Štítky článku: •  

Dvojnásobná daň z hazardu je spíše k pláči než k potlesku

Ministr financí neBureš-neBabiš prosazuje zvýšení daně z hazardu z 20 na 40 procent. Návrh doprovází samá verbální pozitiva: vyšší příjem státu, dotace sportu, penalizace neřesti. Jako vždy, když politik otevře ústa, je však zapotřebí aktivovat centrum kritického myšlení.

Na úvod je třeba zdůraznit, že příjmy z hazardních her nyní nepodléhají dani „pouhých“ dvaceti procent, ale daná sazba je nadstavbou již existujících daní z příjmu fyzických a právnických osob. Jedná se tudíž o obdobu daně spotřební, následkem které je například cena benzínu z více než padesáti procent tvořena odvodem do státní kasy.

Za zmínku rovněž stojí skutečnost, že speciální daň na hazardní hry ve výši dvaceti procent je platná teprve od roku 2012, přičemž od roku 2016 má činit již uvedených čtyřicet procent. Zřejmě se tak jedná o nový rekord v čase uběhlém od zavedení daně k jejímu zdvojnásobení.

Pojďme se však ponořit do samotné podstaty zdanění hazardních her. Provozování hazardu poskytuje politikům obdobnou příležitost, jako konzumace tabákových výrobků. Jedná se o ideálního fackovacího panáka – většina lidí jej nemá ráda či jim je ukradený a proteče jím spousta peněz, které by šlo využít na líbivé účely, jako je dotace sportu. Chce-li politik zvýšit daně a přitom se předvést jako bojovník proti neřesti, nemá lepší možnost, než zvýšit zvláštní daň z obdobného odvětví.

Nesmíme rovněž opomenout variantu, kdy je zvýšení daně provedeno na objednávku jednoho z velkých hráčů na trhu, a to za účelem likvidace menší konkurence a omezení vstupu do odvětví. I tato možnost připadá v úvahu, jelikož zvláštní daň z hazardu nebude trápit zahraniční firmy provozující hry na internetu, které dle odhadů již nyní pokrývají třetinu až polovinu českého herního trhu.

Ponechme ovšem variantu legislativy na objednávku stranou a předpokládejme čestné motivy. Vyvstává pak otázka, zda to má být právě stát či jeho představitel, kdo posuzuje morálnost rozličných aktivit a následně usiluje o jejich regulaci. Jeden z největších historických experimentů tohoto druhu – americká alkoholová prohibice – totiž ukazuje, jak takové bohulibé záměry dopadají. Spotřeba alkoholu se významně nesnížila, lidé naopak začali ve větší míře pít „tvrdší“ nápoje. Zločin se stal organizovaným, věznice a soudy byly zahlceny případy spojenými s porušením prohibice a korupce byla enormní.

Úplnou prohibici hazardních her prozatím nikdo nenavrhuje (bezpochyby s vědomím, že by si tím zabil slepici, která snáší zlaté vejce), regulace a vysoké zdanění je nicméně prohibicí částečnou, se všemi důsledky. Čím vyšší bude míra zdanění, tím spíše budou poskytovatelé daných služeb motivováni přesunout své aktivity do sféry šedé ekonomiky. Následky budou dvojí: stát z takového podnikání již neuvidí ani korunu a zákazníci se budou muset vyrovnat s nižšími standardy kvality.

Druhý následek je patrný ve všech nelegálních aktivitách kvůli absenci prvků, jako je budování reputace a existence vynutitelných smluvních vztahů. Problémy obecně spojované s hazardem – závislost, drobná kriminalita, zadluženost – se tím nijak nezlepší; očekávat lze spíše zhoršení, jelikož provozovatel nelegální herny si s problémovými hráči bez peněz nebude brát servítky.

Na závěr je zapotřebí zmínit ještě jeden aspekt, totiž všudypřítomnost heren. Výjimkou ve větších městech nejsou lokality, kde se nachází klidně i pět heren v okruhu desítek metrů. Znamená to, že je po hazardu opravdu taková poptávka?

Poptávka vskutku existuje; ne vždy ovšem po samotném hraní, ale po funkci herny jako pračky špinavých peněz. Ty jsou ovšem důsledkem existující státní prohibice drog, vysokých spotřebních daní (vzpomeňme na metanolovou aféru a její příčinu v podobě daně z lihu ve výši 285 Kč/l) a dalších regulací.

Stát tak opět řeší problémy, které sám způsobil.

S dvojnásobnými daněmi se tak můžeme dočkat tragikomické situace, kdy v legalitě zůstanou herny fungující jako pračky, přičemž budou nově prát i peníze z hazardu, který se z větší části přesune mimo dosah chamtivé ruky státu.

Autorem článku je Josef Tětek. [Článek původně vyšel 30. 12. 2014 na Svobodném monitoru.]

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 246 × | Prestiž Q1: 5,07

+1 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top