Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 5 min.

Trump rozkopal EU bábovičky

„Jaderná dohoda“ s Íránem, kterou nyní Donald Trump fakticky vypověděl, má v Bruselu početný klub zastánců. Patří mezi ně francouzský prezident Macron, německá kancléřka Angela Merkel nebo vysoká představitelka Unie pro zahraniční politiku Federica Mogherini.

Kromě tradičních argumentů ale existuje i jeden naprosto reálný: Airbus, Siemens či Mercedes-Benz mohou kvůli Trumpovu znovuzavedení sankcí přijít na domluvených kontraktech o miliardy eur.

Nejčastějším veřejně vznášeným argumentem zastánců úmluvy s Íránem je, že dohody se mají dodržovat; dalším, že existuje-li aspoň nějaká naděje odradit Íránce od vývoje jaderných zbraní, stojí za to ji využít; a konečně mají námitky z hlediska politické dynamiky na světové scéně. EU sama sebe vnímá jako mocnost, byť měkkou (soft power) a jako taková se i „prodává“ svým členům: blok, který dokáže účinně zaštítit zájmy malých evropských zemí proti obrům jako je USA, Čína nebo Rusko. V takové situaci samozřejmě nemůže jen tak poslechnout instrukce z Washingtonu a neklást jim odpor.

Ve hře je však rovněž skutečnost, která není veřejně tak dobře „prodejná“, ale o to naléhavější. Evropské průmyslové země se po ukončení sankcí roku 2015 přímo vrhly na příležitost uzavřít v Íránu ekonomické kontrakty v miliardách eur. Nové zavedení sankcí tedy bude pro řadu podniků v EU představovat citelné ztráty. Dá se totiž očekávat, že Trumpova administrativa bude plnění sankcí vynucovat nejen po amerických společnostech, ale i po společnostech cizozemských, které na americkém trhu působí, a to v podobě vysokých pokut. Pro některé velké značky představuje tato vyhlídka opravdovou noční můru.

Škoda, ČKD či Zbrojovka Brno

Írán, podobně jako další ropné státy, nemá dostatečnou průmyslovou základnu k tomu, aby si svůj rozvoj dokázal zajistit vlastními silami. Náhradním řešením je pozvat do země odborníky z ciziny a využít jejich know-how výměnou za petrodolary; obě strany jsou spokojeny, protože různými právními kličkami lze dosáhnout toho, že výdělek cizinců nepodléhá zdanění ani na místě, ani doma.

Tento vzorec platil v Íránu už před druhou světovou válkou, kdy země byla ještě císařstvím a na trůně seděl šáh. Mezi významné průmyslové dodavatele patřilo i Československo. Škodovy závody vystavěly v tehdejší Persii několik cukrovarů. Rovněž ČKD a Zbrojovka Brno dodávaly do Íránu strojírenské vybavení a vojenský materiál pro íránskou armádu.

Průmyslová a dopravní infrastruktura Íránu byla v roce 2015 po devíti letech sankcí v dosti špatném stavu a evropské podniky se na nový trh velmi těšily. Hned po uvolnění bariér nastal překotný závod o íránské zakázky, nikoliv nepodobný velkému výprodeji v Kauflandu; stejně jako v tom Kauflandu, i on měl svoje nedůstojné stránky.

Principy vs. peníze

Asi nejhoršího faux pas se dopustila italská vláda pod vedením tehdejšího premiéra Mattea Renziho, když před návštěvou íránského prezidenta Rúháního nechala zahalit všechny nahé sochy v muzeu, kde probíhalo jednání. Na Renziho hlavu se snesla bouře kritiky ze všech stran. Je však také potřeba říci, že Itálie se v době námluv s Íránem nacházela již 16 let ve stavu dusivé hospodářské stagnace, rostoucího zadlužení a vysoké nezaměstnanosti mládeže, a tudíž nějaké zakázky opravdu zoufale potřebovala.

