Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 6 min.

Střípky (162)

✽ E? Heteronormativní obraz čs. minulosti? (Společnost pro queer paměť) ✽ Klientelismus a nepotismus (NN) ✽ Dotační monstrum €U: CAP (Karel Kyncl) ✽ Socialistická, obsedantně-kompulzivní porucha (Vladimír Pikora) ✽

E? Heteronormativní obraz čs. minulosti?

V pátek 8. června jsme odeslali dopis vedení festivalu Re:publika. Festival příští týden vyvrcholí akcí umělkyně Kateřiny Šedé, která podle nás upevňuje heteronormativní obraz československé minulosti.

„Vážená paní ředitelko, vážený pane řediteli, vážený pane kreativní řediteli,

Společnost pro queer paměť, spolek usilující o sbírání, zpracování a popularizaci dějin lidí, kteří se neidentifikovali a neidentifikují s normativními sexuálními identitami a citovými orientacemi, se znepokojením sleduje přípravy vyvrcholení festivalu Re:publika, oslavujícího 100. výročí založení Československa. Jde o akci umělkyně Kateřiny Šedé s názvem EXPO: Největší československé rande.

Umělkyně akci na svém webu popisuje následovně: »Ve svém projektu bych chtěla vytvořit netradiční česko-slovenskou seznamku EX:PO, ve které se pokusím na základě konkrétních kritérií „vytáhnout“ 1918 žen (959) a mužů (959) z internetových seznamek a pozvat je do Brna, kde získají jedinečnou příležitost seznámit se úplně jinak, než bylo doposud běžné.«

Společnost pro queer paměť se ohrazuje proti celému heteronormativnímu rámování akce. Pozvání 959 mužů a 959 žen naznačuje, že cílem je vytvořit 959 heterosexuálních párů. Akce sice explicitně účast neheterosexuálních lidí nevylučuje, nevytváří ale žádné podmínky — už ve své definici ne — pro to, aby se zde měli možnost seznámit i páry stejnopohlavní.

Jedná se tak o klasický příklad heteronormativity, která ve svém automatickém předpokladu heterosexuálního cítění je bohužel stejně diskriminační, jako explicitní projevy diskriminace na základě menšinové sexuální orientace. Tomu, že by akce měla být inkluzivní a citlivá vůči jinakosti a odlišnosti, nepřispívá ani vyznění minulého projektu umělkyně v Brně, tedy průvodce Brnox, který sklidil kritiku za zesměšňování a stereotypizaci obrazu romské komunity.

Fakt, že je počin financován z veřejných prostředků a je zahrnut do oslav výročí založení Československa, z něj dělá akci, na niž by měly být kladeny nároky společenské odpovědnosti. Je to právě výročí vzniku československého státu, které by mělo být impulzem pro přehodnocení historického narativu a zahrnutí opomíjených a vyloučených, což festival proaktivně podporuje v případě národnostních a náboženských menšin, v případě sexuálních menšin ale uspořádáním akce Kateřiny Šedé hrubě selhal.

Nemusíme snad připomínat, že Československá republika i její nástupnické státy měly za posledních sto let statisíce, či spíše miliony neheterosexuálních občanů, ke kterým se po většinu tohoto období veřejná moc chovala vysloveně nepřátelsky. Tato menšinová situace si zaslouží u příležitosti letošního výročí důstojné zohlednění, jak tomu je i v případě řady knižních projektů, které letos vycházejí. Navrhujeme proto, aby Re:publika vyzvala Kateřinu Šedou k přehodnocení konceptu své akce.

S pozdravem
Dr. Jan Seidl,
Dr. Anna Hájková,
Dr. Ladislav Zikmund-Lender“

Uvádí Společnost pro queer paměť · FCB

Komentuje: Lucie Sulovská · FCB To se už nedá ani parodovat…


Klientelismus a nepotismus

Klientelismus (z lat. cliens — poslušný) je termín označující upřednostňování přátel a spřízněných skupin. Je založený na vztahu mezi závislými klienty a jejich patronem.

Nejvýraznějším rysem klientského vztahu je uznaná nerovnost zúčastněných stran. Vztah je přísně osobní, zpravidla silně emotivně zabarvený ideálem věrnosti, čímž se liší od neosobních vztahů tržního typu. Paradoxní kombinace vzájemné věrnosti a nekompromisní nerovnosti nebrání tomu, aby byl vztah udržován dobrovolně oběma stranami (MVČR 2004). Vede k tomu, že rozdělování statků neprobíhá na základě neosobních pravidel trhu, ale je nahrazen pravidly známostí, protekcí a lidí zapojených do určité klientské sítě.

Nepotismus (z it. nepos — vnuk) je způsob uplatňování, upevňování a rozšiřování vlivu významného jedince na společenské struktury prostřednictvím prosazování vlastních příbuzných a oblíbenců do lukrativních a společensky vlivných pozic a rolí (MV ČR 2004). Vzniká síť vzájemných vazeb a osobních kontaktů, přičemž rodinné vztahy určují vztahy politické a ekonomické.

Konečně charakteristickým znakem prodeje pozic je skutečnost, že dochází k upevňování a rozšiřování vlivu významného jedince prostřednictvím „placeného protežování“. Tento jedinec je v postavení, které mu umožňuje rozhodovat o personálních otázkách. Pracovní místa, o nichž rozhoduje, pak obsazuje na základě úplatků, které získává od jednotlivých zájemců o tyto pozice. Jakmile tito kandidáti místo získají, chovají se k němu jako ke „kořisti“, neboť se jim musí vrátit vynaložené náklady.

