Štítky článku: •  

NE až TAK divoký „divoký“ Západ (2/3)

Vy chcete, aby tu byl divoký západ!? Aby každý mohl mít pistoli?! To ne, ani pistole, ani pepřáky, ani plynovky a ani nože!!! Pak už se vraždit nebude. Tak jako v Londýně!!! Mimochodem, Evropská komise chce, aby byla v ČR stejná situace jako v Británii. Zakázat lidem zbraně, aby bylo bezpečněji. A taky bezpečněji bude. Pro ty, co nedodržují zákony. [Michal Nosek]

Příklady ze Západu

Dříve, než se podíváme na konkrétní příklady anarchokapitalistických institucí amerického Západu, je vhodné prověřit legendární charakteristiku „Divokého západu“. Potenciální chaos je hlavní výhradou vůči víře ve schopnost trhu vymáhat právo a zdá se, že mnoho příběhů z Divokého západu tento argument podporuje. Tyto příběhy popisují dobu, jež je charakterizována pistolovými souboji, krádežemi koní a obecným nerespektováním základních lidských práv. Smysl pro dramatičnost v literatuře a ostatních formách zábavy způsobil, že pozornost se věnovala zdánlivé disparitě mezi lidskou touhou po pořádku a přetrvávajícím chaosem.

Novější studie správnost takového nazírání zpochybňují. W. Eugene Hollon ve své knize Frontier Violence: Another Look vyslovil názor, že „západní hranice byla mnohem civilizovanější, klidnější a bezpečnější místo, než je nynější americká společnost.“ Legenda „Divokého západu“ žije navzdory poznatkům Roberta Dykstra, z nichž plyne, že v pěti hlavních dobytkářských městech (Abilene, Ellsworth, Wichita, Dodge City a Caldwell) bylo v letech 1870 až 1885 nahlášeno pouze 45 vražd — v průměru 1,5 na sezónu obchodu s dobytkem.

V Albilene, pravděpodobně jednom z nejdivočejších dobytkářských měst, „nebyl v letech 1869 nebo 1870 nikdo zabit. Ve skutečnosti nebyl zabit nikdo až do příchodu strážců zákona, zaměstnaných, aby zabránili zabíjení.“ Pouze ve dvou městech, Ellsworth v roce 1873 a Dodge City v roce 1876 bylo zaznamenáno pět vražd za rok. Frank Prassel vyvozuje ve své knize s podtitulem „Odkaz práva a řádu“, že „pokud můžeme z předchozích kriminálních statistik učinit nějaký závěr, potom jím musí být, že Západ nezanechal v porovnání s ostatními regiony země žádné výrazné dědictví násilí vůči osobám.“

Mimo jiné, i kdyby ukazatele zločinnosti byly bývaly vyšší, měli bychom mít na zřeteli, že preference pro řád se v průběhu času a mezi lidmi mohou lišit. Tvrzení, že Západ byl „bezzákonnější“ než naše současná společnost, říká velmi málo, ledaže by bylo dostupné nějaké měřítko „poptávky po zákonech a řádu“.

„Ačkoli se nám může jevit, že západní společnost se vyznačovala velkou měrou porušování formálního práva, někdy to lépe odráží společenské zvyky v konfliktu s povrchností a tehdy neznámými normami.“ Civilní stráže, jež vznikly v mnoha těžebních městech na Západě, jsou výborným příkladem tohoto konfliktu. Ve většině případů tyto hlídky vznikly až po ustavení civilní vlády. Dokázaly užitečnost konkurence v případech, kde vláda byla neefektivní, jako v případě San Francisca v 50. letech 19. století, nebo tam, kde se vláda stala působištěm zločinců využívajících právní monopol donucení k dosažení vlastních cílů, jako ve Virginia City v Teritoriu Montana v 60. letech.

Násilí se nicméně ani v těchto případech nestalo standardním modus operandi. Když byl v roce 1856 znovuustaven civilní výbor San Francisca, „zůstala tato skupina v akci po tři měsíce a počet jejích členů vzrostl na osm tisíc. V tomto období se v San Franciscu udály pouze dvě vraždy v porovnání s více než stovkou v průběhu šesti měsíců před ustavením výboru.“

Pro porozumění způsobu, jakým byly právo a řád zajišťovány na americkém Západě, se nyní zaměříme na čtyři příklady institucí, jež charakterizují anarchokapitalismus. Tyto případové studie pozemkových klubů, dobytkářských asociací, dolů a vlakových družin poskytují podporu výše zmíněným hypotézám a naznačují, že soukromá práva byla zajištěna a že nevládl chaos.

