Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 5 min.

Dokud bude Merkel kancléřkou, imigrace nebude věcně řešena

ROZHOVOR Vznikne u Tachova džungle jako v Calais? Merkelové jde o přežití, čekat můžeme cokoliv, varuje Marian Kechlibar.

Nedělní bruselská schůzka více než poloviny členských zemí Evropské unie nijak neposunula řešení migrační problematiky, a tak v Německu už jde o politické přežití kancléřky Angely Merkelové a o to, aby se jí vláda nerozpadla pod rukama. Matematik a publicista Marian Kechlibar, který se na serveru Kechlibar.net dlouhodobě věnuje migraci i dění v Německu, nepochybuje o tom, že by v případě zvýšené ostrahy hranic nastal dominový efekt. Proto doufá, že naše vláda s tímto rizikem také počítá. Nerad by, aby u Děčína nebo Tachova vzniklo něco jako „džungle“ v Calais, divoký tábor migrantů, kterým se nedaří dostat do cílové země.

Posunula nedělní bruselská schůzka více než poloviny členských zemí EU k migrační problematice spor mezi německou kancléřkou Angelou Merkelovou a ministrem vnitra Horstem Seehoferem, jinak tedy šéfy CDU a CSU, v němž jde o to, jestli vracet rovnou na německých hranicích zpět běžence, kteří už byli registrováni v jiné zemi Evropské unie?

Neposunula a spor mezi CDU a CSU je stejně vyhrocený jako před ní.

Původním záměrem kancléřky bylo předpřipravit si nějaké řešení „sobě na míru“ na základě dohody Německa a Francie, posvěcené předsedou Evropské komise Junckerem, a následně s ním v neděli v Bruselu operovat. To ale zásadně odmítla Itálie, jejíž představitelé řekli, že na režim, kdy si Německo a Francie něco dohodnou a pak to vnucují ostatním, nepřistoupí. Jelikož zájmy zúčastněných států byly ve značném rozporu, výstupem schůzky nakonec nebylo nic.

Což je z našeho hlediska dobře, „velký“ summit se koná až teď a nemusíme na něm odrážet nějaký polotovar předschválený jinými státy.

Podle českého premiéra Andreje Babiše se schůzka uskutečnila proto, že kancléřka Merkelová potřebuje vyřešit pohyb lidí zejména z Itálie do Německa přes Rakousko, přičemž nechce, aby Německo kvůli tomuto problému zavíralo hranice, a tím spustilo dominový efekt. Prezentuje se to v Německu takhle?

Většina novinářů nebere tyto formulace zcela doslova a konstatuje, že jde o politické přežití kancléřky. Zkrátka aby se udržela v úřadu a nerozpadla se jí vláda pod rukama.

V případě zvýšené ostrahy hranic by dominový efekt nepochybně nastal, prozíravější státy se na něj už připravují. Rakousko zřídilo novou pohraniční jednotku „Puma“, jejímž smyslem je obrana hranice, a v úterý 26. června uspořádalo velké cvičení na slovinské hranici.

Doufám, že naše vláda s tímto rizikem také počítá. Nerad bych, aby u Děčína nebo u Tachova vzniklo něco jako „džungle“ v Calais, divoký tábor migrantů, kterým se nedaří dostat do cílové země.

Karel Schwarzenberg napsal na Facebooku, že je zajímavé, že se premiéři zemí Visegrádské čtyřky rozhodli, že nepojedou na to nedělní setkání předsedů vlád do Bruselu, ale že vyšlou místo sebe nadaného mladého rakouského kancléře Kurze. Proč prý tedy tak oslavujeme stoleté rozpuštění starého mocnářství. Je neúčast V4 na této schůzce v Německu nějak komentována?

Je komentována, a to jako špatný signál pro Angelu Merkelovou — její prestiž v Evropě je očividně oslabena, když už jí i menší státy odmítají vycházet vstříc.

Na serveru Kechlibar.net dění u našich západních sousedů podrobně mapujete. Jsou v Německu země Visegrádské skupiny brány jako viníci toho, že se nedaří problém s migrací vyřešit?

