Štítky článku: •  

NE až TAK divoký „divoký“ Západ (1/3)

Vy chcete, aby tu byl divoký západ!? Aby každý mohl mít pistoli?! To ne, ani pistole, ani pepřáky, ani plynovky a ani nože!!! Pak už se vraždit nebude. Tak jako v Londýně!!! Mimochodem, Evropská komise chce, aby byla v ČR stejná situace jako v Británii. Zakázat lidem zbraně, aby bylo bezpečněji. A taky bezpečněji bude. Pro ty, co nedodržují zákony. [Michal Nosek]

Nárůst velikosti vlády v průběhu tohoto století přilákal pozornost mnoha vědců zajímajících se o vysvětlování tohoto nárůstu a navrhování řešení k jeho omezení. Výsledek lze vypozorovat v běžné literatuře, kde došlo k náhlému růstu zájmu o anarchii a její dopady na společenskou organizaci. Cíle literárních prací se různí: od poskytnutí pojmového rámce pro srovnání Leviathana a jeho opačného extrému, až po představení receptu fungování společnosti ve stavu anarchie.

Ale téměř všechny tyto práce se vyznačují jedním společným znakem: zabývají se teorií anarchie. Cílem této práce je odpoutat se od teoretického světa anarchie a věnovat se případové studii její aplikace. K dosažení tohoto úkolu nejprve prodiskutujeme, co je míněno „anarchokapitalismem“, a představíme několik hypotéz vztahujících se k původu společenské organizace. Tyto hypotézy budou poté testovány v kontextu nejranějšího osidlování amerického Západu. Ačkoliv raný Západ nebyl zcela anarchistický, věříme, že vláda jakožto instituce donucení chyběla po dostatečně dlouhou dobu na to, aby se dalo nahlédnout do fungování a životaschopnosti vlastnických práv při absenci formálního státu.

Druh smluv o poskytování „veřejných statků“ a vývoj západních „zákonů“ v období let 1830 až 1900 nám poskytnou údaje pro tuto případovou studii. Na Západ v tomto období se nahlíží jako na místo velikého chaosu s jen velmi malým respektem pro majetek nebo život. Náš výzkum naznačuje, že tomu tak nebylo; majetková práva byla chráněna a vládl veřejný pořádek. Soukromé spolky poskytovaly potřebný základ pro spořádanou společnost, ve které byl majetek chráněn a konflikty řešeny. Tyto agentury nevystupovaly jako vlády, jelikož neměly zákonný monopol na „udržování pořádku“. Brzy přišly na to, že „válčení“ je drahý způsob řešení svárů, z čehož vzešly levnější formy urovnání konfliktu (arbitráže, soudy atd.). Tato práce tedy tvrdí, že charakterizace amerického Západu jakožto chaosu je nesprávná.

Anarchie: Řád, nebo chaos?

Ačkoliv definice anarchie, kterou nám slovník nabízí jako první, je „stav bezvládí“, mnoho lidí věří, že třetí definice, „zmatek nebo chaos obecně“, je mnohem výstižnější, jelikož je nutným následkem definice první. Kdybychom se vážně chtěli zamyslet nad smysluplností existujících součástí dnešní vlády, političtí ekonomové by našli spoustu vládních činností, které by se měly zrušit. Nicméně odstraňování zbytečných vládních institucí by bylo stále složitější a poslední „veřejné statky“, se kterými bychom se zaobírali, by patrně byly činnosti určené k definování a zajištění vlastnických práv. Zvažte následující dvě kategorie reakcí na tento problém:

1) První školu označíme za „ústavní“ nebo školu „společenské smlouvy“. Pro tuto školu je důležitá otázka, „jak se práva ustavují a získávají respekt“? Jak vznikají „zákony“, které jsou všeobecně vnímány jako „legitimní“? Tento postoj nám nedovoluje „přeskočit“ celou řadu problémů, především pak těch, které se týkají definování lidských práv. Zde je společný postup brán jako potřebný krok při nastolování společenské smlouvy či ústavní smlouvy, kterážto tato práva specifikuje. Bylo-li by možné definovat práva dokonale, pak by jediná role státu spočívala v jejich ochraně, jelikož zákon upravující tuto ochranu je jediným veřejným statkem. Nebylo-li by možno práva dokonale definovat, nastupovala by aktivní role státu. Čím větší stupeň nemožnosti dokonalého definování soukromých práv, tím více bude společenská činnost vtažena do „nekonečného dilematu demokratické vlády“. Tím je otázka, „jak může vláda, jež je sama odrazem zájmů, vytvořit legitimní hranice těmto individuálním zájmům a přitom působila tak, aby společnost chránila a byla pro ni prospěšná?“ Smluvní řešení tohoto dilematu je vytvoření vlády vyššího zákona či ústavy, která specifikuje ochranářské a produktivní role vlády. Jelikož produktivní role, díky problému černého pasažéra, nutně vyžaduje donucení, bude vládě dán monopol na použití síly. Pokud by tomu tak nebylo, někteří jedinci by se rozhodli za služby, ze kterých jim plynou jejich zisky, neplatit.

