Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 6 min.

Socialismu se nikde příliš nedaří

Leckde se o něco takového pokoušeli, však proto vznikl SSSR a o množství nevinných mrtvol a o Stalinově počínání jsme dostatečně informováni. O socialismus se pokoušeli i v Africe, například v Etiopii, jejím hlavním městě Addis Abebě. I tam se ocitli někteří českoslovenští uprchlíci před budováním náramné budoucnosti v jejích začátcích po Vítězném únoru 1948.

Mně se podařilo uniknout takové zkušenosti až v roce 1959, když jsem unikl do Západního Berlína a pak se ocitl v germánském kapitalistickém Frankfurtu nad Mohanem, po čemž následoval zámořský přesun do New York City. Tam jsem se kromě studií též značně věnoval číšničení v maličké restauraci z Prahy uprchlého Jaroslava Vašaty na ostrově Manhattanu, 75. ulici, v intimním sousedství První avenue. V tamějších prostorách jsem obsluhoval někdejší velikány bývalých dob (například ruského předleninského premiéra Kerenského), jakož i úspěšné uprchlíky z naší původní rodné země. Ve velmi dobrém a vděčném vzpomínám na štědré zákazníky z Venezuely, uspěvší v jejich nové zemi v oboru pivovarnictví. Tito návštěvníci nás obdarovávali značným spropitným.

 

Venezuela se vyvlékla ze španělského rozpadajícího koloniálního břemena v roce 1811. Střídaly se tam různé vlády — v paměti mi uvázlo jméno Romula Betancourt (1908–1981), po němž se dostavila éra budovatelů socialismu. Nejvíc historicky zazářil Hugo Rafael Chávez (1954–2013), voják z povolání. Podařilo se mu udržet ve významných rolích, v roce 2001 se Venezuela stala tou nejbohatší končinou jihoamerického kontinentu, v níž vydržela celou dekádu let sedmdesátých. Posléze ekonomie začala chátrat v roce 2016 — čili v roce důležitých prezidentských voleb, v nichž dychtivá Hillary na severu nezvítězila —, v roce 2017 to byl úpadek 18,6 %, ale naopak vzrůst inflace o gigantické množství 800 procent. Ekonomie už značně pociťovala socialistické zásahy, znárodňování privátního hospodářství a různé novoty tohoto „Bolivarian“ systému s příslušným omezováním demokratického počínání.

V roce 2013 Chávez zemřel (rakovina), v té době už o jeho nástupci bylo rozhodnuto: Nicolás Maduro, narozen 1962, původním povolání řidič autobusu, postrádající zřetelný užitečný talent. V červenci 2017 zaranžoval zfixlované volby ve snaze napodobit kubánský styl komunismu.

Začal přibývat nával zájemců o vystavení cestovních pasů. Úplatek ve výši 250 dolarů pomáhal. V onom roce ceny denního potřebného zboží vyrostly o 2200 %.

Bankovka 100 bolivarů bývala tou nejhodnotnější, ale na černém trhu poklesla na pouhé tři centy dolarů. Vysloven předpoklad, že dojde k vydání bankovek ve výši 20 000 bolivarů. Došlo k pořádnému plundrování národního podniku (state oil ompany) PDVSA, což je jediný užitečný zdroj zahraničních hodnot. Vatikán se pokusil vyjednávat o propuštění politických vězňů a při té příležitosti vrátit autoritu parlamentu. Pramálo se podařilo. Nový diktátor Maduro nahradil vicepresidentovu tvrdou ruku (hardliner) Tareck El Aissami a současně oznamoval, že 2017 rok bude tím prvním nové venezuelské ekonomie.

Madurova popularita klesla na pouhých 18 %. Studie tří univerzit došly ke zjištění, že 82 % veřejnosti žije v chudobě, 2 miliony Venezuelanů nyní žijí v cizině.

Nejvyšší soud je pověřen likvidovat veškerá rozhodnutí legislativy. Generál Baduel, donedávna ministr národní obrany, je nyní uvězněn s dalšími generály. Rovněž je vězněn Leopoldo Lopez, představitel opoziční strany Vůle lidu (Popular Will). Nejprominentnější politický vězeň je Leopoldo Lopes, odsouzený k trestu odnětí svobody po dobu 13 roků. Jeho manželku Lilian Tintori přijal prezident Trump v Bílém domě ve Washingtonu.

Venezuelská attorney-general Luisa Ortega Dias, tradiční pilíř režimu, se připojila k opozici. Chile, Peru, Kolumbie odvolaly své velvyslance z Caracasu. Dochází i k rozkolu ve vládnoucím hnutím chavisto. Vladimir Padrino, šéf armádních sborů, rovněž naléhá na Madura, aby pozměnil rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Zastánci tvrdé ruky se budou domáhat práva bezpečného odchodu ze země.

 

Ozbrojená armáda a nikoliv lid, který rozhodne osud režimu. Maduro převzal moc po Chávezově smrti v roce 2013, národ vyšel do ulic, je hlad, stále rostoucí inflace, Madurův „Bolivarian“ socialistický režim je stále více izolován. Maduro si přeje prosadit rozšířenou „Národní milici“, vyzbrojenou půlmilionem zbraní. Důstojníci bývalí nebo stále v činné službě mají ve své sféře kontrolu 11 ministerstev z celkového počtu 32 ministerstev.

Maduro v posledním dni roku 2017 povýšil 195 důstojníků, což mu zvýšilo celkový počet generálů v počtu kolem 2000. (V porovnání s americkými ozbrojenými jednotkami: počet všech generálů nepřesahuje 900.)

