Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Prolomení hradeb: recenze a pár zamyšlení (1/2)

Kniha „Prolomení hradeb“ od sociologa Petra Hampla vyšla v nezvykle vysokém nákladu. Pravděpodobně půjde o jednu z nejlépe se prodávajících knih tohoto roku.

A protože tato kniha pojednává o imigrační otázce, kterou se celkem často na tomto paleolibertariánském webu zabývám, je nezbytné se na tuto knihu aspoň v krátkosti podívat. V této recenzi tedy najdete zmíněnu hlavní pointu knihy a dále několik dalších zajímavostí, které mě v knize zaujaly. A pár mých poznatků. Nejde ovšem o vyčerpávající recenzi, protože v knize je poměrně dost informací a myšlenek. Tak tedy vzhůru!

Úvodní část knihy

V počátečních kapitolách knihy mi přijde jako velmi důležitý ten poznatek, že: „Pokud narazíme na fakta, která by ukazovala k něčemu hodně neobvyklému, náš mozek je prostě vygumuje. Nebudou pro nás existovat.“ [1] Situace, před kterou stojí západní civilizace, odpovídá samozřejmě právě tomu něčemu hodně neobvyklému.

Další zajímavostí je část knihy, která se zabývá tím, v čem je naše civilizace jedinečná oproti jiným civilizacím. Je zde uvedena celá řada věcí, které zde ale nemůžeme všechny uvádět. Za nejzajímavější lze považovat dle mého toto:

„Osobní svoboda, individualismus — v křesťanské představě světa mluví Bůh ke každému člověku jednotlivě. Společenská morálka, církevní dogmata a všechno ostatní hrají jen jakousi kontrolní roli, zda to, co se odehrává v nitru člověka, není až příliš ujeté. Rozvoj individuality, osobního svědomí, vlastních názorů atd. jsou tedy pokládány za dobro. Dnes to pokládáme za tak samozřejmé, že nám uniká, že ve většině jiných civilizací (a ve všech kmenových společnostech) je za hlavní dobro pokládáno skupinové myšlení a přijít s vlastní domněnkou je pokládáno za poruchu.“ [2]

Soukromě poznamenávám, že tím se naše civilizace liší dokonce i od civilizací jinak vyspělého Japonska anebo Číny, které jsou velmi kolektivistické. Naše civilizace je zvyklá na to, že Bůh je oddělen od světa a ani jej přímo neřídí a je tedy možné svět pozorovat, formulovat přírodní zákony a vůbec je podrobovat vědeckému zkoumání. Naše civilizace se vyznačuje i poměrně vysokou mírou soucitu. [3] Tedy až na některé dějinné výjimky.

Hampl velmi správně píše, že je pro nás těžké přemýšlet o dobách před průmyslovou revolucí. Lidský život byl tehdy těžký a plný strádání a i některé barbarské praktiky, které dnes vidíme mimo Západ, bývaly běžnou součástí života našich předků. My dnes ve vyspělých zemích světa vlastně nežijeme normálně, takhle se po většinu historie nikdy nežilo a většina obyvatel světa tak nežije dodnes. Pravidlem byl krátký a bídný a smutný život, ve kterém se lidé snaží přežít za každou cenu a podle toho se chovají. [4]

Skutečně i u nás byl pravidlem život chudých románových a povídkových hrdinů z děl Al. Jiráska a K. Klostermanna. Díky západní civilizaci čili díky relativně velké svobodě, garanci soukromého vlastnictví, možnosti presentovat vlastní názory, možnosti svobodně zkoumat jsme relativně dost bohatí.

Hampl k uvedenému dodává jinde v knize, že pokud: „Pokud padne Západ, ustane proud vynálezů a případně i výrobků. Dojde k radikálnímu snížení životní úrovně i v těch regionech, které se Západem zdánlivě nemají nic společného.“ [5] To je bohužel naprostá pravda. A ještě bych k tomu dodal, že by to znamenalo i velký kulturní úpadek.