U příčetných lidí nikoliv. A dokonce i u těch méně příčetných se pozornost soustředila na Seehofera, případně na Itálii, protože nový ministr vnitra Matteo Salvini dělá dost pro to, aby byl vidět v médiích. To pak už na Visegrád nezbývá pozornost.

Je čas do konce června, který Seehofer téměř jako ultimátum dal Merkelové k tomu, aby našla shodu o migraci s dalšími státy EU, dostačující? Jsou signály, co probíhající dvoudenní jednání Evropské rady může v otázce migrace přinést?

Kancléřka slibovala Bavorům „evropské řešení“ už v lednu 2016 a za dva a půl roku jej nedosáhla. Je dost nepravděpodobné, že by jej nyní dosáhla za dva a půl dne, když navíc v různých státech EU přišly k moci vlády, které jí nejsou nakloněné.

Jelikož zatím se jednotlivé státy nedokážou dohodnout, co vlastně chtějí, těžko od summitu čekat nějaký reálný výsledek. Dokud bude Angela Merkelová německou kancléřkou, nedojde v migrační politice Německa k žádné změně — a bez změny německého postoje nedojde k posunu v evropském měřítku.

Jak přijalo Německo zprávu, že turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan v neděli obhájil svůj mandát už v prvním kole voleb, když mu dalo hlas přes 52 procent voličů?

Oslavy tureckých voličů v ulicích německých měst byly nápadné a Němcům nepříjemné, nemohou s tím však nic dělat. Erdoğan drží balkánskou stezku aspoň přivřenou, když ne zavřenou, a němečtí politici se nebojí ničeho více, než že by se mohl zopakovat chaos z léta a podzimu roku 2015. Nebudou tureckého prezidenta zbytečně dráždit.

Co to může přinést do vztahů Turecka a Evropské unie, které bude od poloviny roku předsedat Rakousko, jehož kancléř Sebastian Kurz byl terčem ostrých výpadů turecké hlavy státu po oznámení, že Rakousko uzavře sedm mešit placených ze zahraničí?

Necháme se překvapit. Kurz je doma vůči snahám o turecké pronikání dosti tvrdý. Čekal bych, že se k tomu pokusí pohnout i další evropské země, které si po volbách uvědomují, že mají určitý problém. V Německu, Rakousku, Nizozemí i Francii dostal Erdoğan od místních Turků větší procento hlasů než v Turecku samotném.

Jak jsem zmínil v minulé odpovědi, jakákoliv reakce bude omezena skutečností, že Erdoğan může poměrně snadno destabilizovat Řecko a Bulharsko tím, že vypustí další migrační vlnu. Třeba jenom malou, takovou „demoverzi“, aby nahnal zbytku Evropy zase strach.

Turecká armáda s milionem vojáků je velkou silou, druhou největší v NATO hned po USA. Mají se myšlenky v Evropě ubírat i tímto směrem třeba i kvůli trvajícím sporům s Řeckem či početné turecké diaspoře v Německu? Jinými slovy: je Turecko pro křesťanskou Evropu hrozbou a bude třeba nové „bitvy u Vídně“?

Staronový prezident Erdoğan neustále hlasitě vyzdvihuje Osmanskou říši, což bylo v podstatě drancovací impérium založené na útocích na sousední státy. Několikrát od něj zazněly výroky typu „hranice jsou nám těsné“ a „na cizím území stojí naše mešity a minarety“.

Bohužel si myslím, že se musíme připravit i na vámi naznačenou možnost. On by to byl fakticky návrat k historické normě vztahů. Turecko válčilo proti Evropě od 14. do 19. století. Klid v posledních stech letech je výjimka, ne pravidlo.

Dává 29. 6. 2018 rozhovor pan Marian Kechlibar pro PL

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 278 × | Prestiž Q1: 7,77

+10 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Dokud bude Merkel kancléřkou, imigrace nebude věcně řešena

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

top