Štítky článku: •  

Co vládní počty vypovídají o demokracii?

Nová vláda je po tři čtvrtě roce stejná, jako před volbami.

V minulém volebním období nám tu vládl Babiš se sociální demokracií a lidovci; mnozí v té době upínali své naděje k volbám. Ty dopadly tak zajímavě, že jsme si na vládu počkali tři čtvrtě roku. Ale stálo to za to! Teď nám totiž vládne… opět Babiš se sociální demokracií. Tentokrát však s bonusem v podobě podpory komunistů. Proč to čekání?

Odpověď je celkem jednoduchá: Lidé museli zapomenout. Pamatujete si ještě situaci mezi ČSSD a ANO kolem voleb? Potom by asi na voliče působilo jako výsměch, kdyby spolu hned skočily do vlády; tak bylo třeba počkat, protože dnes už si to nikdo pořádně ani nepamatuje, navíc spousta lidí už chtěla jakoukoli vládu bez ohledu na to, co se stalo před rokem. Inu, co jsme si zvolili, to máme, řekl by leckdo.

Když se na demokracii podíváme zcela obecně, jedná se o vládu většiny. Konkrétní implementace však bývají různé. Pojďme se podívat třeba na mandát této vlády: Babiš získal 1,5 miliónu hlasů; ČSSD asi 350 tisíc. KSČM přibližně 400 tisíc, avšak je velkou otázkou, kolik z jejích voličů si vážně přeje vládu ANO a ČSSD.

Lze tedy říci, že nám vládnou strany, kterým se nepodařilo získat ani dva milióny hlasů; započítáme-li i podporu komunistů, je to něco přes dva milióny. Bavíme se tedy asi o pětině populace! Dvacet procent lidí svými hlasy legitimizovalo ty, kteří budou násilím vnucovat svou vůli všem. A to nemluvím o tom, kolik z nich volilo ČSSD jen proto, že se strana vymezovala vůči Babišovi, a neočekávali tedy, že se znovu spojí s ANO.

Kdo nesmí volit

Celkem bylo u voleb pět miliónů lidí, čemuž sice říkáme 61% účast, leč reálně se jedná o účast asi padesátiprocentní, neboť přibližně dva milióny lidí nemohou volit, ačkoliv důsledky voleb na ně dopadnou stejně jako na nás ostatní. Povětšině se jedná o osoby nezletilé, u nichž sice můžeme říci, že většinou neodvádějí žádné daně, takže je v pořádku, že nevolí, což by i nějakou logiku mít mohlo, pokud by však nevolili ani ostatní lidé, kteří na chod státu nepřispívají.

Jiný argument, že ještě nemají rozum, dle mého názoru též moc neobstojí, protože i mladistvý se zájmem o politiku odvolí nejspíše smysluplněji než leckterý dospělý; a pokud bychom to brali statisticky, rozhodně najdeme lepší kritéria než věk. Mimochodem těch, kdo nemohou volit, je v ČR více než voličů vládních stran.

Neúčast jako promyšlený nesouhlas

Asi tři milióny lidí volit mohly a nešly. Je velice populární z těchto lidí dělat ignoranty. Znám však spoustu nevoličů, kteří se o politiku zajímají více než drtivá většina voličů; jejich rozhodnutí nevolit je pak vyjádřením nesouhlasu, nikoliv ignorace. Samozřejmě můžete namítnout, že na takový nesouhlas se každý vykašle (a já nebudu oponovat, sám k volbám chodím; ač chápu ty, kdo nikoliv); pravdou však je, že nevoliči rozhodně nemusejí být ignoranti.

Celá řada z nich nevolí z jiných důvodů; ať už se jedná o hluboce promyšlené vyjádření nesouhlasu, nebo prostě jen znechucení politikou a celkem pochopitelnou nechuť se toho cirkusu vůbec účastnit. Přehlížení, či dokonce zlehčování postojů těchto lidí považuji za nebezpečně arogantní postoj.

Demokracie

Kolem tří set tisíc hlasů takzvaně propadlo. Ačkoliv nás předvolební prognózy strašily hypoteticky nejvyšším počtem „propadlých“ hlasů, protože je příliš mnoho stran (a média se o tomto jevu vyjadřovala spíše negativně), nakonec se ukázalo, že jejich počet byl rekordně nízký. V roce 2010 jich takto „propadl“ necelý milión. I zde spousta lidí vždy ráda přispěchá s tezí, že volit malé strany prý nemá smysl, protože hlasy „propadnou“; takový názor zcela ignoruje, že malá strana se musí postupně etablovat, zapsat do všeobecného povědomí, k čemuž potřebuje právě tyto hlasy. Jinak by totiž nový politický subjekt musel začínat svou dráhu pouze tak, že přijde nějaký miliardář a zaplatí si publicitu. Odkud tento scénář jen známe?

