Štítky článku: •  

Soudruh Husák by byl na naše studenty humanitních oborů pyšný

Závěry XIV. sjezdu KSČ z roku 1971 v oblasti školství plníme. Soudruh Husák tehdy radil, abychom postupovali obezřetně a uvážlivě. A to se nám podařilo.

Absolventů humanitních oborů sice máme víc, než by nechala příroda bez umělého zásahu člověka přežít, zato jsou ovšem konečně dostatečně ideově ukotvení, což lze snadno vyčíst z jejich veřejných projevů na různá aktuální politická, společenská, kulturní a ekonomická témata. V kombinaci s tzv. neziskovými organizacemi excelují například v oblastech environmentalismu, feminismu, genderu, nebo multikulturalismu. Po čuchu pak poznají všechny požírače žab, bijce motýlů, šovinisty, rasisty, xenofoby a jinou společenskou škodnou.

Devalvace vysokoškolského vzdělání a stále horší uplatnění mladých lidí po studiu není zdaleka jen náš problém. Rozvoj humanitních oborů na většině starého kontinentu jde ruku v ruce s přetrvávajícím socialistickým školstvím, jehož hlavní úlohou je vymezit mantinely a držet uzdu už od mládí. Jedním z důsledků je následná neuplatnitelnost absolventů. Nejnověji proto přišla Evropská komise s návrhem, aby z prostředků Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí byla již letos uvolněna jedna miliarda eur. Prý by díky tomu mohlo až 650 000 z nich získat rychleji práci. „Mladí lidé v Evropě potřebují zaměstnání a potřebují je hned. Nemůžeme akceptovat skutečnost, že v současné době více než každý pátý mladý člověk nemůže nalézt uplatnění na trhu práce,“ říká Marianne Thyssenová, komisařka pro zaměstnanost, sociální věci, dovednosti a pracovní mobilitu. V Řecku či Španělsku je to dokonce každý druhý, v Portugalsku nebo Itálii každý třetí. Ani nevím proč, ale vzpomněl jsem si v souvislosti s navrhovaným opatřením soudruhů z Bruselu na slavnou hlášku „jedeme zkratkou pánové, je to sice dál, ale zato horší cesta“.

Pokud se člověk nepoučí z historie, je odsouzen ji opakovat. Současně s tím sice zní heslo o matce moudrosti v podobě opakování téměř jako kvadratura kruhu, ale pojďme do toho. Vynechme EU a zaměřme se jen na náš stát.

„Socialistický výchovně vzdělávací systém, který se má v naší socialistické zemi v údobí vědeckotechnické revoluce a v podmínkách třídně rozděleného světa rozvíjet, vychází z cíle komunistické výchovy a je v předložených podkladech charakterizován jako systém celoživotní výchovy a vzdělávání socialistického člověka. Jednou z důležitých funkcí tohoto systému je utvářet člověka tak, aby měl trvalý zájem o své vzdělávání, o svůj vlastní růst – a to v souladu s úsilím o poznání světa a rozvíjení socialistické společnosti – a aby byl na toto úsilí všestranně připravován. Jestliže konfrontujeme tento předpokládaný výchovně vzdělávací systém se systémem současným, zjišťujeme, že budeme musit věnovat pozornost celému systému a zvláště pak jeho počátečním a koncovým článkům.“ Tolik citace z hodnocení XIV. sjezdu KSČ, který nám v roce 1971 tak pěkně „uzavřel etapu krizového vývoje ve straně a ve společnosti a schválil plán dalšího rozvoje socialistické výstavby v naší zemi a plně obhájil platnost a prospěšnost marxismu-leninismu v této výstavbě a stal se manifestací socialistického vlastenectví a proletářského internacionalismu.“

Máme rok 2015 a můžeme být se sebou spokojeni. Věnovali jsme více než čtyřicet let pozornost celému systému, zvláště pak jeho počátečním a koncovým článkům. Na tom počátečním článku platíme z veřejných peněz studium humanitních oborů stále většímu počtu uchazečů a na tom koncovém článku platíme z veřejných peněz vznik umělých pracovních míst pro absolventy. Za posledních cca třináct let nám pak vzrostl jejich počet 2,5 krát. Obezřetně a uvážlivě, jak to navrhoval Gustáv Husák. Na trhu práce o ně není zájem, ten je především o absolventy oborů technických, ale ty už skoro nikdo studovat nechce. V porovnání s těmi humanitními jsou totiž náročnější a jejich studenti nemají tolik času na volnočasové aktivity a zapojení se do budování světlých zítřků celé společnosti.

V prohlášení, uvozujícím Ústavu Československé socialistické republiky, bylo na­psá­no: „So­ci­a­lis­mus v naší vlasti zvítězil!“ A já v roce 2015 dodávám, že na plné čáře a nejen v naší vlasti. Vím to, patřím mezi Husákovy děti (* 1970) a dobře si to, na rozdíl od dnešních studentů humanitních oborů, kteří nemají s čím srovnávat, pamatuju. 

Autorem textu je František Matějka

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 051 × | Prestiž Q1: 5,01

+1 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top