O něco hůře se vysvětlovala podobná epizoda z února 2017, kdy švédská ministryně obchodu přivezla do Teheránu početný vyjednávací tým a všechny ženy v něm se poctivě zahalily šátkem. Povinnost nošení šátku přitom pro oficiální zahraniční návštěvy neplatí a švédská vláda sama sebe prohlašuje za první feministickou vládu světa. Fotograficky zachycená ochota podřídit principy penězům zaujala celý svět. Rovněž proto, že hospodářsky zdravé Švédsko to, na rozdíl od chudnoucí Itálie, nemělo vysloveně zapotřebí.

svedky-v-iranu.jpg (45,614 kiB)
Švédská ministryně obchodu přivezla do Teheránu početný vyjednávací tým, všechny ženy se poctivě zahalily šátkem.

Ačkoliv evropské představy o rozsahu íránských investic nakonec nedosáhly původních horečnatých výšin, vznikly během let 2015–2018 přeci jen nějaké obchodní vazby. K velkým kontraktům došlo například v oblasti letectví. Státní aerolinie Iran Air mají velmi zastaralou flotilu letadel a po zrušení sankcí sjednaly u amerického Boeingu a evropského Airbusu obří dodávky. V případě Boeingu šlo o 110 a Airbusu o 118 strojů.

Není vcelku pochyb, že americká vláda Boeingu jeho ztrátu vynahradí jinými investicemi (například neuvěřitelně drahým vývojem kosmického systému SLS). Francouzi jsou na tom hůře, zadlužení státu je vysoké a prezident Macron se snaží hospodářství spíše liberalizovat. Ztráta miliardového kontraktu v Íránu může ale Airbus dostat do vážných potíží a případná pokuta od amerických úřadů také. Trumpova administrativa není známa zrovna tím, že by k zahraničním konkurentům amerických firem přistupovala v rukavičkách.

Airbus není jediným evropským velepodnikem, jehož kontrakty jsou aktuálně ohroženy. Francouzská společnost Total se podílí na průzkumu íránských nalezišť zemního plynu. Zavázala se investovat v oblasti miliardu eur, devadesát milionů již vynaložila, a nyní jí hrozí, že její podíl na íránském obchodě propadne ve prospěch čínského partnera CNPC.

Kompenzace pro kapitány průmyslu

Německý Siemens má v Íránu obnovit tamní železniční síť a dodat kolejová vozidla (padesát lokomotiv a 3000 vagonů) za zhruba 2 miliardy eur. Jiná německá firma, Daimler, otevřela v Íránu své zastoupení pro prodej nákladních automobilů a staví v zemi továrnu pro výrobu vozidel Mercedes-Benz. Další německé firmy se podílely na obnově elektrické sítě, dodávkách stavebního materiálu a strojírenského vybavení.

Roztrhnout nyní všechny tyto svazky bude EU bolet. Ne zase tolik, jak se svého času domnívala. Zkorumpovaná a nefunkční byrokracie íránského státu totiž nebyla schopna realizovat ani zdaleka takové množství kontraktů, o jakých se v letech 2015–2017 optimisticky mluvilo, a dokonce i uzavřené kontrakty se táhnou déle, než by měly. Přesto však jde o miliardy, jejichž absence se na rozvahách velkých společností projeví.

Hněv evropských politiků na Donalda Trumpa tak má jeden důvod navíc: vyhlídku, že neuskutečněné obchody s Íránem budou muset kapitánům svého průmyslu kompenzovat jiným způsobem a za jiné peníze. Nejspíš na dluh nebo na účet daňového poplatníka, což je poslední dobou ještě méně populární než dřív.

Psal pan Marian Kechlibar pro Zdroj.cz


Pozn. red.: Ovšem, do kontextu bychom, kromě čistě ekonomické otázky, měli zasadit i to, že Írán je otevřeným nepřítelem Izraele a podporuje nejen finančně palestinskou teroristickou organizaci Hamás (teď zrovna Izraelem rasantně vytrestanou), a to, že i Evropská unie se netají podporou Palestinců a vystupuje protiizraelsky. Není to tak jednoduché a Trumpovy kroky nelze vytrhávat z jiných souvislostí.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 282 × | Prestiž Q1: 10,88

+19 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Trump rozkopal EU bábovičky

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

top