Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Co je, a co není vidět

Policajti na přechodech vlastně snižují bezpečnost lidí a dětí! Jsem teď pracovně v Pardubicích. Když jedu ráno do školy, na každé zebře stojí člen Městápa, který řídí bezpečné přecházení dětí přes vozovku. Má na sobě předpisovou reflexní vestu a v ruce plácačku, kterou omezuje dopravu. (Má k tomu vůbec zákonný rámec???)

Před několika dny jsem si přečetl docela podnětný článek, že dopravní předpisy vlastně vůbec nejsou potřeba, protože jen deformují přirozené chování lidí a vytvářejí falešné pocity práv a nadřazenosti, zatímco ve skutečnosti navozují neodpovědné chování jedinců tak, že jedni jsou přece v právu, tak jedou bez ohledu na důsledky, jen s vědomím, že nějaká fiktivní pravidla jsou na jejich straně.

Za příklad byla dána například Itálie (nebo jiné jihoevropské státy), kde dopravní značky a předpisy nepožívají téměř žádné úcty a respektu. Lidé jedou, s nohou na připouštěcím ventilu karburátoru, co to jde, troubí na sebe, řvou z okének těch plechových legrací, ale v důsledku dochází k menšímu množství nehod, škod a zranění (snad krom zcela marginálních), než ve společnostech rigidních, kde předpisů je množství větší, než malé, ale jejich efekt je ještě menší, až nejmenší.

preznackovano.jpg (17,624 kiB)
Grafická podoba popisovaného

Naši dobroserové se pochopitelně vydali cestou co největších restrikcí, zákazů a příkazů. Konec konců, vidíte to všichni vy, kteří se dosud posouváte z místa na místo nějakým plechovým členem rodiny.

Značek dopravních je tady tolik, že je pozorný řidič vůbec nestihne sledovat, značky si navzájem odporují, a v důsledku je efekt takový, že je řidiči stejně nakonec neberou jako zákazy a příkazy, ale jen jakási obecná doporučení, kterými se řídit nechtějí, ani nemusejí.

Tedy dopravní značky už ztratily smysl kromě jediného: dávají do ruky nástroj perzekučním a silovým složkám státu, aby mohly uplatňovat svoji (už ani ne demokraticky svěřenou), ale byrokraticky distribuovanou moc státu.

Nepochybně všichni znáte situaci, kdy si městská, nebo státní policie nainstaluje nějakou omezující značku na úsek silnice, kde to nemá žádné bezpečnostní zdůvodnění a pak stojí za bukem a jen se úchylně podílí na perzekuci občanů. Vlastně úplně stejně, jako to dříve aplikovala komunistická VB, SNB, PS-VB, nebo StB. Vlastně jen plní nějaké kvóty naplánované jinými státními úředníky jako kritérium jejich výkonů, které ale nemá racionální jádro skutečné bezpečnosti, ale znamená volným výkladem jediné: „já mám moc, a ty, kurva, koukej poslouchat, jinak uvidíš!“

Bohužel, většina jedinců (nebudu specifikovat jejich mravní profil), která se do služeb státu v této roli přihlásí, jsou stejní lidé, jako dříve.

Zlidovělé pravidlo říká, že kdo (s těmi osobními preferencemi) nemá na to stát se vojákem, zkusí se stát státním policistou. Pokud ani tam neuspěje, zkusí se uplatnit u Městápa (městské policie). A pokud ani tam nesplní požadovaná kritéria, poslední z možností je stát se vězeňským bachařem, kde nezáleží už vůbec na ničem, kromě schopnosti se ráno obout do bot, natáhnout si mundůr a pak ukázat, kdo je tady pánem.

Čest výjimkám. Znám jich několik, ale vyjádřil bych jejich zastoupení tak nějak v permilech.

Zpět k tématu, protože jsem od něj odběhl. Na první pohled se samozřejmě zdá, že ti pseudopoliši zvyšují bezpečnost dětí při přecházení přechodů pro pěší před školami.

Výsledkem jejich činnosti je přesný opak chtěného: dětem (i dospělým) vštípí to, že na každém přechodu přece stojí poliš, který jim zajistí „ochranu“. Ne, ne, NE! Na každém přechodu poliš nestojí a nemůže stát, dokud jich nebude asi deset milionů (nedej Bůh)!

Tedy celý ten princip sebere dětem ostražitost, vyhodnocování situací a rozhodování se v krizové situaci. Je ke škodě dětí, nebo (a to je horší) posiluje vadnou představu, že stát je garantem (čehokoliv).

A oklikou se vracím k dopravním předpisům: stejně to platí i zde: když kdysi dávno v dobách, kdy USA byly ještě státem svobodných občanů, dopravní předpisy se neaplikovaly. Neexistovaly tehdy. A člověk přišedší (přijeduvší) na křižovatku cest kynul rukou jinému, aby jel, že on hladce počká. A lidé se domluvili ad hoc. Ani ad iure, ani ad lege.

Smyslem všech nařízení (a vyhlášek s nulovou legitimitou) není tedy zvýšit bezpečnost občanů, ale aplikovat nástroje direktiv, represí a trestů. Stejně, jako to aplikovala totalitní moc.

Před 25 lety jsme se pokusili zvrátit totalitní moc Komunistické strany ve prospěch svobody jedince. Místo ní jsme postupně aplikovali totalitní moc státu, což je funkčně zcela stejné. Stejná represe, stejná nesvoboda, stejné nástroje.

Abych shrnul téma dopravy a neopakoval dávno známé výsledky demokratury: Lidé, pokud nejsou spoutáni nesmyslnou řadou předpisů, zákazů a příkazů, budou se chovat odpovědněji a pravděpodobně slušněji k sobě navzájem.

Vynucené pravidlo: já jedu zprava, já jsem na hlavní, já mám silnější auto, já mám lepší značku auta, já mám lepší SPZ, navozují přesně opačný postoj: Za mnou stojí jiná moc, než je lidská slušnost. Za mnou totiž stojí zákon (a jeho malformace).

Jistě očekávám, že všichni komentátoři napíší, že pravidla musí být a kam bychom se dostali, kdyby neexistovala regulace, zákony a pravidla.

Odpověď je velmi jednoduchá: dostali bychom se do svobodné společnosti, kdy jedinec odpovídá plně za své činy a skutky. A jejich dopad.

Pseudopolicajti na přechodech před školami působí pravý opak: navozují pocit, že o vše se stará strýček Sam, nebo Iljič, nebo Novotný.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 360 × | Prestiž Q1: 5,54

+2 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Co je, a co není vidět

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top