Dítko však musí do školy a tady narazí – na dalších 25 svobodně vychovávaných dětí, z nichž jedno každé si myslí to samé – že svět se řídí podle něj! Záhy všichni zjistí, že svět je zlej a idea nefunguje. Robě dosud přesvědčené, že např. restaurace je místo k hraní na honěnou a cvičení zdatnosti ve skoku na židle, s úžasem shledá, že je po něm požadováno, aby ve třídě toto nečinilo. A naopak činilo věci nemilé, jako je matematika!

Leč svobodný duch nedá se tak snadno ujařmit a dítko se vzepře, podporováno matičkou, tatíčkem a babičky se rády přidají. Přesvědčeni, že jejich Pepíček je darem božím veškerému lidstvu, opakují to doma tak často, že Pepíček uvěří.

Podle výzkumu vědců z Amsterodamské university narůstá počet dětí, které k sobě chovají patologický obdiv. A malý narcis pak vyžaduje pro sebe zvláštní zacházení a ohledy… a zákonitě opět narazí.

Dítko dále roste a do života se mu začínají plést hlasatelé moderní výchovy, jejichž některé nápady se jim už podařilo uzákonit. A tak vznikají další a další problémy:

• když se děti do 18 let nesmí moc učit, aby se u toho bavily,
• když nesmí mít moc úkolů, aby se neunavily,
• když nesmí moc cvičit, aby z něčeho nespadly,
• když nesmí nic vyrábět, aby se u toho nezranily,
• když nesmí vypomáhat, aby někdo nezneužil dětskou práci…

Za posledních 20 let nám ten problém jaksi nakynul a rozkošatěl. První narcisové už dospěli. O odpovědnosti jim nikdy nikdo nevyprávěl a tak nevědí, co to je. Vědí, že jsou nejlepší, ale stejně dobře vědí, že venku s tím už mockrát narazili. A tak jsou raději doma. Nikdo po nich nikdy nic nechtěl a tak jsou toho názoru, že by tomu mělo tak být i nadále. Čerstvě zletilý mladý moderní jinoch pouze požaduje peníze a služby. Dostane-li se mu toho v hojné míře, je spokojen, zasedne k počítači a usoudí, že svět je v pořádku a není třeba dospět.

Pozn. redakce: původní text autorky prošel jazykovou korekturou i formální textovou úpravou.

Zdroj: Zuzana Chlumská