám volitelů.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top