a. Pozemkové kluby

Pro pionýrské osadníky, kteří často zabírali veřejná území, ještě než byla federální vládou registrována či uvolněna k prodeji, bylo definování a zajištění vlastnických práv na pozemcích, k nimž vztahovali své nároky, vždy problémem. „Tito průkopničtí či hraniční usedlíci (sami si říkali squateři) se nacházeli za hranicemi ústavní moci. Žádné nařízení Kongresu nechránilo jejich právo na nároky, jež si činili, a zlepšení, jichž dosáhli. Podle práva se provinili; ve skutečnosti to však byli čestní farmáři.“

Výsledkem bylo zformování „mimoprávních“ organizací na ochranu a spravedlnost. Tyto takzvané pozemkové kluby či asociace žadatelů se nacházely po celém středozápadě a Iowě a byla jim věnována široká pozornost. Benjamin F. Shambaugh radí, abychom se na tyto kluby dívali „jako na ilustraci hraniční mimoprávní, mimoústavní politické organizace, ve které se odrážejí jisté principy amerického života a charakteru.“

Podle Fredericka Jacksona Turnera představují tyto asociace squaterů skvělý příklad „schopnosti nově příchozích pionýrů spojit se pro společný cíl bez zásahu vládních institucí…“ Každá asociace žadatelů přijala svůj vlastní statut, byli zvoleni úředníci pro fungování organizace, ustavena pravidla pro řešení sporů a určeny procedury pro registraci a ochranu nároků.

Statut Asociace žadatelů Johnson County v Iowě nabízí jeden ze záznamů fungování klubů. Kromě předsedy, místopředsedy, výkonného úředníka a zapisovatele statut stanovil volbu sedmi soudců, z nichž minimálně pět mohlo sestavit soud pro řešení sporů, a volbu dvou maršálů oprávněných vynucovat pravidla asociace. Statut specifikoval, jakou procedurou budou vlastnická práva vůči půdě definována, a proceduru arbitráže sporů o nároky. Soudní poplatky byly používány na hrazení nákladů arbitráže.

To, že statuty, stanovy a rozhodnutí všech pozemkových klubů nebyly stejné, naznačuje, že preference byly mezi squatery různé a že existovaly alternativní formy zajištění ochrany a spravedlnosti. Nejběžnější ospravedlnění pozemkových klubů bylo následující: „Poněvadž se v západních státech, jakmile byl vládou zhašen nárok indiánů na veřejné plochy, stalo zvykem občanů Spojených států usadit se zde a sanovat půdu, byla sanace a nárok až do výše 320 akrů respektován jak občany, tak Iowskými zákony…“ Tyto dobrovolné, mimoprávní asociace poskytovaly ochranu a spravedlnost bez zřejmého násilí a vytvořily pravidla konzistentní s preferencemi, cíli a nadáním účastníků.

b. Dobytkářské asociace

Prvotní ustavování dobytčích ohrad způsobovalo pouze málo majetkových problémů. S tím, jak se půda stávala vzácnější, se nicméně vyvinuly soukromé, dobrovolné vynucovací mechanismy. Zpočátku „bylo dost místa pro všechny, když dobytkář opustil údolí nebo se přesunul přes řečiště a nenašel tam dobytek, tak hledal ranč jinde.“

Nicméně „již v roce 1868, dva roky po prvním obsazení, se malé skupiny vlastníků organizovaly v ochranných asociacích a najímaly vyhledávače dobytka.“ Podobně jako pozemkové kluby si i dobytkářské asociace vytvářely svá formální pravidla řízení skupiny, nicméně jejich nástroje vynucování soukromých práv byly často násilnější než obchodní sankce aplikované pozemkovými kluby. Tyto soukromé bezpečnostní agentury byly poměrně čistou tržní odpovědí na poptávku po vynucování práv.

Speciální pistolníci — profesionální vrazi — měli na západní hranici ekonomický prostor. Objevovali se všude tam, kde byly potíže… Jako každý podnikatel sloužili té straně, která přišla s první nebo nejlepší nabídkou…

Proč, jak a kdy se spojil s dobytkáři v okolí Fort Maginnis, namísto se zloději, je nerozlousknutelný oříšek, nicméně Bill se stal prvním hledačem dobytka v Montaně. Svědectví z té doby se však shodují, že jeho volba nebyla diktována etikou, ale výhledem na kompenzaci. Ať tak či onak, stal se nájemným ochráncem majetkových práv, a plnil své úkoly — včetně popravy dopadených — dokonale a včas.

Tržní vynucovací agentury v dobytkářských oblastech byly odlišné od moderních soukromých bezpečnostních agentur: jejich dřívější verze věnovaly evidentně mnohem více času vynucování svých práv, spíše než že by sloužily jednoduše jako rozšíření vládní policejní síly.

Pokračování zítra

  1. díl
  2. díl
  3. díl
Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 265 × | Prestiž Q1: 5,77

+5 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top