Za pozornost stojí i to, že Hampl sám tvrdí, že neumí sám posuzovat lidi podle barvy pleti. [6] S údajným rasismem to tedy u něj není zřejmě tak horké, jak někteří tvrdí.

Hlavní problém? Byrokracie!

Hlavní sdělením Hamplovy knihy „Prolomení hradeb“ je nicméně to, že za problém s imigrací může především byrokracie. Dle autora ve skutečných byrokratických aparátech nacházíme stejnou kreativitu a stejnou dynamiku jako v soukromém sektoru.

„S tím rozdílem, že jediným produktem byrokracie jsou předpisy a nařízení. Vznik byrokratického aparátu tedy pravidelně znamená zažehnutí až neuvěřitelné kreativity, co všechno by se dalo ještě nařídit, regulovat, cenzurovat a kontrolovat. Jaké další formuláře by bylo možné zpracovávat. A zároveň pochopitelně požadovat navýšení rozpočtu. Byrokratická kreativita má ale proti té firemní jednu podstatnou výhodu. Nový podnikový produkt si můžete jednoduše nekoupit, nové nařízení, ale odmítnout nemůžete.“ [7]

Přirozeně s byrokracií si lépe poradí velké korporátní firmy, než malé podniky a obyčejní lidé. Petr Hampl v knize vychází z toho, že i byrokraté sledují své vlastní zájmy („Ve skutečnosti se v každé kanceláři úřadu řeší znovu a znovu stejná otázka. Jak nám to umožní zvýšit pravomoci a rozpočet? Jak teď mohu posílit svůj vliv v organizaci?“), a tedy nikoliv veřejný zájem. [8] Tím navazuje na poznatky představitelů Rakouské ekonomické školy (a v podstatě už i ekonoma F. C. Bastiata) a představitelů Teorie veřejné volby, kteří jako první předpokládali, že úředníci, zájmové lobbistické skupiny a politici v podstatě sledují své osobní zájmy a nikoliv aristotelésovský veřejný zájem.

Doktor Hampl přirovnává chování byrokracie, jejíž vedoucí špičky nazývá novou aristokracií, k chování dvořanů na královských dvorech, kdy k udržení postavení bylo zapotřebí velmi speciálních dovedností. Nezáleželo na tom, zda je člověk dobrým manažerem svého hospodářství nebo jak si vede v boji. Cenila se schopnost intrikovat, spřádat plány, vybírat si správné „přátele“ a zase je rychle opouštět, pochlebovat vlivným lidem, projevovat bezskrupolóznost a neustále demonstrovat loajalitu a správné názory. To vše vyžadovalo velmi výkonný mozek a také názorovou přizpůsobivost. Naopak lidé bojovní a pevných zásad byli předem diskvalifikováni. [9]

Samozřejmě takováto byrokracie pronikla i do velkých nadnárodních korporací („…skleněné paláce korporátních centrál…“), které jsou dnes dost často jen prodlouženými údy státní byrokracie. A samozřejmě i neziskovek. Nová aristokracie se liší od běžných obyvatel kulturou, představou o životě, jinými měřítky dobra a zla. [10] Holt specializace vyústila ve specializaci i v oboru byrokracie.

Už v minulosti se jeden autor zabýval podrobně byrokracií. Přitom si taktéž vzpomněl i na staré královské dvory. Byl to ekonom Ludwig von Mises. Dle něj v byrokratických strukturách platí stejně jako v nebyrokratických strukturách, že existuje omezený počet žádaných pracovních pozic. Tudíž i zde existuje při obsazování těchto pozic konkurence — soutěž. Tato má však modifikovanou podobu oproti soutěži na volném trhu:

„V případě kapitalistické varianty soutěže se budou lidé na trhu předhánět, kdo nabídne lepší a levnější zboží. Byrokratická varianta spočívá v intrikách na „dvoře“ těch, kteří jsou u moci.“ [11]

