Štítky článku: •  

Sousedův teleport omezuje mou svobodu!

Díky neustálému (technologickému) pokroku mají dnešní chudí přístup ke spoustě věcí, které si nemohli dovolit včerejší bohatí; cítí se však omezováni tím, že možnosti současných bohatých jsou širší, takže volají po přerozdělování. Právě přerozdělování však brzdí ten pokrok!

Občas se setkávám s názorem, že před rokem 1989 jsme sice nesměli vycestovat, ale od dnešní situace se to zas tolik neliší, jelikož ač teď můžeme, nemáme za co; a zcela běžně lze narazit na trochu slabší výrok, že i když je kapitalismus efektivní, dává veškeré výhody pouze bohatým, protože svobodu chudých omezují jejich špatné finanční možnosti. Ne že bych snad rozporoval větší možnosti bohatých lidí oproti chudším, čehož jsme mimochodem svědky v každé době a za každého režimu; rád bych však rozebral právě tu údajnou nesvobodu chudých.

V rámci boje s chudobou vedeného různými organizacemi občas padne otázka, proč jsou vlastně lidé chudí a kde se chudoba bere. Dle mého názoru vůbec nedává smysl se takto ptát, neboť chudoba je výchozím stavem; byla tu vždy, dávno před civilizačními výdobytky, takže se nikde nebere, ona prostě tu je, dokud někdo něco neudělá. Správná otázka zní: „Kde se bere bohatství?“ A odpověď není až tak složitá; bohatství pramení z práce, specializace (dělby práce), dobrovolné směny, úspor, investic — zkrátka za bohatstvím stojí kapitalismus.

Bohatství samozřejmě nevzniká všude stejným tempem, takže někteří lidé jsou přirozeně bohatší než jiní, což platí i pro celé společnosti. Dochází k takzvanému „rozevírání nůžek“, které je typicky vnímáno jako něco negativního. Kde je však příčina tohoto jevu? Troufám si tvrdit, že se jedná o naprosto přirozený důsledek bohatnutí společnosti, které probíhá tak, že někdo dodá masám lidí něco, co chtějí, sám na tom pohádkově zbohatne a mírně zvýší životní úroveň všech svých zákazníků. Představme si třeba prvního masového výrobce ledniček: Spoustě domácností trochu zlepšil život, sám sobě hrozně moc.

Představa, že „rozevírání nůžek“ probíhá způsobem, že bohatí na volném trhu bohatnou na úkor chudých, je absolutně scestná; trh není hra s nulovým součtem. Díváme-li se jen na relativní bohatství, může se zdát, že bohatí bohatnou a chudí chudnou; ve skutečnosti však bohatí prostě jen bohatnou rychleji a chudí pomaleji, což je průvodním jevem bohatnutí společnosti jako takového.

Kdykoliv se někomu podaří přijít s něčím, co miliony či miliardy lidí doopravdy ocení, takže jsou za to ochotni zaplatit, naprosto zákonitě vzniká nerovnost. A bojujeme-li proti tomu, aby někteří lidé na volném trhu pohádkově zbohatli, pak bohužel zároveň bojujeme i proti tomu, aby zbohatla i spousta jejich zákazníků, takže poškozujeme celou společnost. Nemluvě o tom, že mezi bohatými a chudými je v současnosti daleko větší fluktuace než kdy v historii; nikdy nebohatlo tolik chudých jako v kapitalismu.

Přesto však kolem sebe v každodenní realitě vidíme na jedné straně bohaté, kteří si mohou dovolit téměř cokoliv, a na straně druhé chudé, jejichž možnosti jsou oproti boháčům mizivé. Je svoboda těch chudáků omezena? Já tvrdím, že nikoliv. Nemám-li peníze na skvělou dovolenou, kvalitní vzdělání, dobré bydlení či drahou operaci, nejsem nesvobodný jen proto, že můj soused na to náhodou peníze má. Ostatně jaký je rozdíl v tom, jestli nějakou možnost nemám kvůli penězům nebo proto, že technologický vývoj ještě není dost daleko? Proč to v jednom případě všichni chápeme jako danost a nikdo se necítí omezen na svobodě kvůli vynálezům, které budou mít lidé za sto let, ale tolik z nás to odmítá pochopit v případě druhém?