Společným rysem klientelismu, nepotismu i prodeje pozic je skutečnost, že toky výhod v rámci těchto vztahů mohou probíhat až se značným časovým odstupem (to je také jeden z důvodů, proč lze tyto formy korupce velmi těžko odhalovat). Osoby, které se těchto vztahů účastní, totiž těží již ze samotné účasti na tomto vztahu, z čehož pak plynou výhody, které osoby na tomto systému vztahů nezúčastněné nemají. Velmi často se navíc nejedná o finanční výhody (plynoucí např. z přidělovaných veřejných zakázek); může jít o prestiž či jiné nemajetkové benefity (např. exkluzivní přístup k informacím, výhodná zaměstnání, rychlejší pracovní postup, podíl při rozhodování o odměně apod.).

Klientelismus, nepotismus a prodej pozic mohou postupně přerůst do korupční symbiózy politické elity s vlivnými ekonomickými skupinami, což je pro fungování demokratického systému největším nebezpečím (problém takzvaného převzetí státu soukromými subjekty — state capture). Časem se z této skryté spolupráce obvykle vyvine korupční systém, na jehož hladkém fungování se jednotlivé elity stávají existenčně závislé.

Nevyhrávají totiž nejlepší či nejkonkurenceschopnější, ale ti, co mají nejlepší konexe a známosti. (Významnou roli v rámci těchto vztahů proto hrají zprostředkovatelé, což jsou osoby, které nekontrolují žádané zdroje, ale mají strategické kontakty na ty, kdo takové zdroje kontrolují.) Vzájemná výhodnost skrytých korupčních transakcí dělá z členů politických, ekonomických a byrokratických elit komplice, kteří si vzájemně „kryjí záda“.

NN


Dotační monstrum €U: CAP

S problémem přebytků dotovaných zemědělských produktů se v současné době setkáváme v (pan)Evropské unii v důsledku její Společné zemědělské politiky (CAP, Common Agricultural Policy). Zemědělství tak pohltí více než 42 % rozpočtu EU.

„Britské ministerstvo zemědělství zveřejnilo na počátku tohoto týdne údaje, které jsou mírně řečeno otřesné. Vyplývá z nich, že orgány EU daly zničit více než dva a půl milionu tun čerstvého ovoce a zeleniny, aby udržely uměle vysoké ceny tohoto zboží. V rámci své tzv. CAP vykoupila EU v roce 1993 od zemědělců jejich produkty za celkem 439 milionů liber šterlinků — a potom ty produkty vyhodila na smetiště.

Tady je — pro lepší představu — namátkou několik otřesných čísel: jablek takto přišlo nazmar 968 617 tun, hrušek 55 079 tun, květáku 126 727 tun, rajských jablíček 32 850 tun — a mohl bych pokračovat dalšími tisícovkami tun zničených meruněk, broskví, nektarinek, citronů, mandarinek, hroznového vína, pomerančů a tak dále a tak podobně.

To však není všechno. Na základě téže CAP například vyplácí EU jihoevropským pěstitelům tabáku jednu a čtvrt miliardy liber šterlinků za to, že produkují tabák tak nízké kvality, že se může prodávat jenom nevybíravým kuřákům ze zemí třetího světa hluboko pod cenou. A dalších 900 milionů liber stojí výroba podřadného vína, které se pak většinou přepaluje na průmyslový alkohol.“

(Viz Kyncl, Karel: „Společná zemědělská politika“)


Socialistická, obsedantně-kompulzivní porucha

Prý se musí zvyšovat mzdy nehledě na produktivitu. To může říct jen někdo, kdo nemá ani základy ekonomie. To je z dlouhodobého pohledu neudržitelné a naprostá blbost. Je to asi tak chytré jako snažit se zlepšovat v hodu a myslet si, že jednou dohodí na měsíc. Krátkodobě se může zdát, že to funguje, ale to zlepšování v hodu se v jednu chvíli zastaví a dlouhodobě to nejde.

Ministerstvo navrhuje, aby se minimální mzda stanovovala jako 0,44násobek průměrného výdělku. Docela by mě zajímalo, proč to má být 0,44. Proč to nemá být 0,32, nebo 0,56? To je nejspíš vypočítáno cucáním z prstu a to je velmi špatně, protože minimální mzda je cenou. A cena v sobě nese důležitou informaci o situaci na trhu, kterou politik nikdy nemůže mít, protože situace se neustále mění.

Minimální mzda je jako koncept úplně špatná. Bohužel je na ni navázáno až moc věcí v naší přeregulované ekonomice, proto by nebylo snadné ji zrušit. Můžeme ji ale přestat zvyšovat, až ztratí smysl. Řada zemí minimální mzdu nemá. Donedávna ji nemělo ani Německo a jak prosperovalo.

Vladimír Pikora

heartDokud bylo v minulosti funkcí silných odborů starat se o své nezaměstnané členy, dvakrát si rozmyslely žádat mzdu, která by způsobila velkou nezaměstnanost. Pokud však existuje systém podpory, ve kterém za tuto nezaměstnanost způsobenou nadměrnými mzdovými sazbami je nucen skrze stát platit daňový poplatník, uvedené omezení nadměrných požadavků odborů odpadá.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 139 × | Prestiž Q1: 4,22

+3 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Střípky (162)

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

top