Tentýž autor upozornil i na prorůstání byrokracie do sféry podnikání. Existuje zde totiž vliv státu na personální složení firem, kdy je nutné zaměstnat lidi, kteří budou urovnávat problém s úřady. Dále je zde snaha podnikatelů, místo uvádění lepších a levnějších produktů na trh, hledat podporu ze strany vlády, zajímat se o státní zakázky, uvalení celní ochrany, rozdávání úplatků atd. Podnikatelé pak musí být pokud možno zadobře, jak s vládou, tak i opozicí, která se může jednoho dne chopit moci. [12]

Ludwiga von Misese ovšem Hampl k přečtení nikde v knize nedoporučuje (na rozdíl od jiných autorů). Mises byl totiž velkým obhájcem svobodné migrace. Jenže von Mises prožil svůj život (1881–1973) v době, kdy v úvahu připadala jen migrace za prací, a kdy imigrantům po příchodu do nové vlasti nikdo nenabízel sociální dávky a tedy podíl na majetku domorodců oplátkou za nic. A kriminální činy se imigrantům moc netolerovaly.

Za druhé, Mises odmítal imigraci nepřátelsky naladěných a totalitně myslících lidí. V době druhé světové války napsal v jedné ze svých pozdních prací — knize „Omnipotent Government The Rise of the Total State and Total War“:

„Tato uvažování nejsou obhajobou pro otevření USA a britských dominií německým, italským a japonským imigrantům. Za současných podmínek by USA a Austrálie mohly jednoduše spáchat sebevraždu připuštěním nacionálních socialistů, fašistů a Japonců. Mohly by rovnou kapitulovat před fýrerem a japonským císařem. Imigranti z těchto totalitních zemí jsou dnes předvojem jejich armád, pátou kolonou, jejíž invaze by učinila všechny opatření na obranu bezcennými. Amerika a Austrálie si můžou zachovat svou svobodu, svoji civilizaci a svoje ekonomické instituce jen pevnými překážkami pro vstup poddaných diktátorů.“ [13]

A ve své rané práci „Liberalismus“ zase napsal na téma náboženské tolerance:

„Liberalismus ale musí být nesnášenlivý vůči nesnášenlivosti každého druhu. Spatřujeme-li cíl společenského vývoje v pokojné spolupráci všech lidí, nemůžeme připustit, aby mír byl rušen knězi a zelóty. Liberalismus hlásá snášenlivost vůči každé víře a každému světovému názoru, nikoliv z lhostejnosti k těmto „vyšším“ věcem, ale z přesvědčení, že nade vším a nad všemi musí stát zajištění míru uvnitř společnost. A jelikož požaduje snášenlivost vůči všem názorům a všem církvím a sektám, musí vykázat do jejich mezí všechny, kdo se vyznačují nesnášenlivostí.“ [14]

Myslím, že takové názory by moc dnešním příznivcům otevřených hranic anebo imámům nešmakovaly. O těchto Misesových názorech vám ovšem lol-libertaráni z Liberálního institutu nic neřeknou.

(Dokončení zítra)


[1] Hampl, P. Prolomení hradeb. Olomouc: Naštvané matky z. s. 2018, s. 18-19.

[2] Ibid, s. 35-36.

[3] Ibid, s. 36.

[4] Ibid, s. 39.

[5] Ibid, s. 50

[6] Ibid, s. 75.

[7] Ibid, s. 100-101.

[8] Ibid, s. 102.

[9] Ibid, s. 112.

[10] Ibid, s. 115.

[11] Mises, L. v. Byrokracie. Praha: Liberální institut 2002, s. 135.

[12] Ibid, s. 101-103.

[13] Mises, L. v. Omnipotent Government: The Rise of the Total State and Total War Liberty Fund - Mises Institute 2010, s. 106. Česky viz zde: http://www.bawerk.eu/clanky/texty-jinych-autoru/totalni-valka.html.

[14] Mises, L. v. Liberalismus. Praha: Liberální institut 1998, s. 53.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 209 × | Prestiž Q1: 7,47

+10 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Prolomení hradeb: recenze a pár zamyšlení (1/2)

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top