Když teď nebudu mít dost peněz na kvalitní kloubní implantát, mnoho lidí řekne, že jsem holt méně svobodný kvůli svým majetkovým poměrům, které mě omezují, protože jiní si ten implantát dovolit mohou. Prakticky nikoho by ale nenapadlo mluvit o omezení mé svobody v době, kdy daný implantát prostě ještě nikdo nevynalezl. Mnozí tvrdí, že když dnes nemohu vycestovat do Ameriky, je má svoboda cestovat omezena nedostatkem kapitálu; kdo by ale před stovkami let, když se z Evropy do Ameriky cestovat vůbec nedalo, vůbec mluvil o omezení mé svobody?[1]

Proč je teď „nesvobodný“ ten, kdo žije z ruky do pusy a nemůže si dovolit víc než uspokojení základních potřeb? A proč nebyl nesvobodný relativně bohatý člověk v dávné minulosti, ačkoliv si toho nemohl dovolit o mnoho více a musel bojovat o své přežití? Proč dnes vnímáme jako nesvobodu a hrozné omezení, když někdo nemá na to, aby si zaplatil kvalitní plombu, když ve středověku neexistovaly plomby vůbec žádné, rovnou se trhaly zuby a těžko to kdo považuje za nesvobodu? Je vážně něco omezením mé svobody jen proto, že to nemohu mít, ale soused ano? Protože když to pouze nemohu mít (a nikdo jiný také ne), lidé se nad tím nepozastavují a prostě to akceptují.

Představme si, že za nějaký čas někdo vynalezne teleport; lidé začnou pomalu opouštět konvenční cestování auty či letadly a budou se přemisťovat z místa na místo v nulovém čase. Zpočátku to však bude drahé, záležitost spíše pro bohaté. A já bych se klidně vsadil, že pokud tou dobou nebudeme už žít v anarchokapitalismu nebo něčem podobném, objeví se najednou celá řada lidí, kteří se budou cítit hrozně omezeni tím, že si nemohou dovolit teleportaci! Dokud teleporty neměl nikdo, nikoho ani nenapadlo cítit se krácen na svých právech, ale jakmile existují a někdo je má, dotyční automaticky vnímají jako nespravedlnost, že oni ne.

Díky neustálému (technologickému) pokroku mají dnešní chudí přístup ke spoustě věcí, které si nemohli dovolit včerejší bohatí; cítí se však omezováni tím, že možnosti současných bohatých jsou širší, takže volají po přerozdělování. Právě přerozdělování však brzdí ten pokrok, takže místo abychom chvíli počkali, než se všechny výdobytky dostanou k chudým přirozenou cestou (a bohatí objeví zas nové, které se za nějaký čas rozšíří), sebereme je bohatým, čímž poškodíme nejen je (a v konečném důsledku i příjemce těch dávek), ale také navíc zbrzdíme celkové bohatnutí společnosti, v důsledku čehož musí více lidí stále setrvávat v bídě.

Mises.cz: 9. června 2018, Urza


[1] Pozn. red.: Tím spouštěcím klíčem je samozřejmě lidská závist a velmi extenzivně vykládaná Listina práv a svobod. A vědomí, že stát je dnes charakterizován neúctou k soukromému vlastnictví a je zneužíván kolektivisty k masivnímu přerozdělování. (PS: kdybych ten článek nejprve dočetl, mohl jsem si tu poznámku pod čarou vcelku odpustit.)

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 211 × | Prestiž Q1: 8,21

+13 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 1 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.
quido

Milá Medvědice, velmi si tě vážím za anarchokapitalistickou příručku a vůbec za vysvětlení opravdové liberality. Ale tady jsi provedl logický kotrmelec a pak vyvodil špatné závěry. Pro každého jednotlivce jsou tři skupiny statků: A) dostupné a ví o nich, B) dostupné ale neví o nich a pak ty C) nedostupné. Touhu získat může vyvolat skupina A nebo C. U skupiny C je pak třeba rozlišit důvod nedostupnosti toho kterého statku. Pokud daná věc ještě nebyla sestrojena (teleport), lze po ní sice toužit, nicméně rozumný jedinec na uspokojení této touhy nebude plýtvat prostředky. Problém představují již existující statky, které jsou danému jedinci nedostupné z ekonomických důvodů. Čím je takovýto statek rozšířenější, tím je větší touha více jedinců jej získat - přičemž jde o statek, který je natolik rozšířený (obsáhlý), že je považován za přirozenou a samozřejmou součást života společnosti. Tak např. let turisty do vesmíru je uskutečnitelný, ale je tak málo rozšířený, že se najde jen málo jedinců, kteří by jej považovali za součást svého běžného života. Naopak mobil, doprava, zdravotnictví, dovolená, vodovod apod. jsou tady v Evropě tak rozšířené, že je většina jedinců za běžnou součást života považuje. A právem, jde o dosažené stupně tebou zmiňovaného bohatnutí celé společnosti. Pak se ale také právem zlobí, když se získání těchto statků najednou pro ně stane nedostupným, zejména proto, že nemají dost prostředků. Lidská mysl totiž nerozlišuje zbytnost/nezbytnost nebo sílu nutnosti u těch věcí, které považuje za samozřejmé. Jen se velmi brání stavu, když je dostupnost "samozřejmosti" citelně omezena. V našich hlavách je dýchání na stejné úrovni jako mobilování, ačkoliv bez prvého přežijeme jen pár minut a bez druhého třeba celý život.
Milá Medvědice, v ekonomice jsi excellentní, ale v psychologii a sociologii to chce přidat ;-) Lidé se nechovají racionálně a je bláhové si myslet, že někdy budou - to už by nebyli lidmi :-)

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top