To, co se tu dnes děje, tedy vláda trestně stíhaného premiéra, kterého StB vedla jako agenta, s podporou komunistů, má sice nějaký teoretický mandát většiny; otázka však zní, čeho je to většina — všech občanů rozhodně ne, ba ani většiny oprávněných voličů, ale ani většiny reálných voličů, a v tomto případě dokonce horko těžko většiny voličů, kteří dali hlas parlamentní straně.

Daleko zásadnější otázka však zní: I kdyby to většina lidí tak chtěla, co jí dává právo svou vůli násilím vnucovat menšině? A záměrně říkám násilím, neboť přesně tu moc zákonodárci mají; svou vůli prosazují formou pravidel, jež jsou vymáhána násilím vůči tomu, kdo se jim odmítá podrobit. Od malička jsme vedeni k tomu, že je to tak normální a že to jinak (lépe) nejde. Z historie však vidíme, že lidi lze vychovat k libovolným zvěrstvům, která jim pak připadají normální a jsou ochotni se na nich podílet. Není demokracie jen dalším takovým případem v řadě?

Píše 17. července 2018 Urza • Rexlex.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 466 × | Prestiž Q1: 7,83

+9 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 6 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.
plavcik

Takze 3 000 000 volicu neslo volit a vyjadrili tak nesouhlas - coz je to same, jako by mlceli. V zivote jsem neslysel, nevidel, ze by mlceni spolecnosti, mohlo cokoliv zmenit k lepsimu, pokud me pamet neklame, vždy to bylo jen k horsimu. Ja je neodsuzuji, ale stve me to, protoze pak jsou chytri jak radio Jerevan a navic se na me divaj jak na idiota, koho ze sem to volil, kdyz vsichni vi, co je to za stranu neschopnych ubozaku. Proto se divim, ze se nekdo divi, ze nam tu v podstate vladne mensina a vede to od certa k dablu.

Redakce

No, dívám se na to poněkud jinak. A to přinejmenším v několika ohledech.
Jak mají lidé aktivně projevit svůj odpor? Jak jinak zformulovat: ne, nic z toho, co mi nabízíte, opravdu nechci. Anebo prostě nevěří vůbec nikomu. Když vlezu do řeznictví a vidím na pultech zelené maso a smrdí to tam jak u rasa, není nejmenší důvod, abych si tam něco koupil (pokud mi nebude stát u hlavy majitel s bambitkou v ruce).
Jak má volit kupříkladu přesvědčený monarchista, když v kolekci politických stran žádná taková není, nebo ji bezpečně odizoluje uzavírací klauzule. Mimochodem: ta sama je velikým problémem. Pro příklad: volím s částečným sebezapřením stranu, se kterou ve většině věci nesouhlasím, ale má tam bod, který tuze chci. Jenže je to strana nesystémová, takže bezpečně zůstane pod 5 % a můj aktivní hlas bude přepočten volebním systémem (ponejvíce vítězi voleb), který chce vše, co si nepřeji + pravý opak té jednotlivosti, pro kterou jsem volil tu malou stranu. Jaký smysl má volba měla? Navíc jsem přesvědčen že volba menšího zla je nadále volbou zla. Jinými slovy: v důsledku volím něco, co si výslovně nepřeji.
Za další: Celá řada lidí prostě politice nerozumí, nechápe ji a podobně jako já se třeba nehrnu do provedení chirurgické operace, protože tomu prostě nerozumím, bezpečně bych to udělal špatně, stejně tak prostě mnoho lidí politiku ani nesleduje ani jí nerozumí. Pokud jsou lidi nějakým psychologickým tlakem a vydíráním (anebo dokonce zákonem) donuceni někoho zvolit, pak volí naprosto absurdně dokonce i naschvál. Anebo velmi snadno podlehnou politickému marketingu a zvolí prostě někoho, koho naposledy viděli na plakátě, dal jim koblihu, slíbil jim něco (co stejně nesplní – vzpomínám si že ODS slibovala před mnoha lety tisícovku důchodcům, a ti kteří naletěli, jí to dodnes nezapomněli), anebo prostě zvolí někoho, kdo má sympatický ksicht, aniž by chápali dopady své volby. Anebo volí jen rutinně, podle rodinné tradice, bez ohledu na dopady té volby.