2) Druhou školu můžeme označit jako „anarchokapitalistickou“ nebo „soukromě-majetkově anarchistickou“. Ve své extrémní podobě by tato škola zastávala odstranění všech forem kolektivní akce, jelikož všechny funkce vlády mohou být nahrazeny směnou vlastnických práv jednotlivců na trhu. V tomto systému by veškeré transakce byly dobrovolné, ledaže by ochrana osobních práv a vymahatelnost smluv vyžadovala použití síly. Základní otázka, která před touto školou stojí, je, jak může zákon a pořádek, které nutně vyžadují určité donucení, být nastolen, aniž by nakonec došlo k vytvoření monopolního poskytovatele těchto služeb — tedy k vytvoření vlády. Pokud se na trhu vynoří dominantní firma či seskupení, vznikne minimální stát tak, jak ho definoval Nozick, a vrátíme se zpět do světa „ústavní“ školy. Pohled zastánců anarchokapitalismu na to, jakým způsobem může trh zajistit ochranné služby, je shrnut takto:

Ziskový motiv zařídí, že se ti nejefektivnější poskytovatelé nejkvalitnějších smírčích řízení ocitnou na špici a neefektivní a úplatkářská policie svou pozici ztratí. Ve zkratce, trh je schopen poskytovat spravedlnost nejlevněji. Tvrzení, že tyto služby jsou „veřejným statkem“ a nemohou být prodávány jednotlivcům v různém množství, nenachází dle Rothbarda ve skutečnosti oporu ve faktech.

Z tohoto důvodu vkládají anarchokapitalisté víru do ziskově orientovaných podnikatelů. Věří, že najdou optimální velikost a typ ochranných služeb a že konkurence zabrání vytvoření monopolu vlády na poskytování těchto služeb.

Účelem této studie je prozkoumat v historickém kontextu některé z těchto důležitých otázek. Neplánujeme rozebírat problém startovní čáry, ale podíváme se na účinnost tržních struktur při vnitřním a vnějším udržení míru. Skutečně se zdá, že pro danou dobu a geografickou oblast, které zkoumáme, bylo rozdělení práv přijato buď kvůli všeobecnému souhlasu s některými základními zásadami přirozeného práva, nebo protože obyvatelstvo amerického Západu vzešlo ze společnosti, ve které byla určitá práva a zákony definovány a vynucovány. Takovéto startovní čáře se říká Schellingův bod, bod obecnosti, který existuje v myslích účastníků nějaké sociální situace. I při absenci jakéhokoliv donucovacího mechanismu většina členů západní společnosti souhlasila, že určitá práva pro získávání a používání majetku existovala. Tudíž když se zlatokop dohadoval, že nárok na místo je jeho, jelikož „tam byl první,“ měl tento nárok větší váhu, než kdyby si ho nárokoval jednoduše proto, že je mocnější. Poznání, kultura, etika a mnohé další vlivy dávají některým nárokům charakteristiku Schellingova bodu, ale jiným ne.

Jako základ pro formulování hypotéz o fungování anarchokapitalismu použijeme Machinery of Freedom Davida Friedmana, protože je to rozhodně neutopické dílo a podrobně vysvětluje v poměrně konkrétní formě skutečné mechanismy, podle kterých by systém nevládních bezpečnostních agentur fungoval. Hlavní tvrzení jsou:

  1. Anarchokapitalismus není chaos. Majetková práva budou chráněna a občanský pořádek bude zachován.
  2. Soukromé agentury budou uspokojivě vykonávat funkce nutné k zachování spořádané společnosti.
  3. Soukromé bezpečnostní agentury brzy zjistí, že „válčení“ je drahý způsob řešení svárů, a vzniknou tak levnější formy řešení sporů (arbitráže, soudy atd.).
  4. Pojem „spravedlnost“ není neměnný a je nutné jej objevit. Mezi jednotlivci se různí preference ohledně pravidel, s kterými chtějí žít, a cen, které jsou ochotni za taková pravidla platit. Tudíž mohou existovat výrazné rozdíly v pravidlech mezi různými společnostmi žijícími v anarchokapitalismu.
  5. Neexistují dostatečné úspory z rozsahu, a tedy nedojde k vytvoření „mafiánských“ firem, které by ovládly společnost.
  6. Konkurence mezi bezpečnostními agenturami a konkurenční rozhodování soudů budou bránit nežádoucímu chování. Spotřebitelé budou mít lepší informace, než kdyby byli ve státním systému, a použijí jich při ohodnocování kvality služeb těchto agentur.

Pokračování zítra

  1. díl
  2. díl
  3. díl
Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 356 × | Prestiž Q1: 6,05

+5 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top