Štítky článku: •  

Pár nesrovnalostí u syrských sirotků

Být či nebýt, v dnešní době vzít či nevzít, toť otázka. A nikoliv hamletovská, ale lidskoprávně-bezpečnostní. Po nečekaném návrhu lidovecké europoslankyně Šojdrové a následném zamítnutí premiéra Babiše se v českomoravské kotlině rozhořel naplno spor o přijetí 50 „syrských sirotků“.

V záplavě nejrůznějších emocí zdůrazňujících lidskost v kombinaci s cílem oslovit manželky vysokých ústavních činitelů vygradovaných až do vulgárních urážek se malinko začínají ztrácet samotná fakta a nesrovnalosti.

Z toho mála, co zatím víme, se má jednat o 50 sirotků z řeckých ostrovů ve věku 12–17 let. A proč zrovna 50? Podle europoslankyně Šojdrové se „vejdou do autobusu“. Paní europoslankyně dodává, že „Češi mohou mít obavu z nelegálních uprchlíků, potenciálních islamistů, ale dítě je pořád dítě — je schopné vzdělání, formování, je ovlivnitelné tak, aby přijalo zásady naší kultury.“

Děti, mladiství, nebo mladí muži?

Předně je třeba poznamenat, že tyto „děti“ se dostaly na řecké ostrovy nelegálně z tureckého pobřeží, jinak by se tam neocitly. Nevíme sice podrobnosti o původu „syrských sirotků“, ale z bojů v Sýrii víme, že proti Asadovi v Sýrii bojovaly hlavně radikální islámské skupiny ve městech a oblastech, kde měly podporu převážně muslimského obyvatelstva. Křesťané nebo alávité bojovali po boku Asada a do Evropy se nestěhovali. Navíc při pojmu sirotek se nám vyjeví obraz malého šestiletého Olivera Twista ze slavného Dickensova románu, v případě „sirotků“ ze Sýrie jde o mladistvé migranty ve věku 12–17 let.

Potenciální riziko

A právě s mladistvými uprchlíky z blízkovýchodních zemí mají v sousedním Německu velký problém s kriminalitou od drobných krádeží přes přepadení až k těžším kriminálním činům, jako je znásilnění nebo dokonce vraždy. Nejznámější je případ „nezletilého“ 15letého afghánského uprchlíka v Německu, který znásilnil a následně zavraždil 19letou studentku. Nejenže se zjistila neuvěřitelná brutalita pachatele, ale zároveň se prokázalo, že o svém věku lhal, poněvadž expertizy řady odborníků prokázaly, že mu bylo minimálně 21 let.

Dalším příkladem jako přes kopírák byl případ také údajně 15letého afghánského žadatele o azyl, který ubodal 15letou Miu. Z lékařské zprávy vyplynulo, že mu bylo nejméně 20 let. Ano, jedná se o extrémní případy, ale mladiství migranti z méně kompatibilních islámských kultur mohou být pro naši sekulární společnost velkým potenciálním rizikem, navíc v kombinaci se speciálním výcvikem od některé z islamistických skupin, kterých v Sýrii působilo velké množství. I takové případy se bohužel staly.

Kritici odmítnutí mladistvých migrantů si neuvědomují, že premiér Babiš jako vrcholný exekutivní činitel musí zohledňovat především bezpečnost našich občanů. Jestliže má Česká republika přistoupit k pomoci jakýmkoliv lidem v nouzi, měli bychom jako občané mít právo vědět, kdo žádá o pomoc, odkud pochází a zda jsou jeho informace pravdivé, jinými slovy mít možnost ověřit si z nezávislých zdrojů, o koho se jedná. A zde je hlavní kámen úrazu. Jen stěží bude možnost si ověřit základní fakta o „syrských sirotcích“.

Sirotci bez rodin?

Je stěží uvěřitelné, že se jedná o sirotky vzhledem k sociální struktuře muslimské populace. V dnešní Evropě si při pojmu rodina představíme pár s jedním nebo dvěma dětmi. Muslimské rodiny (nejen v Sýrii) tvoří velké množství rodinných příslušníků, kde je naprosto běžné mít šest i více sourozenců, ženy od nás provdané do Sýrie často popisují, jak navštěvovaly velké množství strýčků a tetiček, o velkém počtu bratranců a sestřenic ani nemluvě. Proto je krajně podezřelé, že zrovna na řecké ostrovy dorazí „syrští sirotci“. Navíc ve věku 12, 13 let již známe své strýce a tetičky velice dobře, ve vyšším věku již dopodrobna.

Argumentační fauly

Celá aktivita europoslankyně Šojdrové působí značně podivně i při zdůvodnění, proč přijmout 50 syrských sirotků, kdy se odvolává na přijetí dvanácti tisíc Řeků do tehdejšího Československa v roce 1949. Pomineme-li veskrze ideologické důvody pomoci tehdejším řeckým komunistům ze strany Gottwaldovy politické reprezentace, hlavní rozdíl je v samotné struktuře tehdejších uprchlíků, kteří pocházeli přímo z Řecka, tzn. ze stejného kulturního okruhu.

Zamyslíme-li se nad samotným počtem a navrhovaným způsobem pomoci, asi nebude náhoda, že uvedená aktivita paní europoslankyně probíhá ani ne tři týdny před volbami.

Má jít o pomoc, nebo o gesto?

A co ty desetitisíce a statisíce dalších, kteří strádají v nejrůznějších uprchlických táborech, s těmi již není potřeba mít soucit? A co křesťané trpící v celé řadě blízkovýchodních zemí, s těmi již soucit mít nebudeme, ti již nemají tu nezbytnou mediální atraktivitu?

Ptám se, zda by nebylo efektivnější dotyčným syrským migrantům spolu s dalšími postiženými rodinami pomoci vybudovat nazpět jejich vlastní domovy v Sýrii (na většině území se již neválčí). Konkrétně elektrifikací, budováním provizorních ubytovacích zařízení, vodovodů, kanalizace, kde navíc budou žít ve svém přirozeném prostředí bez „sekulárního útlaku“.

Celá mediální kampaň paní europoslankyně působí dojmem falešné humanity doprovázené mediální tyranií laskavosti snažící se nastavovat zrcadlo ošklivých sobeckých xenofobů všem těm, kteří začnou přicházet s opačným názorem postaveným na racionálním základu.

Z celého rozhovoru europoslankyně Šojdrové poskytnuté Lidovým novinám 16. 9. 2018, kde odůvodňuje svou kampaň, stojí za povšimnutí věta: „Vůči Evropské unii bychom mohli říct, že jsme solidární s Řeckem.“

Mám na paní europoslankyni Šojdrovou dotazy:

  • Budeme pomáhat z důvodu našeho vlastního rozhodnutí, nebo abychom lépe vypadali před Bruselem?
  • A nejde ve výsledku ani tak o pomoc potřebným, ale o náš mediální obraz u mainstreamových probruselských médií?
  • Anebo se ve skutečnosti jedná o vidinu lukrativního postu pro pár našich vysloužilých europoslanců a zákonodárců v dobře placených bruselských strukturách?

Odpověď na tyto otázky zná jen europoslankyně Šojdrová.

Píše 20. 9. 2018 pan Robert Troška na NP


Pozn. red.: Velice doporučuji poslechnout si argumentaci zasvěceného odborníka na arabský svět, Petra Pelikána. Jen podtrhuje, že paní Šojdrová jen plácá kraviny a vůbec nechápe, která bije. (Mimochodem, Daniel Takáč to překvapivě ustál, ačkoliv se mu to asi moc nelíbilo.)

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 188 × | Prestiž Q1: 8,44

+13 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top