Redakce

Druhou, i když související otázkou je, jak takovým důsledkům zabránit. Návodů se nabízí samozřejmě celá kolekce. Například jeden z nápadů by byl, aby k volebním lístkům bylo přiloženo pětikilo. Kdo chce volit, ve volební místnosti je odevzdá. Komu je to pětikilo milejší, volit nemůže.
Jiná metoda by třeba spoléhala na použití nějakého censu. Ne nutně majetkového, ale velmi bych rozuměl tomu, že kdo je živen státem, volební právo nemá. (Tím by se docela rozumně omezil vliv stran, které si voliče kupují z peněz nás všech a bez našeho souhlasu, pouhým přerozdělováním.) Lze samozřejmě namítnout, že ze státních peněz jsou placeni i policisté, vojáci, lékaři, zdravotní sestry, učitelé, státní byrokracie, a ti všichni by ztratili volební právo. Jenže já bych to dokonce pokládal za velice užitečné, protože ti všichni budou podporovat politické strany, které jim zabezpečí bezrizikové příjmy (a nikdo jim samozřejmě nebrání státní služby opustit začít se živit sám, na vlastní riziko, a tím volební právo opět získat). A není to proti chudým! Kdo má aktivní reálnou daňovou bilanci, volí!
Nu abych tu nepsal romány: například za první republiky ještě existoval takzvaný bílý lístek, který přesně znamenal: nic z toho co mi nabízíte si nepřeji, a vyjadřuji to tímto protestem. Bílý lístek samozřejmě byl započten do platných hlasů, ale hlas nebyl nikomu přidělen. I to bych pokládala za mimořádně přínosné, protože by se nám jasně oddělili ti, kteří jsou (údajně) líní jít volit, od těch, kteří by volili, ale nemají koho.
Mimochodem: zrovna zpracovávám sérii článků o všech volbách za posledních 30 let a tam se jednoznačně ukazuje (bude to v posledním statistickém dílu), jak postupně jsou lidé z tohoto modelu demokratury zklamání a jak je stále slabší a slabší mandát nejen zákonodárců, ale i vlády samotné.

Redakce

PS: Volební zákon vůbec neřeší legitimitu voleb. Kdyby v nějakém extrémním případě (jakkoliv nepravděpodobném) šel k volbám jen jediný volič, třeba Adolf, zvolí si jediným hlasem svou stranu, obsadí celý parlament svými (i placenými) nohsledy a ti jej jmenují ministerským předsedou. A bude to platné.
Je nezbytné do volebního zákona včlenit, kdy už jsou volby neplatné a nový zákonodárce (a vláda) nemá mandát cokoliv dělat, nejvýše zalévat v kanceláři fíkusy a zorganizovat nové volby.
Protože v současném modelu demokratury nejde o nic jiného, než o diktaturu největší menšiny a to je velmi nebezpečné. I celé období komunistických vlád stálo na pouhém ± 1 mio. členů + strachu nevolit je.

plavcik

Musim poslat uznani, ze kvuli jednomu nazoru, se takhle nekdo siroce rozepsal. Ve zdejsim foru, se bohuzel nedovime na jakou stranu nazoru, by se prevazil jazycek vah.
Co se tyce, jak zabranit takovym dusledkum ? Za mne varianta petikolo a podobne, nebo vyloucit urcitou skupinu z volebniho prava je v tomto nastinu predstavy neprijatelne. To by vedlo jen k takovemu rozestvani spolecnosti, ze si radsi ani nechci predstavit ty dusledky, kam az by to mohlo zajit. Za to bily volebni listek, bych povazoval za prinosnou vec a hlasoval za zavedeni vsemi deseti i když si myslím, ze uplne nejvetsi vypovidajici hodnotu by mel tehdy, pokud by volby byly povinne.
A s upravou volebniho zakona naprosty souhlas. Ale realita ..... ?
Aspon, kdyby hlasy neuspesnych stran zustaly jen jim a nezapocitavali se po nejakem prepoctu stranam viteznym. To by davalo sanci lidem opravdu volit, koho chteji beze strachu, ze vlastnim rozhodnutim v zadnem pripade nepodpori strany, ktere jsou jim proti srsti a politici by pak nemohli stemi propadlymi hlasy kalkulovat, coz jim ted naramne vyhovuje.

Redakce

Obávám se, že posledním velikým bojovníkem proti zničujícím důsledkům všeobecného volebního práva byl britský konservativní premiér Sir Benjamin Disraeli (1804–1881).
Ještě před sto lety byl běžný majetkový cenzus, respektive kuriový systém, kde různé kurie měly různou váhu hlasu podle toho, jak byly pro společnost důležité.
Vyloučení z volebního práva přitom není tak velký problém. (Tedy, kdyby se chtělo.) Ještě za První republiky bylo zcela samozřejmé, že nevolili vojáci a policisté (a samozřejmě měli zákaz se politicky angažovat). A pokud mne neplete paměť, tak ani úředník nevolil. Kompenzací mu byla definitiva a státní důchod.
Nevidím nejmenší důvod, proč by to mělo společnost rozeštvávat. Zato velmi vidím nebezpečí, když si státní zaměstnanci volí ty, kteří jim budou sypat do korýtek.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top