Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 4 min.

Demokratický deficit EU se nezmenšuje… spíše roste

Za demokratický deficit EU se obvykle pokládá nedemokratičnost institucí, které jsou ve své podstatě exekutivní — Komise je orgánem jmenovaným a Rada se skládá z členů vlád členských států.

Jediný orgán, jejž by bylo možno označit za demokratický v potřebném slova smyslu, je Evropský parlament, kde ovšem zase narážíme na to, že neexistuje nic jako „evropský národ“.

Ve svém příspěvku chci ale psát o něčem jiném — o vzrůstající snaze těchto orgánů EU ovládat a kontrolovat veřejné mínění a názory, které se objevují nejen na sociálních sítích.

Ruku v ruce s tím jsou požadavky o vymazání „nevhodného obsahu“, pokud je někým takto označen.

Je pro mne naprostým šokem, že s „nějakou“ kontrolou obsahu (nejen) Facebooku souhlasí i řada našich dnešních politiků. Zřejmě zapomněli na nedávnou dobu cenzury a, což je daleko horší, evidentně neznají nebo znát nechtějí obsah naší ústavy, konkrétně listiny práv a svobod, konkrétně článku 17, který v bodě 2 uvádí:

„(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu“.

Jistě, podle bodu 4 téhož článku je uvedeno, že toto právo lze v některých případech omezit zákonem, což ovšem zároveň říká, že proti jakémukoliv omezení se lze bránit, a o jeho platnosti či neplatnosti může rozhodnout pouze soud.

Docela by mne zajímalo, jak bude něco takového probíhat v případě tzv. „fake news“ — kdo je bude definovat, posuzovat a kdo a jak se stane „pověřenou osobou“. Tedy ve své podstatě cenzorem. A jaká bude možnost se proti takovému rozhodnutí bránit.

O něco takového se nyní v širokém rozsahu pokouší EK, která nedávno „v rámci boje proti falešným zprávám na internetu navrhla vytvoření unijního kodexu pro nakládání s dezinformacemi. Chce také podpořit vznik evropské sítě nezávislých ověřovatelů zpráv a podniknout kroky, které mají povzbudit kvalitní žurnalistiku a šířit mediální gramotnost“.

Přeloženo do jazyka českého, EK se rozhodla, že si přisvojí „patent na pravdu“ a vytvoří síť hodnotitelů této pravdy. Jak to bude s nezávislostí „ověřovatelů“ není snad třeba uvádět. Máme s tím své zkušenosti.

To je ale nicméně jen první krok. Pro ty, co nebudou šířit jedinou správnou pravdu jaksi po dobrém, má komise v záloze další opatření „Budeme pozorně monitorovat pokrok, a pokud se ukáže, že výsledky jsou neuspokojivé, do prosince navrhneme další kroky, včetně opatření regulačního charakteru,“ uvedla komisařka Marija Gabrielová.

Prostě pokud si někdo dovolí psát něco jiného, než co se líbí EK, bude řádně „zregulován“. Opět nic nového.

Komise přitom nezapomíná ani na mládež „Komise chce rovněž podpořit zvyšování mediální gramotnosti, a tím i kritický přístup k internetovému obsahu. Například školy mají v tomto směru dostat vzdělávací materiály“.

A, dodal bych, běda tomu, kdo nebude vyučovat tu jedinou správnou a povolenou pravdu. I to tu už několikrát bylo.

Bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo k pláči.

K pláči proto, že se zase vracíme tam, odkud jsme si před třiceti lety mysleli, že natrvalo odcházíme. Z režimu, který měl tu svojí jedinou „správnou pravdu“ a prosazoval ji pomocí kontroly medií, cenzury nepohodlných názorů a sankcí vůči těm, co si dovolili nesouhlasit.

A že zase nezbude, než své děti učit, že to, co je pravda se dozví jen doma… a že na veřejnosti není moc rozumné o tom mluvit. Ještě jsme to nezapomněli…

A proč je to k smíchu?

Protože si ještě velice dobře pamatujeme, že něco takového nikdy nefungovalo a fungovat nebude.

Protože systém, který se pokouší násilím formovat a kontrolovat názory svých občanů, je špatný. Protože kdyby byl dobrý a jednal ku prospěchu svých občanů, nic takového by neměl zapotřebí a jeho představitelům by občané věřili bez nutnosti kontrolovat média a zavádět cenzory (no, tedy posuzovatele).

Ze širšího hlediska bych ještě uvedl dvě, docela podstatné okolnosti.

V loňském roce nejvyšší soud USA odmítl jakékoliv omezování svobody slova pod záminkou „hate speech“ jako zcela neústavní. Psát a říkat tedy mohou občané USA, co chtějí… občané řady zemí EU, včetně ČR, bohužel ne. V našem případě si nicméně dovolím předpokládat, že to omezení tam tvůrci listiny „Práv a svobod“ vložili jen pro zcela výjimečné případy a že tak bude i nadále využíváno… alespoň doufám.

Dále pak je známo, že snaha o kontrolu názorů a o prosazování jediné „správné pravdy“ je jednou z charakteristik nedemokratických režimů, či minimálně režimů, které se od demokracie vzdalují.

Např. Robert Dahl ve své práci „Demokracie a její kritici“ používá čtyři základní kritéria pro rozlišení demokratických a nedemokratických systémů:

  1. svobodné a spravedlivé volby
  2. svoboda organizací
  3. svoboda projevu
  4. existence alternativních zdrojů informací.

To, že současná EK má prokazatelně problém s body c) a d) je myslím dost varující. A je jasné, že to ke snížení „Demokratického deficitu EU“ nepřispívá… spíše naopak.

Proto očekávám, že se proti něčemu takovému postaví naši zastupitelé a zástupci v ČR i EU jako „jedna žena a jeden muž“. Ostatně jejich hlasování a projevy (nejen) v této věci budou občané jistě bedlivě sledovat….

Publikoval pan RNDr. Tomáš Vaněk na vanektomas.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 177 × | Prestiž Q1: 8,02

+12 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Demokratický deficit EU se nezmenšuje… spíše roste

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top