Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 4 min.

Nepomáhejte Africe, škodíte jí

Média jsou plná příběhů utrpení lidí v Africe. To je důvodem, proč máme tomuto kontinentu pomáhat — a to i podporou migrace. Samozřejmě, je to falešná propaganda úplně od základu.

Netrpí jen původní obyvatelstvo Evropy, ale i samotné Afriky. Hana Hindráková, cestovatelka, spisovatelka a charitativní aktivistka mapuje ve svém článku přeměnu z nadšené aktivistky a podporovatelky pomoci na skeptičku, která volá po jejím zastavení.

poor-kenya-children-1280x640.jpg (47,676 kiB)
Chudé keňské děti

Proč nepomáhat Africe

Jedenáct let života jsem strávila pomocí Africe. Ve dvaceti dvou letech jsem byla nadšeným dobrovolníkem, který si myslel, že spasí alespoň Keňu, když ne celou Afriku. Nyní, v třiceti pěti letech však patřím téměř mezi odpůrce rozvojové pomoci. A jak se to vlastně stalo?

Moje první cesta v roce 2005

Kdybyste mi řekli, že někdy v životě budu psát takový článek, odpověděla bych, že se to nikdy nestane. Ale člověk míní, život mění. Dobrovolnictví v Africe jsem věnovala třetinu svého života a většinu volného času i peněz. Dokonce jsem později založila neziskovou organizaci Fair, která se soustředila na rozvojovou spolupráci.

Nebylo to vůbec nic snadné. Půl roku před plánovaným založením jsem se věnovala studiu různých zákonů, aby vše bylo tak, jak má být. Založit partnerskou neziskovou organizaci v Keni bylo ještě daleko složitější a časově náročnější. Rozvojová pomoc byla však můj život a byla jsem jí ochotna obětovat téměř vše.

Čím víc jsem však do toho pronikala, tím jsem si najednou přestávala být jistá, zda má pomoc Africe nějaký smysl. Zda je to pro ni cesta, která jí pomůže z chudoby.

Procitnutí

Když se ta myšlenka objevila poprvé, vyděsila mě.

Proboha, vždyť jsem ředitelka neziskové organizace specializující se na rozvojovou pomoc, tak jak mohu vůbec přemýšlet nad tím, jestli to má smysl!“, prolétlo mi tehdy hlavou.

Otravnou myšlenku jsem zatlačila kamsi hluboko do mozku s tím, že se jí přece nebudu zabývat. Jenže ona se tam objevila znovu a znovu. A donutila mě nad tím přemýšlet.

Do Afriky proudí množství takové pomoci a mnoho zemí je stále stejně chudých, pokud ne chudších. V Keni jsem potkala mnoho lidí, kteří si pomoci příliš neváží a automaticky ji očekávají jako jakýsi odpustek za dobu kolonializace. Prostě když jste běloch, tak se čeká, že tam budete pomáhat.

Nikdy mě nepřestalo udivovat, jak místní lidé bravurně ovládají terminologii vztahující se k rozvojové pomoci. Když jsem v roce 2014, kdy jsem byla zatím v Keni naposledy, procházela slum Kibera (jedná se o největší slum v Nairobi s rozlohou „jen“ 2,5 kilometrů čtverečních), vzpomněla jsem si na rok 2005, kdy jsem ho navštívila poprvé. Přestože v něm podle statistik působí více než tři sta neziskových organizací, vypadalo to tam po devíti letech bohužel úplně stejně.

kibera-slum-nairobi-kenya.jpg (77,814 kiB)
Slum Kibera, Nairobi, Keňa

Neziskové organizace z globálního pohledu škodí

Nechci tím říci, že neziskové organizace nepomáhají. To ne. Nedokáží však pomoci z globálního hlediska. Pomohou několika málo lidem, ale problém Afriky to nevyřeší. A pomoc, která se do Afriky posílá vládám, se většinou k potřebným ani nedostane. Buď ji politici rozdají svému kmeni, nebo skončí rozprodána na černém trhu.

Začala jsem si k tématu hledat další a další informace a narazila jsem na velmi zajímavý rozhovor s keňským ekonomem Shikwatim, který volal po zastavení rozvojové pomoci. A když už to říká sám Keňan, rozhodně na tom musí něco být.

Nakonec jsem došla k tomu, že pro Afriku by bylo nejlepší, kdyby se rozvojová pomoc úplně zastavila (nemám však na mysli humanitární lékařskou pomoc v oblastech bez zdravotní péče). Myslím, že to však není v zájmu západních zemí, kterým svým způsobem vyhovuje, že touto „pomocí“ drží Afriku v závislosti. Jsem přesvědčena o tom, že západní země nechtějí, aby se Afrika postavila na vlastní nohy. Nikdo přece nechce, aby se stala konkurenceschopným partnerem.

Skutečná pomoc Africe je zastavení pomoci

A proto jsem se rozhodla, že já už se rozvojové pomoci účastnit nebudu. Musím říct, že to pro mě bylo jedno z nejtěžších rozhodnutí v životě, které jsem zvažovala celé čtyři roky. V té době jsem měla fungující neziskovou organizaci, která se soustředila právě na rozvojovou pomoc.

Jakmile jsem si ujasnila, že podle mého názoru pomoc Africe spíše škodí, než pomáhá, odstoupila jsem z místa ředitelky. Musím říci, že znám vcelku dost lidí, kteří došli k podobnému názoru. A také to byly nejprve zapálení dobrovolníci, kteří by dali za Afriku život.

Nyní dělám besedy, kde vysvětluji, jak se z nadšeného dobrovolníka stal odpůrce rozvojové pomoci.

Ano, miluji Afriku, a proto jí nechci škodit. Jsem přesvědčena o tom, že Afrika se dokáže na vlastní nohy postavit sama.

A pokud by západní svět chtěl Africe opravdu pomoci, udělal by to prostřednictvím obchodu. Zjednodušil by podmínky pro africké výrobce, aby mohli dovážet své výrobky, aniž by museli překonat dvacet různých bariér (na což samozřejmě nemají finanční prostředky).

Vlastně nevím, kde jsme my Evropané vzali názor, že je třeba naučit Afričany, jak se mají o sebe postarat. Vždyť oni to vědí, když chtějí. Jako příklad bych uvedla tzv. self-help groups (svépomocné skupiny) v chudých čtvrtích, v nichž se lidé sdružují, věnují se určité aktivitě (například výrobě šperků, mýdla, chovu slepic) a vzájemně se podporují. A takové skupiny chci podporovat i já. A to jedinou cestou, o které si myslím, že má smysl. Obchodem. Budu od nich nakupovat šperky a prodávat je během besed a autorských čtení v České republice.

A co si o tom myslíte vy?

Zdroj: Blog Hany Hindrákovej posted by SlobodnýVýber.sk | 4. 9. 2018

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 3 737 × | Prestiž Q1: 10,05

+14 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Nepomáhejte Africe, škodíte jí

Žádné komentáře

top