Časopis Caracas Political Risk Chronicles si troufl zmínit se o realitě rostoucí nespokojnosti („deepening disatisfaction“) zejména v armádě mezi hodnostmi průměrné důležitosti.

Představa Madurovy nové ústavy podle Chávezových představ: vytvořit „constituent assembly“ — sbor o 500 členech, z nichž polovina je jmenována a zbytek vybrán „lidovými výbory“ podle vzorů sovětských. Odhadovaný počet tří čtvrtin obyvatel státu je v opozici proti nynějšímu režimu, již v trvání osmnácti roků. Optimisté doufají, že dialog s režimem by mohl vést k dialogu s opozicí, která nepochybně tvoří většinu národa. Diktátor Maduro snad může doufat, že opozice nenajde správného vůdce.

Luisa Ortega Diaz se stále drží ve funkci attorney-general.

Jak již poznamenáno, odhadované dva miliony uprchlíků opustily Venezuelu zejména směrem do Kolumbie a Brazílie (tam jsem měl příležitost se potkat s takovými příchozími do města — značné metropole Manaus, proslulé svou operou, tam na rovníku). Od roku 2014 venezuelské hospodářství se zmenšilo o víc než jednu třetinu. Maduro současný stav charakterizoval tvrzením, že „capitalism destroy the planet“ — zničí tuto planetu a tento bývalý šofér autobusu slibuje své zemi, že se pustí do vytvoření socialistické Utopie.

Vývoz — jímž ovšem je toliko olej, nafta se zásobami, většími, než jaké má Saúdská Arábie. Tento export ve výši 98 miliard dolarů v roce 2012, poté v roce 2017 poklesl na třetinu.

Číňané slibují půjčky ve výši miliard dolarů, ale o výsledku jsem nic kloudného nezjistil.

 

Agentura AP News vydala 26. 4. 2017 zprávu, že Venezuela hrozí odchodem z členství OAS (Organisation of American States, vznikla v roce 1948 a jejími členy jsou všechny státy kontinentu, jichž je 35). Venezuelská ministryně zahraničních věcí Dency Rodrigues v televizním projevu oznámila národu, že započala proceduru o odchodu Venezuely z OAS, jejíž báze je ve Washingtonu.

Stovky tisíc Venezuelanů se koncem minulého měsíce vyhrnuly do ulic s požadavkem, aby Maduro rezignoval na svůj prezidentský úřad. Tato protestní shromáždění zpravidla vyvrcholila v násilných střetech se státními orgány. Tyto násilné akty nepolevují. Národní ombudsman, jehož povinností je ochraňovat občanská práva, ve skutečnosti vystupuje jako ochránce diktátora. Venezuelská hlavní prokurátorka Luisa Ortega Diaz oznámila, že došlo ke zranění 400 osob a téměř 1300 jich bylo zatčeno. Tyto protesty započaly v reakci na rozhodnutí Nejvyššího soudu, který zbavil kongres jeho pravomoci. Představitelé opozice obvinili ozbrojenou provládní milici zvanou „colectivos“ z mnoha způsobených úmrtí, zatímco vládní orgány obvinily opozici z její údajné spolupráce s kriminálními gangy, vedoucí k demonstracím násilí. Protivládní demonstrace už v roce 2014 vedly k tuctům úmrtí.

John Stossel uveřejnil svou stať „Chomsky´s Venezuela Lesson“, Townhall, 31. 5. 2017. Začíná slovy „Venezuela upadá do chaosu. Její lid, v minulosti ten nejbohatší v Latinské Americe, hladoví.“ Dokonce i The New York Times uveřejnily titulky „Umírající děti a žádná léčiva“. V postižené zemi došlo již ke vtipkování o venezuelské dietě, jíž ovšem je hlad.

Není to trapné, jak reagují americké celebrity, velice podporující oficiální počínání? Připustí, že se mýlily?

„Nikoliv,“ odpověděl Noam Chomsky, lingvista a politický publicista, a upřesnil: „Měl jsem pravdu.“

Stejně tak reagovaly hollywoodské hvězdy. Herec Sean Penn, který se několikrát setkal s Hugo Chavezem a jeho velebil, že „dosáhl neuvěřitelné věci ve prospěch 80 procent lidu, který je velmi chudý.“

Oliver Stone vytvořil film, v němž lichotil Chavezovi a latinskému socialismu.

Michael Moore velebil Chaveze pro jeho výkon odstranit „75 procent of extreme poverty“.

Jenže Chávez a jeho následovník Maduro způsobili extrémní chudobu.

Chomsky pokračuje ve vychvalování prosazovatelů venezuelského socialismu. Jak Chávez už v roce 2006 zdůraznil: „Venezuela se znamenitě zasloužila o zmenšení chudoby.“

Takže se vlastně jakoby nic nestalo, že Venezuela upadla do chaosu, mizérie, hyperinflace. Prázdné obchody, nekontrovatelné násilí a kolaps základních veřejných služeb. Inflace v roce 2017 vzrostla o 1000 % a dolar na černém trhu přibral na váze 900krát.

Jak by na takovou realitu reagovali Noam Chomsky, Sean Penn, Oliver Stone, Michael Moore a přemnozí další, nadále věřící?

Věru nereagují, realitu jako správní socialističtí věřící neberou na vědomí.

AMEN

Píše 31. 7. 2018 pan Ota Ulč na NP

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 125 × | Prestiž Q2: 11,20

+14 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Socialismu se nikde příliš nedaří

Žádné komentáře

top